"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

3.kapitola

16. srpna 2010 v 8:00 | Captain George Zappy |  Pokémon: rudý řetěz
Po delší době zveřejňuji další kapitolu Lucasových cest. Omlouvám se všem čtenářům, které jsem nechal čekat :).

Lucas a Nolan společně vyrážejí na svou první výpravu k Jezeru pravdy, kde údajně žije nějaký legendární pokémon. Co se tam ale stane? A co se bude dít později na cestě do městečka Sandgem?




První výprava



Lucas byl již po obědě a přemýšlel nad tím, co se dnes ráno a dopoledne dělo. Jeho Piplup mezitím odpočíval na pohovce.

"Vypadáš nějak zamyšleně, drahoušku. Co se přihodilo?" zeptala se máma.

"Stačilo málo a vraceli bychom se s prázdnou," vypověděl Lucas. "Chtěli jsme jít do Sandgemu zkratkou, ale byla tam vysoká tráva. Nečekaně nás zadržel profesor Rowan, protože jsme chtěli projít skrz. Nakonec jsme od něj dostali pokémony, ale museli jsme mu slíbit, že si už budeme dávat pozor."

"Tohle že se stalo?" podivila se máma. "Ty a Nolan jste opravdu měli štěstí, že jste se tam setkali s panem profesorem. Představ si, že byste to štěstí neměli," podívala se káravě na svého syna.
"Raději ani nemyslet, co by vám mohli způsobit ti divocí pokémoni..."

"Já vím, mami," pronesl Lucas. "Udělal jsem chybu. Omlouvám se."

"Měl bys zajít za profesorem Rowanem do jeho laboratoře," řekla máma, "a řádně mu poděkovat za svého prvního pokémona. Teď, když jej máš, ti už nebude hrozit takové nebezpečí. Samotná výprava do Sandgemu určitě bude dobrodružství samo o sobě."

Lucas vstal samým překvapením ze židle. "Vážně?"

Matka se usmála. "To víš, že jo."

Lucas se okamžitě rozhlédl po svém pokoji. "To abych vyrazil hned. Piplupe, prober se," zavolal na svého pokémona. Ten znaveně pípnul a počal se sbírat z pohovky.

"Piplup vypadá odpočatý," usmála se máma. "Hodně štěstí na vaší cestě."

Lucas si odepnul pokébal z opasku a zvětšil jej. "Piplupe, vrať se," řekl svému pokémonovi. Piplup se promptně vrátil do pokébalu, který pak Lucas zase zmenšil. "Tak ahoj, mami," rozloučil se a vyšel ven z pokoje.

"Počkej..." zastavila ho ještě matka. "Co svačina? Cesta do Sandgemu je dlouhá, nemůžeš jít jen tak," připomněla mu.

"No, svačina..." plácl se Lucas do čela. Vrátil se ještě do pokoje pro batoh a pak už sešel do kuchyně, kde mu matka mezitím připravila něco málo ke svačině. "Díky, mami," poděkoval a pak už konečně mohl vyrazit.

Venku si Lucas všiml, že mu jde Nolanova máma naproti. "Dobrý den," pozdravil ji.

"Ahoj, Lucasi," opětovala pozdrav sousedka. "Jdu k vám na návštěvu a mimoto ti mám vzkázat, že Nolan na tebe znovu čeká na cestě 201."

"Děkuji," pousmál se Lucas. "Hned půjdu za ním. Nashledanou," zamával na rozloučenou a vydal se na sever z městečka. Tak co to bude tentokrát?

Došel ke známému rozcestí, kde už na něj čekal Nolan. "Zdar, Lucasi," zavolal na svého kamaráda. "Trvalo ti to nějak dlouho. Já už mám docela dost takového čekání." Zdálo se, že již zapomněl na porážku v zápase.

"No co, nejsem tak hyperaktivní jako ty," odvětil Lucas. "Copak máš teď v plánu?"

"Rád bych šel za profesorem Rowanem," řekl Nolan, "abych mu jaksepatří poděkoval za svého pokémona."

Občas Lucas přemýšlel, jestli není Nolan s jeho matkou tak nějak spolčený. "Jé," uchechtl se, "tak to půjdeme spolu. Já chtěl udělat to samé."

"Přitom jsem ale dostal nápad," pousmál se Nolan. "Víš, jak jsme si chodívali hrát k Jezeru pravdy?"
"Jo, pamatuji se. No a?" podivil se Lucas.

"Víš, říká se," povídal Nolan, "že tam žije nějaký legendární pokémon. A já dostal nápad, že bychom se ho pokusili chytit. Co ty na to?"

"Že to zní šíleně," zamyslel se Lucas. "Chytit takového pokémona je prý hrozně těžké."

"Ale no tak!" téměř zaskučel Nolan. "Víš, jakou bude mít profesor Rowan radost, až mu přinesem toho legendárního pokémona? Bude fakt nadšenej za takovou pomoc v jeho výzkumu! Bude to naše poděkování, ne, dokonce víc než jen to! A není se čeho bát, když do toho půjdem spolu!"

Lucas však pochyboval, že by to šlo tak snadno. Jejich pokémoni byli ještě moc malí a oni sami velmi nezkušení. Zdálo se však, že Nolan se svého nápadu jen tak nevzdá. Nakonec tedy přikývnul, už proto, že sám byl zvědavý, co je ten legendární pokémon zač. A taky nemohl nechat kamaráda na holičkách. Kluci se tedy vydali z rozcestí cestičkou doleva.

"Ještě teď nemůžu úplně uvěřit tomu," svěřil se cestou Nolan, "že se z nás stali trenéři pokémonů takovou náhodou. Máme se ještě čemu učit, aby z nás byli dobří trenéři. Ale když se tak podívám na svůj pokébal s Turtwigem, mám pocit, že dokážu všechno. Že nic není nemožné!"

"Cítím se podobně," sdílel Lucas nadšení. "Vsadím se, že při cestování Sinnohem prožiju velká dobrodružství. Nic mě nezastaví!" Pak se na chvilenku zamyslel. "A jsi si jist tím legendárním pokémonem? Není to jen mýtus?"

"To říká každý," odpověděl sebevědomý Nolan. "Ale jsem si jist, že mám pravdu!" I on se poté na okamžik zamyslel. "Slyšel jsi něco o šampiónovi?"

"Jo," řekl Lucas. "Nejlepší trenér v celém Sinnohu, ale jinak nevím nic víc."

"Jednou se určitě stanu dost silným na to," prohlásil Nolan, "abych jej mohl vyzvat k zápasu. To budeš koukat! Když budeme s Turtwigem trénovat, jistě toho dosáhneme!"

"Ještě jsem tu já s Piplupem," zasmál se Lucas. Nolan mu odpověděl úšklebkem. Takže porážka ještě docela zapomenuta nebyla.

Kluci brzy došli k informační ceduli stojící nedaleko jezera. Její text znali už dávno nazpaměť. Stálo na ní: Jezero pravdy tímto směrem. Podle legendy je toto jezero domovem pokémona známého jako "bytost citů". Právě díky tomuto pokémonovi mohou lidé prožívat smutek a radost.

"Tak jsme tu," řekl Nolan. "Připrav se, chystáme se chytit toho pokémona."

"Nemůžu být připraven líp," odvětil Lucas. Proč mám pocit, že nám něco chybí?

Kluci vstoupili na úzkou cestičku mezi stromy. Za chvilku měli Jezero pravdy na dohled. Nolan ale najednou zneklidněl. "Co se to děje?" otázal se a ukázal na neznámého muže, který k nim stál zády u břehu jezera.

"Nevím," pronesl Lucas. "Ten chlap mi připadá nějak divný. Co kdybychom k němu šli blíž?" Na takové velké výpravě by mu v té chvíli připadal divný i obyčejný rybář.

"Tak jo," souhlasil Nolan. Kluci opatrně přistoupili k podivně oděnému muži tak, aby mohli slyšet, co povídá - přemýšlel totiž nahlas.

"... plynoucí čas... rozpínající se prostor..." přemítal muž. "Jednoho dne bude to všechno patřit mně. Mé jméno je Cyrus. Pamatuj si to, legendární pokémone Jezera pravdy... Než nadejde čas, tak spi... dokud můžeš."

Muž se poté otočil, aby mohl odejít, přičemž si všiml Lucase s Nolanem. Ani nehnul brvou, když kolem nich procházel. Jako by mu bylo jedno, že jej odposlouchávali. Lucas si ještě stačil otisknout do paměti jeho modré, mírně rozcuchané vlasy a černostříbřitou uniformu, na níž byl vyobrazen pozlacený symbol ve tvaru velkého písmena G.

"Měl jsem pravdu," řekl Lucas, když muž odešel pryč, "je vážně podivný."

"Hlavně že už je pryč," ulevil si Nolan. "Nemám z něj dobrý pocit. Radši se vrátíme k tomu, co jsme chtěli u-"

Nedořekl, protože najednou zaslechli zvláštní zvuk. Znělo to jako hlas nějakého pokémona. Nolan okamžitě popoběhl deset metrů napřed a rozhlížel se na všechny strany. "Slyšels to? To musí být ten legendární pokémon! To je naše šance ho chytit!"

V té chvíli si Lucas konečně uvědomil, cože jim to vlastně chybí. Pokébaly! "Nolane, počkej!" zavolal na kamaráda. "Teď mi došlo, že my vlastně nic nemáme! Chybí nám pokébaly!"

Nolan se překvapeně podíval na Lucase a plácnul se přes čelo. "Ty bláho, no vidíš, já jsem trouba! Bez nich nemůžeme chytat další pokémony, natož je brát s sebou."

"Napadlo mě," navrhnul Lucas, "že bychom mohli zajít za profesorem Rowanem a požádat jej o nějaké pokébaly. Pamatuješ přece, co říkal. Můžeme za ním zajít vždy, když se vyskytnou nějaké problémy."

"Tak co si takhle dát závod?" ušklíbl se Nolan. "Kdo bude u profesorovy laboratoře poslední, je Caterpie!" Vzápětí se rozběhl směrem k Sandgemu.

Já už nezávodím, radši tam normálně dojdu, pomyslel si Lucas. Vybavil si totiž rozhovor s matkou.

Vrátil se k rozcestí a odtud se vydal ke zkratce do Sandgemu. Zastavil se před vysokou trávou. Tentokrát tudy projdu. Ale asi bych měl pustit Piplupa, aby mi pomohl. "Pojď ven, Piplupe," řekl Lucas a hodil pokébal. Piplup se objevil asi metr dál od místa dopadu pokébalu. "Pip-lup?" ozval se pokémon a zvědavě se podíval na svého trenéra.

"Koukni, Piplupe," přikleknul si Lucas a ukázal na zkratku. "Za tímhle lesíkem je městečko Sandgem. Musíme tudy projít, pokud se tam chceme dostat rychleji. Ale musíme si dávat pozor na divoké pokémony, kteří tu žijí." Pak vzal svého pokémona do náruče, zvedl ze země svůj odhozený pokébal a vydal se dál zkratkou.

Když měl Lucas půlku zkratky za sebou, pomyslel si, že projít tudy nebude takový problém, jak se obával. Tuto myšlenku ale vzápětí rozvířil nějaký pokémon, který přeletěl chlapci těsně před očima. "Co to je?" polekal se Lucas.

Piplup najednou vyskočil svému trenérovi z náruče a zaujal bojové postavení. Stejně tak učinil i létající pokémon, který se usadil před Piplupa a upřeně se na něj díval. Teprve teď si mohl Lucas neznámého pokémona prohlédnout. Byl to ptačí pokémon o něco menší než Piplup a s béžovou až tmavě šedivou barvou peří. Charakteristickým znakem byla bílá péřová maska na jeho tváři.

O co mu jde? Že by chtěl bránit své teritorium? pomyslel si Lucas. Jeho myšlenky se v mžiku potvrdily, protože divoký pokémon nečekaně vystartoval vpřed a vrazil do Piplupa celým svým tělem. Vodní pokémon odletěl asi metr zpátky ke svému trenérovi.

"Tak tohle ne! Piplupe, Tlučení!" zavelel Lucas. Piplup se rozeběhl proti svému protivníkovi, avšak ten zamával křídly a vzlétl nad hlavy narušitelů jeho území. Než stihl Lucas vydat nový povel, ptačí pokémon se bleskovou rychlostí snesl na Piplupa a znovu se s ním srazil. "Piiip!" vydal ze sebe vodní pokémon a upadl na záda. Lucas zaťal pěsti. Proboha, to je ten pták tak rychlý? Co mám udělat?!

"Piplupe, nevzdávej se!" zvolal Lucas. Piplup se znovu postavil, ale očividně byl již zesláblý. Něco mě napadlo! Musím ale počkat, až ten pták zase zaútočí. Divoký pokémon se na okamžik zahleděl na svého protivníka a vzápětí se rozletěl k dalšímu útoku.

"Teď, Piplupe! Klovací útok!" vzkřikl Lucas. Piplup silně klovnul svého protivníka v poslední okamžik, čímž se mu podařilo odrazit útočný manévr nepřítele. Ten upadl k zemi namísto toho, aby se mu podařil další náraz.

"Piplupe, doraž ho Tlučením!" nakázal Lucas. Piplup se vrhnul na nepřítele dřív, než ten se stihl vzpamatovat ze svého nedobrovolného přistání. Lucasův pokémon začal protivníka tlouct křídly a pokračoval tak dlouho, dokud divoký pokémon neležel v trávě zcela omráčený.

"To bylo dobré, Piplupe," pochválil Lucas svého pokémona, který v reakci nadšeně zapípal a hned nato se unaveně posadil a vydýchával. Vzápětí ale oba zaslechli nějaké divné zvuky. To se mi vůbec nelíbí, pomyslel si Lucas a začal se rozhlížet po zdroji zvuků. Když se nakonec zahleděl k nebi, naskytl se mu hrozivý pohled na velké hejno ptačích pokémonů podobných tomu, kterého nyní porazil.

"Á, to ne!" vyrazil ze sebe Lucas. "Piplupe, musíme pryč!" Okamžitě popadl svého pokémona do rukou a rozběhl se směrem k Sandgemu. Utíkal, seč mu nohy stačily, ale hejno ptačích pokémonů se na něj stále dotahovalo. Tohle že je zkratka?! Kde jen má konec?! Nakonec přeci jen spatřil před sebou konec lesíka. Ptačí pokémoni postupně začali upouštět od dalšího pronásledování. Poslední pronásledovatel se obrátil zpět, když se Lucasovi s Piplupem v náručí konečně podařilo vyběhnout ze zkratky.

Mladému trenérovi se velmi ulevilo, když zahlédl v dálce městečko Sandgem. "Zvládli jsme to, Piplupe," pronesl vyčerpaný Lucas. "Támhle je město, odpočineme si tam."

"Pip," odpověděl neméně znavený pokémon.
Oba pak vyrazili pomalým, ale jistým krokem k prvním domkům, bohatší o nové zkušenosti.
Kdepak je asi Nolan?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama