"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

10.kapitola - Podezření

27. července 2010 v 16:18 | Jackie Decker |  Harry Potter a poslední bitva
V Bradavicích vládne atmosféra strachu. Kdokoliv může být smrtijedem. Obě nové profesorky jsou stejně podezřelé, ačkoliv slečna dickensová o něco více. Jenže co když jasně a nezvratně taková podezření vyvrátí? Tak komu se zde ještě dá věřit...?









Harry se od svých přátel oddělil a pokračoval chodbou sám. Věděl, že Ron a Hermiona si mají ještě hodně co říct. Snažil se přemýšlet nad Ginny. Chtěl zvážit, jestli by se skutečně neměl zachovat podle Hermioniny rady, ale to co uviděl na hodině obrany proti černé magii, bylo ještě příliš čerstvé. Netušil, kde se v něm vzedmula ta náhlá nenávist, kterou pocítil k nové učitelce. Snad to byl ten ledový hlas a nebo ty výsměšné oči. Každopádně ji začal vážně podezřívat z toho, že se stala smrtijedkoua že zavraždila Susan Bonesovou. Jak tak procházel hradem, tak z jedné učebny zaslechl povědomý plačtivý hlas.

"Udělala to schválně!" pravil skrze vzlyky Malfoy.

"Uznávám, že to nebylo správné. Jestli chceš, povím o tom ředitelce, ano? Ale ty zanech těch svých ztřeštěných teorií," odpověděl Lupin vyrovnaně.

"A je smrtijed a je!" křičel Draco.

"Kde bereš tu jistotu?!" tentokrát už mluvil důrazně i Remus. Harry nemusel ani poslouchat přímo za dveřmi, aby je slyšel. On je vlastně ani poslouchat nechtěl, ale to, co uslyšel, mu nedovolovalo odejít.

"Myslím, že… Že jsem ji už někde viděl. Nevím, snad… Když jsem šel za Snapem k Pánovi zla…" Draco se odmlčel a Harry si dokázal představit, že to jistě není příjemná vzpomínka. Potom už slyšel jen pláč a Lupinovo tiché utěšování. Už-už chtěl odejít, když v tom Lupin otevřel dveře, vyprovázejíc Draca Malfoye. Harry zůstal stát jako ochromený. Jen na kratičký okamžik hleděl Malfoyovi do očí, ale nenašel v nich nic ze starého opovržení a arogance. Vlastně v nich nenašel nic krom slz upřímného zoufalství. Draco se z ničeho nic rozběhl pryč a Harry osaměl po boku smutně hledícího Remuse Lupina. Harry už chtěl odejít, ale Remus ho zastavil: "Harry?" oslovil jej.

"Ano?" Harry vlastně netušil proč zůstal stát. Připadal si najednou hloupě.

"Harry zrovna jsem tě hledal. Víš… Ehm… Něco bych od tebe potřeboval," řekl Remus a pokusil se o úsměv. Harry na něho překvapeně zíral. Čekal, že bude Lupin naštvaný, ale místo toho…

"Co potřebujete?" zeptal se Harry zvědavě. Nějak si neuměl představit, co by po něm Lupin mohl chtít. Vysoký, hubený muž s prošedivělými vlasy si Harryho měřil zkoumavým pohledem plným bolesti než pomalu odpověděl: "Potřeboval bych si půjčit, Pobertův plánek, jestli tedy můžeš. Nechci nějak naléhat, ale…"odmlčel se, "Je to kvůli Dracovi, dělá mi starosti. A teď, když už škola začala, ho už nemůžu mít neustále pod dohledem…" Lupin svoji řeč ponechal neukončenou, ale Harry si uměl představit, co mu chtěl Remus říct.

"Dobrá, asi ho teď potřebujete víc než já." Harry vedl Remuse chodbami k Nebelvírské věži a hlavou mu vířilo snad tisíc myšlenek a otázek, na které se toužil zeptat.

"Něco tě trápí Harry," pokusil se Remus o rádoby vyrovnaný tón hlasu. Harry se na Lupina ohlédl a podle vrásek na jeho čele poznal, že ten kdo, se tu trápí, je někdo jiný než on sám. Jenže, na druhou stranu, to bral jako svolení, že se může ptát, a tak začal: "Víte já… Na něco bych se vás rád zeptal, ale…" odmlčel se, "No dobrá. Víte šel jsem tak kolem a náhodou jsem vás s Malfoyem slyšel…"

"Aha…" protáhl Remus to slovo, "Víš, Harry, Draco teď prožívá těžké období," nervózně potřásl hlavou, "vím že se může změnit, ale už od včerejška, co přijeli všichni jeho spolužáci, se zase uzavřel. Vím, že nespí ve své ložnici s ostatními z ročníku, ale nemohu mu to zazlívat," odmlčel se, "No a po včerejšku, a hlavně po dnešní hodině obrany proti černé magii, si vzal do hlavy, že je Arabela Dikinsová Smtijed…"

"A vy mu nevěříte?" zeptal se trochu udiveně Harry.

"Ano věřím mu. Tedy věřil bych mu, ale já prostě vím, že to tak není. Arabela Dikinsová je sestrou Filiuse Herberta Dikinse, čestného člena Fénixova řádu. Filiuse už znáš. Myslím, že mi tuhle říkal, že si tykáte. No a navíc jsme ji kontrolovali, když brala místo profesorky v Bradavicích. Když je teď tak dusná doba, musíme se chránit. A on se dobrovolně podrobila výslechu pomocí veritaséra a nemá žádné znamení zla," domluvil Remus, jako by očekával, že tím všechny diskuze na toto téma zahnal. I Harry poznal, že by nebylo dobré pokračovat v tomto tématu, alespoň dokud nebude mít další vhodný argument. Nejednou si sám uvědomil, že dospěl. Ještě před rokem by se kvůli takovéhle věci byl schopen pohádat i s nejlepšími kamarády ale teď? Teď se rozhodl raději vyčkávat, než aby udělal nějakou hloupost.

Zbytek cesty už mlčeli. U obrazu Buclaté dámy řekl Harry heslo: "Čalamáda," a vešel. Remus čekal venku, zatímco Harry zašel do své ložnice a na dně kufru nahmatal příslušný kousek pergamenu, který se zdál být naprosto prázdný. Zrovna když už chtěl odejít, vtrhnul do ložnice Neville.

"A…Ahoj Harry," pozdravil roztržitě.

"Ahoj Neville," oplatil mu Harry pozdrav. Neville se na Harryho zamyšleně podíval a po chvíli konečně znovu promluvil: "Profesorka Dikinsová chce, abys přišel do jejího kabinetu." Neville se při vyslovení jejího jména otřásl podobně, jako kdyby snad mluvil o Voldemortovi, čehož si Harry nemohl nevšimnout.

"Stalo se něco?" zeptal se. Neville se jen mírně usmál a o něco uvolněněji pravil: "Ne… Jde jen o Famfrpál…" Přesto, že se Neville snažil mluvit přesvědčivě, moc mu to nešlo. Harry vycítil, že mu něco tají, ale rozhodl se to prozatím nechat být. Rozloučil se se svým spolužákem a zamířil ven. Tam už na něho čekal Lupin.

"Tady to máte," řekl Harry, stále přemýšlejíce nad všemi podivnostmi, které se děly všude kolem. Připadalo mu, že už nemůže nikomu věřit. V kterémkoliv člověku okolo něj mohl číhat převlečený Smrtijed a všechna přijatá opatření se jakoby minula účinkem. Než by ale dal na sobě cokoliv znát, omluvil se Lupinovi, že musí ještě za profesorkou Dikinsovou a odspěchal do jejího kabinetu.

Ťuk…Ťuk…

"Dále!"

"Paní profesorko, prý jste se mnou chtěla mluvit," řekl Harry namísto pozdravu. Kabinet profesorky Dikinsové byl tmavý, kvůli zataženým závěsům, a také nevlídný. Tedy alespoň Harrymu tak připadal. Mladá profesorka seděla za masivním, dubovým stolem a na nově příchozího se zatím ani nepodívala. Své černé vlasy měla svázané do dlouhého copu a bledou tvář upírala na kus pergamenu před sebou.

"Posaďte se, pane Pottere," vyzvala jej, "Vy jste prý kapitánem Nebelvírského famfrpálového mužstva, je to tak?"

"Ano, paní profesorko," odpověděl hned, jak se usadil na malou dřevěnou židli proti ní. Nedokázal si uspořádat myšlenky. Teď když tu proti němu seděla, hluboce zahloubaná do nějakého sdělení, a mluvila na něj nepřítomným hlasem, mu vůbec nepřipadala nebezpečná.

"Paní ředitelka říkala, že chcete v tomto školním roce opakovaně a neznámo kam opouštět školu, je to pravda?" ptala se dál učitelka, stále nevzrušeně hledíc na kus pergamenu před sebou.

Opět na to Harry mohl odpovědět jen strohé: "Ano," aby jí nic důležitého neprozradil.

"Myslíte si, že s vaší vytížeností dokážete k tomu všemu ještě vést famfrpálový tým?" ptala se nepřítomně, ale důrazně. Harry se nad její otázkou zamyslel a teprve nyní mu došlo, že on je pořád ještě kapitán nebelvírského famfrpálového mužstva. Přemýšlel nad otázkou paní profesorky a uvědomil si, že má nejspíš v něčem pravdu. Snažil se představit si, jak by to všechno stíhal, a došlo mu, že by to nejspíš opravdu nezvládal: "Ne madam."

"Dobrá, tak v tomhle jsme za jedno. Ovšem vzhledem k tomu, že jsem zde prvním rokem a neznám vás ještě příliš dobře, byla bych ráda, kdybyste mi mohl doporučit někoho, kdo by se pro tento post nejvíce hodil a kdo by na to měl čas," pravila Dikinsová hlasem bez sebemenšího zabarvení. Harry se nad tím zamyslel. Věděl, že Katie Bellová už vystudovala a že Rona doporučit nemůže, protože ten nebude mít čas stejně jako on sám. A náhle mu to došlo. Existoval jediný člověk, kterému natolik věřil, aby ho doporučil: "Ginny Weasleyová."

Teprve nyní profesorka pozvedla svoje temně hnědé oči k němu: "Ginny Weasleyová?" Ta otázka však byla jen řečnická. Až teď si Harry uvědomil, jak zasněně vyřkl její jméno. Na okamžik se mu zdálo, že v očích své učitelky spatřil záblesk radosti. Když ale zamrkal už byl pryč. Profesorka Dikinsová se mu podezřívavě dívala do očí. Harry už-už chtěl něco říct, ale profesorka byla rychlejší: "Dobrá, věřím vašemu úsudku. Tak tedy Ginny Weasleyová. Od vás očekávám, že mi nejpozději zítra odevzdáte kapitánský odznak."

Harry vstal a chystal se odejít, ale profesorka mluvila dál, "Co byste řekl, kdybych vám nabídla členství v kroužku nitrobrany?"

Harry nevěřil tomu, co uslyšel. Hlas, který ještě před chvílí byl tvrdý a vypočítavý, zněl nyní starostlivě. Tvář učitelky zůstala nezměněna, ale v očích měla nejčernější obavy. Harry netušil, co by měl říci. Nitrobrana mu nikdy doopravdy nešla ale nyní už věděl, jak moc může být důležitá, jenže pořád Dikinsové příliš nevěřil. Nebyl si jistý, jestli jí může věřit. Na druhou stranu musel brát na vědomí i to, co mu prozradil Lupin.

"Kroužek nitrobrany?" přeptal se ještě jednou.

"Ano, pane Pottere, kroužek nitrobrany. Ředitelka uznala, že je nyní velice důležité, aby ji studenti ovládali co nejlépe. Samozřejmě, je to jen pro starší studenty, tedy pro žáky sedmého a šestého ročníku. Myslím, že zejména pro vás je též velice důležitá. Byla bych velmi ráda, kdyby jste na mé hodiny docházel. Je teď mojí povinností připravit vás na boj s Pánem zla, tedy pokud je pravda, co se říká. Myslím to o tom, že jste vyvolený." Harry nedopověděl. Hlavou mu kroužilo snad milion myšlenek a vzpomínek. Rozhodl se, že si nejprve musí promluvit s Ronem a Hermionou.

"Ještě si to rozmyslím, budu mít letos opravdu málo času…" Harry ponechal svoji větu nedokončenou, aby se nemusel zmiňovat o svých budoucích výpravách mimo školu. Až příliš dobře věděl, že i tak naznačil dost. Profesorka jen přikývla a znovu se zaujatě věnovala svému pergamenu, na který právě něco připsala.

Harry pospíchal z kabinetu profesorky Dikinsové rovnou do Nebelvírské společenské místnosti. Bylo to jediné místo, kde by Rona s Hermionou hledal. Jenže tam po nich nebylo ani stopy. Našel jen Ginny, která seděla u okna. Harrymu se divoce rozbušilo srdce, když se na něj podívala. Bylo to, jako kdyby ho zasáhl šíp. Už zase nemohl myslet na nic jiného než na její omamnou vůni a hebké, rudé vlasy. Díval se do jejích zelenohnědých očí a topil se ve vlnách vášně, kterou náhle pocítil. Neočekával to a její krása jej zasáhla nepřipraveného, téměř se mu podlomila kolena.

Ginny se jen s tichým povzdechem otočila zpět k oknu a Harryho bodlo u srdce. Bylo velice těžké vidět usměvavou Ginny tak bledou a zoufalou.

"Ginny?" oslovil ji s něhou v hlase. Dívka se na něho znovu podívala, neskrývajíc obrovskou naději. Harry netušil, jak se to všechno seběhlo. Najednou ji držel v náručí a věnoval jí své vroucí polibky, které mu opětovala stejně vášnivě. Nebyl si jist, jak dlouho tam tak stáli ve společném objetí, věděl jen, že to bylo málo.

"Ehm… ehm…" ozvalo se najednou zakašlání od chlapeckých ložnic. Harry s Ginny se rychle ohlédli a uviděli Rona s Hermionou, kteří se ještě drželi za ruce. Harry se neubránil upřímnému smíchu, stejně jako Hermiona. Ginny jen nevěřícně hleděla na bratra, který stejně nevěřícně zíral na Harryho. Všichni čtyři ale byli šťastní.

Harry, už daleko uvolněnější, se posadil se svými přáteli a s Ginny do křesel a začal vyprávět, jak vyslechl Lupina s Malfoyem a co mu pak Lupin vyprávěl o přijímání profesorky Dikinsové. Ron jeho vyprávění doplňoval svými vlastními postřehy typu: "Já říkal, že Malfoy je pošuk," nebo, "Vždyť jsem říkal, že není tak špatná, teda… Jako učitelka," dodal honem, když se Hermiona na oko zamračila. Potom se Harry dostal k tomu, jak půjčil Lupinovi Pobertův plánek a jak ho Neville poslal za Dikinsovou. Hermiona zatajila dech, ale když ji ubezpečil, že šlo skutečně jen o famfrpál, tak se zase uklidnila. Vypověděl všechno, co podle něj mohlo být nějak důležité. Ginny mu rozcuchala již tak neposedné vlasy samou radostí, že ji doporučil na kapitánku famfrpálového mužstva. Ron evidentně nevěděl, jak má reagovat, a tak jen zasněně hleděl na Hermionu, která vypadala zamyšleně.

"Takže, Malfoy říká, že ji viděl u Voldemorta?" zeptala se kamarádka.

"Jo… Ale nebyl si zrovna jistý," odvětil, též zahloubaný, Harry.

"Malfoy kecá, naštvalo ho, že celé třídě ukázala jeho znamení zla, a rozhodl se jí zbavit," přidal se Ron.

"Mě přišla docela fajn. Neřekla bych, že je Smrtijedka. Ano, občas tak vypadá, ale jinak je docela milá," vložila se do toho Ginny.

"Lupin přeci říkal, že se podrobila výslechu pomocí veritaséra, ne? A na levém předloktí žádné znamení nemá, tak jak by mohla být?" pokračoval Ron.

Hermiona ovšem brala v úvahu mnohem více skutečností než kdokoliv jiný: "Její bratr je v Řádu. Mohl ji doporučit na učitelku. Kdyby Filius Dikins byl Smrtijed, tak by ji mohl na to místo dosadit a pak, až by jí přijali, by ji odvedl k Voldemortovi. Ten už by si našel způsob, jak ji přinutit, aby se k němu přidala. Možná to dokonce udělala dobrovolně. Je několik možností. Za prvé, stala se Smrtijedem dobrovolně, až po přijetí do Bradavic. Za druhé, je ovládána kletbou Imperius, na to ani nemusí mít znamení zla. Za třetí, je to Smrtijed, zamaskovaný za Arabelu Dikinsovou, pomocí mnoholičného lektvaru," dokončila Hermiona svoji úvahu.

"Mnoholičný lektvar můžeme vyloučit. Když tu byl Skrk, přestrojený za Moodyho, pořád přeci něco pil a to Dikinsová nedělá," přemýšlel Harry nahlas.

"Ale jak chcete zjistit, jestli je, či není, ovládaná kletbou Imperius?" přeptal se již nezaujatě Ron.

"Půjdeme na ten její kroužek nitrobrany. Až bude chtít začít, tak se přihlásím a na_rovinu jí řeknu, že máme, jako třída,  strach, jestli není Smrtijedka. Že Snapeovi jsme důvěřovali, zatímco on nás zradil. Zkrátka ji požádám, aby mi ukázala levé předloktí. Tak zjistíme, jestli je nebo není Smrtijedka. No a podezření na kletbu Imperius předložíme až potom samotné McGonagalové. Určitě nás vyslechne," předložila jim Hermiona svůj plán. Harry si ho znova a znova probíral v hlavě, zatímco Ron měl námitky, že by jí neměli hned vyzradit, že ji podezřívají. Ginny zase byla pro. Chtěla mít jistotu.

"Dobrá, zkusíme to," pravil nakonec Harry, "Ale až to s ní skončíme, zeptáme se stejným způsobem i Mashersmithový. Ne, že bych ji taky podezíral, ale aby si Dikinsová nemyslela, že jdeme jen po ní." Harry už myslel, že tím jejich rozhovor skončil, ale Hermiona měla ještě jeden návrh: "Co kdybychom zašli za Malfoyem?" zeptala se jako by to byla ta nejnormálnější věc. Harry nemohl uvěřit vlastním uším. Nechápal, proč by za ním měli chodit.

"Proč?" zeptal se jí. Než mu ale stihla odpovědět, skočil jí do řeči Ron: "Ty ses pomátla Hermiono! Proč bychom za ním měli chodit?" Hermiona počkala, jestli se jí ještě někdo zeptá, a když Ginny byla zticha, tak teprve odpověděla: "Protože jen on nám může říct, jestli si to doopravdy jen vymyslel, nebo jestli ji opravdu u Voldemorta viděl." Znělo to tak samozřejmě, že Ron jenom vyvalil oči: "To přeci nemůžeš myslet vážně!" zděsil se.

"Nemyslím, si že by s námi chtěl mluvit," podotkla Ginny, "Viděla jsem ho, asi před hodinou, jak chodí po škole. Potkal Zabiniho a chtěl ho minout bez pozdravu, jenže Blaise ho zastavil. Ptal se Malfoye, proč nezabil Brumbála sám, proč prý utekl od Pána zla. Malfoy vypadal, jako že ho snad zabije. Namířil na něho hůlku, ale neudělal nic. Zařval, ať mu uhne z cesty, jenže Zabini se mu vysmál. Pak se do toho vložila Parkinsonová. Zastala se ho, před Zabinim, jenže Draco jim řekl, ať ho nechají oba na pokoji, že po tom, proč a jak se rozhodl, jim nic není, a odešel. Nechce s nikým mluvit, potuluje se po hradě sám. Vyhýbá se i Crabemu s Goylem. Nemyslím, že by chtěl mluvit zrovna s námi."

Harry s přáteli věděli, že má Ginny pravdu. Nebyl by dobrý nápad jít teď za Malfoyem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 27. července 2010 v 17:18 | Reagovat

JJ, chudák Draco ,,A je smrtijed a je!"
A já si hned říkala ,,Jo zeptat se jí na hodině, jestli náhodou neni smrtijed, to je super nápad o hubu." No, nakonec ne no. Super kapča! A ty další taky! :)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 27. července 2010 v 21:37 | Reagovat

Každopádně jsem ráda že se ti kapitola, i ty další, líbila :) Jako tenhle je příběh je slabý, ale tak je to jen fanfiction a myslím že ZaKS to vyrovná, až konečně budu mít zase chvilku na psaní, jako takové...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama