"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

7.kapitola - Nečekané úmrtí

21. července 2010 v 8:00 | Jackie Decker |  Harry Potter a poslední bitva
Konečně nastává čas, aby Harry, Ron a Hermiona, znovu nastoupili do Bradavického spěšného expresu a nechali se odvést do Bradavické školy Čar a kouzel.

Jenže nic není tak snadné jak se zdá a tato cesta vlakem se stane osudnou. Komu? to už si musíte přečíst sami...







Zbytek prázdnin utekl jako voda. Teď když Harry přemýšlel nad vzpomínkami od Brumbála a každý den hledal se svými přáteli v místních knihách zmínky o starých kouzelnických rodech, už ani neměl čas trápit se kvůli Ginny. Přesvědčoval sám sebe, že dělá dobře, když se s ní nestýká. Ovšem to nic neměnilo na tom, že se strašně těšil do Bradavic, až ji konečně uvidí. V hlavním štábu se střídali na hlídce různí členové a Harry se ještě několikrát setkal, ke své nelibosti, s panem Dikinsem. Neustále si vybavoval jeho lačný pohled, kterým pozoroval tu bednu s myslánkou od profesorky McGonagalové. Vždy se při jejich setkání utěšoval tím, že všechny vzpomínky zničil přesně podle Brumbálových pokynů, i když tu jednu ještě dříve než si ji prohlédl. Harryho to mrzelo, ale na druhou stranu si mohl být jistý alespoň tím, že se nedostanou do nesprávných rukou.

Po několika týdnech hledání v knihách už jim všem připadalo, že v tomhle domě asi nic nenajdou a čekali jen na svolávací dopisy z Bradavic. Ty přišli přesně týden před začátkem školy. V tlusté pergamenové obálce byl kromě oznámení o otevření školy a seznamu učebnic pro sedmý ročník také dotazník o souhlasu se studiem a instrukce o jeho opětovném zaslání do školy. Všichni tři si své dotazníky mohli vyplnit sami neboť všem už sedmnáct bylo a tak je ještě téhož dne poslali zpátky do Bradavic. Hermiona tam měla mimo toho i odznak Primuse, což jí nesmírně potěšilo. Zato Ron byl rád, že žádný takový odznak nedostal.

"Tak na kdy vidíte nákupy?" zeptala se nedočkavě Hermiona. Harrymu to bylo vcelku jedno, ale věděl, že Ron to bude mít těžší.

"No, já musím napřed k našim a myslím, že máma bude trvat na tom abychom šli na nakupovat s nimi. Ginny už jistě taky dostala svůj dopis…" Ron nedořekl. Harry nevěděl, jestli to jeho kamarád udělal schválně, ale rozhodně mu tím nijak nezlepšil na náladu.

"Možná to tak bude lepší, myslím, když půjdeme nakupovat všichni dohromady. Možná bychom se k vašim měli vydat hned zítra… Čím dříve si to odbijeme tím lépe pro nás," spravila je Hermiona.

"Možná budeme moct u našich už rovnou zůstat. Měli bychom lepší cestu na nádraží a myslím, že mamka už má stejně strach…" Harry zase čekal nějakou narážku na Ginny, ale Ron nakonec nic takového neřekl. Přesto však na něho kamarádova slova zapůsobila skoro jako by to býval udělal. Harry si zoufale přál být zase s ní. Přál si ji mít u sebe. Býval by se jí i omluvil aby spolu mohli trávit veškerý možný čas ale… jeho vlastní rozum ho stále zrazoval.

"Je ti něco Harry?" zeptala se po chvíli Hermiona. Harry ovšem nevěděl co by měl říct. Nesmím se s ní vídat. Ale ty chceš… Jenže nemůžu! To si jen namlouváš. Je to pravda, Voldemort by jí mohl ublížit. Ale to může i tak. Jenže je menší šance, že půjde zrovna po ní. To není. On už může vědět, že jste spolu chodili a to mu může stačit, aby se podle toho zařídil. Proč? Protože jste se s tím zrovna netajili. Nesmí se jí nic stát. Ale co když si najde někoho jiného zatímco ty ji budeš odmítat?…

To už bylo na Harryho příliš. Myšlenka, že by Ginny mohla milovat někoho jiného z něj vysála i poslední zbytky jeho zatrpklosti. Teď už nepochyboval, že skutečně chce strávit poslední týden prázdnin v Doupěti.

"Máte pravdu. Zítra se přemístíme do Doupěte a pojedeme s Ronovými rodiči nakoupit učebnice na Příčnou ulici. Můžeme se tam rovnou podívat i po nějakých jiných knihách," dodal Harry, zamával knihou, kterou mu právě podala Hermiona, a myšlenkami už byl v Doupěti u Ginny.

Ten večer si šli lehnout brzy. Byli už všichni tři unavení. Ráno měli napilno aby si sbalili věci. Tentokrát už to ovšem nebyl takový zmatek jako, když odjížděli od Dursleyových. Harry měl vlastně sbaleno, vždyť si skoro nic nevybaloval, zato Ron měl plné ruce práce. Nakonec mu s balením musela pomoc Hermiona, jednoduchým kouzlem. Když byli připravení museli ještě své kufry potichu dostat přes vstupní místnost a pak už se jen soustředit a přemístit se k Doupěti. Už minulého večera poslali k Weasleyovým Papušíka s dopisem, že je mají očekávat.

Ron zaklepal…

"Kdo je?" ozval se zpoza dveří hlas paní Weasleyové.

"To jsem já, Ron." Harry už věděl, že teď bude následovat kontrolní otázka, ale Ron evidentně očekával, že si to pro tentokrát odpustí.

"Tak Rone, pověz mi. Jakou barvu nemáš rád?" ptala se Ronova matka. Ronovi zčervenali uši a chvíli se přel se svou matkou než jí konečně odpověděl: "…Hnědou!"

Teprve poté je paní Weasleyová vpustila dovnitř.

"Harry!…" vykřikla Ginny a vrhla se mu samou radostí kolem krku. Ten na okamžik zůstal jen nehnutě stát, jak byl překvapen, když však viděl Rona jak se potutelně usmívá a Hermionu, která Ronovi jeho úsměv opětovala, tak ji nakonec objal. Po dlouhé době se cítil opravdu šťastný. Harry cítil její květinovou vůni a přál si aby ta chvíle trvala věčně.

"Ale no tak Ginny… Harry tu zůstane celý týden. Nemusíš ho hned umačkat," smála se paní Weasleyová. Ginny pak skutečně povolila své těsné objetí a obdařila Harryho zářivým úsměvem. Harry byl tak překvapen reakcí paní Weasleyové, že byl schopen jen toho aby si s Ronem a Hermionou odnesli své kufry do pokojů. Tentokrát se do vybalování pustil, zato Ron nějak pospíchal aby už byl z pokoje venku. Tentokrát to Harrymu ani nepřišlo zvláštní. V myšlenkách totiž stále ještě objímal Ginny. Byl rád že mu odpustila. Něco takového si ani nemohl přát.

"Tak co jste tam celou tu dobu dělali?" ptala se Ginny o dvě hodiny později, když seděla s Harrym na křesle v obýváku. Harry vlastně nevěděl co jí může říct a tak jen prostě odpověděl: "Pokračovali jsme v hledání…Víš toho co jsme probírali s Brumbálem. Ale tohle byla jen nudná činnost. Celé dny jsme trávili pročítáním knih…"

"Oh ty můj chudáčku," zapředla, "to sis asi moc zábavy neužil co?" Harry už jí chtěl odpovědět, ale Ginny mu prstem přikryla rty a políbila jej.

"Ehm…ehm,…"ozvalo se zakašlání odedveří. Byl to Ron. Harrymu se zdálo, že je jeho kamarád mnohem šťastnější než ho v poslední době viděl. Z nějakého důvodu měl stejně rudé uši jako, když musel odpovídat na kontrolní otázku své matky.

"Mamka vám vzkazuje, že máte přijít do kuchyně," sotva to dořekl, hned odešel. Harry věnoval Ginny krátký tázavý pohled a ona jemu ještě jeden sladký polibek, než se skutečně zvedli z křesla a odešli do kuchyně. Oběd už byl hotový a jak hned poznali už se čekalo jen na ně. Usedli vedle sebe a nandali si polévku.

"Kde teď vlastně bydlí Bill s Fleur?" zeptal Harry, kterému Doupě připadalo neobvykle tiché, když tu nebyl nikdo kromě nich. Paní Weasleyová zasněně odpověděla: "Odstěhovali se do Francie. Bill dál pracuje pro Gringottovi stejně jako Fleur, která se tam i sním nechala přeložit. Je dobře, že jsou daleko, tam se jim snad nic nestane." Paní Weasleyová se snažila mluvit naprosto vyrovnaně a snad i vesele, ale Harrymu to připadalo, že tomu co právě řekla sama moc nevěří, a že by je raději měla
tady.

"A co Fred a George?"ptal se dál.

"Bydlí stále na Příčné ulici v tom svém obchodě," rozhořčila se paní Weasleyová. "Nabízela jsem jim, ať se sem nastěhují zpátky, ale oni… Mají zkrátka svojí hlavu." Harry se zastyděl, když si uvědomil, že přivedl Ronovu matku k pláči. Býval by se ptal ještě na Charlieho a Percyho, ale raději už nic neříkal.

"Tak kdy pojedeme nakupovat?" zeptala se tentokrát Ginny. Její matka si otřela slzy a s vážnou tváří jí odpověděla: "Dnes se domluvím s Arturem. Možná už zítra, pokud mu dají v práci volno."

"Nepůjdeme si zase zahrát Famfrpál?" zeptal se nadšeně Ron.

"To není špatný nápad Rone," pochválila ho překvapivě Hermiona. Ginny se začala hlasitě smát a všichni se k ní brzy přidali. Zdálo se, že i paní Weasleyová je radši vidí usměvavé. A tak si po obědě opravdu vyrazili zahrát. Museli lítat nízko aby je nezahlédli mudlové, ale i tak to bylo pro všechny ulevující. Harry miloval létání, miloval Ginny a miloval společnost svých nejlepších kamarádů. Byl rád, že může mít všechno najednou a alespoň na chvíli že nemusí myslet na hrůzy, které se odehrávají každý den.

Když potom večer dorazil pan Weasley bylo už dost pozdě. Pan Weasley slíbil, že se pokusí na ministerstvu domluvit jak mají podniknout cestu na Příčnou ulici, ale v takovém případě tam nepojedou dříve jak za dva dny. Harrymu to vůbec nevadilo. Teď už se vlastně do Bradavic příliš netěšil. Tady mohl být s Ginny bez omezení, ale tam toho času bude méně a ještě to bude o to horší, že svůj vztah budou muset tajit. Dalšího večera už bylo jasné, že na nákupy jim bude poskytnuto opět auto z ministerstva a doprovod Bystrozorů.

Harry se ráno probudil jako jindy. Vstal a zjistil, že Ron už v pokoji není. Nijak ho to nerozrušilo. Včerejšího rána to bylo taky tak. Pomalu se oblékl a šel dolů. Dole byla paní Weasleyová s manželem a Ginny. Všichni snídali. Harry cítil takovou radost, že na Rona a Hermionu úplně zapomněl. Jeho přátelé nakonec dorazili spolu a jen chvíli po něm. Po snídani se připravili na cestu a vyčkávali lidi z ministerstva. Hermiona si ještě dočítala Denního věštce, když auta přijela. Všichni si nastoupili a vydali se na cestu. Auto mělo samozřejmě kouzlem zvětšený vnitřek aby se tam všichni vešli. Harry seděl vzadu s Ginny a vedle nich seděli i Ron s Hermionou. Vpředu pak byl řidič a na sedadle spolujezdce seděli paní a pan Weasleyovi.

Cesta netrvala nijak dlouho takže už za chviličku stáli na Charing Cross Road před Děravým kotlem. Řidič stejně jako minulý rok dostal instrukce, že tam na ně má počkat akorát místo Hagrida venku čekali Moody a Dawlish. Prošli hospodou U Děravého kotle a skrze otevírací zeď rovnou na Příčnou ulici. Kupodivu tu nebylo k vidění moc lidí. Jen tu a tam v hloučcích pospíchaly skupinky lidí z obchodu do obchodu.

Ve výlohách se na kolemjdoucí šklebili fotografie známých Smrtijedů, a leckteré výlohy zůstávali zatlučené. Náhle si Harry uvědomil, že vlastně má své peníze v trezoru v bance U Gringottových. Přerušil tedy právě probíhající rozhovor mezi paní Weasleyovou a Moodym aby jim sdělil, že musí nejprve do banky.

"Jé Harry, já na to úplně zapomněl," ozval se pan Weasley a vytahoval z kapsy svého hábitu malý objemný váček, "Bill ti tvé peníze vyzvedl než se od nás odstěhoval. Tady to máš." Pan Weasley podal váček Harrymu a nechal svou ženu aby dál koordinovala postup při nakupování. Nejprve se zastavili u madame Malkinové, kde si obstarali nové hábity, a poté se stavili pro inkoust a nové brky. Když potom zamířili i do Krucánků a kaňourů pro učebnice, Harry věděl, že to nebude jen taková krátká návštěva.

Hermiona podala svůj seznam učebnic Ronovi a vydala se za prodavačem. Jinak se většinou snažili držet všichni pohromadě, ale tady to beztak bylo obtížné. Jako, že na ulicích se téměř nikdo nepohyboval tak v obchodech bylo narváno.

Nakoupili co potřebovali a pak ještě museli poměrně dlouho čekat na Hermionu, která vyšla až po hodině se stohem starých zachovalých knih a usmívala se. Ještě dlouho obíhali různé obchody, museli do lékárny pro přísady do lektvarů a pak se ještě stavili v Mžourově. Když už měli všechno potřebné tak vyrazili ke Kratochvilným kouzelnickým kejklům Freda a Goerge Weasleyových. Opět Harry pocítil obdiv, když uviděl velkolepou výlohu a skrze ni i velké množství nakupujících.

U Freda a Geroge se nakonec zdrželi jen chvilku protože oba bratři měli napilno a nemohli se jim moc věnovat.

Harry by se býval jistě zdržel déle, ale teď musel brát ohled na ustrašenou paní Weasleyovou, která si jen tak-tak neukroutila krk jak se neustále ohlížela. Také tu pořád byli ti Bystrozorové, kteří je měli hlídat. Harry měl zkrátka co dělat aby potlačil touhu použít neviditelný plášť, aby se jim s přáteli vytratil.

Když měli po nákupech a ministerský řidič je dovezl kouzelným autem zpět do Doupěte, bylo už pozdní odpoledne. Harry s Ronem se úspěšně vyhýbali Hermioniným novým knihám, i když to Harry zrovna nechápal. Hermiona nebyla z těch, které dělali ústupky. Nyní ovšem nebyla proti, když jim Ginny navrhla aby si s tím hledáním dali do konce prázdnin pokoj.

Za těch několik dalších dní se mnohokrát snažil od Ginny vyzvědět, co se to s jeho přáteli stalo, ale ta mu nikdy nedala uspokojivou odpověď. Většinou řekla něco jako: "Vůbec nic." nebo: "Co by s nimi jako mělo být?". Jenže Harry měl dojem, že před ním něco tají.

Konec prázdnin se přiblížil. Najednou si měli balit aby mohli dalšího dne vyrazit na vlak do Bradavic. Tentokrát to byl Ron, kdo s balením neměl žádné problémy, zatímco ostatní s tím měli plné ruce práce. Co však Harryho překvapilo bylo, když se jeho kamarád sám a ochotně připojil k Hermioně aby jí s balením pomohl.

Že by už spolu chodili? To snad né. A proč ne? Vždyť se ani nedrží za ruce. Nedrží se za ruce, když jsi na blízku. A proč by to přede mnou měli tajit? Třeba proto aby sis nepřipadal v jejich přítomnosti hloupě. To je hloupost, na to by Ron nikdy nepřistoupil. A co když ano? Nemusí to tajit! Mě by to nevadilo…

Jenže tím si právě nebyl jist. Hrozně by jim to přál ale neuměl si představit jak by se cítil v Bradavicích, když by nemohl být s Ginny a musel by pozorovat jak se jeho dva nejlepší přátelé muckají.

Když se prvního září Harry probudil připadalo mu, že ještě ani neusnul. Stejně jako ostatní se připravil na cestu a vyšel ven na dvůr. Netrvalo dlouho a už jeli dalším ministerským autem na nádraží Kings Cross. Cesta probíhala ve veselém duchu a nikdo si nevzpomněl na články o zmizeních a dokonce i dalším úmrtí, ale to bylo asi hlavně proto, že zabita byla Dolores
Umbridgeová, kterou z nich neměl nikdo rád. Harmiona je za to sice zpražila několika nehezkými pohledy, ale brzy se nechala uklidnit a věnovala Ronovi líbezný úsměv.

Na nádraží byla spousta mudlů, a o to méně kouzelníků. Když prošli přepážkou na nádraží 9 a ¾ uviděli, že se opravdu nenašlo mnoho studentů, kteří by jeli do Bradavic.

Povětšinou to byli sedmáci a šesťáci. Našlo se tu i několik studentů pátého ročníku a pár ještě mladších ale i tak to nebylo mnoho. Harry byl sice rád, že Bradavice zůstanou otevřené, ale když už je měl nadosah, tak cítil jak se mu vnitřnosti svírají úzkostí. Hermiona a Ron odešli mezi prefekty a Harry si hodlal najít kupé pro sebe a Ginny. Neměli problém najít volná místa a řádně toho využili. Harry chtěl využít každou možnou chvíli k tomu aby byl s Ginny sám. Jenže sotva se vlak rozjel už u jejich kupé stáli Nevill a Lenka.

"Ahoj Harry," pozdravil nesměle chlapec s kulatým obličejem, "můžeme si přisednout?" Harry neměl nic proti Nevillovi nebo Lence, ale původně myslel, že budou mít kupé jen pro sebe. Jenže jim to nemohl říct takhle na rovinu, protože by tím prozradil, že s Ginny stále chodí.

"Pojď dál Neville, najdeme si vlastní," řekla Lenka taktně a táhla Nevilla za rukáv někam pryč, "Nebudeme jim tam přeci překážet." Náhle si Harry uvědomil, že Lenku Láskorádovou asi neoklame. Byla tím nejzajímavějším člověkem, kterého kdy poznal. Vždycky byla o krok napřed a ta její stálá upřímnost ho vždycky dokázala vyvést z míry. Co ho, ale překvapilo, byla Ginny, která se hlasitě smála.

"Čemu se směješ?" zeptal se.

"Ale, to jen Lenka… Víš ona dokáže vždycky všechno prokouknout. Ještě si myslíš, že to musíme tajit?" Harrymu to ovšem nepřišlo k smíchu. Byl si naprosto jistý, že se budou moci stýkat jen tajně, že ho Ginnyina otázka překvapila. Myslel si, že už si to spolu ujasnili a teď o tom měl zase mluvit.

"Samozřejmě, že ano. Je to nutné!" opáčil. Musel ji přesvědčit, musel vědět, že tomu rozumí a že už to nebude znova vytahovat.

"Ale proč? Tady jsme v bezpečí! Nic se nám nemůže stát." Ginny už měla skoro slzy v očích, ale Harry ji musel přesvědčit: "Podívej, Ginny, já tě miluji, ale nemůžeme spolu být. Alespoň ne na veřejnosti. Věř mi, já bych to taky chtěl, ale…"

"Já ti rozumím, jenže to asi nedokážu. Já tě potřebuju…" plakala rudovláska až jí vlasy spadaly do obličeje. Tak rád by ji Harry utěšil. Tak rád by ji teď políbil, ale nemohl. Rozum ho opět zradil.

"Já tě taky potřebuju Ginny. Potřebuju vědět, že ať se stane cokoliv, ty budeš v pořádku. Musíme být teď oba silní a stateční, víš?" To už to Ginny nevydržela a objala ho. Harry se od ní, ač nerad, odtáhl a ukázal na dveře do kupé, aby tak upozornil na to, že nemají zatažené závěsy. Ginny to asi brala jako výzvu protože je okamžitě došla zatáhnout.

Popravdě to byla nejromantičtější cesta vlakem, jakou Harry kdy zažil. Smáli se, muckali a byli úplně šťastní. Uplynulo již několik hodin a Ron s Hermionou pořád nikde. Teď už se tím však nezabýval. Nemusel se o ně bát a jen doufal, že jsou právě teď stejně šťastní jako on.

Náhle se však něco stalo. Po chodbě někdo utíkal. Následoval další dupot, tentokrát silnější. Harry vystrčil hlavu do chodbičky a uviděl několik prefektů jak se snaží zjednat pořádek.

"Tady není nic k vidění, vraťte se do svých kupé! Neslyšeli ste?! Hybaj zpátky!"Hulákal jeden starší prefekt, přísně, i když se mu trochu třásl hlas. Harry řekl Ginny ať počká a sám se šel podívat co se děje. Snažil se nemyslet na to jak uraženě se Ginny zatvářila, protože se chtěl dozvědět, co se stalo.

"Harry! Pojď sem, Harry!" volala na něho Hermiona. Když se Harry protlačil skrze dav zvědavců a prefektů až k Hermioně chtěl se jí zeptat co se stalo, ale už nemusel. Na zemi tam v jednom kupé leželo bezvládné tělo Susan Bonesové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 21. července 2010 v 9:41 | Reagovat

Drsný! Jsem zvědavá, co se stalo. A ještě víc se těším na ZaKs. xD

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 21. července 2010 v 9:56 | Reagovat

Kapitola je rozepsaná, konečně jsem chytila nit a Draca za pačesy, jen mi to ještě chvíli potrvá, jo na tuhle scénu jsem z téhle povídky docela hrdá, protože Susan je jinka moje vcelku oblíbená postavička :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama