"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

Draco v poutech lásky (1.část)

12. srpna 2009 v 11:29 | Jackie Decker |  HP-Jednorázovky
Avatar k layoutu blogu

Žánr: fanfiction (Harry Potter-jiná realita) , slash (povídka zabíjací se homosexuálním vztahem)

Přístupnost: od 15-ti let

Varování: Tato povídka je extrémně nepovedená. Přála si ji Jajda již velice dávno ještě na mém starém blogu. Je na jednorázovku poměrně dlouhá, ale to proto, že si na mě Jajda vymyslela spousty požadavků, které jsem měla splnit.

Jajdino téma: Tak tohle je VYBRANEJ napad teda:) takže moje představa: samozřejmě slash...Harry/Draco...ještě na škole, oba se nenávidí jenže nějakou "příhodou" se stane to, že se do sebe zamilují. Draco na Voldemortově straně, Harry na dobré jenže pak kvuli harrymu draco zradi a zachrani ho.+ jeste i neco s Luciusem...samosebou;) a je mi jedno jestli happy end nebo tragický konec...hlavne at se az do posledni chvile milujou:) vycerpavajici, ale presne na takovouhle povidku mam chut;) Ale jak sa paci tobe:D aspon taddyk vidis co me bavi cist:)



Draco Malfoy seděl na své posteli a hluboce přemýšlel. V srdci měl obrovskou bolest ač jeho tvář byla stejně bledá jako vždy. Se stejnou maskou netečnosti seděl blonďatý bledolící chlapec na své posteli. Nevnímal volání své matky. Nevnímal protože cítil bolest. Utápěl se ve vlastním žalu.

Draco by si nikdy nepřipustil, že by mu mohl chybět jeho vlastní otec, ale nyní… Nyní když byl sám to bylo jiné. Stýskalo se mu po chvílích něhy a lásky, které se svým otcem prožíval. Chyběli mu dotyky plné touhy, za které svého otce dříve proklínal. Poznal, že potřebuje být milován. Neměl však za kým by šel. Neměl vůbec nikoho…

Nejblíže si teď byli se Severusem, ale ten tou dobou již chodil s jeho matkou. Lépe řečeno spal s Narcissou. Draco to však nezazlíval jemu ani jí. Věděl teď ze všech nejlépe jak může někomu chybět láska. Tolik toho se svým otcem prožil. Jenže Lucius byl tou dobou v Azkabanu. Mezi nimi postavili ostatní tu velkou zeď, kterou nyní nemůže překročit. Nemůže už jít aby byl svému otci blíž. Teď už vůbec ne.

Ne po tom co přivedl Smrtijedy do Bradavic. Ne po tom co se odhalil. Ne když už je Brumbál mrtvý… V tu chvíli nenáviděl celý svět. Ale hlavně a ze všeho nejvíc nenáviděl dva lidi. Voldemorta a Harryho Pottera. Cítil takovou nenávist smíšenou se smutkem, že kdyby se mu Potter teď dostal do rukou neváhal by. Neváhal by ho zabít. Rozhodně by se nerozmýšlel jako u Brumbála. Chtěl zabít…

Nabídl Pánovi zla, že Pottera zabije ale ten ho chce zabít sám. - Taková zbytečnost - Pomyslel si - Proč ho nemůžu zabít já? Tohle bych dokázal. Nepotřebuju si s ním hrát, ale zabít ho. Zabít Pottera!!! - Cosi v jeho mysli volalo po Harryho smrti. Ale Draco si vzpomněl co mu řekl Severus, když mu pomáhal po mučení odejít od Pána zla: "Nemůžeš ho zabít Draco. Zabiješ-li Pottera Pán zla tě už neušetří. Zabiješ-li Pottera zničíš tím všechny naše naděje. Jednou přijde čas a ty mu ještě rád zachráníš život. To si pamatuj."

Jenže Draco mu nechtěl zachraňovat život. Jeho mysl byla příliš zaslepena smutkem a nenávistí na to aby byl schopen pochopit co se mu Severus snaží říct. On sám vlastně nechtěl vůbec přemýšlet. Přál si být mrtvý. Mrtvý aby necítil přívaly bolesti a úzkosti. Mrtvý aby mohl v poklidu čekat na svého otce.

Jenže právě tento klid mu nebyl dopřán. Nebylo mu dopřáno aby zemřel v poklidu. Nesměl zemřít.

"No tak Draco, otevři ty dveře! Copak mě neslyšíš?" volala stále naléhavěji jeho matka. Už-už byl odhodlán jí otevřít, ale v tom pocítil pálení na svém předloktí. Hlas matky utichl a Draco pocítil strach. Věděl, že je volán. Že se za nedlouho setká s Pánem zla. S tím samým, který nezabránil uvěznění Luciuse, který nedokázala zabít Pottera na poprvé. Draco měl strach, ale také cítil odpor. Nechtěl k němu jít. Nechtěl ale musel. Věděl, že nepřijít by znamenalo smrt. On sám si sice přál zemřít, ale pořád ještě v jeho srdci zbyl plamínek, který volal po neukojené lásce. Toužil ještě jednou znát něhu a lásku. Ještě naposledy než zemře…

A tak se Draco oblékl do Smrtijedského pláště a s hůlkou připravenou vykročil ze dveří. Sešel ze schodů do vstupní haly, kde už na něho čekala matka a Severus. Neřekl jediné slovo. Matka se tvářila ustaraně a Severus na něho pohlížel s pochopením, ale Draco byl nad věcí. Jeho maska v obličeji sice nebyla stoprocentní, ale jeho mysl byla dost chráněná. Byl si jistý, že důvod jeho trápení zůstane utajený.

Všichni tři se přemístili z rodinného sídla do zříceniny, kterou obýval Pán zla. Cesta do přijímacího pokoje byla sice dlouhá, ale Draco ji stejně nevnímal. Myslel jen na dva lidi. Jednoho miloval, druhého nenáviděl. Luciuse a Harryho.

"Konečně jsme všichni,"promluvil uprostřed kruhu stojící Voldemort, "Tak tedy. Díky informacím, které jsem obdržel od Severuse jsem se rozhodl provést rozhodující výpad. Každý z vás dostane úkol. Všechny úkoly budou probíhat zároveň a až vám dám znamením dokončíte je. Pokud se všechno podaří budeme jasnými vítězi. Dobrá. Aby nemohlo dojít k velkému ochromení této operace nebude nikdo znát úkol toho druhého, jasné?!" zeptal se důrazně. Jenže Dracovi to bylo fuk. Vůbec mu na tom nezáleželo. Chtěl jen aby někdo šel konečně zachránit jeho otce nebo byl odhodlán to provést sám na vlastní pěst.

Poté si vždycky, jednoho nebo dva Smrtijedy volal Pán zla do vedlejší místnosti, kde jim vysvětloval jejich nové úkoly. V tom se k Dracovi naklonil Severus: "Nedělej hlouposti Draco. Drž se pokynů Pána zla, alespoň prozatím…" pravil tichým naléhavým hlasem. Draco vycítil jeho obavy, ale jelikož jim nerozuměl nebral je v potaz. Snape mu snad chtěl ještě něco říci, ale to už si Pán zla volal i jeho. Po Snapeovi šla dovnitř Belatrix a pak Dracova matka.

Až už zbýval jenom on sám. Draco si nemohl nevšimnout, že někteří Smrtijedi jsou uvnitř jen krátce a jiní déle. Přemýšlel jak dlouhou dobu tam asi stráví on a v jakém stavu odtamtud odejde.

"Vejdi…" zasyčel Voldemort tiše na Malfoye. Byl to tichý hlas. Tichý, ale nevlídný.

Draco vešel a poklekl před svého pána. Hlavu měl stále pod kápí a díval se na zem. Alespoň se tolik netřásl, když se nemusel dívat přímo na toho, komu se rozhodl sloužit. Lépe řečeno, kterému ho jeho vlastní otec zavázal do služby. To byla jedna z věcí, které otci asi nikdy neodpustí.

"Doufám, že už ses poučil, že rozkazy se mají plnit!" řekl mu důrazně Pán zla, který k němu stál
otočený zády.

"Ano pane," hlesl tiše, ale vyrovnaně. Alespoň si to myslel.

"Výborně. Ty totiž dostaneš úkoly dva!" Draco netušil co tím chce Pán zla říci. - Proč zrovna já bych měl dostat dva úkoly? - Jenže odpověď byla prostá.

"Ten první bude jen zkouška, jestli budeš vůbec schopný splnit ten druhý!" Co tím myslí? Co to je asi za úkol, když napřed musím splnit zkoušku? Nechce se mě třeba jen zbavit? "Tvým prvním úkolem bude vysvobodit tvého otce z Azkabanu stejně jako i ostatní mé věrné služebníky. Pokud to uděláš a podaří se ti to, dostaneš mnohem důležitější úkol! A Teď vypadni, než si to s tebou ještě rozmyslím!" zasyčel Pán zla. Draco se cítil ale neskonale šťastný. Konečně se přiblížil alespoň jedné z věcí po které toužil. Přemýšlel jestli třeba Pán zla nemohl nějak zjistit co ho trápí, ale byl si jistým, že rozhodně na něj nepoužil nitrozpyt. Alespoň nyní ne.

Bylo obtížné krotit svoji radost. Netušil jestli bude schopen osvobodit svého otce ale věděl, že proto udělá všechno. Všechno… Musel to udělat. Chtěl to udělat. A v duchu se modlil za to aby se mu do rány nějakou náhodou připletl i Potter. Zabil by tak dvě mouchy jednou ranou. Tolik si přál otcovu svobodu a Potterovu smrt.

Draco urychleně opustil pokoj pána zla a pospíchal samou radostí pryč z jeho rezidence. Chtěl to povědět matce, ale pak si uvědomil, že jí to říct nesmí a vlastně by to asi ani nechtěla slyšet. Její láska k Severusovi byla už příliš silná… Jen by jí tím ublížil. Ale na druhou stranu by jí měl varovat. Uměl si představit jak by Lucius zuřil, kdyby nalez svoji ženu v posteli s někým jiným. Náhle byl opět zmatený. - Co teď? Co mám teď dělat? Co když měl Pán zla pravdu a ještě nejsem způsobilý pro takovéhle úkoly? Tolik bych si přál aby byl otec na svobodě, ale nechci ublížit matce a už vůbec ne Severusovi. - Byla to těžká volba a on netušil co má dělat. A pak si vzpomněl na Snapeova slova: "Nedělej hlouposti Draco. Drž se pokynů Pána zla, alespoň prozatím…"

Měl se tedy držet pokynů Pána zla. Což znamená nikomu nic neříkat a osvobodit otce z Azkabanu.

***

Draco vyrazil pod pláštěm temné noci. Přemístit se na určené místo byla hračka, ale samotná akce už byla horší. Na každém kroku chodili Bystrozorové. - Jak se mám sakra dostat do toho vězení, když je to tady samej bystrozor? - Stěžoval si sám sobě. Doteď vůbec netušil jak to vlastně hodlá udělat. A pak ho náhle něco napadlo. Mezi Bystrozory vyhledal toho nejpraštěnějšího. Spíše tu. Byla to Tonksová. Draco věděl, že je hrozně nešikovná. Otec mu o ní vyprávěl. A když v tuhle chvíli měla ty svoje růžové vlasy nemohl si ji zkrátka s nikým splést.

"Imperio!" zašeptal. Povedlo se. Kletba zasáhla tížený cíl. A tak Draco poručil Tonksové aby šla a pomalu eliminovala všechny své spojence. Dawlish padl spoutaný k zemi a po něm další a další… Až už tu nikdy nezbyl kromě jí samotné.

Draco věděl, že ještě budou někde uvnitř další, ale tím se nemohl dále zabývat. Poslal Tonksovou dovnitř aby mu přivedla otce, spolu s ostatními Smrtijedy, a spoutala všechny stráže po cestě. On sám se schovával ve křoví na ostrově uprostřed moře.

"Vida, vida!…" oslovil jej náhle známý hlas. Draco se prudce otočil, ale jeho protivník to čekal: "Expelliarmus!" Dracovi vyklouzla hůlka z ruky a silné kouzlo ho ještě k tomu odmrštilo o deset metrů vzad. Bylo to tvrdé přistání, ale už alespoň věděl proti komu stojí.

"Moody!" zavrčel na něj, "to ste vy?!" Moody se však jen mírně pousmál. Nijak neměl strach z malého kluka, který se teď jen bezmocně rozhlížel po své hůlce, kterou Moody svíral ve své ruce.

"Ale, ale kohopak to tu máme?…" zasmál se úlisně a strhl Dracovi z hlavy kápi, "Mladý pan Malfoy… Přišel jste se připojit ke svému otci?" poškleboval se dál Pošuk, který ve tmě vypadal jako nějaký hrůzostrašný pirát. Draco se třásl strachy. Věděl, že se akce nezdařila, ale nebyl ochoten se s tím smířit. Pokoušel se ještě něco vymyslet. Musel něco vymyslet.

- Ještě pořád je tu ta nána, Tonksová. Ta to tam uvnitř zvládne a až přivede ostatní tak mi pomohou. Jen musím tohohle Pošuka nějak zabavit. - Přemýšlel Draco: "To spíš ty se připojíš ke svým mrtvým kamarádíčkům!" vykřikl na Moodyho. Viděl jak se jeho oči zúžily do pouhé štěrbiny: "Mladý pán chce být asi zase fretka, že?" vysmál se mu, ale tentokrát mnohem důrazněji Moody. Draco si nebyl jistý kam až může zajít, ale věděl, že se musí snažit. Věděl, že jen na něm teď závisí osud Luciuse i jeho vlastní. Musel se sním ještě chvíli hádat.

"To máte tak málo inspirace, že se vracíte k fretce?" posmíval se tentokrát Draco. Nebyl to však upřímný smích. Spíše jen další maska.

Moody chtěl něco odseknout, ale to už z Azkabanských kobek vybíhali další Smrtijedi. Moody tedy spoutal Malfoye a pokoušel se osvobodit ostatní Bystrozory. Jenže ti už svoje hůlky neměli. Smrtijedi jim je sebrali.

Draco ležel v mokré trávě a pozoroval co se právě začalo dít. Bylo jediné výstižné slovo. Masakr. Ano masakr. Smrtijedi nebrali ohledy vůbec na nic. Zabíjeli ty, kteří se osvobodili i ty, kteří ještě byli bezmocní a spoutaní. Jeden po druhém se jejich nepřátelé bortili k zemi do věčného spánku. To bylo poprvé od Brumbálovi vraždy co plakal. Plakal když viděl nezkrotnou nenávist v očích svého otce. Cítil zmatek, ale také smutek. Byl smutný z toho co způsobil. Tohle přeci nechtěl… Ne, tohle určitě nechtěl.

***

Od vysvobození vězňů z Azkabanu uplynuli již dva měsíce a Draco se stále cítil velice zmatený. Otec mu ani nepoděkoval za záchranu. Ani se ho slůvkem nezastal před Pánem zla. Díky úkolům od Pána zla se sice Dracův otec ještě nedozvěděl o tajné lásce mezi Narcisou a Severusem, ale i tak se zdálo, že ho něco trápí. Něco ho trápilo a svůj vztek si vybíjel na Dracovi. Nebyli žádné láskyplné doteky plné něhy a vášně, ale jen kletby a týrání. Jen rozkazy za jejichž neuposlechnutí jej čekalo další mučení. - Dělat nejposlednějšího poskoka Pánovi zla by nebylo tak kruté. - Pomyslel si vždy, když ho otec mučil. Nakonec se mu Draco začal vyhýbat. Ještě stále nedostal svůj nový úkol od Pána, ale tušil, že to brzy přijde. Proto se z Malfoy Manor přestěhoval do rezidence Pána zla, kde v jedné ze sklepních místností prodléval ve svém žalu a bolesti.

Nenáviděl svého otce, nenáviděl sám sebe, Pána zla a hlavně… Hlavně Harryho Pottera. Už samo to jméno v něm rozbouřilo krev. Chtěl jediné způsobit mu bolest. Takovou bolest, kterou teď prožíval on sám…

Věděl jak na to. Bylo to jednodušší než si mohl přát. Stačilo jediné… Zabýt Ginny Weasleyovou. Dávno Draco věděl o jejich lásce. Rozhodl se, že Harryho připraví o Ginny tak jako on ho připravil o otce. O takového otce, kterého miloval. Netušil, že by se v něm kdy mohla vzedmout taková nenávist. Nenávist, kterou nelze nijak utišit… Nenávist tak nevypočitatelnou jako je bouři na moři.

A tak Draco jedné noci vyrazil. Vyrazil do Prasinek. V očích měl pohled šílence. Pohled člověka, který přišel o smysl svého života. Už-už se blížil ke školní bráně. Už-už byl na dosah alespoň školních pozemků, když v tom ho začalo znovu pálit jeho znamení zla. Draco zaklel. Tohle si nepředstavoval. Když už přestával doufat, že se ještě svůj úkol kdy dozví tak tohle. A tak se mladý Malfoy vrátil do rezidence Pána zla. Dobře už znal místní spletité chodby. Nedalo mu problém najít tu místnost, kde před časem stál se Severusem v očekávání. Kde byl už několikrát podroben mučení.

"Přál jste si můj pane?" oslovil pána zla, když vstoupil a poklekl před Voldemorta. Ten se jen ušklíbl.

"Kde jsi byl Draco?" zeptal se chladným hlasem Voldemort. Draco byl ještě stále pln hněvu ale nedokázal jen něco odseknout. To nemohl. Nemohl pokud chtěl zabít Potterovu holku. Nemohl, protože by ho jinak Pán zla mohl zabít.

"V Prasinkách, můj pane," vypravil ze sebe stěží. Dost ochladl jeho hněv v přítomnosti tak mocného kouzelníka. Teď snad poprvé v životě Draco racionálně vážil každé své slovo a svůj pohyb. Poprvé v životě uvažoval s naprostým chladem. - Severus by na mne byl hrdý - Pomyslel si. A měl pravdu. Byl by, jen kdyby to věděl.

"Tak v Prasinkách… Podívej se na mne Draco!" rozkázal Pán zla. Draco věděl, co má v plánu, ale i kdyby nechtěl musel mu teď pohlédnout do očí. Musel aby tak zachránil současnou situaci. A tak mladý blonďatý chlapec sejmul z hlavy kápi a pohlédl do očí svého pána a mistra. Přímo cítil jak Voldemortova mysl prohlíží tu jeho a snažil se myslet jen na holá fakta. Doufal, že tím alespoň trochu skryje původní důvod proč?

"Tak ty jsi šel zabít tu krve zrádkyni,"řekl nakonec Voldemort a odvrátil od Draca svůj hadí obličej, "Proč jsi mi neřekl dříve, že s ní Potter chodí?!" To už nebyla otázka. To nebylo uvažování, ale obzvlášť důrazná otázka. Taková na kterou musíte odpovědět. A tak Draco odpověděl: "Chtěl jsem ji dostat sám, pane. Nedovolil jste mi zabít Pottera a tak jsem se rozhodl zabít ji. Doufal jsem, že bychom ho tak mohli nalákat do pasti a pak bych ji třeba mohl mučit před jeho očima!" Draco se snažil mluvit co nejklidněji ač se mu srdce v hrudi zmítalo v křečích. Útroby měl převrácené naruby, ale snažil se to nevnímat. Teď byl Draco zoufalý, ale snažil se nedat to najevo.

"Nechtěl jsi s ní nalákat Pottera! Ale protentokrát ti tu lež prominu!" pravil o něco klidněji a otočil se zpět k mladému smrtijedovi, "Crucio!" zahřměl pak ten chladný hlas. Tentokrát to nebylo jen srdce, které bylo uvězněné v křečích. Nyní byl celý v jejich sevření. Řval bolestí, skučel a snažil se mít alespoň zavřené oči. Ta bolest však nebyla nic oproti té, která ho sžírala zevnitř. Draco věděl, že mohla být kletba i mnohem silnější… tohle bylo jen varování. Přesto se však sbíral ze země jen s obtížemi. Byl prokřehlý a unavený.

"Nyní ti řeknu tvůj úkol. Půjdeš zpět do Bradavic. Vrátíš se k nim zpátky. Namluvíš jim, že jsi byl jen pouhá oběť. Po vzoru Brumbála ti budou naivně věřit. Vím, že budou… Ale Pottera necháš na pokoji. A až tě příště začne pálit znamení zla, přivedeš mi tu holku, jasné?!" zeptal se důrazně. Ale tahle otázka si už odpověď nežádala. Draco pochopil, že může odejít. Ne, že musí odejít.

***

A tak Draco odešel. Odešel do své malé komůrky, která mu náležela a přemýšlel. Přemýšlel jak docílit svého úkolu. Měl před sebou velice těžký úkol. Moc těžký na to aby ho mohl jen tak zvládnout.

Mladý Smrtijed přemýšlel dlouho. Snad až příliš dlouho a pořád ho nic nenapadlo. A pak mu něco došlo. - Grangerová - napadlo ho. - Ano, to je ono -

A tak začal psát. Napsal krátký dopis dost neúhledným písmem, o které se ani nemusel nijak snažit, a svěřil ho sově. Dopis psal vlastní krví aby mu dodal na důvěryhodnosti a napsal ho sovím brkem.

***

Grangerová…

Nemusíš mě brát vážně ale potřebuji pomoc… Vím, že jsem to zvoral, ale… Musíš mi pomoct! Já už dál nemůžu… Oni mě zabijí… Nevím jestli je vůbec tahle sova schopná ti ten dopis doručit, ale jinou nemám. Vězní mě a mučí. Sotva mám ještě tolik sil abych udržel v rukou brk. Místo inkoustu píšu vlastní krví, protože nemám nic. Nic… Prosím vyslyš mě. Jsem už zoufalý… Potřebuji tvou pomoc. Musím utéct. Už vím jak, jen… Nevím jestli a kam bych se měl ukrýt. Potřebuji tvoji pomoc. Prosím…

Uteču zítra… Ale potřebuji abys tak kolem páté ráno čekala v Prasinkách. Přemístím se tam. Ale jestli tam nebudeš tak zemřu…

***

A tak ještě trochu zmuchlal kus kapesníku na který psal a pak ho svěřil jedné malé sově, která vypadala ze všech nejvíce divoce. Věděl, že mu Grangerová uvěří. Že uvěří alespoň tolik aby tam čekala. Sice to tam bude samý bystrozor, ale to se mu také hodilo. Rozhodl se zabít dvě mouchy jednou ranou.

A pak už mu zbývalo jenom zajít za otcem…

***

"Můj pane, proč jste mu svěřil takový úkol?" zeptal se v černém zahalený muž.

"Protože už je na čase aby dospěl. Příliš dlouho byl ve stínu svého otce. Takto dám alespoň trochu průchod jeho nenávisti a pokud neuspěje, nijak nám nemůže uškodit. Nedokázal zabít Brumbála a tento úkol si vlastně vybral sám…" odpověděl mu chladně Pán zla. Smysl byl však ještě jeden. Byl to nejlepší způsob jak mohl potrestat Luciuse. Nechat ho zabít jeho vlastním synem…

***

Draco nevěděl nic o skrytých plánech Pána zla, ale věděl jedno. Pokud chtěl aby mu Grangerová uvěřila musel vypadat jako po mučení. Musel jít a nechat se dobrovolně mučit. Znal naprosto perfektní řešení. Jeho otec je na něho naštvaný a tak ho naštve ještě víc. Zároveň si tím chtěl ověřit jestli ho otec ještě miluje…

Něco v jeho duši volalo po odpovědi. Něco to v něm to chtělo vědět. Bez toho by se od otce nikdy nedokázal odpoutat a to musel pokud chtěl aby mu jeho plán vyšel. Musel si být jistý…

"Á tady jsi…" oslovil jej Lucius Malfoy, "kdesi byl!" vykřikl téměř nepříčetně."

"U Pána!" odsekl Draco. Chvíli si jen mlčky hleděli do očí a Lucius si v té chvíli uvědomil, že se jeho syn změnil. Pochopil, že Draco už není jenom figurka na hraní. Že se jeho syn sám stal hráčem. Pochopil, že teď svedou boj. Boj o to kdo bude čí figurka. Přesto všechno co k synovi cítil nehodlal se nijak lehce vzdát. Nemohl, byl Malfoy a měl svoji hrdost.

"Ach tak…" pravil chladně jeho otec.

"Co ach tak, co ti je vůbec do toho, kde jsem byl? Už jsem dospělý a můžu si dělat co chci!" rozkřikl se na otce. Zdánlivě se choval nepříčetně, ale v očích se mu zračil klid a vyrovnanost. Věděl, že nesmí nic pokazit. Uvědomoval si otcovu inteligenci a bylo mu jasné, že nesmí udělat žádnou chybu.

"Jak to se mnou mluvíš?!!!" zahřměl hlas Luciuse Malfoye, "Co si o sobě myslíš?! Pořád ještě jsem tvůj otec!"

"Otec? Jo?…" zeptal se Draco výsměšně, "Tak to mi potom jistě rád vysvětlíš, proč jsi chodil pro útěchu do mé postele?! Proč, když jste se s matkou pohádali jsi si chodil vylévat svou hořkost na mě?!! Říkals, že mne miluješ?!" to už Draco řval. Konečně se mohl vykřičet z těch nevyřčených otázek, které jeho mysl již tolik tížili. Konečně se toho mohl zbavit… Přesto si však zachovával chladnou hlavu. Byl připraven, na mučení, které se mu poprvé v životě hodilo. Na které se těšil. Doufal, že mu tělesná bolest trochu pomůže od žalu, který se nyní dral na povrch, a kterému to nesměl dovolit.

"Crucio!" vykřikl Lucius a Draco se začal svíjet v bolestech za strašlivého jekotu, "Myslel jsem, že jsi dospěl! Ale né, to byl jen omyl. Ty budeš už napořád jenom nepotřebné děcko!!!" Tolik zášti Draco ještě nikdy neviděl v očích vlastního otce. Připadalo mu to šílené…

Kletba za kletbou mučily a trýznily tělo mladého čaroděje. Ale on věděl, že právě tohle je jeho vstupenka do nového života. Že právě tohle je lístek do první třídy ke splnění jeho úkolu. Bolest však byla nesnesitelná. Pořád do kola se to opakovalo a on už začal pochybovat o svém rozhodnutí. Jedno jediné v té chvíli věděl jistě. - Nikdy mě nemiloval… -

Bolest polevila, ale Draco plakal. Plakal, protože si konečně uvědomil co měl pochopit už dávno. Už necítil lítost za čin, který hodlá udělat. Už věděl, že nebude mít výčitky svědomí. Chtěl to udělat…

Draco ležel v jednom z velkých pokojů v Malfoy Manor. Ležel tam na zemi a nebyl schopen se zvednout. Věděl, že ho tady nikdo nenajde. Jediný kdo o něm věděl byl otec. Pokud někdo přijde bude to Lucius. Matka už doma skoro není a Severus sem už také nechodí. Věděl, že to je jen jeho válka s otcem. Jen jeho vlastní boj.

Draco pomalu vstal chvíli mu trvalo než ho nohy zase začaly poslouchat, ale podařilo se mu to. Konečně zase stál. Vytáhl hůlku a snažil se vybavit si co nejvíce kleteb, které by mohl proti otci použít. Mladému čarodějovi bylo jasné, že to nebude lehký boj. Ovšem čím více bude připraven tím větší má šance. Netušil jak dlouho tam tak ležel, ale vzhledem k tomu, že za okny již byla noc, nepochyboval o tom že několik hodin. Grangerová už určitě dostala jeho dopis. Teď šlo skutečně o hodně.

Dveře od pokoje byly zamčené, ale Draco je uměl odemknout. Procházel svým rodným domem, který mu té noci připadal podivně cizí a nevlídný. Šel po paměti do otcovi ložnice. Tam však otec nebyl. - Kde by mohl být? - Uvažoval náhle tolik stísněně. Bál se. Bál se, že jeho plán selže.

Tak tady jsi?!" uslyšel za zády hlas hledané osoby. Draco se nerozmýšlel. Strach přešel do chladné nenávisti. Věděl co musí udělat. Prudce se otočil a neverbálním zaklínadlem jen těsně minul otcovo rameno. Tohle sice Lucius neočekával, ale léta bojů ho dost naučila. Nepotřeboval nijak dlouhý okamžik na to aby pochopil že se jeho syn ještě ani zdaleka nevzdal.

A tak to šlo ráz na ráz. Kletba střídala kletbu bez jediného vyřčeného slova. Brzy už byli oba unaveni. Draco dalece předčil Luciusova očekávání, ale ani náhle pocítěná hrdost k vlastnímu synovi nemohla ukončit ten boj.

"Vzdej to otče!" zvolal náhle Draco.

"Nikdy!" odvětil Lucius.

"Já už nejsem tvůj poskok. Nebudu dělat to co TY chceš. A víš co? Udělám přesný opak. Slyšíš?! Já odcházím. Odcházím a jestlis to nepochopil budu přesně na opačné straně co ty! Na Potterově straně!!!" Draco ta poslední slova vyloženě zakřičel aby tak zakryl příval nenávisti, která se vloudila do jeho mysli s tím jménem. Se jménem Potter. Nemohl ničím prozradit otci jak moc ho nenávidí protože pak by mu celé tohle náročné divadlo bylo k ničemu.

Lucius Malfoy na okamžik zaváhal a v tu chvíli ho Dracova kletba celého spoutala.

"To nemůžeš udělat!" křičel na svého syna, "To nemůžeš. Pán zla tě zabije, jestli to uděláš!" jenže to Draco nijak nereflektoval. Díval se na svého otce a už v tu chvíli věděl, že ho nechává na živu jenom proto aby ho mohl později zabít někdo jiný.

"Můžu otče. Já můžu všechno abys věděl. Jo a ještě něco. Než tě zabiju, možná bys rád věděl, že tvoje milované manželka má milence! To je co? Ano je to tak," dodal, když viděl tázavý pohled v Luciusových očích, "Ano má milence. A chceš vědět ještě něco? Je to Severus Snape a mám daleko radši jeho než tebe!" Draco věděl, že tohle je ta poslední kapka, do otcova poháru trpělivosti. Byl připraven na to že překoná poutací kouzlo. Znovu spolu bojovali, ale tentokrát už se Lucius neovládal. V očích se mu zračila hluboká nenávist. Tak hluboká, že i Dracova nenávist k Potterovi nebyla oproti ní nic.

Draco byl unavenější než Lucius. Ještě nenabral všechny potřebné síly po kletbě Cruciatus. Dal tedy otci najevo, že jeho síly už se krátí, a přemístil se do Prasinek. Nebyl si vůbec jistý jestli odhadnul hodinu ale nezbývalo mu než doufat. Pokud by se totiž zmýlil tak až se sem přiřítí jeho otec tak se zřejmě už neubrání.

***

Lucius nemusel dlouho přemýšlet kam se přemístil jeho syn. Bylo to snadné. Před chvílí mu přeci sám prozradil, že se přidá k Potterovi a ten je přece v Bradavicích. Kdyby v tu chvíli mohl Lucius Malfoy přemýšlet s chladnou hlavou uvědomil by si, že to je past. Připadalo by mu chování jeho syna příliš vypočítané, ale v tuhle chvíli ne. Zmínka o tom, že by ho Narcisa mohla podvádět mu téměř zlomila srdce.

***

Draco se objevil v Prasinkách a hned upadl na zem. Nemusel ani nijak filmovat. Bylo mu opravdu zle. Byl unavený a ještě ho všechno bolelo po dlouhém mučení. Nic se však nestalo. - To ne. - Pomyslel si. - Tak přeci jenom jsem tu brzy. Teď se sem přemístí otec a zabije mě. To jsem nedomyslel. Neměl jsem se nikdy spolehnout na tu mudlovskou šmejdku. Nikdy! -

Netrvalo dlouho a v Prasinkách se objevil i Lucius. Dlouhé bílé vlasy mu cuchal vítr, ale v očích měl výraz posedlého šílence. Draco se v tu chvíli hrozně bál. Možná by býval ještě nalezl trochu sil aby s ním bojoval, ale už to vzdal. Nemělo cenu bojovat pokud by na jeho konci neměla být záchrana. A mladý Malfoy se svých nadějí už vzdal. - Byla to hra. Nic víc než hra. Hrál jsem a prohrál, to je vše. Nebo ne? Nesplním úkol, to už je jasné. Nezpůsobím Potterovi tolik bolesti jako on mě. A ještě k tomu jsem prozradil matku a Severuse. Tolik jsem si byl jistý. A teď? Vsadil jsem všechno na jednu kartu a ta karta byla Černý petr. Tak takhle to končí. Tohle je smrt… -
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama