"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

13.kapitola - Zmatek

2. srpna 2010 v 8:00 | Jackie Decker |  Harry Potter a poslední bitva
Ginny Weasleyová má v srdci zmatek a ne zrovna malý. Miluje Harryho, který její lásku stále odmítá? Nebo Draca, který odmítá každého kolem sebe. Je to co k Dracovi cítí zárodek lásky, nebo jen lítost vzheldem k údělu, který nyní sdílí spolu s Lupinem? A ví to vůbec, ona sama?






Zmatek

Ginny se velmi těšila na večer. Obzvlášť po, ne příliš zdařilé, hodině nitrobrany. Sice věděli, že Dikinsová není Smrtijed, ale nic se zatím nenaučili. Tedy domnívali se že není Smrtijed, neboť nenesla žádné viditelné znamení.

Ginny zahájila famfrpálový trénink a snažila se co nejvíce soustředit. Pořád ještě se mohla těšit na tajnou schůzku s Harrym.

Jak tak trénovali zjišťovala, že vést tým není tak jednoduché jako jenom hrát. Dost často musela napomínat bratry Creeweyovi, aby se soustředili. Snad až příliš často…

Vlastně by i ona potřebovala napomínat. Její pozornost nebyla nic moc. Pomohlo by jí, kdyby tu alespoň na tribuně seděl Harry a povzbuzoval ji svým úsměvem, jako to dělal ve škole… Jenže teď tu žádný Harry nebyl. Nebo ano? Ano to musí být on. Pomyslela si Ginny, když uviděla na tribuně stát černovlasého chlapce jemuž se leskly brýle… Usmála se.

Sletěla tedy níž. Po cestě ještě stihla napomenout Deana Thomase, aby se místo na ni soustředil na Camrál. Tak měla alespoň od jednoho zvědavce pokoj. Nenapomenula ho zrovna mírně. Teď už bylo zcela jisté, že chlapec stojící na tribuně je Harry. Rozpoznala ten jeho smutný úsměv i zelené oči, které na ni tak užasle poulil. Dívá se na mě jako bychom se neviděli alespoň týden. Pomyslela si. Ovšem ne škodolibě. Byla spíš smutná. Smutná už jen pro zmatek, který ji občas přepadal. Nyní byl ovšem hluboko ukrytý v jejím srdci.

"Ahoj Harry," pozdravila ledabyle.

"Ahoj Ginny," pravil smutně. Ginny, ale nechtěla aby dál mluvil. Tělo jí rozpalovala touha. Přála si ho vášnivě líbat, svírat v objetí…

"Ginny. Já nebudu moci přijít… Ne, poslouchej mě," dodal, když uviděl smutek a zlobu v její jinak líbezné tváři, "objevili jsme něco důležitého. Je to jen na pár hodin, ale zřejmě se vrátíme pozdě v noci, a to už nebude bezpečné se sejít. Sejdeme se tedy zítra… To už budeme zpátky, jo? Můžeme se sejít dřív jestli chceš abych ti to vynahradil…" Harry mluvil naléhavě a co nejsrozumitelněji dokázal, ale přesto se Ginny rozplakala. Chápala co jí chtěl říct, ale přemohlo jí zklamání: "Já tě miluju Harry. Vy půjdete pryč, že? Slib… slib mi že se vrátíš… Bojím se o tebe…" pravila zcela zoufale, "já tomu rozumím Harry. Vím, že musíš jít, ale bojím se o tebe…" A taky jsem se na tebe hrozně těšila. Chtěla ještě dodat, ale neudělala to. Věděla, jak sobecky by to vyznělo. A ona nechtěla být sobecká.

Ještě několik málo vteřin se utápěla v zelených očích milovaného chlapce, než se slavný Harry Potter otočil a odešel… Ginny plakala.

"Co je Gin?" ptal se jí Dean. Snad chtěl ještě dodat, ale dívka sesedla z koštěte: "Konec tréninku!!!" okřikla Deana a odešla pryč. Nešla do šaten, jako ostatní. Pokračovala k úschovně košťat, kam dorazila jako první. Slzy nepřestávaly téct po jejích tvářích a srdce se jí zmítalo v bolestivých křečích.

A v tom na ni někdo promluvil: "Neplač, slzy ti neuleví…"

Ginny se lekla. Prudce zavřela dveře přístěnku a ohlédla se s připravenou hůlkou.

"Zabiješ mě?…" zeptal se jí se smutným úsměvem blonďatý chlapec, do teď skrytý ve stínu.

"Co ty tady chceš, Malfoyi!" odsekla mu. Chtěla to říct tvrdě, ale nepodařilo se jí to. Spíš to znělo jako zoufalé volání… Dívala se do jeho bledé tváře a hledala v ní starou aroganci, ale nenašla ji.

Draco sklopil oči a tiše hlesl: "On tě miluje, nemusíš plakat…"

Znovu se mladé rusovlásce vkradl do mysli potlačovaný zmatek. Dívala se na chlapce jehož bezmoc z něj přímo sálala. Náhle se vytratilo její trápení. Pocítila lítost.

Stáli mlčky. Ginny si uvědomovala trapné ticho, které mezi nimi zavládlo. Chtěla mu nějak pomoci, ulehčit mu od trápení. Vždyť o to samé se snažil i on u ní. Věděla, že to, co jí řekl, je pravda, ale nechápala proč jí to řekl.

"Draco," porušil ticho Lupin, "je čas. Musíme jít…" I Lupin mluvil smutně. Ginny konečně pochopila. Dnes je úplněk. Ještě zahlédla trápení v očích Draca Malfoye a pak už pozorovala jen dvě vzdalující se postavy. Má pravdu. Nemusím plakat… Mé trápení není nic proti tomu co zakouší ti dva. Nemám právo si stěžovat.

***

"Co je s tebou Draco," tázal se Lupin. Nic. Chtěl pouze odseknout, ale nedokázal to. Místo toho odpověděl: "Nenávidím úplňky, pane."

"Neříkej mi, pane. Nejsem tvůj učitel ani dozorce. Chci ti pouze pomoci…" snažil se Remus o konejšivý tón, ale Draca nedokázalo nic utěšit. Příliš ho trýznila žárlivost. Žárlil na celý svět. Věděl, že oni mohou mít všechno, zatímco on se musí všeho vzdát… Je to jen tvá chyba! Nemuselo to takhle dopadnout a ty víš, že nemuselo. Ano… Vím! Ale copak na tom záleží?! Nikomu na tom nezáleží! Potterovi, Weasleyové, Lupinovi… Lupinovi, ano! Opravdu?! Ano!!! Kdyby mu na tobě nezáleželo, netrávil by s tebou přeměny, neposlouchal tvé nářky a nesnažil by se ti poradit. Jenže k čemu to je? Nemyslel jsem si, že bych kdy mohl… Jen se neboj, řekni to! Že bys mohl toužit po lásce?! Ano to je ono… Tak proč se nezeptáš Lupina? On by ti mohl poradit. K čemu by to bylo… Ona miluje Pottera a ten zase ji. Proč bych se do toho měl míchat? Oba mě nenávidí, měl bych už konečně přestat uvažovat takhle slabošsky… Láska není slabost! Ale ano, je!!!

"Ano Remusi," hlesl jen Draco.

"Co tě trápí? A nelži…" ptal se dál unavený vysoký muž shlížejíce na chlapce po svém boku s obavami.

"Nic," odpověděl Draco tiše. Nechtěl to dále rozebírat. Nelíbilo se mu když spolu takto mluvili. Nechtěl aby si byli tak blízcí. Bál se nových pocitů, které v něm vzbuzoval Lupin i Weasleyová. Bál se přátelství a lásky. A přesto je neustále vyhledával.

"Co jste si povídali s Ginny Weasleyovou?" zeptal se Lupin. To už se Draco zastavil. Proč se na to ptá? Vidíš není mu to jedno! Ale proč?!!! Protože je tvůj přítel! Ne, Není!!! Draco chtěl utíkat, chtěl něco odseknout, ale nezmohl se ani na jedno z toho. Jen nevěřícně zíral na Lupina.

"Nechceš mi to říct?…" pokračoval Lupin smutně s chápavým pohledem. Draco se konečně vzpamatoval. Připadal si bezmocný. Situace mu připadala bezvýchodná. Neuměl se rozhodnout.

"No, třeba jednou změníš názor. Tak a teď pojď. Za nedlouho se setmí…" pravil Remus a objal blonďatého chlapce kolem ramen. Remus rozuměl jeho pocitům. Chápal ho a mohl a něj naléhat, ale rozhodl se vyčkávat. Chtěl aby za ním Draco přišel sám.

***

Ginny se toho večera vrátila do ložnice s novými pocity. To co se jí stalo po famfrpálu jí rozhodilo. Vzpomínala na všechno co s Malfoyem a Harrym zažila. Vzpomínala na svoji nenávist vůči Malfoyovi a do toho všeho se vloudila lítost. Lítost, ale i něco jiného. Měla neodbytný pocit, že se jí Draco snaží něco naznačit. Ach Harry, kde jsi? Kde jsi, když tě potřebuji? Jen ty mi můžeš vrátit jistotu. Tak kde se touláš? Miluji tě…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 2. srpna 2010 v 9:59 | Reagovat

Chudášek Dráček... mě je ho fakt moc líto. Nejvíc se mi líbilo, jak Ginny zařvala na Deana ,,Konec tréninku!!!"
To bylo super! :)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 2. srpna 2010 v 11:02 | Reagovat

jo no tak, co mu měla asi říct, že? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama