"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

2.kapitola - Nečekané obavy

13. srpna 2009 v 7:10 | Jackie Decker |  Zoufalí a každý sám
2.kapitola povídky Zoufalí a každý sám.

Od zatčení Luciuse Malfoye a dalších je Draco uzavřený a s nikým skoro nemluví. Že nenávidí Pottera to už mez zmijozelskými není vlastně žádná novinka, ale teď jakoby to bylo ještě horší, pokud je to tedy ještě vůbec možné. Mnoho studentů to nebere s takovou vážností, ale co když si této jeho změny přeci jen někdo všimne? Někdo kdo si tepre teď plně uvědomí, že mu na něm záleží?



Nečekané obavy


"Těm které milujeme, ubližujeme nejčastěji tím, že jim to neřekneme."

Pansy seděla ve společenské místnosti v hloučku zmijozelských dívek. Probírali mezi s sebou všechno co se před třemi dny v noci možná odehrálo a možná taky ne. Už vyslechla nesčetně teorií o tom jak to bylo. Sama byla mezi těmi, kteří dopadly Pottera a jeho kumpány. Jenže co se odehrálo na ministerstvu kouzel byly všechno jen dohady. Je Potter vyvolený, nebo je to celé nesmysl? Vlastně jí na tom vůbec nezáleželo. Myšlenkami byla teď někde úplně jinde. Nikdy si nemyslela, že se bude o Draca Malfoye tolik bát.

Vždycky se jí líbil. Už od prvního ročníku. Byl hezký, oblíbený, vtipný, z bohaté, čistokrevné a vlivné rodiny… Co víc by si mohla přát? Byla s ním legrace, choval se suverénně ke svému okolí, s Crabbem a Goylem v patách chodil po škole jako by mu patřila a ona ho pro to obdivovala. Každý kdo chodil do zmijozelu toužil být jedinečný, toužil po uznání, moci a slávě, po obdivu a jistém vlivu na ostatní. Ale jen málokomu se podařilo vyniknout v koleji a nebo snad dokonce ve škole. Draco byl jedním z těch vyvolených, kteří měli hlavní slovo a ona byla vždycky při něm. Až později si uvědomila proč to dělá. Že jí na něm záleží… Nebyla jediná komu se líbil. Jen ve zmijozelu znala víc takových holek. Holek nad nimiž postupně získávala převahu. To ona založila dívčí spolek a vyvíjela mnohostranné mimoškolní aktivity. Vlastně od nich všichni očekávali, že spolu začnou chodit. Ona sama se stala dominantní mezi zmijozelskými. Byla hezká, z kouzelnické rodiny a úplně chudá taky nebyla. Draco byl považován za nejhezčího kluka z koleje. Říkali o něm že je to nejlepší partie na škole, tedy možná ještě kromě Pottera. Očekávalo se od nich, že to dají dohromady a Pansy dělala všechno pro to aby tomu tak bylo. I přesto všechno byla ale nakonec překvapená když jí pozval na vánoční ples ve čtvrtém ročníku a ona zjistila, že se těší jeho přízni a jejich vzájemný vztah začal být důvěrnější.

Vlastně jej zpečetil letošní rok. Oba byli prefekty a Draco začal víc než dřív vyhledávat její přítomnost. Občas ji vedl za ruku, nechal ji aby ho hladila ve vlasech, nebo vískal vlasy on jí. Tu a tam ji objal a po celé škole se rozneslo, že spolu chodí.

Nebylo to přesně to co si přála. Nebyla si jistá, jestli ho miluje, nebo on jí. Nikdy jí nic takového neřekl. Ona ale přesto byla šťastná. Zvítězila. Ze všech holek si Draco vybral právě ji. Tak nějak chápala, že je jejich vztah dá se říct jen na oko. Láska nebylo něco co by se ve zmijozelu mohlo beztrestně projevit a ona si netroufala ani doufat, že by Draco mohl něco takového cítit. Sama sobě říkala že také nic takového necítí. Mohla se chlubit mezi dívkami, že právě s ní chodí Draco Malfoy a on zase tím, že chodí s jednou z nejhezčích holek ze zmijozelu. Našlo se docela dost kluků kteří Dracovi Pansy záviděli, stejně tak děvčat, kteří záviděli Pansy Draca. Některé dívky by platili zlatem, kdyby se na ně Draco Malfoy jen podíval tak jako na ni…

Jenže teď to bylo jiné. Draco se jí vyhýbal. Od zatčení jeho otce prakticky nevycházel z chlapeckých ložnic. Několikrát ji napadlo, že by se za ním mohla vydat, ale nakonec to vždycky zavrhla. Měla přeci taky nějakou svou hrdost. To však nemírnilo strach, který o něho měla. Bylo to zvláštní. Byla spokojená se vztahem na oko. Zvykla si a snad už ani nedoufala v nic víc, ale teď když se jí vyhýbal, jí chyběl a cítila, že by mu chtěla nějak pomoci. Věděla, že to pro něj teď musí být těžké a přála si aby za ní přišel, jen aby ho mohla utěšovat. Vískat mu vlasy, dýchat vůni jeho voňavky, držet jej za ruku, hladit po tváři…

Potřásla hlavou, aby zahnala dotěrné myšlenky a přitakala Millicent Bulstrodeové, aniž by věděla na co přesně, když v tom se dveře chlapeckých ložnic rozlétly dokořán a do místnosti vtrhl Draco jako velká voda. Ohlédla se po něm starostlivě, ale Draco jí nevěnoval pozornost. Byl v obličeji zrůžovělý vztekem. Ve dveřích za ním se objevil usmívající se Bleis Zabini a Crabbe s Goylem, sami vyvedení z míry posledními událostmi, okamžitě vstali aby šli společně se svým vůdcem ven ze zmijozelské společenské místnosti dál do hradu.

Polkla. Srdce se jí rozbušilo rychleji a jen s velkým přemáháním a vypětím sil se zachovala jak se od ní očekávalo, otočila se zpátky k holkám a dělala, že se nic nestalo. Slyšela se něco říkat, ale vlastně netušila co to bylo. Měla sucho v ústech a ptala se sama sebe proč za ním tedy neběží, jako to dělají jiné holky, že pobíhají za svými chlapci. Jenže ona taková nebyla. Díky svému chladnému, odměřenému chování měla mezi ostatními holkami a mezi kluky svým způsobem taky, úctu a respekt. Možná dokonce díky tomu měla i přízeň Draca Malfoye, nemohla se prostě zvednout, běžet za ním, obejmout ho a ptát se co se stalo. Něco takového by nepřijal a možná by se s ní kvůli tomu dokonce rozešel a ona by se tak jen zesměšnila přede všemi spolužáky. Ne, to nemohla riskovat. Ten kdo by projevil své city takovým způsobem by pak ztratil veškeré vydobyté postavení, které v koleji měl. Příliš dlouho budovala to co měla na to aby to teď zahodila. Zeptám se ho později. Ujistila se. Doufala, že Draco přijde sám. Přeci by měl, ne? Byla jeho dívka…

Jenže jak šel čas a den za dnem se jí teď vyhýbal, cítila jak je ten osten osamění hlubší a bolestivější. Několikrát s ním zkusila promluvit. Vzala ho za ruku, ale byl jako přízrak. Tělo bez duše. Často chodil jen s Crabbem a Goylem po škole ve snaze odchytit někde Pottera a když už mluvil tak jen o tom že se mu pomstí a vypadal, že se snaží sám v sobě najít co nejhorší urážky, kterými by ho mezi ostatními shodil. Ne jako jindy, tentokrát za tím cítila něco mnohem víc. Samozřejmě že souhlasila se vším co řekl. Ne, nebyla jako ty dvě gorily co kdyby ho neměly mezi sebou by nebyly vůbec ničím. Měla svůj rozum a tak, ale chtěla aby s ní mluvil. Koneckonců se spoustou toho co řekl doopravdy souhlasila, tak proč b nesouhlasila i veřejně?

Když Protiva hnal v předvečer odjezdu Umbridgovou přes školní pozemky většina zmijozelských zůstala sedět tak jako ona. Jen Draco vstal, ale ne pro to aby šel do vstupní síně jako ostatní z jiných kolejí. Došel jen k oknu a díval se za ní s takovým bezvýrazným prázdným pohledem. Celkově jí připadalo, že se v něm něco zlomilo. Co přesně mohl vědět jen on sám, ale jí se zdálo, že je schopen jen nenávisti k Potterovi. Nic jiného jakoby ho nezajímalo. Kdyby mohl vraždit pohledem, Potter už by byl snad tisíckrát mrtvý. Nebyl sám, komu otce zavřeli do Azkabanu. Crabbe ani Goyle, nebo Nott na tom nebyli líp. Jo, všichni prskali nadávky a výhrůžky a souhlasili s Dracovými názory, ale to bylo jiné. On jediný jakoby svá slova myslel opravdu smrtelně vážně.

Těch pár dní uteklo jako voda. Doufala, že alespoň ve vlaku budou zase sedět spolu v kupé, nebo jako prefekti budou chodit po chodbách, kontrolovat studenty, ale ani to se jí nepoštěstilo. Chtěla se s ním rozloučit, domluvit se na prázdninách, že si budou psát a tak… Jenže Draco seděl v jejich kupé sotva půl hodiny a už zase šel i se svýma dvěma kamarády na chodbičku hledat Pottera a po zbytek cesty ho neviděla. Ještě chvíli po té co vlak zastavil seděla a čekala jestli se náhodou neukáže, ale nakonec se i ona se smutným povzdechem zvedla a vystoupila. Ještě naposledy se ohlédla po vlakové soupravě, pozdravila paní Malfoyovou a pokračovala ke svým rodičům, kteří na ní už čekali. Sotva je pozdravila. Nebylo jí do řeči. Měla strach. Ne z pána zla, ne o sebe, ale o Draca, který se teď choval jako by byl přímo posedlý svou pomstou. Říkala si, že je pitomá, že jsou ty starosti zbytečné a všechno bude v pořádku. Že by je vlastně vůbec neměla mít, protože ona ho přeci doopravdy nemiluje, nebo ano?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cassiopea-black cassiopea-black | 31. července 2011 v 12:06 | Reagovat

opět pěkná kapitola, jak je vidět, i pocitama se dá vyjádřit hrozně moc :-)těšim se na další ;-)

2 Jackie Decker Jackie Decker | 1. srpna 2011 v 19:50 | Reagovat

No je pravda že já jsem na popisy pocitů úplně ujetá, :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama