"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

3.kapitola - svatba

13. července 2010 v 8:00 | Jackie Decker |  Harry Potter a poslední bitva
Třatí část Poslední bitvy.

Po Poradě fénixova řádu se schyluje ke svatbě Billa a Fleur. Draco Malfoy dostal druhou šanci a všechny je čeká zkouška z Přemisťování. Všechny kromě Hermiony, která ji úspěšně složila již v průběhu šestého ročníku v Bradavicích. Jak ale zkouška dopadne a co vše jim přinese svatební obřad, všek je stále záhadou...







     Čas plynul rychle. Od porady Fénixova řádu uplynulo již bezmála čtrnáct dní a Harry byl čím dál víc zmatenější. Připadalo mu, že zatímco otázek přibývá, odpovědi nepřicházejí. Mnohokráte rozebírali záhadu tajemného R.A.B. i Malfoyova podivného zachránce, který ho údajně dopravil do Bradavic. Rozebírali všechna ta záhadná zmizení, o kterých se psalo v Denním věštci a přemýšleli zda se vrátit do školy nebo ne, ale nikdy se ničeho nedobrali. Harry míval stále noční můry a teta Petunie se zdála být den ode dne nervóznější.

Do Harryho sedmnáctých narozenin zbývaly jen už dva dny a nervozita vlastně doléhala na všechny.

"Jé, mamka píše, že přípravy na svatbu vrcholí a všichni jsme očekáváni. Říká, že nás můj taťka vyzvedne ihned po zkoušce z přemisťování. To je paráda." Rozplýval se Ron nad  dopisem, který mu právě donesl Papušík. Ronova sova nervózně létala po pokoji za stálého nespokojeného houkání sněžné sovy Hedviky. Harry nevěděl jestli má větší radost, že už v den svých narozenin odejde od Dursleyových do Doupěte na svatbu Billa a Fleur, nebo větší strach, z toho, že uvidí Ginny.

Harry na ni myslel skoro pořád a čím více se blížil den, kdy ji opět spatří tím byl nervóznější. Ze všeho nejvíce si přál, aby už tam s ní mohl zůstat na vždycky, ale věděl, jak by to pro ni bylo nebezpečné. Také měl ještě pořád nějaké povinnosti. Zbývali ještě nejméně čtyři viteáli a možná pět, pokud R.A.B. nezničil medailonek. A to byla další věc, která Harrymu nijak nepřidala na duchu, nevěděl kde má začít hledat. Ze zkoušky z přemisťování nervózní nebyl, vždyť to už přeci zvládl docela dobře, zato Ron tím byl skoro posedlý. Hermiona ho musela každou chvíli uklidňovat a přesvědčovat, že to dokáže.

Ostatně jediná Hermiona vypadala vyrovnaně. Vlastně vypadala tak nějak šťastně, kdykoliv musela Rona uklidňovat, nebo když se sní Ron začal dohadovat o něčem na co měli rozdílné názory, což byla ostatně většina věcí.

"Harry, kde vlastně hodláš bydlet až ti to tady skončí?" Ptal se zvědavě Ron s jakýmsi potutelným úšklebkem. Harry netušil kam tím míří a tak odpověděl:

"No myslel jsem, že k vám půjdu na svatbu Billa a Fleur a pak se pojedu podívat do Godrikova dolu, kde bydleli mí rodiče. Ale pak se nakonec stejně přesunu do Siriusova domu. Budu  přímo v hlavním štábu a všechno budu mít z první ruky. No a pak…" Harry si povzdychl. Nevěděl jestli se má opravdu vrátit do Bradavic. On by hrozně rád, ale musel brát v úvahu, že i s vyjímkou od profesorky McGonagalové by to bylo těžké. Nakonec, aby nad tím nemusel přemýšlet toto rozhodnutí jako obvykle přesunul na později.

"A pak?" ptala se Hermiona.

"No a pak nevím…" odvětil.

"Ale no tak Harry už by ses měl konečně rozhodnout. Vždyť ve škole bys to měl taky všechno z první ruky, né. Ono by se stačilo zeptat profesorky McGonagalové, ta by nám to jistě řekla. No a nemusel bys zameškat celý další rok. Měli bychom kdyspozici tamní knihovnu a…"
    
"Aviděl bys Ginny…" dodal s úsměvem Ron. Hermiona se na něj zlostně podívala, ale pro Harryho to bylo skutečně to, co potřeboval slyšet.

     "Cožpak oni ji vaši pustí?" ptal se překvapeně.

     "No to víš mamka, ale myslím, že když bude vědět, že tam jdeš taky tak jí určitě pustí." Odpověděl Ron.

     "Aha." povzdychl si.

     "Tak co?" ptali se oba jeho přátelé společně.

     "Musím to vědět, abych mohl hned mamce odpovědět." Harry i Hermiona se na Rona překvapeně podívali, když jim Ron podával dopis od svojí matky.

Drahý Rone
Jak se tam pořád máte? Je všechno v pořádku? A Co Harry? Doufám, že jste nezapomněli na Billovu svatbu. Počítám s vámi se všemi. Tady už jsou přípravy v plném proudu. Artur vás vyzvedne za dva dny po zkoušce z přemisťování tak ať tam jde s vámi i Hermiona. Napiš mi jestli s tím souhlasíte.
PS: Už jste se s Harrym rozhodly jestli se vrátíte do Bradavic? Potřebovala bych to vědět. Ginny by totiž chtěla jít, ale já mám o ní strach. Ale myslím, že kdybyste se do školy vrátili, tak byste na ni snad mohli dávat pozor, né? Odpověz prosím obratem, děkuji.


     Harry jen nevěřícně zíral na dopis a náhle věděl zcela přesně, že se do Bradavic opravdu vrátí. Tam spolu budou moci trávit hodně času a pokud nebudou dávat najevo, že spolu chodí tak bude Ginny v bezpečí. Ron napsal pozitivní odpověď, na kterou Papušík celou dobu čekal a vyslal svoji sovu zpátky. Zbytek odpoledne strávili v daleko uvolněnější atmosféře. Všichni se těšili na svatbu a nejen na ni…
     Ty dva dny uplynuli ještě rychleji. Poslední noc se Harrymu ani nezdála žádná noční můra, byl tak nedočkavý, že nemohl ani usnout a když už se mu to podařilo, tak snil jen a jen o Ginny. Ráno pak balili všechny své věci do kufrů a že to byl pořádný zmatek. Tu hledal Ron ponožky, pak Hermiona nemohl najít svoji učebnici Starodávných run, Harrymu se někam zatoulaly jeho váhy a tak než se dobalili bylo už skoro deset hodin.

     Spěšně se rozloučili s paní Dursleyovou, která jediná se s nimi rozloučit přišla, a pak už si stopovali záchranný autobus o ulici dál. Už to nebylo takové, jako když průvodčího dělal Stan Silnička, ale jako doprava na místo určení, jímž byli Prasinky, to docela stačilo. Dokonce ani nedorazili pozdě.

     V Prasinkách už čekal zkoušející z ministerstva kouzel a další, kteří ještě zkoušku nesložili. Jako třeba Nevill Longbotom vedle, kterého vypadal i Ron jako kliďas, a Draco Malfoy, kterého doprovázel Lupin. Všichni se s Lupinem a Nevillem pozdravili, ale Malfoy neřekl jediné slovo. Byl bledší než obvykle a blonďaté vlasy měl rozcuchané. Velké kruhy pod zarudlýma očima Harrymu jen připomněli, jak ho tehdy viděl plakat umývárně. Došlo mu, že to asi není dlouho co zase plakal. Ron se na Malfoye tvářil naštvaně a s nedůvěrou, zatímco Hermiona měla slzy na krajíčku. Harry se na něho sice občas podíval sám ovšem nevěděl, jestli ho víc lituje nebo nenávidí.

     "To je, ale drzost takhle sem přijít, nemyslíš?" zeptal se naštvaně Ron.

     "Ale no tak Rone, snaž se ho pochopit. Má to teď těžký a jen pokud se mu podaří složit všechny zkoušky bude mít, alespoň nějakou šanci obstát v kouzelnickém světě. Podívej se na Lupina jak obtížně shání práci a co teprve Draco, když budou všichni vědět, že je vlkodlak a byl Smrtijed sotva ho někdo zaměstná. Ať vyhraje Voldemort nebo my, on prohraje. Takhle se na to dívej a pak pochopíš jak se asi cítí," zpražila ho Hermiona.

     Ron se zastyděl, chtěl snad ještě něco dodat, ale…

     "Nehádejte se, ano?" vložil se mezi ně Harry a snažil se co nejvíce soustředit.

     První skládal zkoušku Nevill a po velkém úsilí, které bylo zjevné jen díky potu na jeho čele, se mu to také podařilo. Následovalo ještě několik dalších studentů z Bradavic a pak už byl na řadě Malfoy. Harry viděl jak se celý třese a přemýšlel jestli je to nervozitou a nebo důsledkem nedávného pláče. Ale i Malfoy to zvládl dobře. Harry pozoroval Lupina jak se mu snaží pogratulovat, ale Malfoy jeho ruku odstrčil a bez jediného slova se vydal zpět do školy. Lupin jen sklonil hlavu a vydal se za ním. Dokonce se ani s Harrym nerozloučil. Potom skládal zkoušku Ron. Ten se přemístil až nečekaně snadno, protože nervozitu u něj vystřídala zlost na Malfoye. I Harry se zvládl přemístit bez potíží, jediné co mu dělalo starosti byla Lupinova reakce na Malfoyovo chování. Převzali si své diplomy a počkali na pana Weasleyho.

      "Tak jak jste dopadli?" Ptal se pan Weasley. O deset minut později, když si je přišel vyzvednout.

     "Máme to, oba!" radoval se Ron, který už Malfoye evidentně pustil z hlavy.

     "To je výborné. Tak pojďte ať se  před obřadem ještě stihnete převléknout." řekl pan Weasley a společně se všichni přemístili do Doupěte. Harrymu prudce bušilo srdce samou nedočkavostí, až uvidí Ginny, takže byl jeden z prvních kdo vešel. Před ním to stihl akorát Pan Weasley, který musel odpovídat na upřesňující otázku své ženě.

     Když konečně vešli dovnitř tak málem samým úžasem zůstali stát na místě. Všude bylo čisto a mísilo se zde snad stovky vůní, jídla a květin. Poté co se se všemi přivítali si odnesli věci do svých ložnic a oblékly se do společenských hábitů. Ron si půjčil jeden od Freda, protože sám měl jen ten, který nosil na vánočním plese, ve čtvrtém ročníku. Nejen, že byl staromódní, a podle Rona příšerný, ale hlavně mu byl malý.

     Sotva se Harry převlékl už seběhl dolů a hledal Ginny. V kuchyni byla jen paní Weasleyová a Bill. Oproti tomu v obýváku nebylo k hnutí. Byl tu Pan Weasley, Gabriela, Fleuřina sestra, a s ní pravděpodobně jejich rodiče. Otec vypadal docela obyčejně, byl to tak pětačtyřicetiletý muž s postupující lysinou blonďatých vlasů, zato matka vypadala téměř jako Fleur. Jen její vlasy měly výraznější stříbřitý lesk a byla i o něco málo bledší, než její dcery. Pak tu byli i Tonksová, Lupin, který vypadal ustaraně, a ještě další členové řádu. Harrymu připadalo, že jsou všichni zabráni do jakéhosi rozhovoru a tak je nerušil a jen se díval. Náhle ji spatřil.Ty rudé vlasy si nemohl splést, byla to Ginny. Ihned se k ní vydal a snažil se co nejméně překážet.

     Ginny vypadala úžasně. Vlasy měla svázané do drdolu a jeden pramínek jí lemoval pravou tvář. Na sobě měla bledě modré společenské šaty, které jí jemně obepínali a právě seděla u okna.

     "Ahoj Ginny…" Pozdravil rozpačitě.

     "Ahoj…" odpověděla  se sklopenou hlavou. Harry viděl jak jí na tváři vykvetl rozpačitý růměnec. Ginny vypadala tak jak se on sám cítil. Chtěl jí toho tolik říct a najednou nenacházel slova.

     "Poslyš já…Chci ti poděkovat, Harry." Řekla po chvíli s naprostou vážností.

     "Poděkovat a za co?"

     "No,… za to, že jsi mamce řekl, že se vrátíš do Bradavic. Já vím, že jsi jí to řekl jenom aby mě tam pustila a…"

     "Ale tak to není. Já se opravdu do Bradavic vracím." řekl a Ginny na něho vykulila své zelenohnědé oči.

    "Profesorka McGonagalová pro mě Rona a Hermionu zařídí vyjímku a když budu potřebovat opustit školu a jít někam pokračovat v Brumbálově snažení, tak mi to umožní. Takže se budu moci zároveň učit a zároveň se snažit zničit Voldemorta." Ginny už zase sklopila hlavu a zatvářila se smutně.

     "A…a taky tam budeme moct být spolu," řekl nakonec Harry. V tom se na něho Ginny podíval s něhou a slzami v očích.

     "Och Harry…" vypravila ze sebe a objala ho. Harry byl neskonale šťastný, byl tu zase s Ginny a měl ji u sebe tak blízko, až nebezpečně blízko, uvědomil si. A není to jedno. Ne to není. Nemůžeme spolu být, je to pro ni nebezpečné. Ale ty sní chceš být. Chci ale nemůžu. Můžeš to si jen namlouváš, že nemůžeš. Byla by v nebezpečí. To bude stejně. Ne nebude!

     "Ahoj Harry," pozdravil s úšklebkem Ron, který právě dorazil. Harry se odtáhl od Ginny a zíral na svého kamaráda, který se potutelně usmíval.

     "Co je, stalo se něco?" zeptal se ho. Nějak nedokázal pochopit, čemu se Ron tak usmívá.

     "Nic…" Odpověděl mu kamarád a věnoval se zákusku, který si právě vzal ze stolu s občerstvením. Ginny se chvíli tvářila ukřivděně, že se od ní Harry odtáhl, ale zřejmě si to brzy rozmyslela, protože, když vešla paní Weasleyová oznámit, že obřad může začít, posadila se venku na lavičku vedle něho. Ne, však na dlouho. Ginny měla Fleur jít za družičku a tak jen něžně líbnula Harryho a pak odešla zpátky.

     Postupně se všichni usadili venku na lavičku a pak to začalo. Z domu vyšla paní Weasleyová v zelených šatech s Billem v černém společenském hábitu. Vypadají celkem roztomile, pomyslel si Harry. Billova zranění už byla skoro zahojená a i když se jeho tvář dost změnila vypadal šťastně. Když došli k oddávajícímu, který byl zřejmě z ministerstva kouzel přišli pan Weasley s paní Delacourovou, po nich svědkové, kterými byli Fred, nebo Geroge, a pan Delacour. Nakonec přišla i Fleur v nádherných bílích šatech za kterou kráčeli bok po boku Gabriela a Ginny. Obě měli bledě modré šaty a oběma to moc slušelo. Harry se mimoděk na Ginny usmál a ona mu jeho úsměv opětovala.

     Obřad proběhl bez komplikací. Následovala hostina na níž se všichni bezvadně bavili. Fleur i Bill zářili štěstím 0a paní Weasleyová vzlykala svému muži na rameno, jen někteří byli jako vytržení z té slavnostní nálady. Remus Lupin se pořád tvářil smutně a Tonksová mu neustále něco povídala, Hermiona byla jako zasněná a evidentně se v myšlenkách toulala daleko odtud. Zato Fred a George vyvíjeli až přehnané snažení všechny pobavit. Kromě různých vtípků to byl kupříkladu ještě ohňostroj a jiné žertovné kousky.

     Hodokvas skončil až dlouho v noci, ale to už tam stejně moc lidí nebylo. Členové Řádu se postupně vytráceli už od obřadu a Charlie musel také brzo pryč. Ginny poslali po desáté večer do postele, a nic proti tomu nezmohla. Percy ani nedorazil, z čehož byla nesvá jen paní Weasleyová,

      Harry doprovázel Ginny k jejímu pokoji a sladkým polibkem jí dal dobrou noc. Tedy spíše ona jemu. Ještě chvíli tam Harry stál jako opařený, ale šťastný. Nakonec si i on šel brzy lehnout a ponechal všechny ostatní jejich veselí. Byl tak unavený, že prožil jen klidnou bezesnou noc…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 13. července 2010 v 22:23 | Reagovat

Hezký, chudák Draco. Mě je ho tak líto, ale přijde mi, že v téhle kapitole nic moc nestalo. Ale stejně se těším. :)
Ps: A ještě víc se těším na Zaks :-D

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 14. července 2010 v 7:06 | Reagovat

JJ to je mi jasné... No ano tady se toho zas tak moc nestalo v knize byla svatba samozřejmě o moc lepší, ale tak psala jsem to před pár lety,je jasný že to neni vyloženě kvalitní... Ono ani u ZaKS se nedějí velké zvraty v každé kapitole...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama