"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

5.kapitola - Dědictví

17. července 2010 v 8:00 | Jackie Decker |  Harry Potter a poslední bitva
Pátá část Poslední bitvy.

Brumbál zemřel a zanechal po sobě dědictví. Dědictví, jehož část má připadnotu i Harrymu. Otázkou však zůstává, jak si s něčím takovým Harry vůbec poradí. A co vlastně, mu Brumbál přenechá...








Harry ještě jeden den zůstal se svými přáteli v Doupěti a pak se přesunuli do domu na Grimmauldově náměstí. Harry by pravda raději zůstal poblíž Ginny ale teď, když už kolem něho jen chodila aniž by na něj promluvila, to pro Harryho bylo velice těžké. Rozhodl se raději pro odloučení. Myslel, že když ji nebude vídat každý den, bude svou osamělost snášet lépe.

V domě na Grimmauldově náměstí, který byl rovněž hlavním štábem Fénixova řádu, byl toho dne jen ten černovlasý muž, který se při poradě vyslovil proti Malfoyovi.

"Vítejte, pane Pottere, pane Weasley, slečno Grangerová," pozdravil je ramenatý muž svým hlubokým hlasem, "jmenuji se Filius Herbert Dikins, a dnes tady mám službu."

"Dobrý den,"opětovali mu pozdrav, hned jak se trochu oprášili po výstupu z krbu. Toho dne se nepřemisťovali, pan Weasley totiž nechal pro jejich cestu sem zřídit na ministerstvu jednorázové spojení Letaxovou sítí.

Pan Dikins seděl v kuchyni a právě obědval, takže po přivítání se dál věnoval své poctivé porci houbové omáčky. Harry a jeho přátelé už  jedli a tak šli i se svými zavazadly nahoru do pokojů.

"Co myslíte, že tenhle chlap pro Řád dělá?" zeptal se Harry svých přátel. Z nějakého nepochopitelného důvodu se mu ten člověk nezamlouval.

"Kdo ví?" špitla Harmiona. "V Řádu je spousta kouzelníků a čarodějek. Těžko říct, čím přispívá zrovna pan Dikins." Harry na to nic neřekl. Jako vždy měla jeho kamarádka pravdu. Nemohli vědět nic o jeho práci a Harry neměl ani žádný důvod proč by mu neměl věřit, kromě toho neurčitého pocitu.

Hermiona se oddělila aby si mohla v pokoji v klidu vybalit. Harry s Ronem pak pokračovali do svého pokoje sami. Harry si svůj kufr jenom uložil k posteli a pustil ven Hedviku. Neměl potřebu si vybalovat. Bral toto Místo, jak tomu domu říkal, jen jako provizorní přístřešek, ve kterém nehodlá trávit více času než je nezbytné. Zato Ron se do vybalování pustil. Harry si všiml, že se  jeho kamarád chová nějak roztržitě, neříkal však nic. Pořád přemýšlel, jestli udělal dobře, když Ginny odmítl.

Netonul ve svých myšlenkách ještě ani pět minut, když k nim do pokoje vešla Hermiona a v ruce nesla brk a kus pergamenu.

"Co je?!" zeptal se jí popuzeně Ron, který evidentně ještě nestihl vybalit. Hermiona mu však věnovala jen kratičký úsměv a podívala se přímo na Harryho. Ten je pozoroval a snažil se pochopit co se s nimi poslední dobou stalo, že se chovají tak zvláštně. Nechodí spolu, to by věděl, a přeci se chovají jinak než dřív… Hermiona se posadila na Ronovu postel a požádala o inkoust. Ron jí ho chtěl podat, ale bohužel se mu podařilo ho jen upustit a rozbít si kalamář. Už-už tahal hůlku aby to opravil, ale Hermona byla rychlejší. Pomocí neverbálního zaklínadla lahvičku opravila a navrátila do ní vylitý inkoust.

"Tak… Myslela jsem, že když už jsme tady tak bychom mohli začít s hledáním viteálů, protože to dříve či později stejně budeme muset udělat. Rozhodla, jsem se, že místo těch dlouhých rozhovorů, které nikam nevedou bude lepší si udělat jakýsi pracovní postup. Sepíšeme si seznam všech známých viteálů, i těch domnělých, a všech míst, kde by je mohl Voldemort ukrýt, a která Harry viděl v těch vzpomínkách. Co vy na to?" Zeptala se jich kamarádka. Harry na ni chvíli jen nevěřícně zíral než mu došlo co po něm vlastně Hermiona chce. Vyměnil si s Ronem trochu váhavý pohled, oba totiž měli neodbytný pocit, že to stejně k ničemu nepovede, ale nakonec jí to odsouhlasili, protože nikdo z nich neměl lepší nápad. Za nedlouho už měli hotovou jakousi tabulku:

Viteály:                                                místa uložení:

Radlleův deník                                       Malfoyovi / Bradavice (zničen)
Gauntův prsten                                    Gauntův dům  (zničen)
Zmijozelův madailonek                          Jeskyně - R.A.B.? (nenalezen)
had Nagini                                             Voldemortovo sídlo (doměnka)
šálek Helgy z Mrzimoru                          ?    

Až sem si byli jisti, alespoň v jednom bodě. Věděli co hledat i když si vždy nebyli jisti kde to hledat. O posledním viteálu však věděli jen to, že to nejspíš bude něco co kdysi patřilo buďto Godriku Nebelvírovi a nebo Roweně z Havraspáru, ovšem mohlo to být i cokoliv jiného. Hermiona přeškrtla ty viteáli, které už byli zničeny a místa jejich nálezu. Pak na další pergamen chtěla sepsat všechna místa ze vzpomínek, které Harry viděl s Brumbálem, nebo o kterých se domníval, že by tam mohl Voldemort nějaký viteál ukrýt.

     "První byl dům Gauntů, ale tam byl ten prsten, kdyby tam bylo ještě něco tak by to Brumbál jistě odhalil," začal Harry, "potom ten sirotčinec, ve kterém žil Voldemort jako dítě. V první vzpomínce se objevil i Voledmortův otec a zmínil se o svém sídle na druhé straně vesnice Malý visánek. V druhé mluvila paní správcová ze sirotčince o jeskyni, ve které byl původně ten medailon, než ho R.A.B. odnesl.

     Další byl asi dům paní Smithové, kde Voldemort získal šálek a medilon. Také tam byla zmínka o obchodu Borgina a Burkese. To je asi všechno…" Harry ještě přemýšlel, ale nic dalšího si nevybavoval. Až do teď Hermiona brkem škrábala poznámky na pergamen, nyní ovšem bylo ticho.

     "Myslím, že obchod můžeme vyloučit," poznamenal Ron. "kdyby tam byl ukrytý viteál tak by tam nebyl zrovna v bezpečí. Rozhodně by ho Ty víš kdo nemohl opatřit tolika ochranami, jako někde jinde."

     "Musíme prověřit všechno," podotkla dosud zamyšlená Hermiona. Harry ji se zájmem pozoroval. Doufal, že jako vždy na něco přijde.

     "Ze všeho nejdříve bychom se měli podívat do knih o kouzelnických rodech," řekla po chvíli.

     "Proč?…" ptal se Ron, kterého představa dlouhého nudného hledání v knihách nijak netěšila.

     "Protože, si chci ověřit, jestli paní Hepziba Smithová byla potomkem Helgy z Mrzimoru, kdyby tomu tak bylo, věděli bychom odkud měla její šálek. Pokud ne tak je možné, že jej koupila u Borgina a Burkese stejně jako ten Zmijozelův medailonek. Takže bychom věděli, kde máme začít hledat. Krom toho se nám možná podaří vypátrat i potomky Godrika Nebelvíra a Roweny z Havraspáru, kteří by mohli mít něco z jejich pozůstalosti," Hermiona mluvila velice přesvědčivě a skutečně to dávalo smysl, "je důležité zjistit co může být ten šestý viteál."

     "Brumbál přeci říkal, že jediné známé dědictví po Godriku Nebelvírovi je ten meč, který Harry ve druhém ročníku vytáhl z Moudrého klobouku," opáčil Ron, který zoufale hledal důvod proč by nemusel pročítat nudné knihy.

     "Ano Rone, jediné známé dědictví," řekla Hermiona a na pergamen připsala

    1.                     hledání příbuzných Godrika Nebelvíra, Roweny z Havraspáru a Helgy z Mrzimoru.

     Jak se nad tím Harry zamýšlel došlo mu, že vlastně žádné knihy o kouzelnických rodech nemají: "A kde vezmeme takové knihy?"

     "Něco snad najdeme tady. Rod Blacků je přeci starý a určitě zde bude něco, kde by se dalo začít. Až dostaneme dopisy z Bradavic tak můžeme nějaké knihy sehnat i na Příčné ulici. No a nakonec snad budeme mít štěstí v Bradavicích, tam je knihovna dost velká,…" opáčila ke všemu odhodlaná Hermiona.

     "Myslel jsem, že tamní knihy už máš všechny přečtené,…" usmál se na ni Ron. Hermiona se však na něj jen zaškaredila a odešla z pokoje.

     "Co je jí?" zeptal se Ron dotčeně. Harry jen pokrčil rameny a aby mu nic neuniklo raději vyšel za ní.

     Hermionu našel v obývacím pokoji, kde zrovna prohlížela hřbety všech knih v místní knihovně. Chvíli se tvářila uraženě, když se však na Harryho podívala hned se usmála a podala mu jednu starou knihu:

     "Začni tady! Když nic neobjevíš tak ji pak dej sem, ať víme, které už  jsme četli." Ukázala na horní regál v vlevo, kde se po přesunutí knih udělalo malé místo. Harry si s knihou sedl do kdysi pohodlného křesla ke krbu a začal stručně pročítat. Sotva se usadil vešel i Ron. Zdálo se, že pro něho Hermiona připravila snad tu nejtlustší knihu ze všech, i když sama si taky nevzala nic tenkého.

     Byla to nudná a zdlouhavá práce. Už prohlédli asi pět knih a nikam to nevedlo. Večer se už nachýlil, když se konečně zvedli aby se šli najíst. Pan Dikins ještě pořád seděl v kuchyni a tentokrát popíjel kávu. Vzájemně se pozdravili a pan Dikins před ně přisunul večeři.

"Děkujeme ale to jste nemusel,…" snažil se Harry poděkovat.

"To nic. To je v pořádku a můžete mi tykat, říkejte mi prostě Filiusi, jsem na to zvyklý." Harry netušil proč mu ten člověk nabídl tykání a popravdě z toho neměl moc dobrý pocit, ale rozhodl se, že bude hrát jeho hru.

"No tak dobrá, Filiusi. Můžu se zeptat kdy vás tu vystřídají?" Zeptal se se zájmem Harry. Z nějakého důvodu se mu ten chlápek nelíbil a chtěl vědět kdy zde může očekávat někoho jiného.

"Dnes by měla přijít Minerva McGonagalová, prý pro tebe něco má, Harry, a vystřídat by mě tu měla Nymfadora Tonksová, také ještě v průběhu dnešního večera. Zítra již musím být někde jinde," dokončil pan Dikins a věnoval se dál své kávě. Harry byl zvědavý co pro něj nová Bradavická ředitelka může mít.

Náhle se ozval zvonek a hned po něm řev portrétu paní Blackové. Harry rychle vstal a ostatní ho následovali. Ron s Hermionou se věnovali závěsům, které se snažili znovu zatáhnout kolem obrazu a Harry se s panem Dikinsem vrhnul ke dveřím. Po  té co paní Blacková přestala vřískat se pan Dikins přes dveře zeptal: " Kdo je?" Teprve, když mu odpověděl hlas profesorky McGonagalové, otevřel dveře.

"Omlouvám se, já zapomněla, že se nemá zvonit,…" omlouvala se upřímně Tonksová, ale paní McGonagalová jí naznačila ať raději mlčí. Znovu se rozhovořili až v kuchyni. Harry si všiml, že Bradavická ředitelka sebou přinesla i jakousi velkou bednu, se kterou jí pan Dikins musel pomáhat.

"Tak Filiusi, můžete jít. Mundungus už na vás čeká na místě, aby jste ho vystřídal," začala profesorka a pan Dikins opravdu odešel. Harry si však nemohl nevšimnout jak lačně se po té bedně díval. Zrovna to chtěl sdělit i Ronovi a Hermioně, ale to už profesorka oslovila i jeho.

"Pane Pottere, jsem tu dnes, abych vám předala tuto bednu. Jsou v ní některé věci, které vám,…" na chvíli se odmlčela aby potlačila slzy, "které vám odkázal profesor Brumbál ve své poslední vůli. Býval byste je dostal dříve, ale v poslední vůli stálo, že je máte dostat až po dovršení vašich sedmnáctých narozenin. Vím, že jsme se viděli už na svatbě Billa Weasleyho, ale tam na to nebyla vhodná doba.

 Tak a teď mne omluvte musím ještě poslat spěšnou sovu na ministerstvo kouzel." Profesorka spěšně odkráčela a Harry zůstal stát jako přikovaný. On zdědil něco po Brumbálovi. Připadalo mu to jako z nějakého bujného snu. Byl zvědavý co asi ta bedna ukrývá  a nebyl sám…

"No tak to otevři!" Pobízel ho Ron, zatímco Hermiona pomáhala Tonksové s konvicí na plotnu. Harry si všiml, že Tonksová má opět hnědou barvu vlasů jako to mívala v minulém školním roce a že se tváří dost smutně a zamyšleně.

"Ne, to je v pořádku, já už to tu zvládnu, jen si to jděte prohlédnout, zítra mi už bude líp." říkala právě Hermioně, která se nabídla, že jí pomůže s večeří. Ještě chvíli to vypadalo, že jí snad bude Hermiona přemlouvat, ale pak se odebrala nahoru spolu s oběma chlapci, kteří vláčeli tu velkou bednu.

"Vingárdium leviosa," pravila Hermiona a pomocí kouzla jim pomohla vynést bednu až nahoru do jejich pokoje. Harry ji samou nedočkavostí rychle otevřel. V první chvíli se cítil být zklamaný, když uvnitř uviděl jen Brumbálovu myslánku, ale když ji vyndal jeho zklamání pominulo. Byla tam ještě jedna menší bedýnka.

"Páni, Harry to je úžasné," žasl Ron, kterému se myslánka zalíbila.

"Ano to je," přidala se Herimona.

Jenže Harry spěchal otevřít i menší bedýnku, ve které nalezl dopis. Automaticky rozpoznal to úhledné písmo plné kudrlinek, kterým psával Brumbál.

Drahý Harry,


Pokud čteš tento dopis, znamená to, že jsem již po smrti. Ani nevíš jak moc bych si přál, abych to byl já kdo s tebou bude procházet následující vzpomínky, ale jak už víš tak nemohu. Pokud si vzpomínáš tak jsem ti při naší poslední hodině řekl, že jsou to poslední vzpomínky, které mám, ale nebyli. Sice se obávám, že ti tyto nové vzpomínky nepomohou nalézt další viteáy, ale mohli by ti alespoň objasnit, některé skutečnosti, které jsem ti měl vysvětit já sám a asi jsem to měl udělat už dávno.

Nezbývá mi než doufat, že se oprostíš od své nenávisti a pochopíš co a proč jsem udělal. Ale pamatuj, že tyto vzpomínky jsou určeny jen a jen tobě. Pokud uznáš za vhodné smíš si je projít i se svými přáteli, slečnou Grangerovou a panem Weasleym, ale nikomu jinému je neukazuj. Raději je znič hned jak se na ně podíváš. Kdyby se k nim náhodou dostal někdo nežádoucí, mohlo by to pro tebe mít nedozírné následky. Buď opatrný, Harry…

Pokud budeš chtít někdy do myslánky vkládat své vlastní vzpomínky přilož si špičku hůlky ke spánku a použij pro to zaklínadlo vertário, stačí při vyslovení určit jakou vzpomínku chceš a ona ti ulpí na špičce hůlky. Jakmile vzpomínku vložíš do myslánky stačí s ní mírně zavířit a pak už se do ní můžeš ponořit. Pokud budeš chtít některou vzpomínku zase zpátky vyjmout použij zaklínadlo mysário a opačným postupem si ji zase můžeš do hlavy vrátit.

     Když Harry přečetl nahlas Brumbálův vzkaz měl ještě více otázek než předtím. A nebyl sám. Rona s Hermionou to také trochu vyvedlo z míry. Pod dopisem byly skutečně uskladněny malé lahvičky s tou přízračně mlžnou tekutinou vzpomínek, kterou Harry moc dobře poznával. Každá lahvička měla štítek na němž bylo vždy jméno, komu ta vzpomínka patří a číslo, v jakém pořadí je má Harry prohlížet. První lahvička nesla označení:

Č. 1.

Severus Snape
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 17. července 2010 v 22:17 | Reagovat

No, tak to bude hodně zajímavý. Jsem zvědavá na ty vzpomínky. Tak honem další povídečka :)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 18. července 2010 v 8:16 | Reagovat

Klídek zítra přibude, přeci to sem nenaházím všechno naráz ne, chci mít čas psát ty vaše jednorázovky a hlavně ZaKS :-D  8-) Jsem ráda že ti to přijde alespoň trochu zajímavé a o to víc jsem zvědavá na tvůj názor po příští kapitole :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama