"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

1.kapitola - Druhá šance

9. července 2010 v 8:00 | Jackie Decker |  Harry Potter a poslední bitva
1. kapitola Poslední bitvy.

Jsou prázdniny. Brumbál je mrtvý, Harry je u svých pěstounských rodičů. smrtijedi se formují a připravují své tajné plány. A Draco Malfoy? Ten má právě dnes předstoupit před Pána zla...








Draco Malfoy ležel ve své posteli a tupě zíral na strop. Ještě po tolika dnech si nebyl sto uspořádat myšlenky. Pořád dokola prožíval minulý školní rok a hlavně poslední den v Bradavicích.
Až nyní poznával jak moc mu škola chybí. Všichni ti otravní spolužáci a dokonce i… i Harry Potter.
Dal by všechno, kdyby mohl vrátit čas. Věděl však, že už je pozdě. Už nikdy se nevrátí do školy a co víc, možná už zítra nebude naživu. Vždyť si ho dnes k sobě povolal sám Pán zla.

"Kdybych tak měl na té věži jen o trochu víc času… Brumbál by mi mohl pomoci. Ale i na to je pozdě. On mě zabije…Zabije,…" mumlal si tiše s Hlavou zabořenou v polštáři.

Zoufalství ho zmáhalo a oči už měl od pláče tak opuchlé, že připomínal obzvlášť ošklivou ropuchu. Přemýšlel koho pro něj Pán zla asi pošle. Možná mě tam odvede bude matka. Nebo pošle Belatrix.
Otec nepřijde, je ještě v Azkabanu. Snad Severus?

Draco potlačoval další slzy. Oči ho už beztak pálily. Uvažoval o útěku, ale příliš dobře věděl, že mu útěk nepřinese žádnou naději. Neměl kam jít.

Náhle se ozval zvonek. Draco se instinktivně napřímil na posteli a rychle si připravil hůlku. Pomalu přešel ke dveřím a přitiskl na ně ucho. Snažil se zaslechnout něco z rozhovoru aby tak poznal kdo to přišel.

"Tak, kde je?" uslyšel mužský hlas, který mu připadal velice známý.

"Nahoře…" pravila jeho matka a hlas se jí zlomil. Po chvíli mlčení opět promluvila.

"Ach Severusi, od toho dne ještě nevyšel z pokoje, mám o něj strach, prosím co, co sním Pán zla zamýšlí…?"

"Draco dostal jasný úkol a v rozhodující chvíli zklamal. Na druhou stranu přece jen dopomohl k Brumbálově smrti. Těžko říct, co s ním Pán zla zamýšlí." Snape mluvil vyrovnaně. Ostatně skoro jako vždycky. Draco se hned cítil o něco lépe. Snape byl vždy na jeho straně a to i v době kdy se mu on sám vyhýbal a nevěřil mu. A nebo ne? Na čí straně vlastně je Snape? Neměl však mnoho času na přemýšlení. Nechtěl aby ho Severus viděl takhle. Rychle se převlékl, omyl si obličej a pokusil se trochu uklidnit. To se mu ale moc nepodařilo.

Vyšel z pokoje, zastrčil si hůlku do hábitu, a sešel pomalu dolů. Draco se třásl po celém těle, přes obrovské napětí už vůbec nedokázal vnímat co si ti dva povídají a věnoval veškeré své síly k tomu aby nespadl ze schodů. Chvíli trvalo než si ho všimli a když se tak stalo viděl jen jejich rozpačité pohledy. Přišel tam totiž ve chvíli, kdy se jeho matka vrhla Severusovi kolem krku a objala ho. Ovšem i tohle vnímal jen okrajově.

Draco si nepamatoval jak ho Snape odvedl z domu a pak se sním přemístil k sídlu Pána zla. Vzpamatoval se až na tom ponurém místě, které ve svých vzpomínkách tolikrát proklínal. Srdce mu divoce bušilo a on si připadal jako by šel na smrt. Ostatně se s touto možností snažil vyrovnat, ale teď když se ona chvíle blížila se bál snad ještě více než tenkrát na astronomické věži s Brumbálem.

Snape ho mlčky prováděl domem a vedl ho rovnou do přijímacího pokoje Pána zla. Draco byl tak vyděšený, že si nevšímal pohledů ostatních Smrtijedů a staral se jen o to aby následoval svého průvodce.

Konečně Severus zaklepal na dveře pokoje.

"Dál," ozval se syčivý hlas. Vešli. Draco téměř ihned poklekl na jedno koleno aby neztratil rovnováhu a kajícně sklonil hlavu, ač se na něj Pán zla ještě ani nepodíval. Ten seděl v křesle čelem ke krbu. Místnost byla potemnělá a světlo do ní vrhaly jen dvě modré svíce, umocňující Dracovo zoufalství.

"Tušil jsem, že s ním přijdeš, Severusi." promluvil tiše Voldemort. Draco se mimoděk zachvěl. Strašně ho vyčerpávalo udržet se při vědomí.

Snape na Voldemortovu poznámku nic neřekl jen si stoupl vedle krbu a měřil si mladého Malfoye přísným pohledem.

Křeslo se pomalu otočilo. Draco ani nepozvedl hlavu aby se podíval. Vlastně by se raději v tu chvíli propadl do země.

"Pověz mi Draco, jaký že úkol jsem ti to zadal?" zeptal se s oporvžením ve svém hlase, v černém plášti zahalený Voldemort. Dracovi chvíli trvalo než polkl ten knedlík, který mu bránil promluvit:
"Zabít…Brumbála…, můj pane." poslední dvě slova řekl snad až příliš rychle, protože mu téměř došel dech.

Voldemort dělal, že si jeho strachu vůbec nevšímá ačkoliv se tím bavil, dokonce se ani nesnažil zakrýt sarkasmus ve svém hlase, když říkal: "Oprav mne jestli se mýlím, když řeknu, že to nebyla tvoje hůlka, která vyslala smrtící kletbu."

Draco se v tu chvíli cítil úplně bezmocný. Nedokázal odpovědět. Všechny své síly již vyčerpal. Motala se mu hlava a tak se v posledním záchvěvu naděje podíval na Snapea stojícího u krbu, jako by ho pohledem prosil o pomoc. Ten ovšem nezasáhl. Jen to celé dál pozoroval. Brzy se Draco již úplně vzdal. Věděl, že  nemá naději, tušil že ho dnes Pán zla určitě zabije. Pojednou se však v něm vzedmul zvláštní pocit. Věděl, že musí zemřít ale chtěl zemřít se vztyčenou hlavou. Chtěl na sebe být alespoň jednou hrdý. Našel v sobě potřebnou energii a s novou vervou promluvil:

"Ne, pane, nebyla to má hůlka," tentokrát to však byl Draco, který nezakryl opovržení. Voldemort se vzepjal do celé své výše a nakročil si k němu blíž s hůlkou v ruce.

"Crucio!"zahřměl jeho hlas, po němž následoval Dracův divoký bolestný řev, jak se mladý chlapec svíjel v bolestech. Teď litoval tónu svého hlasu, litoval že Brumbála nezabil a proklínal sám sebe za vše co kdy udělal. Po chvíli, jež se mu zdála nekonečná, bolest polevila a on zůstal ležet v křečích na zemi. Sotva popadal dech a přímo až cítil jak se Pán zla vpíjí do jeho hlavy a vzpomínek. Draco sice cvičil nitrobranu a byl v ní dobrý, ale i kdyby snad v této chvíli našel dost sil na něco takového, beztak by proti Voldemortovi neměl šanci. Pomalu se propadal do mdlob.

Když se Draco probudil byl připoutaný ke stromu neviditelnými pouty a nemohl se ani pohnout. Viděl před sebou jen dvě postavy. Jeden z nich je zcela jistě Pán zla,  pomyslel si. a ten druhý jak se ukázalo, byl Snape.

"Ještě pořád nám může být užitečný, pane," řekl Snape.

"Opravdu?…" zasmál se chladně Voldemort.

"Ano, jistě že může. Je jen třeba ho trochu víc motivovat, pane."

"Dobrá…" zamyslel se, "Přiveď Narcisu!"rozkázal Voldemort. Na chvíli se Dracovi zdálo, že ve
Snapeových očích uviděl strach, ale pak už to byli zase ty tvrdé neúprosné oči, které znával. Ovšem teď, když si uvědomil, o čem  vlastně mluvili tak se i jemu udělalo úzko. Co Voldemort plánuje s jeho matkou? Jedinou útěchou mu bylo, že se ho Snape nakonec opravdu zastal, i když vůbec nechápal proč to udělal.

Narcisa poklekla před svého pána a sňala si z hlavy kápi. Snape stál tak dva kroky za ní.

"Co jsem ti slíbil pokud úkol nesplníš?!" Pán zla se z touto otázkou otočil na Draca. Ten to všechno pozoroval a najednou té úzkosti propadl úplně.

"Že zabijete mne a celou moji rodinu, pane," Draco mluvil zoufale, vždyť i on sám byl zoufalý. Už věděl co má Pán zla v plánu.

"Crucio!" Tentokrát bolestí vřískala Narcisa. Ten řev neustával, a když ustal tak to hned začalo na novo. Draco plakal. Prosil ať ji ušetří, ale věděl, že je to zbytečné. Pán zla se mu jen vysmál. Z očí jeho matky proudem kanuly slzy a její ruce se zarývaly do země. Její bolestný hlas se nesl do daleka a Dracovi se teď vrátily vzpomínky na dětství. Na chladnou masku matčiny tváře a neústupnost s níž vždy stála po otcově boku. Na vše co kdy prožili a co nikdy jako chlapec nepoznal.

"Avada kedavra!" vyřkl Voldemort svůj ortel a se zábleskem zeleného světla na zemi zůstalo jen Narcisino bezvládné tělo. Pak se Pán zla podíval přímo na spoutané Draca.

"Pro tebe mám však připravený jiný trest…" Draco chvíli doufal, že už nic horšího ani nemůže být, ale brzy poznal jak se mýlí. O kousek dál totiž uviděl připoutaného Fenrira Šedohřbeta, který se právě pod měsíčním svitem začal měnit do vlčí podoby. V očích měl Draco výraz čiré hrůzy. Nedokázal však už ani křičet, když Šedohřbetova pouta povolila.

***

Draco otevřel oči. Ne úplně, jen tak na kousíček a uviděl, kde leží. Byl na ošetřovně v Bradavicích. Na malý okamžik zadoufal, že to celé byl jen pouhý sen, že je Brumbál ještě na živu a nic z toho se nestalo.

"Co se mu stalo?" zaslechl starostlivý hlas profesorky McGonagalové.

"Myslím, že ho pokousal vlkodlak Minervo. Ne, jako u Billa Weasleyho, ale proměněný vlkodlak," odvětila madame Pomfreyová

"Remusi, co myslíš? Co s ním máme teď dělat?" ptala se profesorka dál.

"Já nevím, Minervo, je to Smrtijed, to je jisté. Podílel se na Brumbálově smrti, ale… Podle toho co říkal Harry, mu Brumbál nabízel ochranu Řádu a Draco prý sklonil hůlku. Nechtěl ho zabít, což taky něco znamená. Já vím, že málem zabil slečnu Bellovou a Ronalda Weasleyho, ale oba to přežili, ne? Myslím, že kdyby tu byl Brumbál tak by mu jistě dal druhou šanci." Odpověděl Lupin zamyšleně.

"To je asi pravda, vždyť Snapeovi taky věřil," vzdychla si McGonagalová, "Ale můžeme mu skutečně věřit?"

"Jak jste ho vlastně našli?"ptal se tentokrát Lupin.

"No, Hagrid zrovna procházel školní pozemky když něco zaslechl od brány. Říkal, že když tam šel tak tam viděl někoho stát, ale když přišel blíž, už tam ležel jenom mladý pan Malfoy v kaluži krve," odpověděla madame Pomfreyová.

"V takovém stavu se sem ale sám dostat nemohl, ne?" ptal se Remus podezřívavě madame Pomfreyové.

"Ne to rozhodně ne. Leda by mu někdo pomohl, ale sám určitě ne."

"Tak co o tom soudíte?" zeptala se znovu profesorka McGonagalová.

"Měli bychom mu poskytnout ochranu. Myslím, že mu můžeme věřit. Po tom co se mu stalo už nebude mít chuť vrátit se k Pánovi zla, krom toho, tam by ho teď jistě čekala jen smrt. Myslím, že to byl také důvod proč ho sem někdo dopravil. Musíme se však ještě poradit s ostatními členy řádu, kde ho ukryjeme. Musí to být takové místo, kde bude moci bez nebezpečí trávit úplňky, aniž by někomu mohl ublížit," vysvětloval Remus trpělivě.

"Máte pravdu. Svolám poradu. Vy pošlete sovu Weasleyovým, slečně Grangerové a panu Potterovi ať také přijdou," dodala ještě profesorka.
Poté hlasy utichly a Draco zaslechl jen kroky jak pomalu odcházely. Tělo měl ještě celé rozbolavělé. Více než tělo ho však bolelo co právě uslyšel.

Takže to nebyl sen… Skutečně se to stalo… Matka je mrtvá a já … já jsem vlkodlak...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 9. července 2010 v 11:01 | Reagovat

Nádhera! Sice není Cissa moje nejoblíbenější postava, ale vehnalo mi to slzy do očí. Moc hezký. Těším se na další a snad dopíšeš kapitolu k Zaks
Ps: Byla bych ráda, kdybysis přečetla mojí povídku Pár milých slov na dobrou noc.
Zatím papa Bella

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 9. července 2010 v 12:12 | Reagovat

Přečtu, mám to v plánu jen jsem tu dopoledne nebyla a včera už nebyl čas... :)

Jsem moc ráda že se ti povídka zatím líbí je to už starší počin ZaKS má v tomto ohledu přednost, tady už mám pár kapitol napsaných předem, víš jak... :-D  8-)

3 Snowy Snowy | Web | 15. července 2010 v 22:04 | Reagovat

Takže ty máš ráda postavu Draca Malfoye:), vyprávění z jeho úhlu je fakt zajímavé a ta vlkodlačí část... jsem zvědavá, jak to Draco v tvém podání bude snášet.

4 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 16. července 2010 v 6:42 | Reagovat

Jak říkám tohle je už starší povídka a tehdy má představa ani styl psaní nebyli ještě tak vytříbené, ale koneckonců uvidíš, no... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama