"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

6.kapitola - Prázdniny jaké nemá nikdo jiný...

24. srpna 2009 v 9:40 | Jackie Decker |  Zoufalí a každý sám
6.kapitola povídky Zoufalí a každý sám.

Pansy poslala Dracovi dopis. Ale odpoví jí? A co jeho učení nitrobrany, bude úspěšné? Nebo zkoušky NkÚ...? Podaří se mu přijít na nějaký plán, jak by se mohl Brumbálovy dostat na kobylku?



Prázdniny jaké nemá nikdo jiný…


"Je lépe tolik nežádat, než příliš mnoho obětovat."

Ten večer už Draco matku neviděl. Seděl ve svém pokoji do půl těla nahý a neustále pokukoval po své levé ruce. Nemohl tomu uvěřit. Nedokázal uvěřit, že to udělal, že se přidal ke smrtijedům… Zabiješ Brumbála… Zabiješ Brumbála… Ale, že by mu někdo řekl jak to má udělat, to ne… Na jednu stranu byl sám se sebou spokojený a těšil se na všechno co ho čeká, na to jak se mu asi Pán zla odmění až svůj úkol splní… Ale na tu druhou se cítil úplně hrozně. Pochybnosti ho hlodaly na mysli a on se bál… Aniž by to dokázal ovládnout nebo pochopit se rozplakal. Byl v pasti. Pokud se mu to nepovede zemře a celá jeho rodina s ním a nikdo mu nemůže pomoci. Dokonce nevěděl o nikom kdo by mu chtěl pomoci, i kdyby mohl. Tedy možná kromě matky, jenže on už přeci nebyl malý kluk aby ji o něco takového prosil ne? Měl svou hrdost, nesměl chtít od nikoho aby mu pomohl. Byl Malfoy, vázán všemi těmi pravidly hrdosti a čisté krve. Měl být něčím víc tak proč tu teď pláče jako dítě? Proč pochybuje?

Druhý den to bylo lepší. Zážitky minulého večera vybledly a když zjistil, že znamení zla nezmizelo, nezbylo mu než to přijmout jako holý fakt. Připadal si skleslý, ale když toho rána uviděl matku, pochopil, že ona je ten poslední před kým může dát najevo, své pocity nebo nejistotu. Byla bledá a držela se na nohou jen silou vůle a pořád mu byla na blízku jako nějaký hlídací pes. Je horší než Crabbe s Goylem!, pomyslel si, když se ho celé dopoledne jen s malými přestávkami ptala jestli je mu dobře a říkala mu aby byl opatrný, nabádala ho aby nikomu nic neříkal s nikým nemluvil, nikomu nepsal…

Byl z toho už značně otrávený a tak nebylo divu, že když se v jejich domě objevila teta Bella okamžitě nadšeně vyskočil z křesla u krbu, kde si právě pročítal nějakou otcovu knihu, kde doufal, že by nalezl něco co by mu mohlo pomoci. Nebyl zrovna knihomol, ale cítil se nervózní a četba mu pomáhala alespoň v tom směru, že ho matka nechávala v klidu. Choval se k ní chladně. Dokonce ještě odměřeněji než dřív na veřejnosti, ale cosi uvnitř něho volalo po utěšujícím doteku, který by ho zbavil té vnitřní nejistoty a pochybností. Byl to však slabý hlásek zapuzený představou triumfu, kterou v sobě živil.

"Teto," pozdravil ji chladně a kývl na pozdrav. Plavé vlasy měl pečlivě sčesané jak byl zvyklý a šedé oči upřené do těch jejích, kde hrály pobavené jiskřičky. Zřejmě se vracela z nějaké povedené akce.

"Draco," oslovila jej s jistou dávkou nadšení a pýchy, ale i ironie, "jsi připravený? Začneme hned co říkáš?" zeptala se a v očích se jí nebezpečně zalesklo. Než se Draco stačil nadechnout vytáhla hůlku a dveře salónku se na neslyšitelný pokyn zavřely. Úplně v něm hrklo. Hůlku měl při sobě. Řekl si, že ji raději už nebude odkládat. Příliš dobře si pamatoval, jak ho Potter zaskočil na školních chodbách, když ho chtěl potrestat za to jak mluvil o něm a jeho rodině. Za všechno co mu ten pitomý kluk kdy udělal. Bleskově ji zvedl ze stolku a namířil na tetu. Ne, že by byl připraven jí něco udělat. Vlastně vůbec nebyl připraven na to co přijde…

Smála se. Opět to byl ten druh smíchu při němž tuhle krev v žilách. Ruka s hůlkou se mu nebezpečně roztřásla.

Namířila na něj tak prudce a náhle, že stačil jen zadržet dech a už se propadal do vlastních vzpomínek. Vše kolem se mu rozplynulo a zmizelo a před jeho vnitřním zrakem se obrovským tempem míhal jeden obrázek za druhým jako blikající film tak přesvědčivě živý, že se v něm jeho skutečné okolí zcela ztratilo.

Bylo mu pět let. Seděl ve vstupní síni jejich rodinného sídla s očarovaným vláčkem, který jezdil okolo něj. Líbil se mu, to ano. Jen byl tak nějak smutný, že si nemá s kým hrát. Matka, která s ním byla celý den, teď byla v jídelně s otcem, který tam seděl nad sklenkou medoviny a o něčem hovořil.

Náhle se otcův pohled stočil k němu a tomu malému chlapci poskočilo srdce nadějí. Matka se po něm také ohlédla a on se na své rodiče usmál doufaje, že si s ním třeba budou hrát, že by ho mohl otec vzít do náručí, že by mohl jít za nimi… Pak se ale otcův nic neříkající tázavý pohled obrátil zpět k matce a ta v lehce zoufalém gestu zakroutila nesouhlasně hlavou…

Obraz se rozplynul aby jej nahradil další. Bylo mu deset. Právě oslavil své narozeniny. Na oslavě bylo i několik dětí z vážených kouzelnických rodin. Crabbe a Goyle, Nott, Zabini…

A pak stál v krejčovství madam Malkinové a vedle něj na stoličce stál Potter. Tehdy se potkali poprvé.

Znovu se viděl s Potterem. Tentokrát před vraty do Velké síně Bradavického hradu… Dost! Projel jím, jeho myslí, srdcem a celým tělem výkřik, který se snažil zadržet všechno to co mohlo následovat. Věděl co je nitrobrana, věděl že mu teta říkala že ho to naučí, věděl že teď vidí to samé co on a on nechtěl aby viděla víc. To rozhodně ne.

Stál opět v salónku a viděl rozmazaně. Hlava ho třeštila a dýchal zrychleně jako by právě utíkal. Ruka s hůlkou se mu třásla a Belatrix se smála až se zlomila v pase. Chvíli trvalo než se mu podařilo zaostřit a teta se přestala smát.

"Dobré…" pochválila ho. "Ale ne dost," zlomyslně se usmála a Draco se napřímil. Ne… Ne… Nadechl se a snažil se zatlačit svůj strach co nejhlouběji.

"Zkusíme to bez hůlky co ty na to?" Stihl jen povytáhnout obočí. "Expeliarmus!" vykřikla Belatrix a v ten moment byl odzbrojený.

"Musíš se soustředit, Draco. Musíš mě odrazit svou myslí a ne štítovým kouzlem. A nekřič tolik, ano? Nedovol mi proniknout hlouběji. Odraz mě hned," naléhala tím svým šeptavým hlasem a ve tváři se jí odrážela škodolibá radost, jakoby si snad na jeho místě představovala Luciuse.

Přikývl, ale třásl se. Z tety šel opravdu strach.

"J-jak…?" zeptal se. Potřeboval to vědět. Doposud mu nic nevysvětlila.

"Musíš mít čistou hlavu. Ovládni se. Nesmíš se dát přemoct city, rozumíš? Nemysli vůbec na nic…" Začala kolem něj v kruhu obcházet. Draco zavřel oči. Ovládal svůj dech. Myslel na něj. Snažil se udělat si v hlavě prázdno, ale nešlo to. Pokaždé si po chvilce uvědomil tetiny kroky, nebo se mu zjevil v hlavě nechtěný obraz… Už se alespoň tolik netřásl. Znovu oči otevřel.

Belatrix se zastavila a odfoukla si z tváře kadeř vlasů ledabylým gestem.

"Jako je nitrobrana, existuje i nitrozpyt. Ten umožňuje tomu kdo ho ovládá proniknout do mysli své oběti a vyložit si to co v ní najdou, rozumíš? Ten kdo používá nitrozpyt se ti musí dívat do očí. Je to upřený pohled. To co jsem udělala já, bylo zaklínadlo, které nitrozpytec nepotřebuje, ale umožňuje totéž. Zaklínadlo Legilimens."

Draco nebyl připravený. Opět… Do teď k němu mluvila a i když měla hůlku pořád v ruce soustředil se na co mu říkala. Nečekal že tak brzy po prvním pokusu přijde znovu s tím samým.

Znovu se vše rozmazalo a on se propadal…

Na nic nemyslet…na nic nemyslet… na nic nemyslet… opakoval si stále dokola. Měl strach, ale ten mu teď nebyl nepřítelem ale spojencem, protože díky němu se mu slova, Na nic nemyslet… vypalovala přímo do lebky, nebo mu to alespoň tak připadalo a všechny ty míhající se obrazy nenabyly jasných tvarů. Ani si neuvědomil, že instinktivně zavřel oči…

Skončilo to.

Zůstala jen bolest, jako by se mu někdo pokoušel vytáhnout mozek z lebky.

Chytil se za hlavu a vrávoravě ustoupil aby se opřel o stůl. Belatrix na něj hleděla, oči rozšířené překvapením. Nečekala takové zlepšení. Zdálo se že Draco má pro tuhle disciplínu talent i potřebnou dávku sebekázně, i když bylo zjevné, že ještě ani zdaleka nejsou u konce. Chtěla se trochu pobavit. Myslela i že trochu potrápí, ostatně předpokládala že bude stejně neschopný jako jeho otec, ale Draco nejen, že se postavil čelem ke svému úkolu, ale ještě se ukázalo, že v sobě má skrytý talent. Poprvé měla skutečně dojem, že by to mohl dokázat…

"Tady máš!" dveře do salónku se rozlétly po jediném mávnutí hůlky. Přilétla k němu kniha, která přistála na stole před ním. V první chvíli byl schopen jen stát jako přimrazený. V hlavě měl jen tu obrovskou bolest.

"Každý večer před usnutím si to budeš zkoušet sou to nejlepší meditační cvičení, uvidíme jak se budeš zlepšovat. Ušklíbla se a bez jediného dalšího slova odkráčela ze salónku pryč…

Oddechl si a posadil se. Myšlenky mu unikaly a on je nedokázal polapit. Přes všechnu bolest a strach se cítil šťastný. Šťastný, že ho teta pochválila, že se mu alespoň z části něco podařilo…

Do salónku přiběhla jeho matka, světlé vlasy jí rozpuštěné lemovaly tvář jako vodopád tekutého zlata, ale v její bledé tváři byly jasně vepsané stopy smutku a strachu. Podívala se na něj a on jí pohled unaveně opětoval. Jakoby jí tím řekl vše, přesto že si byl po této lekci jistý tím, že nitrozpyt určitě nepoužila, se otočila a ještě na půl cesty ke schodům zakřičela: "Bello!"

Draco ale neposlouchal o čem se sestry baví. Nechtěl to slyšet. Každý hlasitější zvuk mu v hlavě rezonoval jako příliš hlasitá hudba po probdělé noci v alkoholovém opojení…

A tak to pokračovalo dál. Ten večer už Draco do darované knihy nenahlédl. Nechal si to na druhý den, protože ho moc bolela hlava. Nepsalo se v ní o žádných kouzlech jen polohách pro meditaci, cítění magie a způsobech uzavření mysli. Vlastně to bylo vcelku nudné čtení ale on věděl že to potřebuje obzvlášť, když teta Belatrix nikdy nevynechala příležitost, kdy ho mohla zaskočit. Říkala, že bystrozorové taky nebudou čekat až se na ně připraví, ale zaútočí kdykoliv a kdekoliv k tomu budou mít příležitost, nejlépe pokud on sám nebude připraven.

Bylo to únavné a úmorné. Vlastně nevěděl kde mu hlava stojí a pořádně neměl ještě ani čas zamyslet se nad tím jak vlastně hodlá Brumbála zabít. Už jen když četl o tom, že Bradavice zase víc zabezpečili, měl hrdlo stažené a srdce až někde v krku…

Čas letěl a jemu brzy dorazil dopis. Poznal Velkého výra Bennyho, který patřil Pansy Parkinsonové a až v té chvíli si uvědomil, že na ni úplně zapomněl. Po přečtení dopisu ale měl podivný pocit prázdnoty, že ani vlastně neví jestli jí chce napsat, nebo co by jí měl napsat. Benn se neměl k odletu a tak bylo jasné, že Pansy čeká na odpověď.

A co jí mám napsat? Proč se zrovna musí zmiňovat o otci? Jako bych toho neměl dost i bez ní. Dyť ani nevim co bude ve škole až se tam vrátim…

"Musíš teď být opatrný, Draco." Tak mu to řekl Severus tam před chatrčí Pána zla. "Nikdo na tobě nesmí nic poznat, rozumíš?" kladla mu na srdce zase teta Bella.

Unaveně vzal do ruky brk a svým ozdobným písmem začal psát na prázdný kousek pergamenu:


Ahoj, Pansy.

Je mi dobře.

Zamyslel se.

Na Příčnou ulici půjdeme první sobotu v srpnu, až obdržíme seznamy učebnic.

Prostě psal a ani nevěděl jak to věděl.

O Otce se nebojím, ten určitě v Azkabanu dlouho nebude…


Fakt, že si tím nemůže být vůbec jistý si raději nechal pro sebe. Rychle dopis složil, nadepsal a předal Bennymu, kterého umlčel sovím pamlskem a pak ho nechal odletět.

Hned následujícího dne ráno přiletěla další sova. V první chvíli se bál že to zase píše Pansy, protože opravdu nevěděl co by jí měl psát. Těžko by jí vysvětloval, že ho Belatrix Lestrangeová učí nitrobranu, že má na ruce znamení zla a že nemá vůbec na nic čas… vlastně ani nevěděl proč by jí měl něco takového vysvětlovat. Je to přece moje věc, ne?

Jenže tahle sova nesla dopis s pečetí Bradavic. NKÚ… uvědomil si vzápětí a polkl. Přál si aby tu teď byl otec a ne jen matka, teta a strýc. Samozřejmě že sova přiletěla při snídani, kdy u stolu seděli všichni…


Výsledky zkoušek
Náležité Kouzelnické Úrovně

Vyhovující klasifikační stupně:
Vynikající (V)
Nad očekávání (N)
Přijatelné (P)
Nevyhovující klasifikační stupně:
Mizerné (M)
Hrozné (H)
Troll (T)

Draco Lucius Malfoy
Byl Hodnocen Následovně:

Astronomie P
Péče o kouzelné tvory H
Kouzelné formule V
Obrana proti černé magii N
Bylinkářství N
Dějiny čar a kouzel M
Lektvary V
Přeměňování N
Starodávné runy P


Srdce mu pokleslo. Ano, mohl by být vlastně rád, ne? Získal 7 NKÚ… Jenže i přes to, že matka byla nadšená, on tu radost nesdílel. K čemu mi to asi tak bude? Otec, od kterého nejvíce chtěl slyšet slova chvály zde nebyl, teta ho zase chválila skoro pořád, i když nikdy neopoměla dodat že se má stále co učit. Strýc to přešel jen s uznalým pokývnutím a matka zase spřádala plány a ptala se, jaké předměty si vyberu na OVCE…

"A proč bych si měl nějaký vybírat? Je to jedno, ne?!" osopil se na ni.

"Jak to myslíš jedno? To není jedno, Musíš přece školu dokončit…" začala matka. Jenže Draco si pohrdlivě odfrkl.

"Myslíš, že se Pán zla bude ptát, kolik mám NKÚ?" tázavě zvedl obočí. "Jasně že ne. Toho bude zajímat jen, jestli splním úkol. A až bude Brumbál mrtvej, těžko budu moct pokračovat v Bradavicích, nemyslíš, matko?" řekl to tak chladně a přitom sarkasticky, že Narcissa o krok ustoupila a pak rázným krokem opustila jídelnu. Tak jako dost často poslední čas si Draco připadl sám a plný vnitřního ukrývaného zoufalství. Vstal, přešel přes místnost a zamířil nahoru do svého pokoje, kde se hodlal věnovat dalšímu z meditačních cvičení. Když už nic jiného, měl co dělat…

Jenže toho večera mu to moc nešlo. Vlastně vůbec. Pořád přemýšlel nad chováním matky a svým úkolem. Uvědomil si že sice říká, že Brumbála zabije ale pořád neví jak to chce vlastně udělat. K Brumbálovi se tak snadno nedostanu. Ne, aby nebyl připravenej na nějakej útok. Krom toho na něj mi asi hůlka stačit nebude. A taky… Nejspíš to sám nezvládnu… Jenže kdo by mi pomáhal? Crabbe a Goyle? To sotva, sou tak tupý že by to jen někde vyžvanili. Snape? Ani nápad! Ten ne. Ani náhodou… ano Snape. To jménu mu jen připomnělo, že kdyby jeho otci pomohl, mohl tu dneska být jeho otec a pochválit ho, že mohl být už tehdy u Pána zla…

Nemůže to bejt nikdo z Bradavic… Jenže nikoho jinýho tam nedostanu… Leda že… Ta vzpomínka mu prolétla hlavou jako šíp. No ovšem. Montague vyprávěl, že když ho strčili do tý rozplývavý skříně slyšel střídavě zvuky ze školy a z nějakého obchodu, jen se nikde nemohl vynořit a nikdo ho neslyšel… Kdyby se mi tu skříň podařilo najít a opravit, mohl bych se dostávat z Bradavic do obchodu a opačně. A nejen já… Všechna bezpečností opatření ministerstva by byla k ničemu! Cítil opojnou chuť vzrušení, když uchopil nový pergamen a začal psát dopis Montaguovi, aby se zeptal, jak se to tehdy přesně stalo…

Potřeboval vědět co nejvíce…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MIREK MIREK | E-mail | 25. srpna 2009 v 5:22 | Reagovat

Já myslím že to je dobrý......
Nevím proč to nikdo nekomentuje...
:-D  :-D

2 Jackie Decker Jackie Decker | 25. srpna 2009 v 6:29 | Reagovat

To taky nevím, ale já už to neřeším. Vím, že Kathrin Rowen si to vždycky přečte. Názor tu a tam, napíše na andor do pošty a já si ho sem pak skopíruji od její jménem, ale jinak nic  ;-) . Ale jak říkám nějak to nehrotím.

Jsem ráda pokud se ti povídka líbí a pokud si ji vůbec někdo přečte  :-D

3 MIREK MIREK | E-mail | 25. srpna 2009 v 18:16 | Reagovat

Já si myslím že lidí kteří si tuto povídku čtou je dost. Ale jsou to "čtenáři" kteří jsou líní šáhnout na klávesnici.....
Ale na druhou stranu.....
Tuhle povídku si nenechám ujít!!!!!!
Stále mne u srdíčka něco říká...CO KDYBY
Stále píšeš Draco, Pansy...ale Harry tam taky patří.
----------------------------
Před časem jsem byl blázen do dvojky Naruto-Sasuke. Takže není divu že jsem teď na větvi z téměř identické dvojice rivalů.
--------------------------
:-P

4 Jackie Decker Jackie Decker | 25. srpna 2009 v 18:29 | Reagovat

Jo tak Harry bude víc ve škole... Možná kdybych si vybrala nižší ročník, byla by tam ta rivalita víc, víš jak, ale tady je to takový divný  :-D

Jako je jasný, že až bude Harryho potkávat ve škole, bude to ještě zajímavý, ale tak to se uvidí, já sama ještě nevím přesně co a jak bude...

5 MIREK MIREK | E-mail | 26. srpna 2009 v 15:49 | Reagovat

No, tak se nechám překvapit....
Zatím se měj,a přeju plno originálních nápadů..... :-D

6 Jackie Decker Jackie Decker | 27. srpna 2009 v 13:20 | Reagovat

Tak já doufám že překvapím, alespoNˇobčas v něčem :d

7 Elis Tréffin Elis Tréffin | Web | 25. září 2009 v 20:13 | Reagovat

krásná povádka  ;-)  vím, že se ozývám až pozdě (na mojich původních stránkách jsi mi psala 17.8.) ale nakonec jsem se sem dostala... moc mě těší, že se ti můj styl líbí. Byl to jen pokus a o to mě to těší víc. Každému se ale líbí něco jiného a mě se mnohem víc než ty moje líbí ty tvé povídky. Píšeš dobře, jen tak dál   :-D

8 Jackie Decker Jackie Decker | 10. října 2009 v 7:43 | Reagovat

Děkuji ti, jsem moc ráda že se ti to líbí, mám teď trochu krizové období, ale pokračování už také píšu a doufám že se bude povídka líbit i dále, děkuji za návštěvu moc jsi mě potěšila :)

9 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 5. července 2010 v 18:49 | Reagovat

Ok, zase jsem se vrátila do děje, teď jen musí něco přibýt :). S Bellinkou nejlépe :D. Nechceš udělat třeba, že by mu dala tak trochu polibek za to snažení? :-D

10 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | 5. července 2010 v 18:57 | Reagovat

Polibek...? Hm... To zní zajímavě... :d :-D

11 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 7. července 2010 v 11:03 | Reagovat

[10]: No, to víš. Já jsem tak úchylná, že tetičku se synovcem v povídce Očima smrtijeda ,,spáruju", neboli dojde k incestu xD

12 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 10. července 2010 v 8:11 | Reagovat

No tak tetička a synovec to neni ještě tak strašnej incest :) Já v Draco v poutech lásky udělala incest otec a syn :d

Ale tak uvidím ještě jsem tu s Bellou neměla žádné speciální plány, krom toho že bude mít Draca v oblibě rozhodně víc než Luciuse :-D Další kapitolu mám rozepsanou, uvidím kdy se mi jí podaří dokončit vzheldem k okolnostem a nedostatku času :)

13 Snowy Snowy | Web | 13. července 2010 v 23:13 | Reagovat

Tak to je vážně moc dobrá povídka. Ze začátku mě víc zajímala právě Pansy. Povídku z jejího pohledu jsem si chtěla přečíst už dávno a jsem ráda, že jsem konečně nějakou našla, i když k ní už rok nepřibylo pokračování. Škoda. Duševní vývoj Draca měl ale zajímá teď už víc. Moc pěkně popisuješ známé okolnosti a děj příjemně plyne. Jen tak dál, sice ti tam občas někde poletují hloupé gramatické chyby, ale stylistika se mi moc líbí:)

14 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 14. července 2010 v 7:10 | Reagovat

Díky, další kapitolka je už rozpracovaná, vím že to trvá dlouho, ale bohužel mám toho trochu moc, dvě malé děti, manžela, desítky rozepsaných povídek... :-D

Ale brzy už sem přibyde další, tam se budou teoreticky pohledy jak Draca, tak Pansy trochu prolínat, pokud mi vyjde můj současný plán a předpoklad... Budu jen ráda pokud zase přijdeš až ji vydám 8-)

15 Snowy Snowy | Web | 14. července 2010 v 14:24 | Reagovat

Tak to si tě musím přidat, abych viděla aktuality:-). A obdivuju, že toho stíháš tolik přidávat, já se už skoro měsíc flákám a stejně nic nepíšu.
A když koukám na tvoje povídky, tak je mi skoro líto, že kromě Harryho Pottera žádnou jinou fantasy neznám, takže čtu jen HP fandom.

16 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 14. července 2010 v 14:32 | Reagovat

Tak já jsem ráda, že čteš alespoň něco, taky jsem si od tebe začala číst... I když názor na ostatní povídky by se mi taky hodil, ale to nevadí, víš jak stejně budu psát, i když to nikdo nebude číst 8-) A já toho zase tolik nepřdávám teď jsem tu byla skoro rok neaktivní...

17 Snowy Snowy | Web | 14. července 2010 v 22:27 | Reagovat

Uvidím, jestli se ještě nepřeorientuju na jiný fandom, protože poslední dobou moc dobrých povídek nenacházím - ve většině jde o sbalení Siriuse, či jiného kluka, což by až tak nevadilo, kdyby to nebylo celé takové plytké a nijaké.
A že nikdo nečte moje povídky mi taky nikdy nevadilo. U některých hrůz to tak dokonce bylo lepší:).

18 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 14. července 2010 v 22:35 | Reagovat

Tak já myslím že píšeš dobře co jsem zatím měla tu čest :)

Jinak další kapitolka bude brzy na světě za dnešek jsem v ní celkem pokročila i když se obávám že bude spíše nijaká, ale uvidím ještě jak se mi to vyvrbí, no. Chtěla jsme v ní přeskočit větší časový úsek, ale zatím to vypadá že se mi nezadaří tak uvidímě, každopádně brzy by mohla přibýt, doufám.... 8-)

Jinak pokud se přeorientuješ budu se snažit psát co nejlepší a nejzajímavější povídky :)

19 cassiopea-black cassiopea-black | 31. července 2011 v 21:45 | Reagovat

pěkná kapitola :-) taky doufám, že Bella získá v povídce nějaký důležitý postavení a kdyby měla něco s Dracem, nezlobila bych se :-D ale to je na tobě ;-) těšim se na další

20 Jackie Decker Jackie Decker | 1. srpna 2011 v 19:54 | Reagovat

Však uvidíš ;-)  8-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama