"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

4.kapitola - Přísně tajné...

17. srpna 2009 v 8:43 | Jackie Decker |  Zoufalí a každý sám
4.kapitola povídky zoufalí a každý sám.

Draco se stal smrtiejdem. Stačilo až hrozivě málo... Mohl ale odmítnout? Skutečně měl na výběr, nebo to na něj jen přichystali? A co bude teď? Proč si voldemort vybral právě jeho?

Za pravopisné chyby se omlouvám...



Přísně tajné…


"Naivita není hřích, ale mnohdy je stejně nebezpečná, jako smrtící kletba."



"Všichni ven!"

Bez jediného slova námitek, si všichni přítomní smrtijedi začali nasazovat kápě a odcházet. Narcissa se k Dracovi sehnula a nabídla ruku, že mu pomůže vstát. Ten ji ale jen odstrčil a postavil se sám. Povedlo se mu to. Byl jedním z nich. Z nejobávanějších kouzelníků současnosti. Pocit triumfu přebyl vše ostatní…

"Kromě," Draco se na Pána zla otočil. "Vás tří." Voldemort ukázal na něj, Narcissu a Belatrix Lestrangeovou. Nevěděl co to znamená. Bál se, ale teď už se přeci nemohlo nic pokazit, ne? Byl smrtijed, právě prošel zasvěcením. Znamení na jeho ruce stále pálilo, co mohl Voldemort ještě chtít? Dostanou snad hned nějaký úkol? Jeho první?

Zůstal stát a obě ženy s ním. Matka se držela blízko u něj a věnovala vražedný pohled podivnému muži s rozhaleným hábitem.

"Fenrire!" oslovil Pán zla právě toho muže, sotva se chystal projít dveřmi. "Vy počkejte venku." Vlkodlak se ušklíbl a odešel. V tom to Dracovi došlo. S hrůzným poznáním pochopil, že to nemůže být nikdo jiný, než Fenrir Šedohřbet. Obávaný vlkodlak mezi kouzelnickou společností. Rychlostí blesku mu proběhlo hlavou všechno co o něm kdy slyšel a raději se od něj odvrátil. Nechápal jak mohl Pán zla využívat služeb někoho jako byl Šedohřbet… Ještě zavadil pohledem o Snapea a neopomněl se na něj zatvářit podobně jako jeho matka na vlkodlaka. Připadalo mu, že se Snape vecpal na místo jeho otce. Že mohl pro jeho otce něco udělat i pro něj, že mohl mnohem víc než udělal a jen zákeřně využil situace. Jenže Bradavický učitel jakoby jeho pohled ani nebral na zřetel. Stejně chladně jak se tvářil před tím se díval dál a jen pokračoval ke dveřím. Ty za sebou zavřel až červíček, který opustil chatrč úplně jako poslední.

Draco se úmyslně nutil ke klidu. Byl zvědavý a nervózní. Konečně mu opět připadalo, že má jeho život nějaký smysl, že je něco čemu se může věnovat a našel ten správný směr, kterým může jít, jak si vysloužit uznání… Narcissa byla bledá a sama nechápala, že tam může jen tak stát a sledovat celé tohle bláznovství. Belatrix přešla k sestře a synovci aby dychtivě vyslechla, co jim jejich pán chce říct. To ticho, se kolem nich stahovalo, napjaté, tíživé a děsivě krásné…

"Tak, Draco," odmlčel se aby si ho lépe prohlédl, "doufám že jsi patřičně hrdý na to, že se ti dostalo této pocty."

Přikývl.

"Určitě se ptáš, proč jsem vybral právě tebe, že?" mluvil dál Voldemort svým syčivým hlasem.

Opět přikývl. Nedokázal ze sebe vypravit ani hlásku.

"Mám pro tebe úkol…"

Draco se mimoděk zachvěl. Sám si nebyl jistý jestli vzrušením, nebo obavami z toho, co by od něho mohl Pán zla chtít. Vlasy na zátylku se mu zježily zcela proti jeho vůli.

"Je to něco, co může splnit jen někdo, kdo se dokáže bez jakéhokoliv podezření dostat do Bradavic, Brumbálovi přímo pod nosem. Ne, jako Severus. Toho Brumbál sleduje skoro na každém kroku. Potřebuji někoho, kdo nebude v podezření. Tebe." Draco hltal každé jeho slovo a připadal si nadmíru důležitě.

"Chci abys odčinil Luciusovy chyby. Pojedeš po prázdninách do školy jako obvykle a až tam budeš…" odmlčel se aby tak ještě více vystupňoval napětí, které zavládlo. "Zabiješ Brumbála."

Ta slova zněla Dracovi v hlavě tisícerou ozvěnou.

"Ale, můj pane…"pokusila se Narcissa namítnout, ale jediné mávnutí hůlkou stačilo aby ji Pán zla umlčel.

"Trvám na tom, Narcisso." Pronesl nebezpečně.

"Pokud to dokážeš," obrátil se zpět k chlapci, "staneš se nejvýznamnějším z mých věrných. Pokud to dokážeš, vysvobodíme tvého otce z Azkabanu a bude mu odpuštěno…"

Draco tam stál, stále neschopen slova. Zabiješ Brumbála… Zabiješ Brumbála… Zabiješ Brumbála… Nebylo snad tohle přesně to co chtěl? Vždycky přeci říkal, že Brumbál je to nejhorší co Bradavice kdy potkalo, jeho otec to tak říkal… To kvůli Brumbálovi a Fénixově řádu byl teď jeho otec v Azkabanu. Ano, vinil za to víc lidí, ale Brumbál stál za tím vším. Chtěl přece Potterovi taky někoho vzít, ne? Kdyby zabil Brumbála, kdyby se mu to opravdu podařilo… Ta představa byla opojná.
Jenže to ještě nikdo, nikdy nedokázal… Taky
nikdo neměl výhodu překvapení. Ode mě nic čekat nebude…

"Pokud ale ne…"napřímil se Voldemort ve svém křesle. "Zabiji tebe, i celou tvojí rodinu, rozumíš?" zasyčel a Draco horlivě přikývl. Krev se mu nahrnula do tváří.

"Ano,"vydechl. Já to dokážu. Proč by ne, ujišťoval sám sebe. Budu v Bradavicích. Brumbál nebude mít ani tušení že jsem smrtijed a co mám za úkol. Stačí se jen dostat do jeho blízkosti, počkat na příležitost… To dokážu. Jasně že jo… Jenže osten nejistoty ho počal nahlodávat a šířil se od znamení na ruce k jeho hrudi. Pojednou mu i dýchat připadalo nesmírně těžké.

"Výborně. Máš na to rok. Ne víc!" Znovu mávl hůlkou a až teď si Draco uvědomil, že se matka i teta Belalatrix znovu začaly hýbat. "Výborně," zopakoval znovu. "Teď jdi a počkej na svou matku venku! A Draco, nikomu o tom neříkej. Nikomu!" přikázal mu a chlapec horlivě přikývl a beze slova odešel.

Oči měl stále doširoka rozevřené, když vyšel do krásné letní noci. Rukáv si stále ještě nestáhl zpět. Celé mu to připadalo jako sen. Tohle se přeci nemohlo stát. Nebylo možné aby si Pán zla dal zavolat právě jeho. Ze všech dětí smrtijedů právě jeho, aby ho pověřil úkolem dostat se do Bradavic a zabít Brumbála. Něco takového prostě nebylo možné…

"Musíš teď být opatrný, Draco," oslovil jej ze tmy ledově chladný hlas, až se lekl, otočil a vytáhl hůlku. Snape se jen škodolibě pousmál. Opět hůlku sklonil. Připadal si jako hlupák. Ale přece to nemohl dát najevo, ne? Už tak odhalil až příliš mnoho. Teď byl Snapeovi rovný. Tady to nebyl jeho profesor…

Narovnal se, nasadil na tvář chladnou, odměřenou, povýšenou masku a zadíval se přímo na něho.

"Nepoučujte mě. Vim přesně co musím!"

"Nechápeš to!" zasyčel Snape. "Tohle není hra, Draco!"

Ušklíbl se. Jistě, že to nebyla hra. To věděl přece sám, ne? Na to Snapea nepotřeboval. "Jasně, že není! Kdyby byla, nemusel bych tu být." Odsekl mu. Hlas měl pevný, rázný, ale uvnitř se chvěl. Nechtěl aby na něm někdo poznal jeho vlastní vnitřní nejistotu. Chtěl všem a Snapeovi obzvlášť, dokázat že na to má. Že už není malý kluk.

"Hej, Severusi…" zasmál se, u nedalekého stromu stojící, Šedohřbet. "Nezdá se ti, trochu drzej? Úplně jako Lucius. Stejně namyšlenej a stejně k ničemu." Znovu ten smích. Draco po vlkodlakovi šlehnul jedním ze svých nenávistných pohledů. Žádnej špinavej vlkodlak nebude urážet mého otce!
Ten se ale jen přestal smát a po kratičké chvilce ticha udělal: "Bu, bu, bu…" a znovu se rozesmál, když sebou Draco téměř neznatelně škubl.

To jemu ovšem do smíchu vůbec nebylo.

Dveře se opět otevřely a z nich vyšly obě sestry. Narcissin zničený pohled padl nejprve na Draca a pak i na oba jeho společníky. Na okamžik jako by zaváhala, ale když se kolem ní prosmýkla Belatrix otočila se na Šedohřbeta a namířila na něj hůlkou. "Ty…! Jestli se ještě jednou tak podíváš na mého syna, nebo se ho nedej bože dotkneš, počítej s tím, že ani sám Pán zla, tě neuchrání před tím co s tebou udělám já!"

Vlkodlak se stáhl do stínu.

Belatrix vrhla po Snapeovi vražedným pohledem. "Snape." Procedila skrze zuby s nejhlubším pohrdáním v hlase.

"Bello." Odpověděl jí stejně chladně jako předtím mluvil s Dracem.

"Výborně, Draco." Pochválila Belatrix svého synovce a Snapea si dál nevšímala. "Pojď, musíme tě teď připravit na to co tě čeká…" pošeptala chlapci do ucha a ten jen hrdě přikývl a stáhl si rukáv hábitu i pláště, aby mu zakryl celou ruku, žaludek se mu obrátil snad třikrát dokola. To už se k nim připojila Narcissa a vzala syna za ruku tak silně, že ho čerstvě vypálené znamení opět zabolelo. Ještě naposledy se rozhlédla a zadívala na Snapea ztrápeným bolestným pohledem, než se konečně soustředila na přemístění a všichni tři společně zmizeli a s hlasitým Prásk se opět objevili nedaleko Malfoy Mannor, odkud před časem odešli.

Konečně to bylo za ním. Tedy to nejhorší ho teprve čekalo, ale už byl alespoň doma a v bezpečí…

"To přece nemůže myslet vážně, Bello? Proč… Proč si nic neudělala? Mohlas třeba… Já nevím, něco říct…" začala Narcissa když vstoupili na pozemky patřící k jejich domu a zdobená brána se za nimi magicky uzavřela.

"To nešlo, Cissy. Kromě toho… Měla bys být pyšná, že si Pán zla vybral právě Draca…"

"Pyšná?" začala Narcissa hystericky. Už nemusela nic předstírat. Byli doma. "Pyšná a na co? Že ho teď můžou kdykoliv chytit a zavřít jako Luciuse? Že dostal úkol, který nemůže splnit a nejspíš při něm zemře?! A pokud ho nesplní, Pán zla ho zabije. Pokud ho chytí, skončí v Azkabanu…" hlas se jí zlomil.

Draco vzhlédl. Až teď jakoby začal opět vnímat své okolí. Byl naštvaný. Naštvaný na Šedohřbeta za urážky mířené na něj i otce, na Snapea a jeho řeči, na matku s jejími pochybami a slzami, která ho neustále viděla jako malé dítě. Brzy už přeci bude dospělý, ne?

"Ale pokud uspěje…" pokračovala dychtivě Beateix, ale Draco jí přerušil.

"Už nejsem dítě, matko! Já pyšný sem." Dodal vzpřímeně k tetě. "Konečně můžu taky něčím přispět. Dokážu to a otec bude volný. Brumbál nebude mít o ničem ani tušení a já se pak stanu jeho nejvýznamnější smrtijedem. Žádnej špinavej vlkodlak už mě nikdy nebude urážet!"Ano, přesně tohle by si přál. Získat si uznání a respekt. Třeba vraždou, proč by ne…? Vždyť to přeci nemůže být tak těžké ne? Jen mít příležitost… Nechápal matčiny námitky a její obavy. Připadalo mu od ní dost zlé, že mu nevěří. Ne, že by sám svá slova dokázal myslet úplně vážně. Tedy ano, vážně je myslel, ale že by tomu skutečně věřil? Věřil, že může uspět…?

"Výborně." Belatrix se zatvářila zcela spokojeně a mrkla na svého synovce. Narcissa je oba pak ale sjela dalším ze svých zničených pohledů a přidala do kroku aby se jim vzdálila směrem do sídla.

"Nakonec možná, nebudeš tak neschopný, co říkáš…?" zašeptala nebezpečně, ale potěšeně teta. Byl rád, že alespoň někdo dokáže ocenit co dělá. "Musíš být ale opatrný. Musíš se hodně věcí naučit, než pojedeš do školy. Tenhle tvůj úkol, Draco, je přísně tajný, rozumíš? Pán zla říkal, že o něm bude vědět jen hrstka jeho vyvolených. Musíš dát pozor, aby se o tom co děláš nikdo nedozvěděl…" Přišla k němu blíž. "Musíš se naučit nitrobranu a to důkladně. Nikdo se ti nesmí dostat do hlavy, rozumíš?"

Přikývl. Uvědomoval si že má pravdu a byl rád, že se bude moct už o prázdninách něčemu věnovat. Už žádné nic nedělání… Ohlédl se za matkou.

"Ona ti nevěří, ale já ano." Přidala se Belatrix. "Nejsi takový zbabělec jako Lucius. Ty to můžeš dokázat…" řekla mu ještě a on byl spokojený. Ona mu věřila. Pokud mu někdo věří, přece ho nemůže zklamat, ne?

"Budeš mě učit, nitrobranu?" zeptal se s potěšeným úsměvem.

"Jistě, že… Nemůže tě učit jen tak někdo." Taky se usmála a pak už vyšli po schodišti až do vstupní haly, kde se za nimi zavřely dveře.Svůj strach pro teď hodil za hlavu. Proč a čeho by se teď měl bát? Byl doma a v bezpečí. Před sebou ještě skoro celé prázdniny a bude se o nich učit spoustu nových věcí a kouzel, aby byl připravený. Proč by se měl bát? Měl přeci spoustu času aby si vše promyslel a připravil. Všechno bylo to bylo tak daleko…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cassiopea-black cassiopea-black | 31. července 2011 v 16:30 | Reagovat

víš co? ty pravopisný chyby u tebe vůbec nevadí, protože píšeš tak poutavě, že to  ty chyby přebije ;-) jinak, hrozně se mi líbí, jak dáváš vždycky pod nadpis tu větu tou kurzívou :-)dodá to tomu takovej šmrnc :-) kapitola pěkná, líbí se mi vztah Belly a Draca :-D jenom doufám, že to Draco nezkazí stejně jako v knize...
PS: nevim, co je s těma komentama, ale vážně mě to  štve, v tom má prsty určitě zase blog.cz...

2 Jackie Decker Jackie Decker | 1. srpna 2011 v 19:52 | Reagovat

:-)

Jo to ještě nevím jestli tomu dám alternativní konec, ale rozhodně se pokusím nezklamat čtenáře... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama