"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

11.kapitola - Obavy

29. července 2010 v 8:00 | Jackie Decker |  Harry Potter a poslední bitva
Strach a obavy. Kdo by je neměl v této situaci? Láska je zrádný živel v lidskcýh srdcích a má mnoho podob. O koho přesně a kdo se vlastně nejvíce bojí?








Obavy

Harry by býval rád zůstal s Ginny ale nemohl. Nedlouho po konci jejich rozhovoru dovnitř vešlo několik prvňáčků, kteří se ještě stále tvářili vyděšeně, a hned po nich přišel i Dean Thomas. Dean vrhl po Harrym další nenávistný pohled plný zášti a vyhledal Ginny, která do teď stále seděla vedle nich.

Jako když sekyra přetne kmen stromu uťal, Dean jejich dobrou náladu. Hermiona ihned zmizela v dívčích ložnicích a Ron také odešel. Ginny se mlčky posadila k oknu a Harry si připadal zase osamělý. Tentokrát ale věděl, že je to jen dočasně. Věděl, že až zase bude jen s Ginny, jeho samota skončí.

Dny ubíhaly a učení přibývalo. Kupily se jim domácí úkoly i problémy s normálním učivem. V lektvarech stále ještě pracovali na vlkodlačím lektvaru, ale souběžně s ním začali míchat i lektvar zapomnění a nápoj slávy. V obraně proti černé magii vzniklo jakési nepsané nepřátelství mezi profesorkou Dikinsovou a Draco Malfoyem, kterého už od toho dne vídali jen zřídka kdy, takže Harry, Ron a Hermiona vůbec nevěděli co si mají myslet. Oproti tomu hodiny přeměňování byli obrovská zábava. Profesorka Mashersmithová nikdy nikomu neodepisovala body a s jedním studentem byla ochotná strávit i celé odpoledne jen aby se naučil předepsanou látku. Při bylinkářství se zase dařilo pořádně jen Nevillu Longbotomovi, který dokázal i ty nejnebezpečnější rostliny udržet na uzdě. Jen hodiny kouzelných formulí se nijak nezměnili oproti minulému roku, tedy až na stupeň obtížnosti učiva.

K tomu všemu trávil Harry s přáteli veškerý volný čas pročítáním knih o kouzelnických rodech. Bylo to únavné a zdlouhavé. Vlastně to Harry nenáviděl. Měl pocit, že mu ty zatracené knihy chtějí ukrást veškerý čas, který mohl věnovat Ginny. Kdykoliv mohl tak se snažil těm knihám vyhýbat, ale i když se mu to podařilo tak Ginny nikdy nezastihl samotnou. Začínal už z toho být zoufalý a věděl, že ona je také zoufalá…

K tomu všemu první hodina nového kroužku nitrobrany byla naplánována až za čtrnáct dní, takže si pořád nemohli být ničím jistí. Harryho to dohánělo skoro k šílenství. Sledoval Ginny, když začala se sestavováním nového famfrpálového týmu, ale nesměl dát nijak najevo že to pozoruje jen a jen kvůli ní. Sledoval Ginny, kdykoliv přišla na snídani, oběd a večeři, ale nesměl si k ní nikdy přisednout. Hrozně ho dráždilo, když ji viděl s Deanem, který se očividně snažil získat její přízeň. Vadilo mu, když viděl, jak jí jeho obtěžování vadí, a nemohl zasáhnout.

"Jen klid, Harry…" opakovala mu stále Hermiona, která se s Ronem snažila se v jeho přítomnosti chovat naprosto normálně. I když Harry věděl, že to jenom hrají, teď jim za to byl vděčnější než si kdy dokázal připustit. Už kvůli nim se snažil svou osamělost snášet co nejlépe. Vždy když se nikdo nedíval, se na Ginny povzbudivě usmál a nechal prostoupit celým tělem to teplo, které pocítil, když mu jeho úsměv opětovala.

Pátečního odpoledne, Harry jako obvykle hledal Ginny. Pak se ozvalo zvonění a on ji najednou uviděl vycházet ze třídy, obrany proti černé magii. Zrovna o něčem živě diskutovala s profesorkou Dikinsovou, když ho spatřila. Hleděli na sebe jen okamžik, ale Profesorce to zjevně stačilo, na to aby si udělala obrázek. Už zase v jejích očích Harry spatřil tan záblesk radosti. Harry se rychle zamračil aby zamaskoval vlastní rozpaky, a drsně do Ginny vrazil. Nedělal to rád, ale věděl, že možná už dnes večer jí to bude moci vysvětlit…

Vtiskl, jí do dlaně totiž malý kousek pergamenu se vzkazem. Nepředstavoval si, že to bude za takovýchto okolností, ale když už se do nich dostal, musel se taky dostat ven. Nechtěl aby o jejich tajném vztahu věděla zrovna Dikinsová…

K němu samotnému se sice profesorka vždy chovala s pochopením, stejně jako k ostatním studentům, kromě Malfoye, ale od jejich první hodiny jí nevěřil. Dikinsová byla velice tvrdá žena a někdy udělala něco co se k ní vůbec nehodilo, jako když po Nevillově polití reagovala tak, že ho jen vlídně poplácala po zádech, ale snad už právě proto ji Harry s přáteli považoval za nedůvěryhodnou. Její způsob chování, který používala vůči Malfoyovi ho také z nějakého důvodu hrozně dráždil. Pořád ještě nevěděl, zda byla nařčení vůči ní pravdivá, a s Malfoyem se nikdy nekamarádil, ale přesto mu toto bezpráví cuchalo již tak poničené nervy.

Harry pokračoval chodbou až ke schodišti a zamířil rovnou k nebelvírské věži. Vešel dovnitř a byl náramně překvapen kolik lidí tam uviděl. Společenská místnost byla neobvykle plná.

"Harry! Harry!" volala ho Hermiona, "pojď rychle…" naléhala. A tak ji Harry následoval až do chlapeckých ložnic, kde v tu dobu bylo, až na Rona, prázdno.

"Tak co?" zeptal se zvědavě, když tak hleděl na své přátele. Ron seděl na posteli a měl naprosto vytřeštěné oči, Hermiona vypadala vzrušeně a podávala Harrymu jednu z těch svých knih. Harry se na jednu stranu cítil provinile, že svým přátelům moc nepomáhal a na druhou se té knihy nechtěl ani dotknout. Jakoby právě tato kniha měla moc zničit jeho vztah s Ginny. Nakonec ale zvítězila jeho přirozená zvědavost.

Otevřel knihu na založené stránce a náhle uviděl, proč se jeho přátelé tváří tak nevěřícně. Krom dlouhého popisu úspěchů Georga Nebelvíra, jednoho z posledních přímých potomků Godrika Nebelvíra, tam byla i zmínka o tom, že se jeho sestra, Diana provdala za Williama Pottera…

Harry pocítil příval nových dosud nepoznaných pocitů, které rázem spustili ještě větší zmatek v jeho duši. Poznání, že je příbuzný s jedním ze zakladatelů Bradavické školy pro něho bylo velice těžké. - Věděl tohle Brumbál? Jistě že věděl. Tak proč mi to neřekl? Proč mi toho tolik neřekl… -

Harry pozvedl zrak z knížky a pohlédl na své přátele, kteří ho teď se zájmem pozorovali a usmívali se na něho. I on se smál. Tohle bylo něco úžasného. Najednou o sobě přestal pochybovat. Měl pocit že dokáže úplně všechno na světě. Už necítil odpor ke knihám, které si museli pročíst, a tak se do toho ihned sám pustil. Vzal další knihu a začal pročítat. Zbytek odpoledne už nebyl zdaleka tak pěkný jako jeho začátek, ale Harryho hřálo u srdce těch pár vět, které si toho dne přečetl. Jak hodiny plynuly začalo se stmívat. Přátelé si však čas uvědomili až tehdy, kdy do jejich ložnice vešel zamračený Dean Thomas.

"Ahoj…" pozdravil je zdráhavě.

"Ahoj," oplatili Deanovi jeho pozdrav společně. Hermiona se pak zvedla a řekla oběma přátelům, že budou pokračovat zase zítra, že už je pozdě. Náhle si Harry něco uvědomil: "Ginny!" vykřikl náhle pod tíhou onoho poznání. Všichni se na něho otočili a on věděl, jak moc hloupě to muselo vyznít, obzvlášť před Deanem, který teď na něho hleděl s neskrývanou záští.

"Co je Pottere, konečně sis uvědomil, že existuje co?" ptal se pohrdavě Dean. Harry se na něj nechápavě podíval. Nějak mu nedocházelo proč je jeho spolužák tak podrážděný.

"O čem to…" odmlčel se neboť si to konečně všechno uvědomil, "tak to není Deane…" snažil se o rádoby vysvětlení, přestože sám nevěděl co by měl říci.

"To si můžeš odpustit Pottere, jasné? Vůbec ti nevadilo mi ji přebrat, stejně jako si nebral ohledy, když si jí dal kopačky. Nemysli si, že o ničem nevím. A teď, když vidíš, že se o ni zase zajímám chceš ji zpátky. Ale abys věděl, já ti nedovolím aby si jí zase ublížil jasné? To si pamatuj!" rozkřičel se Dean, kterému se evidentně ulevilo, když se konečně vykřičel.

Zato pro Harryho to nebylo jednoduché. Věděl, že v něčem má Dean pravdu a hrozně si za to nadával, ale nemohl se už déle zdržet. Měl s Ginny schůzku a už takhle vyrazil pozdě. Proto na Deanovu řeč nijak nereagoval a urychleně opustil chlapecké ložnice.

Harry běžel dlouho, tak dlouho než konečně stanul v chodbě v sedmém patře u Komnaty nejvyšší potřeby. Jenže to co se stalo mu úplně vzalo dech. Zastihl Ginny a Draca Malfoye v dost ostré hádce.

"Co si o sobě myslíš, Weasleyová?!" křičel Malfoy, skoro stejně jako to dělával kdysi.

"Táhni Malfoyi!!!" rozkřičela se na něj Ginny se slzami v očích.

"Od tebe to sedí…" pravil již klidněji Draco. Harry je jen mlčky pozoroval. Sám nevěděl proč do toho nezasáhl. Snad kvůli tomu aby neprozradil Malfoyovi, že s Ginny stále chodí, ale vlastně v tu chvíli vůbec nemyslel.

"Jak to myslíš?!" ptala se uplakaná Ginny. Harry uviděl jak přes obličej blonďatého chlapce přelétl stín, který zmizel hned jak si s ním pohlédl do očí: "To spíš ty bys měla táhnout. Potter už na tebe čeká…" pravil a sklopil tvář k zemi. Ginny se ohlédla a podívala se na Harryho.

Nastalo dlouhé a tíživé ticho. Ani jeden z nich ho nedokázal porušit. Harry nevěděl, jak dlouho tam tak stáli. Díval se na Ginny a netušil co má udělat. Stejné rozpaky cítila i Ginny. Alespoň se tak tvářila.

"No, asi je čas abych odešel," pronesl smutným a unaveným hlasem Draco Malfoy, "Asi si budu muset najít jiné místo, kde bude soukromí. Nerad bych vám překážel." Harryho bodlo u srdce, když uslyšel ten smutný a zároveň ironický tón jeho hlasu. Spolu s Ginny pak hleděli za odcházejícím Malfoyem, než jim konečně zmizel za rohem chodby a oni osaměli. Harry se začal Ginny omlouvat, že přišel pozdě. Vypověděl jí všechno co se stalo po tom co jí vtiskl do ruky svůj vzkaz, jenže ona ho téměř neposlouchala. Zbystřila jen ve chvíli, kdy se jí zmínil o tom, že je potomkem Godrika Nebelvíra. Nebo je s ním alespoň vzdáleně příbuzný. Přesto však neprojevila žádné nadšení.

Harry ji nepoznával. Měl o ní starost: "Poslyš Ginny, je ti něco?"

"Ne… Nic mi není Harry. To bude dobré… Ale teď si už půjdu lehnout. Uvidíme se zítra ano?…" odpověděla unaveně. Harry jí jemně políbil v osamělé chodbě, a pak jí v těsném objetí doprovázel do Nebelvírské společenské místnosti. Měli velké štěstí, že nepotkali nikoho z profesorů, protivu ani paní Norisovou nebo Filche. Otvorem v podobizně pak prošli postupně. Nejprve Ginny a teprve po chvíli Harry.

Ve společenské místnosti bylo prázdno, když tam Harry vešel. Smutně hleděl k dívčím ložnicím pln zmatku. Uvědomil si teď jasněji Deanova slova a přemýšlel, jestli jí takhle opravdu víc neubližuje.

O víkendu se naštěstí všechno vrátilo do starých kolejí. Studetny už opustil počáteční šok po smrti Susan Bonesové a zase se začali zabývat všedními starostmi. Harry už si dával pozor aby na schůzky s Ginny chodil včas a ta byla zase v pořádku. Jejich polibky byli stejně vroucí a plné vášně, jako kdykoli předtím a oba byli spolu moc šťastní, ačkoliv se vídali jen večer. Přes den se sice viděli ale to bylo jiné. Museli se míjet beze slov.

Většinu času o víkendu věnovali domácím úkolům, se kterými jim tentokrát Hermiona bez řečí pomáhala, aby to měli rychle za sebou, a pročítáním knih o kouzelnických rodech, na které jim i tak zbývalo jen málo času. Ron stejně jako Harry odešel z famfrpálového týmu aby se mohl plně věnovat jejich společnému zájmu, ale i tak měli co dělat aby to stíhali.

Víkend se překlenul a další přívaly učení je zastihly ve chvíli, kdy si teprve začali uvědomovat, že je skutečně víkend. Pondělí proběhlo dost podobně jako to minulé. Přeměňování s Mashersmithovou, kde probírali přeměnu člověka ve zvíře. Hodina volna, při níž se snažili napsat úkoly. Potom lektvary, kde pracovali na vlkodlačím lektvaru aby ho přivedli do poslední fáze příprav stejně jako i lektvar zapomnění. A po obědě je čekala hodina obrany proti černé magii, po níž měla Hermiona ještě Starodávné runy, které minule odpadly. Hodina s Profesorkou Dikinsovou byla tentokráte velice náročná. Nejenže vyžadovala perfektně zvládnutá neverbální zaklínadla, ale ještě k tomu je začala učit velice těžké obrané kouzlo. Tak těžké, že je ani Hermiona nebyla schopná zvládnout během první hodiny.

Malfoy byl stále bledý a neupravený, a Harry ho od toho rozhovoru s Ginny neslyšel promluvit. Dokonce neodpovídal ani profesorům na jejich otázky, za což mu Dikinsová s radostí ubírala body. Harry ale neměl příliš času se nad tím zamýšlet. Vlastně byl duchem už v Komnatě nejvyšší potřeby s Ginny. Ozvalo se zvonění a všichni si začali balit.

Hermiona pokračovala na další hodinu, zatímco Harry a Ron šli cestou do nebelvírské společenské místnosti.

"Hele Harry, všiml sis jak má teď Ginny najednou plno nápadníků?" zeptal se ho Ron se zářivým úsměvem. Harry však neposlouchal: "Co… Cože?…" zeptal se.

"Jestli sis všiml jak teď za Ginny leze spousta kluků?" zopakoval Ron stále s tím pronikavým úsměvem.

"Ne nevšiml," odpověděl Harry mírně zdrženlivě. Vůbec netušil kam tím jeho kamarád míří.

"No po tobě se taky nekouká zrovna málo holek," ušklíbl se Ron, "podívej," ukázal na procházející pár šesťaček, "Romilda Vaneová to zdá se ještě nevzdala, co?" usmál se Ron ještě zářivěji. Harry se na dívky se zájmem podíval a opravdu si všiml jak po něm Romilda pokukuje a usmívá se na něj. Nepřipadalo mu to však nijak k smíchu. Cítil jen jak se mu sevřel žaludek při pomyšlení, že by Ginny snad mohla začít chodit s někým jiným.

To není možné. Ona tě miluje. Dokud se s ní budeš potají večer stýkat nehrozí vašemu vztahu žádné nebezpečí. Ale jak dlouho? Jak dlouho vydrží odolávat všem těm nápadníkům? Jak dlouho ještě jí bude stačit tajná láska? Do té doby,dokud pro tebe bude ona to hlavní…

Harry s Ronem prolezli otvorem v podobizně do společenské místnosti a Ron málem porazil opačným směrem jdoucí Levanduli Brownovou. Ron se začervenal jak se před ní zastyděl, zato Levandule jen nakrčila čelo a bez nějakého vyjádření odešla. Teď se neubránil smíchu Harry. Vzpomínka na období kdy se Ron s Levandulí muckali na každém rohu ho nyní dokázala rozesmát skoro stejně jako Rona pohled na Romildu Vaneovou.

"No co?…" ohradil se Ron dotčeně. Harry jen pokrčil rameny a spolu s ním se raději začal věnovat dalším knihám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 29. července 2010 v 11:45 | Reagovat

Jj, chudáček Draco, svým zoufalstvým se chová k okolý, které se mu snaží pomoci, špatně. Harry je z Ginny na nervy, já se mu nedivim. Ona pořád ,,Jsem v pořádku" no, ale největší překvapení bylo to s Harryho Nebelvírovstvím. Tohle byla další skvělá kapitolka. :)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 1. srpna 2010 v 7:53 | Reagovat

No tak jsem ráda že se ti líbila. Ono to s Harryho nebelvírostvím jak tomu říkáčš vyplynulo v Relikviích smrti taky, ale tady zase rochu jinak, no...To bude tím že tohle jsem psala ještě hodně dlouho před sedmým dílem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama