"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

15.kapitola - Tajemství domu Blacků

6. srpna 2010 v 8:00 | Jackie Decker |  Harry Potter a poslední bitva
15 část Poslední bitvy

Setkání na grimmauldově násmětí. S kým a jaké bude...? Kdo ej zrádcem z řad Fénixova řádu?






Tajemství domu Blacků

V sobotu ráno prošli Harry, Ron a Hermiona krbem od profesorky McGonagalové na Grimmauldovo náměstí. Ginny s nimi nešla. Ta se ještě předešlého večera vrátila ke svým rodičům do Doupěte, kde si ji měl Harry v sobotu dopoledne vyzvednout. Ani Ron ani Hermiona nic nenamítali na její přítomnost, při pátrání, a tak se zdálo, že to bude po dlouhé době jejich nejlepší víkend.

Když se vynořili z krbu, přivítala je paní Weasleyová. Harry zůstal jen nevěřícně zírat, když v kuchyni zahlédl také Ginny.

"Ahoj, tak ráda vás vidím," vítala je Ronova maminka. Přátelé jí opětovali pozdrav ještě zcela udivení. Paní Weasleyová je postupně všechny objala. Když už to vypadalo, že je bude objímat podruhé Ginny se zahihňala: "Ale no tak, mami, neumačkej je…"

"Jak to, že jste dneska tady?" zeptal se Harry, kterému to připadalo zvláštní.

"Původně tu měl mít dnes hlídku Filius, ale když za mnou včera přišla Ginny s tím, kde chce s vámi strávit víkend rozhodla jsem se že převezmu jeho službu," odpověděla.

Pak už se smáli všichni. Dobrá nálada vládla po celé dopoledne, kdy se vlastně jenom a jenom smáli. Paní Weasleyová se jich neustále na něco ptala a oni mluvili jeden přes druhého jen aby jí to všechno vypověděli. Většinu toho sice paní Weasleyová už znala, ale to nevadilo jim ani jí samotné. Jediné co bylo v tu chvíli důležité, byl smích, který je všechny naplňoval štěstím.

Harry si nemohl nevšimnout Hermioniny zamlklosti, ani občasných Ginnyiných smutných pohledů a už vůbec mu neušlo, že je jejich hostitelka velice rozrušená. Neříkal však nic. Byl šťastný, že mohl na chvíli zapomenout na všechny své povinnosti a obavy s nimi spjaté. Bylo to příliš krásné než aby to mohlo trvat dlouho. A Harry věděl, že to bude on, kdo to utne první. Měli mnoho práce a jen tento víkend aby ji zvládli.

"Promiňte, paní Weasleyová, ale mi máme ještě nějakou práci…" řekl, když po společném obědě vstal od stolu. Bujarý rozhovor utichl a nastala krátká chvíle ticha. Vstali i Ron, Hermiona a Ginny.

"Dobrá… Jděte tedy… A, večeře je v šest!" zavolala za nimi starostlivě když odcházeli z kuchyně. Vstupní místnost přešli tiše, aby neprobudili spící portrét paní Blackové a vyšli pomalu po schodech do patra.

"Kde začneme?" zeptal se vzrušeně Ron.

"Tady," ukázala Hermiona na knihy v policích. Ron zavřel pusu, kterou už-už otvíral k námitce a smutně sklonil hlavu v bezmocném gestu. Harry se na ty knihy podíval. Věděl, že je tehdy v létě neprohlédli všechny, ale přesto pochyboval, že by v nich nalezli něco zajímavého.

"Měli bychom se porozhlédnout taky v domě, jestli něco nenajdeme," navrhl jim.

"Dobrý nápad, Harry," pochválila ho Hermiona.

"A co mám dělat já?" zeptala se zvědavě Ginny. Teď se po ní všichni podívali. Nikoho z nich, snad z vyjímkou Hermiony, nenapadlo, že Ginny o viteálech nic neví a nemůže jim tedy být úspěšně nápomocná.

"No, mohla bys… Třeba tady s Harrym prohledávat tento dům. Kdybys narazila na cokoliv podezřelého, řekneš to Harrymu a my se na to potom podíváme," vysvětlila jí Hermiona váhavě. Harry byl ale rád. Chtěl být s Ginny co nejdéle a pokud možno sám… Věnoval rudovlásce líbezný úsměv a odvedl ji za ruku na půdu, kde pře více než rokem přespával Klofan.

"Co tady hledáme?" zeptala se ho v setmělé místnosti. Harry ale ve skutečnosti hledat nechtěl. Otočil si ji k sobě a nechal jejich ústa splynout ve vášnivém polibku doprovázeném něžným hlazením.

"Miluji tě…" hles, když se spolu usadili v rohu. Ginny ale mlčela.

"Co je ti?" tázal se Harry starostlivě. Ginny se na něho podívala jako by právě procitla ze snu: "Co jsi říkal?" zeptala se.

"Ale, nic…" řekl a usmál se na ni. I ona se usmála, i když trochu ustaraně.

"Měli bychom začít hledat…" řekla po chvíli zamyšleně Ginny a vstala. Harry se také postavil. Netušil co se stalo, že tak najednou vstává, ale věděl, že by skutečně měli začít s hledáním.

Půdu prohlédli jen tak zběžně. Harry neočekával, že by něco mohli najít zrovna tady. Poté pokračovali po patrech dolů, kde už prohledávali o něco pečlivěji. Oba ovšem měli problém udržet pozornost, protože přítomnost toho druhého je sice těšila, ale taky rozptylovala.

Odpoledne se nepatřičně vleklo. Harrymu připadalo, že se snad zastavil čas. Konečně navečer došli až do kuchyně.

"Výborně, tady jste. Jdete akorát k večeři," pozdravila je paní Weasleyová. Ron s Hermionou už tam seděli a unaveně se usmívali. Jídlo bylo vynikající a tak když dojedli neměli už chuť dále něco dělat.

"Ještě mi zbývá fůra domácích úkolů," pravila Hermiona, když se rozhodovalo zda pokračovat v pátrání teď nebo až zítra. Harry byl za to rád. Měl neodbytný pocit, že mu něco uniká, ale nedokázal přijít na to, co to je.

***

Noc byla černá. Měsíce po úplňku ubývalo, ale ještě stále byl kotouč téměř celý. Daleko od Grimmauldova náměstí v parku na Dawson Street vyčkávala ve stínu zahalená postava. Už tu měla být. Pomyslel si smrtijed v černém plášti.

Prásk!

Zaznělo nedaleko. Z křoví naproti malého travnatého prostranství vyšla žena na kterou čekal. Nemohl se zplést. Znal dobře chůzi, kterou kráčela neomylně až k němu. Ostatně se zde nesešli poprvé.

"Vítej Liso," oslovil ji.

"Ahoj Herbe, proč jsi mne volal? Měli jsme se sejít zítra!" zeptala se ho. Byla zvyklá jít vždy přímo k věci. Nikdy nebyla zastáncem dlouhých řečí jako její bratr.

"Chci vědět jak to vypadá s tvojí důvěryhodností," zeptal se přímo po vzoru své sestry.

"Pro ně? Nebo pro vás?" zeptala s jistou dávkou ironie ve svém hlase.

"To spolu přece souvisí," odbyl její poznámku.

"Nejsou hloupý, Herbe. Přesně podle mého očekávání chtěli abych jim ukázala levé předloktí. Kontrolovali i zda nejsem pod kletbou Imperisu…" chtěla ještě pokračovat, ale bratr ji nenechal: "Takže už ti důvěřují?!" zeptal se příkře.

"Možná," odvětila tvrdě, "Weasley o mě nepochybuje, Potter něco ví, ale nepřikládá tomu pozornost, ale Grangerová, ví víc, než dává najevo. Vím, že mě neustále podezřívá. Pokud si nyní nechám vypálit znamení, tak na to přijde."

"Vymlouváš se!" odsekl tvrdě. Nelíbilo se mu, že se jeho sestra stále neodhodlala postavit oficiálně na jejich stranu.

"Ty víš, že musíme být opatrní, půjdu za našim pánem, až přijde čas," odvětila.

"Půjdeš hned!" přikázal. Vždy byl zvyklý své sestře rozkazovat. Byla jen součástí jeho dobře promyšlené hry. Věděl, že se mu může postavit, ale také věděl, že až bude mít na ruce stejné znamení jako má on, už to pro ni nebude tak lehké.

"Ne!" řekla, "Půjdu až mi i Grangerová uvěří!" okřikla ho. Už dávno nebyla jen bratrovou loutkou, i když ho ráda ponechávala v iluzi, že ji ještě stále může ovládat. Dokud si myslel, že ji má pod kontrolou nebyl nebezpečený. Ovšem teď musela vystrčit růžky. Byla na něj tvrdá, aby se tak zachránila. Ještě sama nevěděla, na čí stranu se postaví a nehodlala se ani na jednu vázat.

Herbert jí chtěl něco odseknout, ale reakce jeho sestry ho zaskočila. Získala nad ním převahu, za což se nenáviděl. Jen sledoval jak se Lisa Arabela Dikinsová otočila a přemístila pryč.

***

Ráno Harryho probudil něžný polibek. Pomalu otevřel oči a nad sebou uviděl sklánějící se Ginny.

"Už je ráno," pravila jemně. Harrymu se divoce rozbušilo srdce. Byla tak krásná… Býval by jí políbil, když v tom dovnitř vtrhnul Ron: "Ahoj,…" chtěl něco říct, ale zarazil se. Studem mu zrudly špičky uší. Než mu Harry stačil říct, aby vypadl tak zabouchl dveře.

Ginny se divoce rozesmála a Harry se taky smál. Připadal si uvolněný a šťastný. Nemyslel na nic jiného než na přítomnost.

Šli se nasnídat a dole zjistili, že už tam s nimi není paní Weasleyová, ale že se před chvilkou vyměnila s Filiusem Dikinsem.

"Ahoj, Harry," pozdravil ho černovlasý muž s hlubokýma hnědýma očima.

"Ahoj, Filiusi," opětoval Harry pozdrav, i přes náhlou nevolnost, kterou pocítil. Usadil se k Ronovi s Hermionou a něco pojedl.

"Tak jak se vám daří ve škole?" zeptal se Filius a Harry se zakuckal.

"To víte, máme hodně učení," odpověděla celkem přesvědčivě Hermiona.

"Slyšel jsem, že prý podezříváte moji sestru Arabelu ze zrady?" pokračoval ve ptaní. Tentokrát už ovšem jeho otázka vzbudila silnější ohlas. Všichni se na něho podívali dost užaslým pohledem. Pan Dikins se však jen mírně křečovitě usmál, což se k němu vůbec nehodilo, a řekl: "Píšeme si…" znělo to skoro nevině, ale Harry tomu nevěřil. Celý tento rozhovor mu připadal jako dobře připravená fraška. Proč by se na to ptal? Pokud mu napsala jak nás přesvědčila, tak nemá důvod…

"Ne," řekla nevzrušeně Hermiona, "nepodezíráme profesorku Dikinsovou ze zrady." Harry Ron i Ginny se teď na ni zvědavě podívali. Hermiona na ně potají mrkla.

"Ano, proč bychom ji měli podezřívat?" ptal se tentokrát Harry snažíc se napodobit zcela bezstarostný tón.

"Já nevím. Psala, že prý jste se jí ptali zda se nepřidala ke smrtijedům. Musela vám prý ukázat své předloktí, které je samozřejmě v pořádku, a také jste kontrolovali zda není pod kletbou Imperius," vysvětloval nezaujatě Filius, ale Harry tušil, že to jen hraje. Dobře si všiml jeho pohledů, kterými je potají pozoroval, když se na sebe dívali.

"Ano, ale teď už nemáme důvod ji podezírat. Je to ta nejlepší učitelka obrany proti černé magii, kterou jsme kdy měli," řekla Hermiona. Harry už-už chtěl něco namítnout, ale Ginny mu jemně šlápla na nohu.

"To je dobře," řekl Filius vypočítavě, "mám radost, že moji sestru nepodezíráte. Popravdě Arabela by něčeho takového nebyla schopná. Ráda si hraje na tvrdou dámu, ale jinak není zlá o nic víc než já," dořekl a zasmál se. Harry však postřehl, že to nebyl zcela upřímný smích. Filius Herbert Dikins nebyl člověk, který by se nějak často smál. Snad i proto zněl jeho smích dost zlověstně. To už Hermiona vstávala a Ron, Harry a Ginny ji následovali.

"Co si o tom myslíte?" ptal se Harry svých přátel, když vyšli do prvního patra.

"Nevím Harry, je to podezřelé," přemýšlela Hermiona, "Nejprve nechtěl Filius odejít, když jsi dostal bednu s myslánkou od Brumbála, aby ji viděl. Potom někdo ve vlaku zabil Susan Bonesovou, zřejmě proto, že věděla něco co neměla. Někdy tou dobou musel někdo unést, nebo zabít Drápa, důvod zatím neznáme. To ale není všechno. Dikinsová si dala extra záležet na tom, aby nám mohla veřejně vyvrátit naše podezření. Je dost podezřelé, že by o takové trapné záležitosti napsala svému bratrovi, pokud by to neměla promyšlené, nemyslíte? Pokud ona ještě není smrtijedka, pak on je určitě!" Hermiona mluvila dost sebejistě. Harryho zahřálo u srdce, když zjistil, že není sám, kdo Dikinsovi nedůvěřuje.

"Mě se od začátku nelíbil…" řekl Ron, aby Hermionu podpořil. Rozhodně to ale neznělo moc důvěryhodně.

"Měli bychom to říct McGonagalové, až se vrátíme do školy," pokračovala Hermiona, "ale prozatím se budeme chovat normálně. Pořád ještě je možné, že se mýlíme!" řekla důrazně.

"A co budeme teď dělat?" zeptal se jí Harry, který byl momentálně napnutý na nejvyšší míru.

"Budeme pokračovat v hledání. Kde jste včera s skončili, Harry?"

"V jídelně…" odpověděla jí Ginny.

"Dobře, tak se tam podívám. Dneska tam půjdu já. Ron a ty, Harry, prohlédnete další knihy. A Ginny, ty se běž schovat do pokoje. Nechceme aby se ti něco stalo," dořekla Hermiona hlasem, který neponechával prostor pro odporování. Ani Ginny nic nenamítala, přesto, že se jí to viditelně zaskočilo.

Ron se ještě smutně podíval na hnědovlasou dívku, která se vydala dolů, a pak už si šel vybrat jednu knihu.

"To přece nemyslí vážně!" rozčilovala se Ginny.

"Ale Gin… Musíme být opatrní. Copak to nechápeš? Pokud je to smrtijed tak si domyslel, že spolu chodíme, pokud mu to už Dikinsová neřekla. Teď nám stejně nemůžeš nijak pomoct," naléhal na ni Harry. Bolelo ho, když se na něho Ginny zlobila a teď se více než zlobila.

"Tak fajn!" odsekla nabručeně a vyběhla ze dveří.

Harry se usadil s jednou starou knihou a otevřel ji. Srdce mu bilo o překot, a jemu se nedařilo se uklidnit. Připadalo mu naprosto nevhodné číst si knihu, když je tady s nimi možná smrtijed. I Ron byl značně nervózní. Ani jeden z nich si v knize doopravdy nečetl. Oba po sobě tajně pokukovali až v jednu chvíli knihy prostě odložili.

"Nelíbí se mi to," řekl Harry Ronovi.

"Mě taky ne," odvětil Ron. Oba si připravili hůlky. Náhle se ze zdola ozval šílený jekot paní Blackové.

"Ty Krvezrádkyně, co si to dovoluješ! Okamžitě vypadni z mého domu! Taková nestoudnost! Neslyšela si!…"

Harry okamžitě vstal a vyběhl na schody.

"Sklapni mrcho! Mě tvoje čistá krev nezajímá!" slyšel Ginny okřiknout paní Blackovou. Obraz z ničeho nic ztichl. Něco zavrzalo, když v tom se řev ozval znovu. Harry seběhl dolů následován Ronem a nevěřil vlastním očím.

Když přiběhl uviděl jak se portrét paní Blackové odklonil stranou a za ním se otevřela tajná chodba. Hermiona vykoukla z kuchyňských dveří. Paní Blacková hulákala stále pernější nadávky.

Načež se Hermiona skácela k zemi. Harry neváhal. Stačilo aby pomyslel na správnou kletbu a Filius, který právě jejich kamarádku omráčil, byl spoutaný a odzbrojený, protože Ron také seslal kletbu.

"Harry!…" volala zděšeně Ginny.

"Ginny jsi v pořádku?" zeptal sejí Harry zatímco Ron běžel k Hermioně.

"Co teď?" ptal se Harryho kamarád, přes jekot paní Blackové, jejíž hlas už dosahoval závratných výšek.

"Zůstaň tu s Ginny a Hermionou!" přikázal mu Harry, který se rozhodl prozkoumat kam vede tajný vchod. Ginny se ho pokusila zastavit, ale on se nedal zviklat. Ve zdi zel kulatý průchod, kterým tak-tak prolezl. Za ním byli kamenné schody, táhnoucí se kamsi do temného podzemí. Portrét se uzavřel, když vešel. Harry už jen tlumeně slyšel řev bývalé majitelky domu, který po chvíli utichl.

Zhluboka se nadechl: "Luxmen!" řekl a když se špička jeho hůlky rozsvítila, vydal se pomalu dolů. Vzpomínal na jeskyni, kterou koncem minulého roku navštívil s Brumbálem. Tehdy mu profesor Brumbál vykládal, že kouzla zanechávají stopy, které dokáže opravdu zkušený čaroděj odhalit pouhým dotykem. Vzpomínal jak Brumbál nalezl průchod, kde museli platit vlastní krví, i loďku, na níž se přeplavili pře jezero Neživých. Při této vzpomínce se celý roztřásl. Nechtěl něco podobného zažít znovu.

Konečně došel až dolů. Neviděl nic co by vypadalo zvláštně. Nikde nebylo žádné okno, ani průduch. Zkrátka to bylo jako hodně starý, neudržovaný sklep. K tomu tam něco hrozně, páchlo.

Harry nechal svoji hůlku aby se rozsvítila víc. Chtěl si to zde pořádně prohlédnout. Na druhém konci místnosti uviděl starou matraci a u ní hromádku hadrů. Vypadalo to tu jako dlouho nepoužívá skrýš nějakého bezdomovce. Ještě jednou se rozhlédl aby se přesvědčil, že mu žádné nebezpečí nehrozí, a pak přešel k matraci.

Nadzvedl ji, ale nic. Usadil se na ni a začal prohlížet hromádku hadrů v rohu. Navrchu byl nějaký starý svetr s erbem Blacků. Potom, ale Harry nahmatal něco mnohem zajímavějšího. Byla to knížečka, spíše sešit, s malým neúhledným nadpisem.

Deník Reguluse A. Blacka

R.A.B.?…Harry nechtěl na tomto místě zůstávat nijak dlouho a tak zastrčil deník do kapsy svého hábitu a dále hledal. Nic zvláštního, ale nenašel. Vstal a vyšel po schodech nahoru.

Jemně zatlačil na portrét paní Blackové, který se poslušně vyklonil za dalšího ukrutného křiku. Harry ji ale neposlouchal. Spěchal se podívat co se děje v hale. Chtěl se přesvědčit, že jsou jeho přátelé ještě v pořádku.

"Harry…" vydechla Ginny, ještě celá bledá. Harry se na ni usmál a pak zkontroloval pohledem Rona sklánějícího se nad Hermionou i Filiuse Dikinse ležícího spoutaného v kuchyni.

"V pořádku?!" zeptal se svých přátel.

"Ano," odpověděla Ginny. Harry zavřel portrét a zatáhl přes něj závěsy.

"Vemte Hermionu nahoru!" přikázal. Ginny spolu s Ronem uposlechla. On sám zatím odešel do kuchyně, kde sebral ze země Filiusovu hůlku. S neskrývaným odporem hleděl na smrtijeda před sebou. Už nepochyboval…

Netrvalo dlouho a už do kuchyně přišel Ron: "Co budeme dělat?" zeptal se. Harry přemýšlel, ale nic ho nenapadalo. Pošleme McGonagalové sovu! Nevzali jsem si žádnou sebou… Letax!

Konečně nápad. Harry řekl Ronovi aby poslal Ginny letaxem do Bradavic, pro pomoc a ten zase odešel. Harry osaměl v kuchyni s Filiusem, který, ve svém bezmocném těle, jen vyděšeně zíral.

Připadalo mu, že to trvá snad věčnost než k němu dorazili i Ron s Hermionou, aby mohli použít krb. Ginny zmizela v zelených plamenech krbu a Harrymu se konečně trochu ulevilo. Věděl, že je Ginny v bezpečí. Teď už jim zbývalo jen čekat, až pro ně někdo přijde…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 6. srpna 2010 v 10:30 | Reagovat

Tahle kapitola mě naprosto dostala, obvzlášť ta střední část aneb odhalení. Já věděla, že je na těch dvou něco divnýho a že určitě pracujou pro starouše Voldyho. Supeeeeeeer!!!! :-)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 6. srpna 2010 v 14:27 | Reagovat

jo to jsem moc ráda, že se tí líbí :) Na tu prostřední část jsem náhodou docela hrdá 8-)

3 Leeya Leeya | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 16:55 | Reagovat

Doprdele takhle to utnout...
Kdy bude další kapitola?

Mimochodem mám nový blog.
Budu moc ráda když přiješ.

Adresa u jména. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama