"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

2.kapitola - Porada

11. července 2010 v 8:00 | Jackie Decker |  Harry Potter a poslední bitva
Harry je u svých pěstounů, kde má přečkat na Brumbálovo doporučení až do půlky prázdnin. Hermiona a Ron jsou tam s ním. Co když je ale nečekaně překvapí jiný, než dopis z bradavic? Kdo a co jim píše? A s čím přijdou na Poradu Fénixova řádu?










    Harry ležel na zádech a lapal po dechu, jako kdyby dlouho utíkal. Právě se probral z živého snu a obě ruce si tiskl k obličeji. Posadil se na posteli a rukama tápal ve tmě po brýlích na nočním stolku. Jen co si je nasadil, uviděl svoji ložnici.

"Harry jsi v pořádku?" ptala se vyděšeným hlasem rozespalá Hermiona, která vykukovala ze svého spacáku. I Ron se teď na něho díval. Tato reakce přátel mu však dodala potřebný klid. Bylo to stejné jako všechny předešlé noci a Harry se bál, že to hned tak neskončí. Každou noc se znovu a znovu ocital v té jeskyni s Brumbálem. Každou noc spolu pluli po jezeře plném neživých pro falešný viteál. Pak spolu letěli na košťatech na astronomickou věž, nad níž se vznášelo znamení zla. Pořád dokola vídal Brumbála umírat pod Snapeovou smrtící kletbou. Ale vždy, když se probudil byl zpátky ve své ložnici u Dursleyových a hlavně, byl se svými přáteli.

"Jsem v pořádku… to byl zas jen ten sen…" vypravil ze sebe pomalu se slzami na krajíčku a zároveň s malým, téměř neznatelným úsměvem. Harry si totiž vzpomněl jak se jeho pěstouni tvářili, když se dověděli, že tu budou do jeho narozenin i Ron a Hermiona.

     Přijeli právě spěšným vlakem z Bradavic a Ron i Hermiona se šli jen spěšně rozloučit se svými rodinami a oznámit jim svůj záměr, strávit půlku prázdnin s Harrym. Hermioně to zřejmě nedalo moc velký problém ta se k němu připojila brzy, zato Ron musel vyvinout daleko větší úsilí aby přesvědčil svoji matku, která propadla skoro v hysterický pláč. Harryho úkol byl ovšem daleko těžší. Bylo pro něho těžké rozloučit se s Ginny a přitom ji nepolíbit nebo jinak jí dát najevo svoji lásku, nakonec to ale zvládl to. Jakmile byli všichni tři připravení tak se vypravili za Dursleyovými, kteří už na nástupišti netrpělivě čekali.

Harryho nejprve překvapilo, že s nimi nevidí Dudleyho, ale pak se domyslel, že je nejspíš se svojí partou a někde někoho šikanují. Strýc Vernon zbrunátněl, hned jak k nim přišli a žíla na spánku mu zlověstně těkala, ale teta Petunie mu jen pevněji sevřela zápěstí a pokusila se o úsměv. Harry byl v první chvíli tak konsternován jejím chováním, že ani nepozdravil. Pan Dursley se otočil a předstíral, že ho právě zaujalo něco na mudlovském rychlíku, který stál vedle.

"Ti jdou s tebou?"zeptala se teta vlídně, i když se celá třásla strachy, a pohlédla na Rona a Hermionu.

"Ano…," vybreptl užasle Harry.

"Hermiona Grangerová," představila se slušně Hermiona. A když si s paní Dursleyovou stiskla ruku, tak jemně žďuchla do překvapeného Rona, který se poté také představil.

"Tak pojďme, rychle prosím," popoháněla je paní Dursleyová. Její manžel vypadal, jako by právě spolkl něco ošklivého, ale mlčel. Všichni tři přátelé si vyměnili užaslé pohledy a následovali Dursleyovi k autu.

Cestou k domu číslo čtyři v Zobí ulici v Kvikálkově nikdo nepromluvil. Doma to ale vypadalo, že se snad strhne hádka. Teta Petunie se snažila přesvědčit svého manžela, aby se přestěhoval k Dudlemu do pokoje a ona že bude sdílet ložnici s Hermionou, ale to hned všichni přátelé odmítli, že jim bude jedna ložnice stačit a odnesli si do pokoje kufry a své domácí mazlíčky. Hermiona vykouzlila pro sebe a pro Rona spacáky a strávili spolu poklidné a příjemné odpoledne, za které probrali snad všechna možná témata k hovoru.

Toho dne u večeře, když se Dudley vrátil domů měl hned několik hysterických záchvatů, že tu ty úhyláky nechce, ale tetu neoblomil. Harry, Ron a Hermiona preventivně vyklidili pozice v kuchyni a odebrali se do společného pokoje.

Od té doby se tu Harry cítil šťastný. Dlouho však nemohl pochopit, proč se jeho teta najednou chová jinak, než dřív.

"To proto Harry, že i když tvoje teta nechce mít s kouzelnickým světem nic společného tak si až příliš uvědomuje nebezpečí, které jim hrozí. Její sestra byla čarodějka a ty jsi taky čaroděj takže o našem světě přece jen něco ví. To něco jí stačí k tomu, aby pochopila, že až přestane působit Brumbálova ochrana tohoto místa tak budou ve stejném nebezpečí jako všichni ostatní. Což, když se podívá na zprávy v televizi, není jistě nic do čeho by se hrnula. Ona se jen bojí, jako spousta jiných lidí, a obzvlášť v našem světě," říkala mu Hermiona, ale Harrymu to přesto připadalo velice zvláštní.

     Harry nakonec zase usnul, jako každé předešlé noci. Hned dalšího dne odpoledne, když konečně slezla mlha, najednou přiletěli hned tři sovy. Všichni tři kamarádi se po sobě podívali a každý se ihned zvědavě chopil svého dopisu. Sovy po předání dopisů odlétli. Harry okamžitě poznal, kdo mu píše, Remus Lupin. Od začátku prázdnin mu ještě nikdo nenapsal a od Lupina by beztak dopis nečekal. Dobře věděl, jaký úkol Lupin plní mezi ostatními vlkodlaky a tak si nemyslel, že by si našel příležitost, aby mu napsal.

Ahoj Harry

Je-mi líto, že ti nepíšu v nějaké jiné záležitosti, jak by sis jistě přál, ale tohle je opravdu důležité. Stalo se něco co bys měl vědět a o čem je nutné se poradit. Sejdeme se všichni v hlavním štábu dnes v deset hodin večer. Někoho tam pro tebe pošleme.


    Harry ještě chvíli nevěřícně zíral na kus pergamenu, který právě třímal v ruce a pak se podíval na své dva kamarády. Oba se tvářili vyjeveně, dostali totiž stejné pozvánky jako on. Řád je ještě nikdy nepozval dobrovolně na žádnou svoji poradu a tak si všichni rázem připadaly nějak důležitě.

"Co myslíte, že stalo?" zeptal se zvědavě Ron.

"Nevím Rone, ale zřejmě se jedná o něco k čemu máme i my co říct. Jen doufám, že se nejedná o nějakou pohromu. Je toho pořád plný Denní věštec. Kdo ví co se ještě mohlo stát?" přemítala Hermiona. Vlastně vyslovila stejné obavy jaké měli i její kamarádi. Poslední dny Harrymu připadalo, že se snad všichni zbláznili. Obzvlášť, když před dvěma dny Hermiona četla denního věštce a náhle všem oznámila, že Narcisa Malfoyová, byla nalezena mrtvá a hned druhý den bylo ohlášeno dobytí Azkabanu a zabití Luciuse Malfoye a dalších několika bystrozorů, kteří vězně hlídali. Jakoby se Smrtijedi začali zabíjet navzájem. Čeho si však nemohl nevšimnou bylo to, že Draco Malfoy, nejmladší člen rodiny, ještě nalezen nebyl, což jim všem připadalo velice divné. Přes všechen strach, co se ještě mohlo přihodit, se na poradu Řádu všichni těšili.

Když bylo po večeři, tak už je zvědavost nenechala chvíli v klidu. Harry neustále chodil po pokoji, Ron si samou nedočkavostí začal pročítat nějakou starou učebnici a Hermiona jen strnule hladila Křivonožku na svém klíně.

Konečně se přiblížila desátá hodina. To už Harry nedokázal ani jen tak bezcílně chodit a tak se společně s přáteli vydal dolů po schodech. Byl zvědavý, kdo pro ně přijde. Ozval se zvonek. Harry otevřel tak rychle, že to i jeho samého překvapilo. Venku před domem stáli hned tři členové Řádu. Moody, Tonksová, která měla dnes dlouhé blond vlasy, a pan Weasley. Harry je vpustil dovnitř a už-už se chtěl začít ptát, ale Moody ho rázně zarazil.

"Tady ne, Pottere. Jste připraveni?" zeptal se stroze a prohlédl všechny svým čarovným okem.

"Ano." řekli trojhlasně. A tak se všichni vypravili ven.

"Přemístíme se. Vy Pottere se přemístíte se mnou a pan Weasley se svým otcem, připraveni Arture? Tak a vy slečno Grangerová máte již zkoušku za sebou, víte kam se přemístit?" zeptal se Moody

"To víš, že to ví Alastore. Už tam přeci byli, tak pojďme," prohlásil pan Weasley a s hlasitým prásk se přemístil i s Ronem.

Moody počkal ještě až se přemístí Tonksová a Hermiona než se s Harrym přemístil také. Harry už zase zažíval ten pocit, jako že je protahován úzkou gumovou hadicí. Náhle tlak povolil a stáli na Grimmauldově náměstí. Byli tam všichni. Společně se vydali k domu číslo dvanáct, kde Moody zaklepal na dveře.

"Kdo je?" ozval se zevnitř jakýsi hlas.

"Tady Moody, vedu Pottera." odvětil Moody. Majitel hlasu z druhé strany otevřel dveře a oni vstoupili. K Harryho nelibosti dům vypadal pořád stejně. Všude prach, závěsy před obrazem paní Blackové, která je naštěstí zatím nezaslechla, a ta ponurá atmosféra, která jakoby byla s tímto domem bytostně spjata. Ostatně Harry ani nepředpokládal, že by se to tu mohlo nějak změnit.
Paní Weasleyová jim mávala a ukazovala aby potichu přišli do kuchyně. O to se ostatně také snažili. Nikdo nechtěl poslouchat rozzuřenou paní Blackovou. Když přišli do kuchyně tak nemohli věřit vlastním očím. Harry si chvíli myslel, že jsou tu snad všichni z Řádu. Profesorka McGonagalová, profesor Kratiknot, Hagrid, pan a paní Weasleyovy, Bill Wesley, Fleur Delacourová, Remus Lupin, Pošuk Moody, Fred a George Weasleyovi a také spousta dalších z nichž většinu Harry neznal.

"Posaďte se!" překřičela je všechny profesorka McGonagalová. To byl ovšem trochu problém. Všichni se tlačili jeden přes druhého než konečně zasedli na svá místa. Teprve teď si Harry povšiml, že kuchyně byla kouzlem zvětšená aby se sem všichni vešli.Když skončili zmatky s místy k sezení ujala se slova opět profesorka McGonagalová: "Takže… Proč jsme vlastně tady. Jde o události posledních několika dní. Někteří z vás už to vědí, ale pro ty co to ještě neslyšeli, začnu od začátku. Před třemi dny, byl úplněk. Jako obvykle trávil Remus Lupin tento úplněk mezi ostatními vlkodlaky, jako špeh. Nedlouho před východem měsíce byl k Pánovi zla odvolán Fenrir Šedohřbet. O Dvě hodiny později, když Rubeus Hagrid prováděl rutinní obchůzku po školních pozemcích, zaslechl cosi od brány a šel se podívat. Když na místo dorazil nalezl tam mladého Draca Malfoye ošklivě zraněného."

Mnozí z přítomných se po sobě podívali a něco si šuškali. Podobně tomu bylo i u Harryho, který jakoby už pochopil, proč byli manželé Malfoyovi tak podivně zavražděni.

"Vždyť to přeci Draco sám řekl, že Voldemort zabije jeho a celou jeho rodinu…" povídal právě Ronovi a Hermioně, když si profesorka McGonagalová hlasitě odkašlala: "Madame Pomfreyová identifikovala chlapcovo zranění jako vlkodlačí kousnutí."

To ovšem vzbudilo jen další vlnu úžasu. Tentokrát už ovšem né tak hlasitou.

"Nevíme co se doopravdy stalo, to si můžeme jen domýšlet. Co ale víme, je že Narcisa a Lucius Malfoyovi, byli zavražděni. Paní Malfoyová byla pravděpodobně zabita už tu noc, neboť byla nalezena hned ráno a pan Malfoy následující noci. Také víme, že se chlapec ať byl zraněn kdekoliv nemohl do Bradavic dostat bez cizí pomoci. Což jen podporuje Hagridovo tvrzení, že když přicházel k bráně měl chvíli dojem, že tam někdo stojí," paní McGonagalová odmlčela a přelétla všechny svým pronikavým pohledem, "Na nás je teď rozhodnout, jak s mladým Malfoyem naložit. Remusi…?"

Remus se postavil aby ho bylo lépe slyšet a začal: "Děkuji, Minervo. Domnívám se, že vraždy manželů Malfoyových a pokousání jejich syna bylo jakýmsi trestem. Pravděpodobně pro Draca, neboť je jediným, kdo přežil. Nejspíš pro to, že nesplnil úkol, kterým, jak jsme se dověděli od Harryho, bylo zabití Brumbála. Víme, že Brumbál mu nabídl pomoc a ochranu Řádu, pokud se k nám přidá a že on sám neměl daleko k tomu aby nabídku přijal. Také víme, že Brumbálovu vraždu nakonec spáchal náš bývalý člen Severus Snape. Co je ovšem také nepopiratelný fakt, je to že se Draco do Bradavic nemohl tu noc dostat bez cizí pomoci. Z čehož usuzuji, že mu někdo musel pomoct. Ať už to byl kdokoliv, nechtěl aby se chlapec dostal do vlivu Fenrira Šedohřbeta. Důležité ovšem je, co teď? Máme několik možností.

Vydat ho ministerstvu, které jej pravděpodobně nechá zavřít do Azkabanu, kde bude pro pána zla snadnou kořistí.

Poskytnout mu ochranu a ministerstvu to, že jsme ho našli, pouze oznámit.
Nebo ho chránit a ponechat si tu informaci pro sebe.

Zvažme ovšem i to, že nám může být užitečný. Pokud by se dostal opět mezi Smrtijedy, kterým nepochybně je, Pán zla by ho nejspíš zabil, jako jeho rodiče. Může nám ovšem poskytnout nějaké informace, které by pro nás mohli být důležité. Já sám se domnívám, že kdyby tu byl Brumbál, jistě by mu dal druhou šanci."

Lupin domluvil a ostatní začali vzrušeně debatovat. Harry se ještě snažil strávit co právě uslyšel. Znovu viděl Malfoye plakat v umývárně, znovu slyšel rozhovor mezi Malfoyem a Snapem a znovu viděl Malfoye jak stojí před odzbrojeným Brumbálem a strachy sotva drží hůlku. Ze zamyšlení ho
vytrhla až Hermiona:

"Co si o tom myslíš?" ptala se už po druhé, než se na ni Harry vůbec podíval.

"Já nevím…" špitl Harry. Mluvil pravdu. Opravdu netušil co si má myslet a čemu věřit. Jenže v tom si zase profesorka McGonagalová vyžádala ticho: "Klid prosím. Samozřejmě, že jsou tu ještě takové možnosti, že k nám dopravili mladého pana Malfoye jen jako špeha, ale to vše se dá zjistit. Teď je důležité jak se zachová Řád. Takže možnosti jste slyšeli a teď vás prosím abyste se vyjádřili."

"Remus má pravdu, měli bychom ho ukrýt. Ministerstvu ho můžeme vydat i později," řekl pan Weasley s notnou dávkou nelibosti, čemuž paní Weasleyová přikývla.

"Já mu nevěřím! Snapepovi jsme taky věřili a jak to dopadlo. Krom toho s jeho ochranou by byli
jen zbytečný starosti. Je vlkodlak, kde bychom ho asi ukryli, aby nevyvraždil spoustu lidí? Někdo by ho musel neustále hlídat aby neutekl, a tak dál. Ne, navrhuju abychom ho vyzpovídali pomocí veritaséra a pak ho ihned vydali ministerstvu," řekl jeden z členů, které Harry neznal. Byl to silný muž s hlubokým hlasem. Měl hřívu černých vlasů a vpadlé hnědé oči.

" Jste zaujatý, příteli," oslovil ho Lupin, "ukrýt ho můžeme třeba v Bradvicích. Může mít stejnou vyjímku jako já, když jsem ještě chodil do školy. A k tomu taky bude mít i možnost dokončit školu. Pokud bude zaměstnán učením a bude pod dohledem tak by to neměl být problém ani tehdy pokud Bradavice zůstanou otevřené. Já sám se za něho klidně zaručím a budu mu dělat dohled aby při úplňku někomu neublížil."

Teď všichni hleděli na Lupina s úžasem a někteří dokonce i s jakousi úctou. Sám Harry nevěděl co na to říct. Jen slyšel další a další hlasy jak se přidávají na tu či onu stranu. On už ovšem neposlouchal. Zajímalo ho, kde se v Lupinovi bere ta důvěra v někoho takového jako je Malfoy. On sám si nebyl jistý co by se mělo udělat. A přemýšlel také nad poznámkou, pokud budou Bradavice otevřené. Připadalo mu zvláštní, že by Správní rada ještě o osudu školy nerozhodla.

Najednou do něj Hermiona šťouchla. Harry se ohlédl a došlo mu, že se od něho očekává nějaké vyjádření. Nevěděl jaké stanovisko má zaujmout. Jen viděl jak se na něho všichni dívají, jako by právě na něm ležela tíha rozhodnutí. Uvědomil si, že na Malfoyovo dřívější chování a zradu nezapomněl, ale že již k němu necítí tu starou nenávist. Zaplavila ho náhlá lítost.

"Pokud se za něj pan Lupin zaručí nevidím důvod aby mu nebyla poskytnuta ochrana." řekl nakonec. On sám Malfoyovi nevěřil, ale pokud na něj bude Lupin dohlížet tak se přeci nemůže nic stát. Bude ostatně ve škole, kde budou i jiní členové řádu, kteří ho budou mít na starost.

"Dobrá je tedy rozhodnuto." řekla nakonec profesorka McGonagalová: "Poskytneme mu ochranu a chráněným místem budou Bradavice. Můžete jít."
Kuchyně se začala pomalu vyprazdňovat, ale Harry, Ron a Hermiona zůstávali až do poslední chvíle.

"To bylo od tebe hezké, Harry, že jsi se ho zastal." Pochválila ho Hermiona. Oproti tomu Ron měl zřejmě na věc jiný názor protože si jen odfrkl. Harry měl ještě hlavu plnou myšlenek a tak jen poslouchal jak se Ron snaží Hermioně vysvětlit, že se Malfoyovi nedá věřit.
Když už byly skoro všichni pryč, vyskočil Harry ze židle a zamířil za profesorkou McGonagalovou.

"Paní profesorko?"

"Ano Pottere?"

"Jak to Lupin myslel? Pokud budou Bradavice otevřené? Vy to ještě nevíte?"

"Ne, Pottere. Nevíme. Správní rada rozhodla, že v současné situaci nemá cenu školu uzavírat na dobro, a tak nám dali ultimátum. Pokud budou zájemci o studium, vždy alespoň pět žáků z každé koleje, tak můžou Bradavice zůstat otevřené. S tím, že každý student, kterému ještě nebylo sedmnáct a má zájem studovat dál musí předložit písemné potvrzení od svých rodičů, že s tím souhlasí. Takže jestli se škola otevře se uvidí až těsně před zahájením školního roku. S vámi ovšem počítám!" nakrčila profesorka čelo a Harry si rázem připadal hloupě. On sám přeci pokračovat ve studiu nemohl. A Ron s Hermionou řekli, že půjdou s ním.

"Ehm… Paní profesorko. Totiž… já se nemůžu vrátit do školy. Musím toho ještě tolik udělat. Týká se to toho co mi řekl Brumbál a zkrátka bych musel často opouštět školu. Nevím jak bych to mohl dělat a tak…"

"Pottere, pohybuji že by jste změnil názor a chtěl nám povědět co vám Brumbál řekl, takže v této záležitosti máte volnou ruku jen vy. Musím vás však upozornit, že pro povolání Bystrozora je dokončení studia nutné. Pokud byste potřeboval opouštět školu tak myslím, že by se pro vás dala zařídit vyjímka stejně tak i pro pan Weasleyho a slečnu Grangerovou. Tedy jen pokud byste měl zájem. A teď myslím, že byste měl najít Moodyho a vrátit se s ním zpět k vašim pěstounům." řekla profesorka McGonagalová a Harry pochopil, že s ním právě domluvila.

Trochu smutně se vrátil ke svým přátelům, kde jim přetlumočil její slova. Hermiona měla
obrovskou radost, že nebude muset svoje studium přerušovat, zato Ron její nadšení nesdílel: "A ty to hodláš přijmout zeptal se?"zeptal se zdrženlivě.

"Nevím,…" odpověděl po pravdě Harry.

     "Samozřejmě, že to hodlá přijmout. Je to jedinečná příležitost, Rone. Budeme to ale mít těžké. Zvládat učení a ještě hledat…" Hermiona se odmlčela, neboť k nim právě přišel Moody.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 11. července 2010 v 11:48 | Reagovat

Super! Moc hezká kapča. Pociťuji najednou k profesorce McGonagallové sympatie, ale Weasleyovi ještě víc nesnáším. Těším se na další :)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 11. července 2010 v 12:10 | Reagovat

To jsem ráda že se ti kapitolka líbí a pociťuješ k profesorce McGonagalové jisté sympatie, já totiž taky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama