"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

5.kapitola - Dopis

17. srpna 2009 v 21:09 | Jackie Decker |  Zoufalí a každý sám
5.kapitola povídky Zoufalí a každý sám.

Oproti Dracovi se zdá, že Pansy prožívá relativně obyčejné prázdniny. Až na to počasí a strach všude kolem. Její otec je teď skoro pořád pryč a matka začíná z toho všeho už být dost mimo. Pansy sama má svých starostí dost. Sotva si uvědomila, že by jí na Dracovi mohlo doopravdy záležet, slehla se po něm zem. Nenapsal, neozval se, prostě vůbec nic... Již několikátý den jí na stole leží prázdný pergamen. Odváží se mu napsat? A pokud ano, jak zeraguje její matka? Co skrývá Pansy za své malé tajemství?



Dopis


"V šachu platí jedna teorie. Kdyby nikdo neudělal chybu, prohraje ten, který udělal první tah. V životě i ve hře, ale někdo táhnout první musí…"

Od návratu domů uplynul jeden týden… Druhý… A Draco se pořád neozýval. Očekávala to od něj. Alespoň několik řádků. Nějakou omluvu nebo vysvětlení… Chyběl jí. Dělala si o něj starosti a sama sobě už nemohla dál nalhávat, že jí na něm vlastně až tak moc nezáleží…

Seděla ve svém pokoji a před sebou na stole měla rozložený prázdný pergamen. Chtěla mu napsat dopis už před několika dny, ale pořád se k tomu nemohla odhodlat. Nevěděla jak by měla začít. Už si neuvědomovala kolik dní tu ten pergamen leží a čeká. Nebylo to důležité. Všechny ty pokyny z ministerstva, rodiče, kteří se ji báli pustit na krok z domu, zprávy v denním věštci. To všechno se na ni valilo jako jedna obrovská lavina, kterou nešlo zastavit. Všichni cítili, že Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit sílí. Útoky proti mudlům nebyly žádnou vyjímkou a ztráceli se a umírali i kouzelníci. Nikdo z její rodiny tím sice zatím postižen nebyl, ale její matka tím byla úplně posedlá. Snad i proto jí nepřicházela na mysl žádná slova, kterými by se Draca dokázala zeptat co se s ním děje, zda už je mu líp, proč jí nikdy nenapíše, jestli se sejdou na Příčné ulici a zda pojedou do Bradavic společně. Zkrátka nedokázala začít psát…

Povzdechla si. Před rodiči se vždycky snažila vypadat jako obvykle, i bez její špatné nálady panovala u nich doma napjatá atmosféra. Jen když byla sama ve svém pokoji poddala se všem těm zmateným pocitům strachu a nejistoty. Bála se mu napsat, aby si nemyslel, že ho nějak uhání, nebo že od jejich vztahu čeká víc než on, přesto že sama sobě už nemohla lhát o tom, že tomu tak není. K tomu ještě ministerstvo kontrolovalo každou sovu…

Nakonec ale přeci jen uchopila brk zpocenou dlaní, odhrnula si černé vlasy z čela a začala psát.

Drahý Draco

Sotva to napsala ihned to škrtla. Ne, takhle přece ho přece nemohla oslovit. To by znělo moc zamilovaně. Ne, že by zamilovaná asi nebyla, ale nechtěla být první, kdo to ukáže. Neměl by snad první krok dělat kluk?

Draco,

Rozhodla se, že takhle to bude lepší.

Omlouvám se, že píšu až teď, ale tak nějak je toho v poslední době na mě moc. Naši sou strachy bez sebe z Ty-víš-koho a všechny ty zprávy v Denním věštci o všech těch úmrtích a zmizeních, vyvoleném a tak… Chtěla jsem se zeptat jestli ti je už líp a kdy plánujete s matkou výlet na Příčnou ulici, že bysme se tam sešli, jestli nemáš nějaký jiný plán. Je mi líto, že tvého otce zatkli. Říkala jsem ti to už ve škole, ale nevím jestlis mě poslouchal tak chci abys to věděl.

Hezké prázdniny.

Pansy…

Ještě jednou si to celé pročetla. Nebyla se svou prací zcela spokojená, ale uznala, že to nezní nijak naléhavě, ani dotěrně, nebo přecitlivěle a hlavně že nic lepšího teď opravdu napsat nedokáže. Ještě zprávu nadepsala:

Draco Malfoy

Malfoy Mannor

Složila pergamen, vložila dopis do obálky a připnula k nožičce své sovy. Velký výr přijal její vzkaz s hlasitým zaklapáním zobáku a Pansy mu do něj roztřesenou rukou vložila soví pamlsek. Teprve tehdy byl Benny natolik spokojený, aby udělal o co ho paní žádala. Jako vždy si tím Pansy připomněla, že je pěkně rozmazlený, ale stejně jako v jiné dny to i teď hodila za hlavu. Sotva její sova odlétla přepadlo jí obrovské nutkání zavolat ji zpět, nějak jí dopis vzít, zabránit v tom aby ho doručila…

Nakonec ale jen zavřela okno. Přeci chce vědět jestli je Draco v pořádku a jestli s ní ještě chodí, ne? Jak jinak by to zjistila? Nechtěla strávit celé prázdniny v nejistotě. I ty dva týdny pro ní byly až moc. Ne, že by to snad někdy hodlala někomu vykládat. Tohle byla přeci jen její osobní věc. Nezbývalo jí, než čekat na odpověď.

Podívala se do zrcadla jen pro to aby si povzdechla a zjistila, že vypadá bledší než jiné léto. Musím se jít taky někdy opalovat ven. Připomněla si. Trochu se uklidnila a nakonec se jí podařilo usmát. To už ovšem volala matka k večeři a tak se otočila na podpatku a vyšla ze dveří svého pokoje.

Když vstoupila do jídelny, matka už seděla u stolu. První co udeřilo Pansy do očí bylo, že je prostřeno pro dvě osoby. Úplně jí zatrnulo, když viděla matčin zasmušilý výraz.

"Táta je v pořádku, zlato, má jen hodně práce. Teď má pořád hodně práce…" dodala paní Parkinsonová ještě pro sebe velmi tiše. Dcera jí však přesto slyšela.

Posadila se na své místo u stolu a tiše popřála matce dobrou chuť. Měla z toho všeho špatný pocit. Velmi špatný pocit…

Večeře netrvala tak krátce jak čekala. Naopak. Ani jedné z nich jakoby se vůbec nechtělo dojíst jako první. Popravdě Pansy ani nevěděla proč jí tak pomalu. Myšlenkami těkala mezi Draco Malfoyem a otcem, který byl pryč.

"Nezapomeň na noc pustit Bennyho, ano?" připomněla jí matka a prolomila tak ticho, jež zavládlo.

"To nebude třeba," vylétlo jí z úst, než se stihla nad svou poznámkou plně zamyslet.

"Jak to myslíš, nebude třeba?!" pokud do teď byla její matka úplně mimo, tato kratičká odpověď jí vrátila do života a co hůř rozzlobila a vyděsila zároveň. Pansy připadalo, že se její matka chová úplně hrozně, oproti sebejistotě minulého školního roku, bylo její současné chování spíš na obtíž.

Podívala se na matku a vůbec nevěděla jak odpovědět. Asi aby si to usnadnila a taky aby se zbavila jejího vyčítavého pátravého pohledu, který nevěstil nic dobrého, rozhodla se říct pravdu: "Poslala jsem Bennyho s dopisem." Začala opatrně. "K Malfoyovím… říkala jsem ti přece, že chod…"

Buch! Udeřila matka šálkem o desku stolu a postavil se.

"Co žes udělala?!" přerývaně dýchala. Ze všeho nejvíce teď Rachell Parkinsonová připomínala sopku před výbuchem, bouřkové mračno před průtrží…

Pansy zbledla a polkla. Takhle rozvzteklenou matku ještě snad nikdy neviděla.

"N-no, j-já…"

"Ministerstvo kontroluje každou sovu a MILOSTSLEČNA si pošle dopis mladýmu Malfoyovi… Copa nemáš vůbec rozum, Pansy?!" křičela. "Ono nestačí, že je teď otec pořád pryč, ještě ty mi musíš přidělávat starosti, že JO?! Co sis myslela, hm?" hůlkou si přivolala láhev vína a nalila rudou tekutinu do sklenky. "Nechci," napila se, "opakuju NECHCI, aby si s tim klukem dál chodila, jasný?! Lucius Malfoy je v Azkabanu, kam myslíš, že tě jeho rodina přivede? Už mu nebudeš psát, rozumíš? Jakmile se Benny vrátí, zabavím ti ho a do konce prázdnin se k němu nepřiblížíš! Máš domácí vězení! Já nehodlám…" Jenže to už Pansy neposlouchala. Prudce se otočila, vyšla rázným krokem z kuchyně, práskla dveřmi a zalezla do svého pokoje.

Měla sto chutí něčím hodit, ale místo toho, prostě jen popadla hůlku, namířila na dveře a lehce přeskakujícím hlasem pronesla zaklínadlo: "Colloportus." Ne, že by si matka snad nemohla kouzlem odemknout, ale Pansy předpokládala že toho v tom svém vzteku nebude schopná a nebo se naopak nebude ani snažit, protože se bude chtít opít. Matka většinou nepila, ale teď se zdálo že je toho na ní opravdu hodně a většině toho jako by Pansy ani nerozuměla.

Teď však ani rozumět nechtěla. Nenáviděla matku, že se plete do jejích věcí. Jakoby snad do toho dopisu napsala bůhví co. Prostě je to obyčejný dopis z prázdnin, nic víc. Jo, dokud byl Lucius Malfoy, váženým čarodějem, to jí byl můj vztah s Dracem, vhod!
Stěžovala si v duchu. Vůbec to nedávalo smysl. To jako proto, že Dracův otec je odhalený smrtijed, se s ním nikdo nebude bavit? To sotva!
Zatvrdila se. Namířila hůlku na okno a to se rozlétlo dokořán. Nechápala proč to musí mít vždycky tak složité. Vlastně ani sama nevěděla na které by měla být straně. Brumbál, nebo Pán zla? Není lepší bejt prostě na vítězné straně? Jen kdybychom dopředu věděli, která to bude…

Opřela se o okno a dívala se do teplé letní noci. Nebyla ten typ holky, co se ráda dívá na hvězdy, ale ten večer už opravdu nebyla schopná ničeho jiného. I kdyby jí Draco odpověděl, nebude mu moct odepsat. Má domácí vězení, nebude za ním ani smět jet. Pokud se nepotkají na Příčné ulici, až půjdou nakupovat, pak se nejspíš uvidí až ve vlaku do školy. Tohle budou hrozně dlouhý prázdniny… Povzdechla si a zavřela okno. Bennyho klec zela prázdnotou a ona se přistihla, že je duchem s ním. Jakoby ho popoháněla myšlenkami a vybízela k rychlejšímu letu. Ne, že by to snad bylo možné. Benny už byl příliš daleko, než aby ho dokázala vypátrat a navázat s ním spojení svou myslí.

Ano, Pansy měla ojedinělou schopnost mezi kouzelníky. Jako metamorfomágové, kteří se dokáží libovolně přeměnit, nebo hadí jazykové, kteří dokáží mluvit s hady, existují ještě zvěropati. Ti dokáží vidět, slyšet a celkově vnímat smysly zvířete, s kterým se myšlenkově spojí. Nemohou přímo ovlivňovat co dané zvíře dělá, ale mohou na něj působit svými emocemi, protože zvíře nevnímá myšlenky jako takové, ale pozná strach, zvědavost, hlad a všechny další nižší myšlenkové pochody. Po dobu takového spojení však nemohou vykonávat jinou činnost a vypadají jakoby upadli do transu. Takové spojení, nebo vcítění se, nesmí trvat příliš dlouho. Čím déle trvá, tím obtížnější je návrat zpět do normálního stavu věcí. A právě jedním ze zvěropatů byla i Pansy. Vlastně ani nevěděla, jestli to umí některý z jejích rodičů. Nikdy se jich na to neptala, nebylo to důležité. Dokonce ani teď, když zatoužila po možnosti vidět kam Benny letí. Měla jen omezené možností a výr už byl zkrátka příliš daleko pro něco takového. Ani se o to raději nepokoušela, mohlo by jí to stát příliš mnoho sil. Raději si vzala knížku, kterou měla rozečtenou od minulého večera a lehla si do postele, tak jak byla.

Vlastně za jediného zvěropata ve svém okolí považovala školníka Filche. To jak se vždycky dokázal objevit tam kde Paní Norisová zahlédla něco nepatřičného, bylo obdivuhodné. Tahle schopnost byla jedinou, díky níž si to dokázala vysvětlit. Samozřejmě, že Filch byl moták a neměl by tedy mít žádnou z kouzelnických schopností, jenže tohle jí připadalo zcela evidentní. Myslela si že ji má dědičně, ale žádné jiné kouzelnické schopnosti, že nezdědil, nebo tak nějak.

Ve škole ostatně ona svou schopnost moc nevyužívala. Nebylo příliš praktické ponořit se do deliria třeba v ložnicích, když je kolem spousta holek, nebo ve společenské místnosti, ale občas se jí to už hodilo. Většinou kvůli drbům a tak. Stačilo se na okamžik zastavit na chodbě, a vnímat skrze zvíře, které někdo choval, když s někým mluvil a už se dozvěděla spoustu užitečných věcí, které dokázala obratně využít ve svůj prospěch, případně v něčí neprospěch, podle situace a informace, kterou získala. I to bylo ostatně jedno z tajemství jejího úspěchu. Tajemství o kterém věděl Draco jako jeden z mála.

Ještě naposledy se podívala směrem k oknu. Zjistila totiž, že se nemůže soustředit ani na to čtení a rozhodla se jít dnes brzy spát…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MIREK MIREK | E-mail | 23. srpna 2009 v 21:31 | Reagovat

Tak sem tady taky....
Jak říkám, mám rád dvojici Harry Draco, a je ůplně jedno, jestli se zrovna milují anebo nenávidí...
K této povídce můžu pouze říci:
Chudáček Dráček

2 Jackie Decker Jackie Decker | 24. srpna 2009 v 6:47 | Reagovat

Jo no, zatím určitě... Ale o narážky Harry a Draco tady určitě nouze ebude, protože tady se budou myslím nenávidět docela dost... Díky z koment další kapitola už se blíží... :-D

3 Katrin Rowen Katrin Rowen | E-mail | 5. září 2010 v 21:44 | Reagovat

Jsi skvělá a budu ti to psát asi všude :-) nádherně se po tobě čte ;-)

4 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 19. září 2010 v 18:14 | Reagovat

Děkuji, to mě opravdu strašně moc těší... 8-) Jsem moc ráda že se ti po mě hezky čte i že se ti má povídka líbí :)

5 cassiopea-black cassiopea-black | 31. července 2011 v 17:13 | Reagovat

zvěropatka :-D  to mě dostalo :D nicméně, je to zajímavej nápad :-) jinak, je vidět, že ani Pansy to nemá tak úplně lehký, ale Draco je na tom hůř...těšim se na pokráčko

6 Jackie Decker Jackie Decker | 1. srpna 2011 v 19:53 | Reagovat

JJ tady jsem ještě pořádně nevěděla jak tam Pansy zapojit. Ta zvěropatie byl jen takový nápad, ale později bude velmi důležitá :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama