"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

To je šílené

12. srpna 2009 v 10:37 | Jackie Decker |  HP-Jednorázovky
Avatar k layoutu blogu

Žánr: Fanfiction (Harry Potter-jiná realita)

Přístupnost: od 12-ti let

Anotace: Harry a Ginny uprchli z Voldemortova sídla do Prasinek. Jenže to ještě neměl být konec. Kdo je tam zastihne? A kdo jim nakonec pomůže?



To je šílené

Harry se přemístil do Prasinek zcela vyčerpaný. V náručí držel Ginny, která byla těžce zraněná. Hned jak ho opustil pocit stísněnosti, klesl do kolen. To se projevovalo fyzické i duševní vyčerpání. Už jsme v bezpečí…

Jenže se mýlil. Ani zdaleka nebyli v bezpečí. Ve stínu u hospody stála zahalená postava. Vstávej, musíš bojovat! Burcoval Harry sám sebe pozorujíce přibližujícího se smrtijeda.

"Vida, vida… Tak tys opět uprchl. Pán zla bude potěšen, že jsem tě našla!" vysmívala se mu smrtijedka. Harry nemusel dlouho pátrat v paměti aby k hlasu přiřadil i tvář.

"Belatrix… Lestrangeová…" vypravil ze sebe skrze sípání. Nemohl téměř dýchat. Každý nádech mu působil nesnesitelnou bolest. Nedokázal vstát, byl příliš vyčerpaný. Hůlku svíral pevně v rukou, ale i kdyby chtěl neseslal by ani to nejjednodušší zaklínadlo. Kdyby tu tak byli Ron s Hermionou. Jenže tu nebyli. A Harry věděl, že už ani nikdy nebudou.

Viděl je umírat pod Voldemortovými kletbami. Ještě teď když si na to vzpomněl mu tekly slzy z očí. Nechtěl plakat. Ne, před Belatrix, ale chvíli mu trvalo než je dokázal potlačit.

***

Pomáhali mu hledat viteály. Stáli při něm celou tu dobu, až konečně zbýval už jen jediný, Nagini. A pak měl Lupin svatbu s Tonksovou, na kterou vtrhli smrtijedi. Unesli Harryho, Ginny, Rona s Hermionu, ale i spoustu dalších. Harry je viděl postupně všechny umírat. McGonagalovou, Lupina, Tonksovou, paní Weasleyovou i Rona a Hermionu… Připadalo mu jako sen, když jednoho večera nepřišli mozkomorové k němu na stráž. A pak mu kdosi vrátil jeho hůlku a neviditelný plášť. Harry nevěděl, kdo to byl. Neviděl mu do tváře.

Dlouho mu trvalo než se konečně dostal k Ginny. Byla po mučení. Mozkomorové už na ní nějakou dobu působili, Harry byl rád, že přišel v čas, než z ní vyprchal život. Jenže pak se nemohli přemístit. Nesl ji v náručí a riskoval odhalení. Nepřemýšlel nad podivným zachráncem ani nad nebezpečím, kterému sebe i ji vystavil. Věděl, že už to nemůže být horší…

***

Z Voldemortova sídla se sice dostali, ale teď si Harry připadal podobně bezmocný jako ve své cele. Jako, když pozoroval mučení svých přátel. Takhle to nemá skončit. Nechci aby to tak skončilo! Harry položil Ginny a pozvedl hůlku.

"Chceš mě zabít?" vysmála se mu chladným hlasem Belatrix.

"Nevzdám se!" zasípal. V pravé ruce držel hůlku a levou se držel za hrudník. Cítil jak na něho dotírá zimnice, ale vzdát se opravdu nehodlal.

"Pak tedy zemřeš!" vykřikla náhle plna, doposud potlačovaného, hněvu.

"Stůj!" ozvalo se odkudsi ze stínu. Další hlas, který Harry dobře poznával. Byl to Snape.

"Oh, Snape. Mohlo mě napadnout, že tu budeš," řekla pohrdavě.

"Nech toho Bello. Víš, že ho nemůžeš zabít. Pán zla si ho chce zabít sám…" Snape mluvil, oproti ní, klidně. Chladně… Pomyslel si Harry.

"Opravdu? Opravdu jsi tu jen pro to? Jen pro to, že si ho chce Pán zla zabít sám?" Belatrix přešla v hysterii. Harry pozoroval nepříčetný výraz v její tváři, ale na nic se nezmohl. Byl jim zcela odevzdaný. Svěsil ruku, v níž držel hůlku a mlčel. Snažil se posbírat co nejvíce sil.

"Ne! Jsem tu pro to, abych na tebe dohlédl. Máš přeci hlídat Bradavickou školu…" odvětil jí Snape stále ještě klidný. V ruce svíral hůlku, ale neměl ji napřaženou.

"Ty že máš hlídat mě?! Ty, zrádce?!" vřeštěla Belatrix, které se už třásli ruce.

"Nejsem zrádce a ty to víš. Podívej se na něj. Není schopnej nic vykouzlit. Tak proč ho nenecháš mě. Přemístím se s ním zpátky do sídla našeho pána. Já se mu pak zmíním, žes Pottera zajala ty, co ty na to?" Snape mluvil velice přesvědčivým tónem a Harry nepochyboval o jeho slovech. Viděl, že Belatrix se také uklidňuje. Pokud se chtěl zachránit tak musel teď.

"Ne!" vykřikl z posledních sil. Popadl Ginny a snažil se soustředit na Doupě. Jediné další vhodné místo pro přemístění, na které si vzpomněl. Jenže přes horečku se soustředit nedokázal. Věděl jak moc riskuje, ale neviděl jiné východisko. Přemístil se…

***

Snape čekal u Bradavic, jelikož věděl, že se Harry pokusí přemístit sem. Sám mu poskytl možnost k útěku a nepochyboval o tom, že se jí zhostí. Ovšem Bradavickou bránu hlídala, tu noc, Belatrix Lestrangeová. Snape znal původ její nenávisti vůči Harrymu. Byl podobný jako jeho vlastní. A přece to byl on, kdo se uměl ovládat a překonat hněv, ne Belatrix. Věděl, že Harry nesmí zemřít. Přísahal Brumbálovi, že ho ochrání a musel svůj slib dodržet.

Stalo se jak očekával. Uprostřed noci se Harry objevil i s Weasleyovou v Prasinkách. Ovšem Belatrix u nich byla dřív. Snape čekal co udělá. Čekal tak dlouho dokud držela svoji zášť na uzdě. Když hrozilo, že by ho mohla zabít, vyšel z úkrytu.

"Stůj!" okřikl ji. Jenže Belatrix se nedokázala ovládat. Rozhodně nebyla ve své kůži.

"Oh, Snape. Mohlo mě napadnout, že tu budeš," oslovila ho pohrdavě.

On ale zachoval ledový klid: "Nech toho Bello. Víš, že ho nemůžeš zabít. Pán zla si ho chce zabít sám…"

"Opravdu? Opravdu jsi tu jen pro to? Jen pro to, že si ho chce Pán zla zabít sám?" vřeštěla Belatrix. Snape ji poprvé viděl zcela nepříčetnou. Znal bolest, kterou si vybavila, ale na rozdíl od ní se uměl ovládat.

"Ne! Jsem tu pro to, abych na tebe dohlédl. Máš přeci hlídat Bradavickou školu…" řekl jí. Musel ji přesvědčit, aby ho nechala přemístit se s Harrym do bezpečí.

"Ty že máš hlídat mě?! Ty, zrádce?!" stále křičela Bella.

"Nejsem zrádce a ty to víš. Podívej se na něj. Není schopnej nic vykouzlit. Tak proč ho nenecháš mě. Přemístím se s ním zpátky do sídla našeho pána. Já se mu pak zmíním, žes Pottera zajala ty, co ty na to?" snažil se o přesvědčivý tón. Potřeboval ji uklidnit aby začala uvažovat. Jen periferní viděním zahlédl před okamžikem Harryho sklonit hůlku a díky tomu teď zahlédl i nepokoj v jeho tváři. Zadíval se na něj pořádně.

"Ne!" vykřikl vyčerpaný Harry. Popadl bezvědomou Ginny Weasleyovou a chystal se na přemístění. Mělo mě to napadnout! Zanadával si Snape vrhajíce se kupředu. Na poslední chvíli Chytil Harryho za ruku a přemístil se s ním. Pocit stísněnosti je obepnul všechny tři. Ovšem Snape netušil kam se chtěl Harry původně přemístit. Vedl tedy Harryho přemístění na místo nedaleko svého domu, kam před tím povolal bystrozory. Podařilo se mu zvítězit v souboji vůlí a ovládl jeho přenos. Nakonec se s vypětím sil ocitli v Tkalcovské ulici. Měl co dělat aby hned neupadl i s Potterem a Weasleyovou, kteří už vyčerpáním oba omdleli. On sám, ale na takové věci neměl ani pomyšlení. Když si je lépe prohlédl došlo mu, že je musí dostat ke svatému Mungovi.

Chtěl se s nimi znovu přemístit, tentokrát do Londýna, ale Nestihl to. Ozvalo mnohonásobné prásknutí a vzápětí ho k zemi srazila cizí klatba. Nedokázal jsem to Byla jeho poslední myšlenka. Zemřel…

***

Belatrix, černovlasá smrtijedka, stála nedaleko brány k Bradavickým školním pozemkům. Byla to rutinní hlídka. Od doby, kdy zajali Pottera a několik bystrozorů, jim už nehrozilo nijak velké nebezpečí. Hlídání školy bylo už jen zbytečné gesto. Přesto tam však Belatrix stála se stejnou ostražitostí jako jindy.

Prásk!

Ozvalo se prásknutí, tolik charakteristické pro přemístění. Teď by se sem nikdo přemisťovat neměl! Uvědomila si. Připravila hůlku a vyběhla směrem do vsi. Přiběhla k hostinci U Tří košťat a zastavila se ve stínu. Nikde nikoho neviděla. To je podivné!

Jenže pak se stejné prásknutí ozvalo ještě jednou. Nedaleko od ní se objevil Potter. Tolik podobný svému otci…Napadlo ji. Zahnala nechtěné myšlenky a vystoupila ze stínu. Šla pomalu. Prohlížela si uprchlíka svýma chladnýma očima. Namířila na něho hůlkou.

"Vida, vida… Tak tys opět uprchl. Pán zla bude potěšen, že jsem tě našla!" vysmála se mu.

"Belatrix… Lestrangeová…" vypravil ze sebe Potter skrze sípání. Nemohl téměř dýchat. Bella pocítila náhlý příval hněvu. Potlačila ho a dále se svému zajatci vysmívala: "Chceš mě zabít?"

"Nevzdám se!" zasípal. V pravé ruce držel hůlku a levou se držel za hrudník.

"Pak tedy zemřeš!" vykřikla zčistajasna plna, doposud potlačovaného, hněvu. Tentokrát to bylo silnější než ona. Nenávist ji pohltila. Nenáviděla Harryho za to co jí před lety provedl jeho otec.

Tehdy byla Belatrix ještě mladá, patřičně hrdá na svůj původ. Starala se o, o rok mladší Narcisu, která tak nepochopitelně toužila po Snapeovi. Jenže láska se nevyhnula ani jí. Jenže jí se připletl do cesty Potter. Nejoblíbenější student Nebelvíru. On a jeho parta byli skutečně velice oblíbení. Po Potterovi a jejím bratránkovi Siriusovi koukala spousta holek. Dlouho vzdorovala novým pocitům a Jemesovým náznakům. Jenže pak se nechala přemoci touhou a vášní.

Příliš pozdě si uvědomila, že byla pro Jamese jen cesta k Lily Evansové. Tehdy pocítila takovou nenávist, že ji od té doby nic nedokázalo utišit. Ona se jí vlastně ani nechtěla vzdát. Ve jménu tohoto hněvu živila v sobě touhu po pomstě. Tak jako kdysi toužila po Jamesovi chtěla pak jeho smrt. Chtěla mu ublížit a šla za tím dlouho. A právě tato nenávist jí nyní pohltila.

"Stůj!" ozval se odkudsi ze stínu hlas který dobře znala. Byl to Snape.

"Oh, Snape. Mohlo mě napadnout, že tu budeš," řekla pohrdavě. Pohrdala vším co představoval a vlastně i jím samotným. Hlavně se jí nelíbilo, že jí zabránil zabít Harryho.

"Nech toho Bello. Víš, že ho nemůžeš zabít. Pán zla si ho chce zabít sám…" Snape mluvil, oproti ní, klidně. To jí dokázalo vytočit na nejvyšší míru.

"Opravdu? Opravdu jsi tu jen pro to? Jen pro to, že si ho chce Pán zla zabít sám?" To už Belatrix přešla v hysterii. Neovládala se. Na ničem jí nezáleželo.

"Ne! Jsem tu pro to, abych na tebe dohlédl. Máš přeci hlídat Bradavickou školu…" odvětil jí Snape stále ještě klidný. V ruce svíral hůlku, ale neměl ji napřaženou.

"Ty že máš hlídat mě?! Ty?! Zrádce?!" vřeštěla. Ruce se jí už třásli. Chtěla zabít, ukončit tuto příšernou chvíli. A přece neudělala nic..

"Nejsem zrádce a ty to víš. Podívej se na něj. Není schopnej nic vykouzlit. Tak proč ho nenecháš mě. Přemístím se s ním zpátky do sídla našeho pána. Já se mu pak zmíním, žes Pottera zajala ty, co ty na to?" Snape mluvil velice přesvědčivým tónem. Belatrix si začínala uvědomovat, co dělá. Znovu vyhodnocovala celou situaci. Chtěla něco namítnout, ale v tom se Snape vymrštil k Harrymu a spolu s ním a Weasleyovou zmizel. Nová zloba zaplavila její mysl, ale tentokrát to byla chladná nenávist bez výbuchu emocí. Věděla co dělat. Vrátila se k Pánovi zla a předala mu zprávu. Věděla, že bude potrestána, ale taktéž, že ji potrestá až potom. Nebála se svého trestu., Touha ublížit, překazit, zabít, byla silnější než cokoliv co v jejím nitru ještě zbylo. Mnoho smrtijedů se vypravilo na jediné místo, kde mohli Snapea očekávat. K němu domů…

***

Zatímco Harry s Ginny leželi v bezvědomí, Snape zemřel. Smrtijedi šli k ležícím tělům, když v tom se začalo ozývat další a další práskání. Smrtijedi se ohlédli. Proti nim stála horda kouzelníků z ministerstva kouzel. Dostali sovu od Snapea, kam se mají dostavit. Strhla se bitva. Další krvavá řež ve velké válce dobra se zlem…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jkamerica jkamerica | E-mail | 22. října 2014 v 22:15 | Reagovat

MMoc hezká povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama