"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

8.kapitola - Arabela Dickensová

23. července 2010 v 8:00 | Jackie Decker |  Harry Potter a poslední bitva
Susane Bonesová je mrtvá. Kdo ji zabil v přeplněněném vlaku a proč? To jsou teď dvě hlavní otázky, které visí ve vzduchu a to bez odpovědi a kohokoliv, kdo by odpovědět mohl. Náhle však přichází někdo, koho by zde Harry ani jeho přátelé nečekali. Někdo koho nikdo nezná. Kdo je záhadná žena s černými vlasy?








"Co se tady stalo?!" zeptal se překvapený Harry a sním i někdo jiný. Všichni přihlížející v chodbičce se ohlédli. Snad kromě Hannah Abottové, která plakala nad Susaniným tělem a Ernieho Macmiliana, který se ještě nevzpamatoval ze zjevného šoku. Stála tam žena o něco málo vyšší než Harry. Už od prvního pohledu budila respekt. Stála hrdě, jako do kamene tesaná socha z dávných časů, oděna v černém hábitu. Její černé vlasy rozpuštěné a dlouhé až do pasu jí jemně lemovali mramorovou tvář a kontrastovaly s přísným pohledem v hlubokých hnědých očích. Harrymu připadala nějak povědomá, ale nemohl si vzpomenout.

"Kdo jste?!" křikl na ni a pozvedl svoji hůlku. Náhle si totiž uvědomil, že tato žena nemá ve vlaku co dělat. Všichni kolem zatajili dech. Jen ta neznámá žena se tvářila jako by ji to vůbec nepřekvapilo.

"Uhněte pane Pottere, ať se mohu podívat," řekla chladným hlasem. Harry zaváhal. Nečekal takto sebevědomé jednání. Žena přistoupila až k němu a letmo nahlédla do kupé.

"Jsem Arabela Dikinsová! Vaše nová učitelka! Představovala jsem si naše seznámení jinak to mi věřte, ale v současné situaci je zapotřebí abychom všichni věděli na čem jsme! Takže, prefekti okamžitě odvedou studenty svých kolejí a hlavně prvňáčky do kupé. Snažte se zůstávat v co největších skupinkách a jsou-li zde nějací primusové," Hermiona se okamžitě přihlásila, "tak budou hlídkovat na chodbě. Je nás tu málo tak se pokuste shromáždit v jednom vagónu. A vy pane Pottere pojďte sem." Profesorka Dikinsová vzala Harryho za ruku a zatáhla jeho i Ernieho do kupé k mrtvé Susan. Ernie byl ještě v obličeji celý bledý a nezmohl se na odpor zato na Harryho toho bylo zkrátka moc.

"Co to děláte!" křičel. Profesorka mu tiše, ale sebejistě řekla: "Chci vás vyslechnout, stejně jako ostatní. Musím vědět, jestli jste třeba něco neviděl nebo tak…" Harry se zastyděl. Musel sám sobě přiznat, že jeho jednání bylo dost hloupé a pošetilé. Uvědomil si, že ho okamžitě poznala a obdivoval s jakou rozvahou dokázala jednat v takovéto situaci. Už nemusel pátrat po tom koho mu připomíná. Ačkoliv se to zdálo nemožné musela být příbuzná s Filiusem Dikinsem.

Paní Dikinsová přiklekla k Susan a zavřela její vytřeštěné oči. Poté s citem objala Hannah a posadila ji na jedno ze sedadel. Sundala si plášť, kterým pak přikryla Susanino tělo a podala Erniemu kousek čokolády. To všechno s ledovým až mrazivým klidem a precizností.

"Tak teď od vás potřebuji vědět co se stalo," oznámila jim tiše. Teď už Harryho nenapadlo protestovat. Vždyť i on sám byl zvědavý. Trochu ho bodlo u srdce, když si představil, že nebýt toho jak si s Ginny zatáhli závěsy do kupé, mohl možná něco zahlédnout. Do vyprávění se pustil první Ernie: "Seděli jsme se Susan tady v tom kupé a… No ona říkala, že musí jít něco říct, tady Harrymu," ukázal na Harryho, "my s Hannah si mysleli, že mu chce vyznat lásku nebo tak něco, minulý rok totiž o něm mluvila pořád…"

"Prosím pokračujte, mě zajímají fakta!" skočila mu nová profesorka do řeči."

"Susan nakonec souhlasila, že mu to poví až v Bradavicích, ale… Já potom odešel. Musel jsem na záchod. No a když jsem se vrátil už…" Erniemu se zlomil hlas. Paní Dikinsová ho konejšivě poplácala po zádech a obrátila svůj pohled k Hannah. Ta ještě celá uplakaná začala také vyprávět: "Když…Ernie odešel tak… Seděli jsme se Susan tady a potom jsem ho uviděla, jak stojí ve vchodu."

"Koho?!" naléhala učitelka.

"Přece Smrtijeda. Měl černý plášť i masku…" Hannah už nemohla dál mluvit. Harry nedokázal z výrazu nové učitelky nic vyčíst. Zničeho nic se zvedla a otevřela dveře na chodbu. Pomohla Hannah na nohy, svěřila ji Erniemu aby ji odvedl do nějakého jiného kupé. Sama pak také vyšla a pokynula i jemu. Harry pak vyšel na chodbu, kde o kousek dál hlídkovala Hermiona ještě s Lenkou Láskorádovou a Bleissem Zabbinim.

"Vy jste nic neviděl, Pottere?"

"Ne madam," odpověděl zničeně. Paní Dikinsová na něj upřela svůj pronikavý pohled a po chvíli mu řekla ať se vrátí ke svým přátelům. Harry se vrátil do kupé, které předtím sdílel s Ginny a hlavu měl plnou otázek. V jeho kupé už mimo Ginny seděli ještě Ron, Neville, bratři Creeweyovi a byla zde ponechaná místa pro něj Hermionu a Lenku.

"Ron nám všechno řekl, Harry. Je to hrůza…" pravila po chvíli Ginny chápavým hlasem. Harry jen přikývl. Jaksi se nezmohl na odpověď. Ještě pořád před sebou viděl Susaninu vyděšenou tvář. Mrtvou tvář…

"Ví se kdo to byl?" ptal se Colin. Harry opět zakroutil hlavou, tentokrát mu však i odpověděl: "Hannah tvrdí, že to byl nějaký Smrtijed, ale nevíme, který. Měl prý masku."

"Myslíte, že ještě ve vlaku?" ptal se Colin dál. Harry se nad touto otázkou zamyslel.

- Mohl to být kdokoliv. Třeba neměl masku aby bylo jasné, že je Smrtijed, ale proto, že nechtěl být poznán. Co když je to některý student? Malfoy přece taky… Nebo ta Dikinsová… Jenže proč by to dělala? Filiuse Dikinse nemám rád, ale tahle Arabela Dikinsová je úplně jiná. Proč zabili zrovna Susan? Bylo to kvůli tomu co mi chtěla říct? A co my tak asi mohla chtít? Dozvěděla se snad něco důležitého? -


Harry nenacházel odpovědi. Prozradil tedy všem v kupé co přesně Hannah s Erniem vypověděli a i své podezření, že vrahem může naprosto kdokoliv…

Zbytek cesty panovalo tíživé ticho plné očekávání. Čím déle se nic nedělo tím se šířil větší strach. Nakonec se všem ulevilo, když zastavili na zastávce v Prasinkách.

Harry se díval na vyděšené prvňáčky, kteří se měli pod Hagridovým vedením přeplavit přes jezero a spolu se svými přáteli si šel sednout do jednoho kočáru taženého testráli. Ještě uviděl jak profesorka Dikinsová  běží za Hagridem a jak potom ti dva společně dirigují prvňáčky do kočárů, to aby se jim něco nestalo.

A pak už jen mlčky uháněli k Bradavickému hradu. Harry cítil obrovský zmatek. V jednu chvíli byl s Ginny tak šťastný a pak se náhle všechno obrátilo naruby. Jako by už nikdy nemělo být nic v pořádku. Ani ho nepotěšilo, když Hermiona ocenila jeho úvahu o tom, že vrahem může být kdokoliv.

Jakmile vystoupili, přiběhla k nim profesorka McGonagalová: "Rubeusi, Arabelo, co se stalo? Proč prvňáčci nepřipluli po jezeře?" Profesorka Dikinsová vysvětlila ředitelce všechny okolnosti a odvedla starší žáky do Velké síně. Místo obvyklého radostného štěbetání ovládl velkou síň tichý zlověstný šum. Harry, Ron, Hermiona a Ginny se společně posadili k Nebelvírskému stolu. Nikdo z nich neměl zrovna slavnostní náladu takže spíš jen čekali až to skončí. Harry se rozhlédl po velké síni a pohled mu padl i na osamělého Draca Malfoye. Bloďatý chlapec seděl sám na kraji stolu se skloněnou hlavou. Harryho zaplavila nenadálá vlna lítosti.

Vzpomněl si na slova svojí kamarádky, jak to vysvětlovala Ronovi: "Ale no tak Rone, snaž se ho pochopit. Má to teď těžký a jen pokud se mu podaří složit všechny zkoušky bude mít, alespoň nějakou šanci obstát v kouzelnickém světě. Podívej se na Lupina jak obtížně shání práci a co teprve Draco, když budou všichni vědět, že byl Smrtijed sotva ho někdo zaměstná. Ať vyhraje Voldemort nebo my, on prohraje. Takhle se na to dívej a pak pochopíš jak se asi cítí."

Harry se díky své lítosti zůstal na Malfoye dívat o něco déle než měl v plánu a uviděl jak k němu přišli Crabe a Goyle. Jeden z nich mu položil ruku na rameno a on je oba zpražil skoro vražedným pohledem. Poté se Draco beze slov zvedl a odešel. Crabe s Goylem tam zůstali stát jako opaření, sedli si až když profesorka McGonagalová přiváděla prvňáčky připravené na zařazování.

Ředitelka položila moudrý klobouk na stoličku před učitelským stolem. Všichni žáci ztichli jako na povel. Nikomu nebylo zrovna do řeči. Jen moudrý klobouk otevřel svá ústa a začal zpívat trochu truchlivou píseň:

Na rady moudrých nedali jste,
a přece se zas k mé písni vracíte.
Někteří…
Slyšte vy žáci, studenti,
radu mou jíž měli byste ctíti.
Tak jako moudrý Nebelvír a mocný Zmijozel,
kdys nejlepšími přáteli byli,
i vy měli byste držet spolu. Není tomu tak, žel.
Já však vás prosím, nebuďte pošetilí.
K čemu je odvaha, srdce smělé,
nejde-li s bystrostí v čele?
A nač je komu, ctižádostivý cíl,
bez touhy a přátel jež přidali by svůj díl.
Že starý jsem a má řeč je planá,
mýlíte se, to má pravda je stará.
Čas už se nachýlil,
poslední bitva vzplála.
Ne, já jsem se nezmýlil,
jen vaše pochybnost by si to přála.
Dejte každý to nejlepší co ve vás je
a dobro pak jistě
Nesmíte váhat,
lásky se zdráhat,
nic nebudu nikomu namlouvat,
je to možná naposled co vidím některé z vás dýchat.
Přesto buďte stateční,
hrdí,
čestní,
ať vaše sny se uskuteční.
Vy mladí,
naděje těch starších,
ukažte že i protiklady v lidech se spojí
v blížících se neštěstích.
Odstraňte nenávist ze svých srdcí,
zažeňte mraky, bouři burácející.
Jen tak správnou cestu můžete objevit
a dnes pouhé naděje, ve skutečnost proměnit.


Klobouk utichl a Harry cítil jak ho pálí slzy na tváři. Rychle si je setřel. Nechtěl aby ho Ginny viděla plakat, obzvlášť, když ho jen dojala ona tajemná píseň. Nebyl však sám, kdo se rozplakal. Plakala také Hermiona, kterou statečně utěšoval Ron, a několik dalších dívek. Třeba Parvati Patilová s Levandulí Brownovou se ve vzlycích doslova dusili. Ovšem někteří jen nevěřícně zírali na klobouk jako by měl v písni ještě pokračovat.

Místo toho však začalo zařazování. Harry neposlouchal jména prvňáčků, ani kolej do, které byli zařazeni. Ještě se nevzpamatoval z posledních událostí a připadal si hrozně unavený a hladový. Ve vlaku totiž vůbec nejedl.

Zařezování skončilo. Ředitelka McGonagalová se postavila před učitelský stůl a vyžádala si slovo. Ono to tedy nebylo zapotřebí, protože skoro nikdo nemluvil, ale přeci jen to nějaký účinek mělo. Ti, kteří zůstávali zasnění se konečně probrali z transu.

"Dobrý večer. Nejprve bych vám, chtěla představit novou učitelku Obrany proti černé magii, Arabelu Dikinsovou," paní Dikinsová se postavila, přelétla celou síň jediným nic neříkajícím pohledem a nepatrně se usmála. "Zároveň bych také chtěla oznámit, že profesorka Dikinsová zároveň také přebírá funkci ředitelky Nebelvírské koleje. Pokud tedy budete něco potřebovat obracejte se prosím na ni. Další novou posilou učitelského sboru se stává ještě Rebeca Mashersmithová, jako učitelka přeměňování," po těchto slovech se postavila postarší žena malého vzrůstu, která vyhlížela velice přátelsky a také se na všechny usmála. "A teď… Ve světle událostí, které se stali ve vlaku bych vás všechny chtěla vyzvat, abyste hlásili cokoliv podezřelého, komukoli z učitelů. Nakonec vás ještě prosím abyste minutou ticha uctili památku naší ctěné spolužačky a přítelkyně Susan Bonesové, která zahynula tak tragickou smrtí…"

Všichni studenti se postavili a prožili minutu smutného ticha. Ředitelka ještě všem popřála dobrou chuť a pak už zase velkou síň naplnil šepot. Harry ani neměl chuť k jídlu. Snědl jen něco málo, aby zaplnil žaludek.

Ještě, když si šel lehnout, mu to všechno připadalo jako pěkně zvrácený sen. Měl tolik starostí a to ho ještě čekalo učení, famrfrpál a hledání viteálů…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 23. července 2010 v 14:43 | Reagovat

Velmi depresivní kapitola. Paní profesorka mu přišla povědomá? Hmmm...žeby jen kvůli spolužákovi? To mi nepřijde. Jsem moc zvědavá na ty nové profesorky :)
A kdyže bude ZaKs???

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 24. července 2010 v 11:41 | Reagovat

Bohužel dvě malé dcery a rodina vůbec mne teď hodně vyčerpávají. Ta mladší Kristýnka, má dokonce dneska svátek, na nějaké psaní mi teď nevyzbývá čas...

Prosím tedy o strpení...

3 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 24. července 2010 v 22:32 | Reagovat

jj, já vydržím. Že jedna prdlá blogařka přeje vše nej. :)

4 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 25. července 2010 v 12:51 | Reagovat

jo díky moc... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama