"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

Největší trapas Arguse Filche

12. srpna 2009 v 10:12 | Jackie Decker |  HP-Jednorázovky
Avatar k layoutu blogu

Žánr: fanfiction (Harry Potter)

Přístupnost: pro všechny bez omezení

Téma: Největší trapas Arguse Filche (Už si ani nepamatuji, která dobrá duše mi ho zadala :D)

Tato povídka vypráví o tom jak se Argus Filch dozvěděl o tom že není kouzelník ale moták. Jaký trapas sebou neslo toto poznání?


Největší trapas Arguse Filche


Seděl v temném koutě Bradavického expresu. Bylo mu jedenáct let. Poprvé se vydával na svoji cestu do školy čar a kouzel. Jenže tomu nebylo jako u tolika jiných. Všichni ti, kteří seděli v přeplněných kupé a vesele rozprávěli, totiž dostali přijímací dopisy. Jen Argus ne. Pocházel z čistokrevné kouzelnické rodiny. Měl ty nejlepší předpoklady aby byl přijat, ale ředitel Dipett mu žádný dopis o přijetí neposlal.

Jeho rodiče z toho byli zklamaní, ale on to odmítal přijmout. Pořád si namlouval, že jen došlo k nějakému omylu. Bydlel v Londýně a tak mu nedalo žádný problém aby se 1.září dostavil na nástupiště 9 3/4 a nastoupil do vlaku. Nikdo si ho ani nepovšimnul ve všeobecném zmatku, který na nástupišti panoval.

Konečně se vlak rozjel a on už mohl vylézt ze své skrýše. Procházel kolem přeplněných kupé až nakonec nalezl jedno volné místo mezi několika staršími studenty z Nebelvíru.

"Je tu volno?" zeptal se nesměle. Ostatní se na něho tázavě podívali. Nakonec se na něho jedna plavovlasá slečna usmála a přívětivě ho pozvala dál. Ptali se ho odkud je a jaký měl pocit, když obdržel svůj dopis. Argus jim ochotně odpovídal. Vymýšlel si pocity, které nepoznal, a historky o nakupování věcí do školy. Vylíčil jim to tak barvitě, že nikoho z nich nenapadlo pochybovat. Po nějaké chvíli se začal vyptávat sám aby poznal co nejvíce z toho co ho čeká.

Byl to nejšťastnější den v jeho životě. Věděl, že jim lže, ale té malé lži vděčil za ten nejhezčí pocit, který kdy poznal. A pak, když se v okolí setmělo, dorazil Bradavický vlak až na nádraží v Prasinkách.

"Uhni červe!" odsekl mu hoch zhruba v jeho věku, který do něho právě surově vrazil. Argus nikdy nezapomněl na ten ledově chladný hlas černovlasého chlapce. Ale v té chvíli o něm nepřemýšlel. Spolu s ostatními prvňáčky přicupital k loďkám na nichž se měli přeplavit přes jezero. Viděl světla hradu a byl jimi zcela uchvácen.

Argus neměl rád vodu, ale tentokrát si ani neuvědomoval její temné hlubiny, rozprostírající se kolem. Existoval pro něho jen ten pocit naprostého štěstí. A pak už jim profesor Brumbál vysvětloval co je čeká při zařazování: "Až přečtu vaše jméno tak se posadíte na tuto stoličku. Dám vám na hlavu moudrý klobouk a ten vás zařadí do kolejí…"

Argus pocítil úzkost. Teď se ukáže že to byl jen omyl…namlouval sám sobě. Kdesi uvnitř, ale cítil, že to omyl nebyl. Představa, že profesor stočí pergamen se jmény a on jediný tu zůstane stát ho spalovala.

Postupně studenti ubývali. Rubeus Hagrid. Argus cítil studený pot na svém čele. Tom Rojvol Raddle. Černovlasý chlapec s povýšeným arogantním výrazem usedl na stoličku a Argusovi se vybavila jeho slova na nádraží v Prasinkách: "Uhni, červe!" Nyní si skutečně připadal jako červ. Vlídné oči profesora Brumbála ho bedlivě pozorovaly a on si uvědomoval, že tento profesor již něco tuší. Arthur Weasley. Bylo poslední jméno na pergamenu. Rusovlasý chlapec vedle něho přistoupil ke stoličce. Když usedl moudrý klobouk vyřikl: "Nebelvír!"

Argus Filch zůstal stát pozorován desítkami pohledů včetně Brumbálova. Cítil údiv, výsměch i pohoršení lidí kolem sebe. Všechno na něho dopadlo a on se rozplakal. Rozplakal se a dal se do běhu. Jediné po čem toužil bylo utéct. Utéct z té trapné situace. Takže to nebyl omyl! Je to tak! Jsem moták…To jediné slovo ho bolelo. Bolelo ho, když si uvědomil pravdu. Když pochopil, že nikdy nebude Čaroděj.

Nyní už byl Argus Filch mnohem starší. Stál ve velké síni po zařazování jako každý večer a vzpomínal na tento největší trapas ve svém životě. Nenávidím je! Nenávidím! Volal hlas v jeho mysli. Mají všechno co chtějí. Nenávidím tu jejich lhostejnost! Však já jim ukážu…!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 31. prosince 2010 v 17:44 | Reagovat

Krásný ;) Musí to být těžké vědět o kouzelnících a nebýt jedním z nich... Myslím, že podobně vznikla nenávist Petunie k Lilly, potažmo Harrymu.

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 1. ledna 2011 v 15:05 | Reagovat

jj tak nějak to asi bylo. s Lily a Petunií. Sesterská závist. Docela to chápu, sama jsem ze čtyř sourozenců... Rodiče někoho za něco pochválí, obdivují ho a chválí a ten kdo stojí vzadu sde cítí mizerně, protže není na jeho místě. Pro Petunii, když viděla jak jsou rodiče z Lily unešení to muselo být těžké. Pravděpodobně každý den kdy byla sestra v Bradavicích usilovala o obdiv rodičů a jejich uznání a pak když už to vypadalo lépe přišel dopis od Lily a oni se nad ním rozplývali až Petunie zkrátka zahořkla a začala Lily nenávidět. Smířit se s něčím takovým musí být těžké to jo. A to ještě k tomu Petuine byla z normální mudlovské rodiny, ale Argus byl z kouzelnické rodiny. On vlastně znal jen čaroděje. Jeho rodiče kouzlili, jejich příbuzní kouzlili a on to nedokázal. To muselo být teprve psycho...

3 Lily Lily | Web | 28. července 2011 v 9:08 | Reagovat

[1]: dobrý příklad ;-)

4 Jackie Decker Jackie Decker | 1. srpna 2011 v 19:35 | Reagovat

Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama