"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

7.kapitola - Stahují se stíny

15. července 2010 v 20:13 | Jackie Decker |  Zoufalí a každý sám
avatar2
7.kapitola povídky Zoufalí a každý sám.

Draco obrdžel dopis od Montagua a ten mu jen připomněl jak na něj te´d většina kouzelnického společenství pohlíží. Jenže nesmí dát na sobě nic znát, nesmí se nechat unést a dovolit vzteku aby ho ovládl. Jenže to není všechno. Jakoby neměl dost problémů dočají se v rodinném sídle nečekaného a nedobrovolného hosta. Dokonce i na Pasny si vzpomene. Bude to však všechno k něčemu platné? A co Belatrix? Bude na něj ještě pyšná? Tolik nadějí do něj vkládá. Nebo to jes nad celé jen lež? A jak poznat pravdu a spojence? Může vůbec Draco nějaké mít?

Na druhé straně je tu Pansy. Dopis, který jí Draco napsal je strohý a ačkoliv o tom nechce ani slyšet, doufala v něco trochu jiného. Výlet na Příčnou ulici se blíží, ale má tam skutečně jet? A bude moci...?

PS: Původně měla být tahle kapitola o něčem trochu jiném ale sotva jsme po dlouhé době začala psát, hlavní postavy v ní si začali žít svým vlastním životem a dělat co se jim zlíbí. No a jak to dopadlo? To si asi budete muset přečíst sami...





Stahují se stíny


"Než se někdo stane Vaším vzorem, měli byste o něm znát celou pravdu."

Byl pozdní večer. Mladý muž seděl ve svém pokoji a právě se začetl do obdrženého dopisu.

Ahoj Draco,

Nevím proč tě zajímá zrovna tahle věc, protože všechno už jsem vám vyprávěl ve škole a hlavně ani nevím kam se pak poděla. Myslím že jí někam zašantročil Filch, ale kam to vážně netuším… Vím jen, že když mě do ní ti krvezrádci strčili, byla všude tma. Nic jsem neviděl, ale slyšel jsem hlasy. Chvíli smích ze školy a pak zase zvuky z nějakého obchodu. Možná na Příčné ulici, ale myslím, že tam ne. Ty hlasy zněly tiše a šeptaly. Křičel jsem, ale všechno bylo zbytečné. Nikdo mě neslyšel. Ani ve škole, ani v tom obchodě. Myslím, že jsem u toho zaslechl jméno Borgin. Někdo tak oslovil někoho v tom obchodě. Chtěl něco koupit a z toho jsem usoudil, že šlo právě o obchod. Ale na Příčné nevím, že by takový krám byl. Žádný kde by prodával nějaký pan Borgin. Ale nedávno jsem četl v Denním věštci, že ministerstvo udělalo hned několik kontrol v obchodě Borgina a Burkese na Obrtlé ulici. Možná, že je to ono.
To je asi všechno co ti k té události můžu napsat. Pokusil jsem se přemístit a víš sám jak to dopadlo. I když popravdě, mohlo to dopadnout ještě mnohem hůř vzhledem k tomu že v Bradavicích se nedá Přemisťovat…
Vlastně jsem ti plánoval taky napsat. Chtěl jsem se tě zeptat jak se vlastně máš… Můj otec tvrdí, že byla jen otázka času než tvého otce chytí a uvězní do Azkabanu a já chtěl vědět jak to zvládáš, jestli s tebou mohu počítat na letošní ročník ve famrfpálu.
Nott se mi taky ozval a stěžoval si na postupy ministerstva. Čekal jsem, že budeš dělat to samý, zdá se ale že se držíš mnohem líp, co…?

Tak to je asi tak všechno, uvidíme se ve škole.

Kevin Montague…

Draco svíral pergamen v ruce a jen ztěží potlačoval nutkání jej zmačkat a spálit v krbu. Můj otec tvrdí, že byla jen otázka času, než tvého otce chytí a uvězní do Azkabanu. - Pche! Co si o sobě myslí?! Nebýt mého dědečka, jeho otec by teď leštil boty na Příčné ulici jako nějaký skřítek! Opřel se celou vahou o desku svého stolku. Já mu ukážu! Všem jim ukážu! Říkal si a zhluboka dýchal. Musíš se ovládat Draco! Narovnal se a rozhlédl. Úplně jako by slyšel tetin káravý hlas ve své hlavě. Naštěstí to však byla vzpomínka. Vzpomínka na lekci nitrobrany. Jistě, že se musí umět ovládat. Teď víc než kdykoliv jindy…

Posadil se za stůl a držel na uzdě své emoce, jakoby očekával, že teta Belatrix co nevidět vtrhne do jeho pokoje, rozrazí dveře kouzlem a začne se mu hrabat ve vzpomínkách.

To se však nestalo. Ani se to stát nemohlo. Teta a strýc měli dnes nějaký úkol od Pána zla a byli mimo jejich dům.

Ponořil se tedy znovu do ticha. "Musíš teď být opatrný, Draco", říkal mu Snape před chatrčí Pána zla. "Musíš dát pozor, aby se o tom, co děláš, nikdo nedozvěděl…" kladla mu na srozuměnou teta Bella. Ano jistě. Nikdo nesmí nic poznat… Stejně jako když psal Pansy vzal pergamen a napsal rychlou odpověď. Jen tentokrát mu to připadalo snazší.

Ahoj Kevine,

O nic nejde, jen jsem si na tu příhodu nedávno vzpomněl a protože mě čeká v příštím roce taky zkouška z Přemisťování, chtěl jsem se ujistit, že ses odtamtud dostal právě takhle.
O otce se nebojím a samozřejmě se mnou můžeš do mužstva počítat jako každý rok. Tentokrát to těm mudlovským šmejdům a krvezrádcům nandáme.

Draco Malfoy

V první chvíli chtěl ještě něco připsat. Něco co by Montaguovi vrátilo narážky, které sám připojil k dopisu, ale neudělal to. Naopak se rozhodl pro ignoraci takových útoků. Alespoň prozatím… Jednou jim všem ukážu! Skoro už si věřil.

Takže u Brogina a Burkese… Dobře to by šlo. To je dobré místo… Přemýšlel nad zbylým obsahem Kevinova dopisu, zatímco přivazoval svou odpověď na nohu jejich rodinné sovy. Mohl bych se tam zastavit až půjdeme na Příčnou ulici. Do Obrtlé je to kousek… Bylo mu jasné, že matka ho nebude chtít nikam pustit samotného a s ní tam jít nechtěl, ale tak nějak to jak se jí zbaví, odložil zatím na později. Beztak by nyní nic nevymyslel… Jenže i kdybych v tom obchodě byla druhá taková skříň jako ve škole, co s tím? Možná vytvářejí průchod, ale k čemu mi to budě? Došel k oknu, otevřel ho a pustil sovu ven. Ta ve škole je kdo ví kde a i kdybych jí našel je rozbitá. Povzdechl si a okno opět zavřel.

Tedy chtěl ho zavřít.

Na zahradě u brány, kam měl výhled, kdosi stál.

Bylo to moc daleko aby viděl kdo je onen pozdní návštěvník. Zaostřil a zjistil, že dotyčný není sám. Bylo tam víc kouzelníků a všichni měli smrtijedský plášť a masku, tedy krom jednoho.

Otřásl se. Poznal by tu napůl odhalenou postavy snad kdykoliv. Trochu shrbený postoj, dlouhé silné paže a pohled šelmy. Šedohřbet… Přikrčil se a okno nechal otevřené. Pohled té bestie se stočil přímo k němu a Draco se jen třásl. Nevěděl jestli ho zahlédl nebo ne. Doufal jen, že se k němu nedostane nijak blízko.

Aniž by si byl jistý jak přesně, ocitla se kouzelnická hůlka v pevném sevření jeho mladé dlaně.

Polkl.

Ti tři co přišli někoho táhli a jeho matka neustále mluvila na tetu Bellu, která kráčela hrdě vztyčená po jejím boku. Teď už jí viděl dobře. Jí i ty ostatní, jak se zastavili před domem. Musel se vyklonit aby viděl dobře.

"Odejdi!", ukázala jeho matka hůlkou na Šedohřbeta, který se zřejmě velmi nevhodně snažil zavtipkovat na Dracův účet, na což byla jeho matka velmi háklivá.

"No jo, jasně, na špinavou práci sem vám dobrej, že jo, ale pozvat mě na návštěvu, to né… Nejsem dost nóbl, paninko, co?" pronesl ironicky, odplivl si a vydal se na cestu zpět k bráně.

Draco se znovu skrčil. Měl neodbytný pocit, že by se mohl podívat jeho směrem a to nechtěl. Opřel se o zeď pod oknem a cítil srdce jak mu hlasitě a rychle buší v hrudi. Co to má znamenat? Koho to přivedli? Proč…? Na poslední otázku byla odpověď jasná. Protože to přikázal ON. Ale kdo to je, to Draco nevěděl. Chtěl si ho prohlédnout, ale když ho přitáhli blíž viděl jen, že má na hlavě pytel.

Z haly se ozvaly vzrušené hlasy. Teta byla evidentně v dobré náladě protože se smála a halekala. Strýci to bylo evidentně vcelku jedno, anebo ho prostě alespoň neslyšel a matka byla celá nešťastná. Neustále se snažila svou sestru překřičet a dožadovat se nějakého vysvětlení, ale jediné co z jejich útržků rozhovoru Draco opravdu zaslechl bylo: "Dáme ho do sklepa a hotovo!"

Mimoděk polkl. Samozřejmě i on četl o únosech a vraždách, které se děly kolem, ale až do teď se ho to vlastně netýkalo. Občas se mu připomnělo znamení zla nepříjemným mravenčením na ruce, které způsobovaly hlavně pochyby, výčitky a strach, ale jinak to bral s nadhledem. Alespoň se o to tedy snažil…

Jenže teď to bylo jiné. Teta a strýc, někoho unesli i s Šedohřbetem a přivedli ho k nim domů. Ten někdo tu bude zavřený ve sklepě jako nějaká krysa a kdo ví co za nepříjemnosti to může přinést…

Chtěl se jít podívat co se děje a tak trochu zalitoval, že neumí totéž co Pansy. Jistě že, kdyby tu teď byla, mohla by své vědomí přenést třeba do jejich druhé starší sovy, která by se mohla podívat o koho jde, nebo do nějaké myši… Jenže Pansy tu nebyla a vzpomínka na ni Draca zastihla nepřipraveného. Dokonce musel zavřít oči. Bylo to jako by tu byla snad ještě před okamžikem. Její tvář musel mít vypálenou na vnitřní straně víček a její parfém si snad přivezl s sebou z Bradavic. Pokud mu do teď srdce tlouklo zrychleně, nyní už bilo jako o závod.

Pansy… Vzpomněl si na dopis, který mu napsala a na nějž před časem odepisoval. Byl to krátký list v němž byl žádán o setkání na Příčné ulici. Napsal jí, kdy že tam půjdou a to stále platilo. S matkou o tom mluvil a ta už pro výlet všechno připravila. Pansy…Až teď si na ní doopravdy vzpomněl. Na tu nejhezčí holku z jejich zmijozelského ročníku, která s ním šla na vánoční ples a která s ním od té doby sdílela každou chvilku volného času, který měl.

Vzpomínal, kdy ji viděl naposledy. Uvědomil si, že od oné noci na ministerstvu si prakticky nic okolo nepamatuje. Jen své hledání pomsty Potterovi. Pak se ale jedna vzpomínka vynořila z temnoty rudé mlhy, která ono období v jeho paměti pokrývala. Vzpomínka jak odešel z kupé, které s ní sdílel a zanechal jí tam jen se Zabinim a Milicent Bulstrodeovou.

Zaslechl kroky a tu vzpomínku okamžitě vytěsnil z hlavy. Nechtěl na to teď myslet. Ne! Musel se soustředit. Mít prázdnou hlavu… Prázdnou hlavu… Opakoval si.

Dveře jeho pokoje se rozletěly dokořán.

V ten moment byl na nohou.

"Expeliarmus!"

"Protego!" , zahřměl, odrazil kouzlo své tety a skryl za postel. Bellatrix už ale dál nekouzlila a jen se poddala spokojenému smíchu.

"No tak vylez, Draco, dneska už cvičit nebudeme, slibuju," pořád ještě se smála. Draco měl popravdě o jejích slovech pochybnosti. Už měl tu čest poznat hru na kočku a myš v tetině podání. Nakonec ale vykoukl ven a postavil se. Jediným mávnutím hůlky Belatrix zavřela dveře jeho pokoje a zcela automaticky, jako by jí to zde patřilo se posadila na jeho postel, aby mu byla blíž a hleděla mu do očí.

Takhle ji ještě Draco nikdy neviděl. Byla šťastná, veselá, oči jí zářily a tmavé vlasy v drobných kudrlinách jí spadaly na ramena.

"Ááách…", hlasitě vzdychla, zaklonila se a roztáhla na posteli. "Konečně zpátky, co říkáš?", pořád se usmívala. Nedokázal polapit vlastní myšlenky. Teta, vysoká bledá a žádoucí žena aistikratického vzhledu, mu ležela na posteli a on si uvědomil něco, co si doposud nikdy nepřipustil. Že je vlastně teta i přes svůj věk velmi pěkná žena.

"Kdo je to?", zeptal se. Musel silně polknout, aby potlačil ten stále větší knedlík v krku, který mu začal bránit.

Belatrix se opřela o lokty a pozorovala ho. Nedíval se jí do očí. Nechtěl aby se mu teď vrtala v hlavě. I tak se cítil velmi zmatený a nejistý.

"Kdo je kdo?", zeptala se nechápavě.

"Ten koho jste přivedli," pokračoval. Nepoznal v čas co se mu snaží naznačit.

"My někoho přivedli? Tys snad někoho viděl?!", varovala ho šeptavým hlasem. Ultimátum však pokazil její úsměv koutkem úst.

"Zdá se, že tě něco potěšilo…", naznačil aby odvedl téma jinam a než by tam dál stál, přešel raději zpět k oknu a zavřel ho.

"Pán nás pochválí, uvidíš!", pravila hrdě a znovu se položila.

"Tebe snad…", opáčil a přešel ke stolu, kde sbalil psací potřeby.

"Tebe taky, až splníš svůj úkol." Utěšovala ho. Jen kdyby ho to opravdu dokázalo utěšit. Měl tolik otázek, v jeho nápadu bylo příliš mnoho neznámých a trhlin. Říct ale, že jej nesplní, nebo jakkoliv jinak vyjádřit pochybnosti, se mu nechtělo. Teta mu na rozdíl od jiných pevně věřila a to se mu vlastně líbilo. Dokonce se mu to velmi líbilo, když si vzpomněl, jak jednala s jeho otcem…

"Teto,"

"Ehm…"

"Znáš obchod u Borgina a Burkese?" zeptal se nakonec. Nemohl jí říct co přesně má v plánu, alespoň zatím ne, ale potřeboval vědět víc.

"Znám, ty bys měl taky, ne? Copak tě tam Lucius nikdy nevzal? To bych se divila," pořád se na něj usmívala. Draco trochu zalitoval že se na ni zpět otočil.

"Vzal, ale moc si toho nepamatuju. Asi bys nemohla jít se mnou na Příčnou, že? Máma mě nikam takhle nepustí a já tam potřebuji." Bella buď nechtěla vědět co chystá, nebo jí ani nedošlo, že by ten obchod mohl být součástí nějakého jeho plánu. Byla velmi opojená dnešním úspěchem, asi jako když spolu s dalšími šla zničit ten most plný mudlů.

"Nemůžu jít na Příčnou za dne, to už bys mohl vědět," zvedla varovný prst a ukázala mu aby šel k ní.

Zaváhal. Vůbec se mu nechtělo, mluvila tak tiše, tak nevypočitatelně… Ale uposlechl.

"Ale pokud se budeš chtít Cissy zbavit, žádný problém," naznačila tajemně, když už stál u ní. Posadila se a hleděla mu nyní do tváře z pouhých několika centimetrů. Draco přímo cítil na krku její horký dech...

"Stačí ti jakýkoliv rozruch na to aby ses vytratil, ne?", stále se na něj tak usmívala. "Dokážeš přeci vyvolat rozruch, že…?" zašeptala velmi tiše a velmi z blízka. Přikývl. Cítil se teď v její přítomnosti velmi nesvůj a měl strach. Nezdálo se, že by mu teta chtěla ublížit, rozhodně ne kouzlem, ale ty její uhrančivé oči s šibalskými jiskřičkami potěšení jej nenechávaly klidným, i když netušil proč přesně by tomu tak mělo být.

A pak se stalo něco, co neočekával. Její rty se přiblížily jeho tváři a Bella mu věnovala horký polibek na dobrou noc…

Něco v něm se pohnulo. Nevěděl co se to s ním děje, ale leč to nechápal, musel uznat, že mu to nebylo nepříjemné.

Belatrix vstala a prošla kolem něj tak blízko, že cítil dotek jejích šatů.

"Teto," vypravil ze sebe přiškrceně.

Ohlédla se.

"Ano?"

"Naučíš mě zakázané kletby?" V očích se jí zalesklo.

"Ale jistě, Draco, ráda tě vše naučím… Vždyť víš že jsi můj oblíbený synovec." Poslala mu ještě vzdušný polibek a zavřela za sebou dveře.

Konečně se mohl opět posadit. Že by se mu ale ulevilo se říct nedalo. Vlastně ani nevěděl proč přesně se chce ty kletby učit. Možná už jen z principu, že je vlastně taky smrtijed, ale také i pro to, aby uměl něco víc, než jeho spolužáci ve škole, asi chtěl i udělat na tetu dojem a vzbudit v ní ještě větší hrdost, ale také ho napadlo, že by je mohl potřebovat. A nejen ty.



Když jim druhého dne ráno přinesla sova Denního věštce, Draco si přečetl hlavní titulek přes matčino rameno:

Nejlepší výrobce hůlek unesen!

Otřásl se. Scéna ze včerejška se mu promítla před očima a on jakoby úplně viděl starého pana Olivandera s hlavou v pytli, jak ho vláčejí s sebou přes pozemky rodinného sídla.

"Něco zajímavého?" zeptal se nevzrušeně strýc Rodolphus, který právě upil z šálku svého oblíbeného čaje.

Narcissa noviny odložila a snažila se zakrýt třas v rukou. Draco se usadil.

"Ne, Rodolphe, nic zajímavého.", odpověděla přiškrceně. Nelíbilo se jí, že ho Pán zla chce schovávat právě tady. Připadalo jí to příliš nebezpečné, ale copak mohla odmítnout takovou "žádost"? Nemohla vůbec nic…

Do jídelny vešla Belatrix a stále ještě hýřila rozvernou dobrou náladou.

"Jak se dnes daří, má milá fůrie?", oslovil ji řečnicky její manžel a Draco se zakuckal. Teta si s tím však vůbec nedělal hlavu, posadila se bokem na židli a přehodila si nohy přes dvě další. Ze stolu si vzala jablko s chutí se do něj zakousla a dál okázala ignorovala svého muže. Že jejich manželství není zrovna harmonické už si Draco všiml, ale při vzpomínce na včerejší polibek od tety si nyní připadal obzvlášť hloupě.

"Cisso, vezmu dneska Draca do sklepa, a naučím ho pár nových věcí, souhlasíš?" V obličeji jeho matyk se objevil naprosto nesouhlasný zoufalý výraz. "Musí být přeci připravený než odjede do školy, nemyslíš? Nebo chceš aby zklamal proto že nebude umět co potřebuje?" Narcissa rezignovala na jakoukoliv snahu sestru přesvědčit a Draco se cítil jen ještě víc nesvůj. Do sklepa? Bude mě učit kletby už deska? Polkl. To jako, na Olivanderovi? Zbledl a cosi v něm se vzpíralo na odpor. Jistě že se chtěl naučit používat kletby které se nepromíjejí. Vždycky je chtěl umět, ale teď je bude muset použít. Teta mu neodpustí žádné škobrtnutí… Napadlo ho, že by bylo možná lepší kdyby býval včera v noci mlčel. Proč jsem to vlastně chtěl?! Pravda a nepopiratelný fakt ovšem bylo, že je s nejvyšší pravděpodobností bude muset při plnění svého úkolu použít.

Jsem smrtijed, nemůže mi vadit používat zakázané kletby. Už teď, kdyby se na to přišlo, bych byl okamžitě poslaný do Azkabanu. Představil si jak by se tvářil třeba Zabini, nebo Crabe s Goylem, kdyby věděli že umí taková kouzla. Ano, musí se je naučit!

Jenže tu byl pořád ještě Olivander. Starý prodavač a výrobce hůlek, který mu nikdy nic neudělal, který prodal hůlky i jeho matce a otci a možná že i dědovi a babičkou a všem ostatním členům jejich rozvětvené rodiny. Jediný cvičný terč ve sklepení. Možná že teta Bella začne nejprve s krysami, ale dříve či později bude chtít aby to zkusil s nějakým člověkem. Smrtící kletbu ne. Na tu ještě brzy. Pán zla určitě nenechal Olivandera unést pro tetino potěšení ani jeho učení. Ale crutiatus, nebo imperius jej určitě čekají.

Žaludek se mu přetočil třikrát dokola a udělalo se mu zle. Velmi pochyboval, že to zvládne…

***

Benny se vrátil s dopisem od Draca brzy. Pansy jej uchopila a velmi nedočkavě roztrhla obálku. Nechtěla aby to působilo tak nedočkavě, ale nemohla si pomoci. Prostě si to musela přečíst. Matka jí dopis nechala, věděla že nmá cenu jí ho brát, ale Bennyho odnesla z jejího dosahu hned jak se vrátil a dostal pamlsek.

Jenže sotva viděla jak je vzkaz krátký polilo ji zklamání jako studená sprcha. Přečetla si to jednou a pak ještě několikrát ve svém pokoji. Ahoj, Pansy. Je mi dobře. Na Příčnou ulici půjdeme první sobotu v srpnu, až obdržíme seznamy učebnic. O Otce se nebojím, ten určitě v Azkabanu dlouho nebude… znělo jí v hlavě jakoby slyšela Dracův povýšený hlas. Tak arogantní a s nadhledem, jak obvykle mluvil, pokud zrovna nešlo o Pottera a jeho partičku, kde u něj převažoval hlavně vztek, zloba a zášť.

Dopis vzala a roztrhala. Tak to ne! Takhle se mnou nikdo jednat nebude! Začala přecházet po svém pokoji velmi neklidně. Nemůže se dva týdny odmlčet a pak napsat tři řádky. To prostě nejde! Uraženě se posadila. Tak jo. Dám mu ochutnat jeho vlastní medicínu. Rozhodla se nakonec a šla do jídelny.

"Mami," zvolala hned jak tam přišla. "Měla si pravdu. Draco za to nestojí!" posadila se. A matka se spokojeně pousmála. Dokonce se zdálo že se jí i trochu ulevilo, že její dcera začíná dostávat rozum. Nebyl to ale rozum co Pansy říkalo aby s Dracem přestala chodit. Dokonce s ním ani nechtěla přestat chodit. Chtěla ho jen nějak potrestat za to, že si jí nevšímá.

Mohla bych se na Příčné ulici sejít s někým jiným. S někým kdo Dracovi pěkně pije krev… První kdo jí napadl byl samozřejmě Potter, ale toho vzápětí zavrhla jako možného adepta a následovali jej všichni z ostatních kolejí. Pokud by měla uvažovat o Zmijozelském adeptovi, moc jich nezbývalo. Z jejich ročníku přicházel v úvahu snad jen Bleis Zabini. Nebyl tak pohledný jako Draco, ale měl své určité charisma, na dívky byl vždycky velmi vybíravý a kritický. Věděla však že by nebylo tak těžké ho ulovit, kdyby o to stála.

Ale to byla další věc. Opravdu o to stojí? Na jedné straně, pokud opravdu k Dracovi něco cítí, je to slabost a tu si nemůže dovolit. Krom toho, pokud by on její city neopětoval nemělo by to ani žádný smysl.

Jedla velmi pomalu.

Také tu byla ta věc s jeho otcem a tím jak se teď vládne všude nejistota a strach. Nikdo nevěděl jak to dopadne a přidat se na tu či onu stranu se jí zatím nechtělo. Chození s Dracem jí mohlo dostat do maléru to už jí matka dostatečně naznačila a i když nechtěla přemýšlela o tom. Jenže ona se nechtěla zatím přímo rozejít. Vlastně spíš chtěla aby si jí naopak Draco zase všímal, aby musel nějak dokázat, že o ni stojí… Možná že když ho přiměju k žárlivosti…Pak ovšem zůstávala otázka. Bude na mě vůbec žárlit? Pokud hledala dobrý objekt pro takový pokus, Bleis byl ideální. S Dracem se neustále popichovali a Zabini byl první kdo se pokoušel otřást Dracovou pozicí po tom incidentu na ministerstvu. Jenže to byla další věc, kterou musela vzít v úvahu. Pokud by se na Příčné ulici sešla s Bleisem a někdo je tam viděl, mohlo by to Dracovo místo v koleji ještě více podkopat
to neměla v úmyslu pokud s ním vlastně chtěla zůstat.

"To přejde, neboj, všichni mužský sou stejný," Snažila se jí matka povzbudit, ale popravdě se jí to příliš nepodařilo. Na to byla Pansy příliš zabraná do vlastních problémů. Zdvořile matce přikývla a vrátila se zpět do svého pokoje.

Nezbývalo jí příliš řešení, pokud tedy chtěla Draca nějak vytrestat za to jak s ní poslední dobou jednal. Zbývá jediná možnost. Jít na Příčnou ulici někdy jindy. Ale jaký bych k tomu měla důvod…? Chvíli se hrabala v dopisech, které za letošní prázdniny už obdržela a našla jeden od Milicent. Ne, že by ji měla nějak zvlášť v oblibě, ale někdy byla prostě ve správný čas na správném místě a dala se snadno využít k lecčemus co bylo třeba. Jako třeba teď. Psala v dopise že se sejde na Příčné ulici s Dafné, Eloise a Sally-Anne první neděli v srpnu, tedy o den déle než tam půjde Draco. To je ono. Jenže, jak jim odepíšu, když mi máma Bennyho nevrátí až do konce prázdnin? A jak dám vědět Dracovi, že půjdu na Příčnou ulici až dýl? U Malfoye se vcelku hodilo, že mu nemůže poslat další dopis. Budu mít výmluvu až se bude ve vlaku vyptávat. Jenže co se holek týče, bývalo by se hodilo, kdyby mohla alespoň jim dát nějak vědět.

A pak ji to napadlo. Skřítek…

"Swampy," zavolala tiše jméno jejich domácího skřítka, který se v ten moment zjevil u ní v pokoji.

"Co si mladá paní ráčí přát?", ptal se zdvořile a Pansy byla potěšená. Potěšená skřítkovou věcností a hlavně sama sebou. Teď uvidíš, že nejsem jenom věc kterou můžeš jen tak odhodit, kdykoliv se ti zlíbí! Pomyslela si škodolibě, když říkala: "Napíšu dopis, od tebe potřebuju, abys ho doručil, rozumíš mi? Dnes v noci. Přijď si pro něj po večeři."

"Ano, má paní…", pokorně se uklonil a zmizel. Tak a je to, posadila se a začala psát dopis pro Mily.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 15. července 2010 v 20:57 | Reagovat

Perrrrrrrrrrrrrrrrrrfektní! A Dráček má hlavičku zamotanou jako klubíčko. Cože to v něm poskočilo? :-D Dráček nám roste.. žeby vzrušení, přitažlivost, láska...? ;-) Tahle kapča se mi fakt moc líbí a jsem si jistá, že ta další bude stejně skvělá! Půjdeme mučit Olivu co?
Teď už můžu říct snad jen další, další, další! :D Naprosto dokonalé! Moc se těším na pokráčko, jen tak na okraj, kdy ho chystáš? :-D  :-)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 15. července 2010 v 21:36 | Reagovat

Až si zase ukrojím trochu času a bude inspirace, ale pokusím se neprotahovat to tak dlouho jako tohle, jsem moc ráda že se ti kapitola líbí, opravdu moc... 8-)  :-D

3 Snowy Snowy | Web | 15. července 2010 v 21:57 | Reagovat

Jsi opravdu rychlá:). Kapitola je skvělá, Dracova část je dějová, Pansyina úvahová, ale obě moc zajímavé. Už se těším, až děj skočí z prázdnin do školy - na Dracova rande s Uršulou:). Trochu mě pobavilo použití výrazu "dýl" místo "později", ty nebudeš z Moravy:)

4 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 16. července 2010 v 6:40 | Reagovat

ne, nejsem z Moravy a za použití výrazu se omlouvám, mám to tak zažité, že už to ani nevnímám, no... Ale jedna kamarádka z Moravy mi to dost často vyčítá, neboj :-D

Jinak jsem moc ráda že se těšíš i že se ti to líbí zatím to jsem vážně mo ráda...

5 cassiopea-black cassiopea-black | 9. června 2012 v 21:52 | Reagovat

teda, pořádně dlouhá kapitola xD já jsem na tuhle povídku nějak zapomněla... vim, že jsem ji četla už dřív, ale neokomentovala, no, tak teď... máš dobře vystihlý charaktery postav, je uvěřitelný, že by se tak zachovaly :) chudák Draco, nechtěla bych být v jeho kůži a pod Belly dozorem trénovat ty kletby... jsem zvědavá, jak to bude dál, protože už si to nějak nepamatuju xD

6 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 10. června 2012 v 6:26 | Reagovat

Tak to jsem ráda že jsi se zastavila. Já teď zjistila žemám rozepsanou třináctou kapitolu tak ji možná i dopíšu 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama