"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

6.kapitola

22. srpna 2010 v 8:00 | Captain George Zappy |  Pokémon: rudý řetěz
Po delší době se vracím s další kapitolou pokémoního příběhu.

Začíná nový den a Lucas zjišťuje, že Nolan už odešel z Twinleafu bez něho, navíc dostává za úkol něco mu doručit. Vydává se tedy za svým kamarádem a přitom doufá, že si konečně chytí nového pokémona. Podaří se mu to? A co se bude dít dál v Sandgemu, Lucasově zastávce na cestě do města Jubilife?




Posílení týmu



Následující den se Lucas probudil v sedm hodin ráno. Vzbudil by se o něco později, nebýt Piplupa, který jej v tu dobu ustavičně pošťuchoval.
Chlapec se znaveně protáhl. Pak se pousmál na svého pokémona. "Dobré ráno, Piplupe," řekl mu a posadil se.

"Piplup!" radostně odpověděl tučnáčí pokémon.

Lucas se narychlo oblékl a pak zalovil ve svých věcech pro spací pytel. Sotva jej našel, přivázal si jej na batoh. Bylo mu jasné, že nejspíš nebude pokaždé přespávat v pokémonovém středisku a proto bylo na místě se dobře připravit. Když byl hotov, vzal si batoh do ruky a nechal Piplupa, ať mu vyleze na rameno. Poté pomalu sestoupil do přízemí.

"Dobré ráno, Lucasi," pozdravila jej máma, když sešel ze schodů. "Vyspal ses dobře?"

"Jo, díky," pousmál se Lucas, odložil batoh a zasedl ke stolu, kde už měl nachystanou snídani. Piplup seskočil k zemi a vrhnul se k misce s tuhou pokémonskou stravou.

"Oba vypadáte skvěle," řekla máma. "Tak co, jak bylo v Sandgemu?"

"Báječně," odpověděl Lucas a vytáhl z kapsy pokédex. "Tenhleten přístroj jsem dostal od pana profesora," pochlubil se.

"Copak to je?" ptala se máma, prohlížejíc přístroj. "Nějaký nový pokédex? Tenhle jsem nikdy dřív neviděla."

"Jo, úplně nový typ," přikývnul Lucas. "A ještě něco. Profesor Rowan mě požádal, abych mu pomohl s jeho výzkumem. S tímhle pokédexem mám zaznamenat co nejvíc existujících pokémonů."

Ta slova uhodila do Lucasovy mámy jako blesk. Střídavě se dívala s překvapeným výrazem ve tváři na pokédex a na svého syna. "Cože?" pronesla po chvíli. "Doopravdy tě pan profesor pověřil něčím tak velkým?"

"Ano," odpověděl Lucas. "Je to pravda, věř mi."

"Pip-lup," zastal se pokémon svého trenéra.

Máma se zamyslela. Nevypadá, že by si vymýšlel. "To ovšem znamená, že budeš cestovat po celé oblasti Sinnoh, ne? Přesně to sis vlastně přál."

"Jasně," potvrdil Lucas. "A taky už vím, co bych opravdu chtěl. Chci se stát nejlepším trenérem pokémonů a vyhrát v sinnožské Pokémonové lize!" zvolal plný odhodlání. Najednou však posmutněl. "Ale..."

"Ale copak?" ptala se ustaraně máma. "Je tu nějaký problém?"

"No... vlastně je," pronesl Lucas. Musím jí to říct na rovinu. "Nemám žádné peníze. Bez nich si nemůžu kupovat jídlo a tak -"

"Bez obav," přerušila jej máma. "Na tohle jsem myslela," usmála se a začala se přehrabovat v kabelce. Po chvíli z ní vytáhla nějaké peníze a podala je překvapenému Lucasovi. "Zdá se, že kapesné dostaneš protentokrát o něco dříve," pousmála se.

"Páni," vydal ze sebe Lucas. "To je bezvadný! Díky moc, mami, jsi skvělá!" zvolal nadšením a uložil peníze do batohu.

"Vždyť víš, že ti ráda pomůžu," řekla máma, ale pak se na svého syna zkoumavě podívala. "Máš opravdu všechno? Napadlo mě, jestli sis zabalil ještě náhradní oblečení?"

"Jejda," zarazil se Lucas. To je děs, už jednám tak bezhlavě jako Nolan. "Tak to musím ještě nahoru. Počkej tady, Piplupe," řekl svému pokémonovi. Pak schoval pokédex do kapsy, popadl batoh a vyběhl zpátky do pokoje. Vrátil se až za pět minut. Matka mu mezitím připravila svačinu.

"Teď jsi perfektně připravený na cestu trenéra pokémonů," sdělila synovi, který právě uložil jídlo do batohu. "Jsem skutečně hrdá na to, že budeš poznávat nové věci. O mě se nemusíš bát, já to tady zvládnu. Ale čas od času mi zavolej, jak si vedeš, prosím tě."

"Zavolám, to ti slibuju," řekl Lucas. Už se chtěl rozloučit, když tu najednou někdo zaklepal.

Lucas se obrátil ke dveřím a otevřel je. Za nimi stála matka jeho kamaráda Nolana. "Zdravím vás," řekla a vstoupila dovnitř.

"Dobrý den," odpověděl Lucas. Jeho matka se jen usmála na příchozí návštěvnici.

Sousedka se začala rozhlížet po celém obýváku. "Chtěla jsem se zeptat... není tady náhodou můj Nolan?"

"Nolan?" podivila se Lucasova máma. "Ne, ten tu není."

"To ale znamená," zachmuřila se sousedka, "že už je pryč z města. Jenže co teď?"

"Co, on už šel?!" vyjekl Lucas. Copak nemůže aspoň jednou počkat?! Mohl jsem mu navrhnout, abychom šli společně...

"Bohužel," přiznala sousedka. "Ten kluk vykřikoval, že půjde do světa za dobrodružstvím a že se chce stát nejlepším trenérem pokémonů na světě. Pak vyběhl z domu."

No skvělý, mohl jsem to očekávat, zamračil se Lucas.

"Nechápu, proč je tak svéhlavý," pokračovala sousedka. "Proč vždycky jedná tak unáhleně... Ani jsem mu nestačila dát tohle..." odmlčela se a ukázala nějaký balíček. "Je to však moje chyba, měla jsem si vzpomenout dřív... Myslela jsem, že nejdřív půjde za vámi."

Lucasova máma se na okamžik zamyslela, ale pak dostala nápad. "Neboj se, ten balíček mu doručí Lucas," navrhla sousedce. "Byl bys tak laskavý?" zeptala se pak svého syna, který málem nevěřil svým uším.

"Opravdu?" podivila se Nolanova matka. Otočila se k Lucasovi a natáhla k němu ruku s balíčkem.
"Prosím, doruč Nolanovi ten balíček místo mě."

Lucas stále vyjeveně zíral. Teď jsi tomu nasadil korunu, kámo, honilo se mu hlavou. To by mě zajímalo, co v tom balíčku máš... Ale nechám se překvapit. "Tak jo, předám mu to," přikývl nakonec a vložil balíček do batohu. Znovu však znejistěl. "Jenže já nevím, kde ho hledat."

"Já to naštěstí vím," děla sousedka. "Zamířil do města Jubilife, které leží na sever od Sandgemu. Stačí, když se budeš držet cesty 202. Nemůžeš to minout."

"Město Jubilife," říkal si stále nejistý Lucas spíše pro sebe. "To je mi jasné, tam jsem chtěl vyrazit. Jenže co když tam Nolana náhodou nenajdu?"

"Neboj se," uklidňovala jej Nolanova matka. "Slíbil, že mi zavolá z pokémonského střediska v Jubilifu, jakmile se tam dostane. Řeknu mu, aby tam na tebe počkal."

"Mockrát děkuju," děl s úsměvem Lucas a nasadil si batoh. Piplup mu znovu vylezl na rameno.
"Tak ahoj," loučil se Lucas.

"Měj se krásně a šťastnou cestu!" slyšel Lucas mámina slova. Chlapec se ještě otočil ve dveřích, aby zamával na rozloučenou a pak vyšel ven.

Šel úplně stejnou cestou jako včera: na sever po cestě 201, na rozcestí doprava a pak kráčel ke zkratce. Snad už konečně chytím dalšího pokémona. Nerad bych, aby mi to zase někdo pokazil, vybavil si Lucas včerejší porážku s Mikem. Nemůžu pochopit, že Mike se chová k Magnemitovi takhle. To ho vážně zajímá jenom hrubá síla pokémonů a nic jiného? To přece není možné...

Lucas se opět pozastavil před vysokou trávou, rostoucí v lesíku. "Tak jsme tu zas, Piplupe," sdělil svému pokémonovi. "Cítíš se připravený?"

"Piplup!" zvolal pokémon a přikývl hlavičkou.

Lucas se vydal vstříc zkratce s úmyslem chytit si dalšího pokémona. Měl ale trochu strach z toho, že by se mohl opakovat včerejší nepříjemný zážitek s ptačími pokémony. Mike se určitě jen naparoval. Jak si vůbec může myslet, že by můj Piplup odrazil celé hejno? To bych rád viděl jeho na mém místě. Vsadím se, že i s Magnemitem by měl co dělat.

Po chvíli Piplup najednou pozvedl hlavičku a zahleděl se směrem doprava. "Co se děje, Piplupe?" zeptal se jej Lucas.

"Pip-lup, piplup," zapípal pokémon a ukázal křídlem na nějaký strom.

"Počkej," snažil se mu porozumět Lucas. "Ty chceš jít k tamtomu stromu?"

"Pip," přikývl Piplup v odpověď.

Lucas se přiblížil ke stromu, přemýšlejíc, proč Piplupa tak zaujal. Zjistil to teprve, když byl od něj vzdálen pouhých deset metrů. Na onom stromě totiž rostlo nějaké ovoce.
"Aha," pronesl Lucas a pousmál se. "Ty si chceš dát ještě svačinku, že jo, Piplupe?" Pokémon
znovu přikývl.

"Dobře, tak si tu odpočinem," řekl Lucas a šel blíž ke stromu. Utrhl z něj jeden plod a podal jej Piplupovi, který hned nato seskočil na zem a začal jíst. Chlapec si sundal batoh, vytáhl vlastní svačinu a pustil se do ní.

Sotva dojedli, Lucas vstal a znovu si nasadil batoh. Pak ale zaslechl ze stromu nějaký šramot. Když se pořádně podíval do koruny, uviděl malého ptačího pokémona, který se nejspíš také chystal najíst. Ihned mu byl povědomý svojí béžovou, až tmavě šedivou barvou peří a také bílou péřovou maskou na tváři. Počkat! Není to náhodou...? Lucas rychle vytáhl pokédex. Jakže ho Mike nazval?

"Starly. Špaččí pokémon," promluvil přístroj. "I přes svou velikost dovede mávat křídly se značnou silou. Starly obvykle cestují ve velkých hejnech a je obtížné povšimnout si osamocených jedinců. Je-li hejno moc velké, začnou se Starly mezi sebou hašteřit." Identifikace ukázala, že jde o normálního létajícího pokémona.

"Tak tohle je Starly," konstatoval Lucas. Zdá se, že mám skvělou příležitost chytit ho! Pak si všiml Piplupa, který upřeně sledoval ptačího pokémona.

"To je naše šance," rozhodl se Lucas. "Připrav se, Piplupe, pokusíme se ho chytit." Piplup bojovně zapípal a zaujal bojový postoj. Zmíněný Starly na to reagoval ohlédnutím se na mladého trenéra a jeho pokémona.

"Piplupe, začneme. Klovací útok!" zvolal Lucas. Piplup vyskočil proti Starlymu a jeho zobáček se rozzářil. Starly se však tomuto výpadu obratně vyhnul. Co to...

Piplup přistál na zemi a otočil se k protivníkovi. Starly, mávajíc křídly ve vzduchu, vyrazil ze sebe skřek, který Piplupa evidentně vyděsil. Jejda, to musel být Vrčivý útok.

"Piplupe, nedej se! Použij Tlučení!" zavelel Lucas. Piplup opět vyskočil ke svému protivníkovi. Tentokrát se trefil a Starly dostal pár ran drobnými křídly tučňáčího pokémona.

Starly se však nehodlal jen tak vzdát. Sotva se vzpamatoval, rozletěl se proti Piplupovi tak prudce, že to Lucas ani nepostřehl. Zaskočený Piplup nestihl nic udělat a pak už jen vyjekl bolestí a vlivem prudkého nárazu odletěl metr zpátky ke svému trenérovi.

"Co to bylo?" vyjekl poplašeně Lucas a honem použil pokédex.
"Rychlý útok," odpověděl přístroj. "Fyzický útok normálního typu. Pokémon narazí do protivníka
takovou rychlostí, že samotný útok je téměř nepostřehnutelný." To není dobrý...

"Jak je ti, Piplupe?" otázal se Lucas svého pokémona. Ten se znovu postavil na nohy a podíval se na poletujícího Starlyho. "Zkus znovu Tlučení!" Piplup znovu vyskočil směrem k soupeři, ale k Lucasovu překvapení Starly zahájil protiútok. Prudce se rozletěl naproti Piplupovi a jejich útoky se střetly. Vodní pokémon tvrdě přistál na zádech, zatímco jeho létající protivník vyvázl jen se škrábnutím.

"To snad ne!" vyděsil se Lucas. "Piplupe, prober se, prosím!" Jeho pokémon se sice opět postavil, ale po takové srážce vypadal dost oslabený. Lucas zaťal pěsti a sklonil hlavu. Co mám jen dělat? Tenhle Starly je výrazně silnější než ten, kterého jsem potkal včera. Proboha, teď přece neprohrajem... nebo snad...

Piplup se ohlédl na svého trenéra a zmerčil, jak si chlapec zoufá. Najednou se v pokémonovi probudilo velké odhodlání vyhrát tenhle zápas. Upřeně pohlédl na Starlyho, který se evidentně chystal k dalšímu náletu. Piplup otevřel zobáček a k velkému překvapení svého trenéra vyplivl na létajícího pokémona malou salvu vodních bublin. Starly, který tohle nečekal, dostal přímý zásah.

"Co tohle... bylo?" vyrazil ze sebe Lucas. "Že by nějaký nový útok?"

"Piplup!" odpověděl jeho pokémon. Ten se rozhodl svůj útok zopakovat. Vyplivl další salvu bublinek proti Starlymu, který se stále vzpamatovával z předchozího útoku. Piplup opět zasáhl svůj cíl, takže Starly konečně padl k zemi zcela omráčený.

Lucas použil svůj pokédex k získání informací o Piplupově útoku. Přístroj řekl: "Bublinový útok. Zvláštní útok vodního typu. Při použití tohoto útoku bude protivník zasažen malým proudem vodních bublin."

"Teda Piplupe, teď jsi mě fakt překvapil," pochválil Lucas svého pokémona. Piplup vítězně zapípal a posadil se, aby si odpočinul.

Chlapcovy oči se nyní upřely na ležícího Starlyho. Ihned si přichystal pokébal a zvětšil jej.
"Pokébale, leť!" vykřikl a hodil jím po Starlym.

Pokébal zasáhl ptačího pokémona a otevřel se, načež do něj vstoupil Starly ve formě červené
energie. Pak se pokébal uzavřel a dopadl na zem, kde se začal vrtět a jeho tlačítko se rozblikalo. Doufám, že to vyjde. Piplupa stál tenhle boj spoustu sil, pomyslel si chlapec. Velmi se mu ulevilo,
když pokébal konečně znehybněl.

Lucas si vzal pokébal a podržel jej nad hlavou po vzoru Lindy. "Paráda! Chytil jsem Starlyho!" zvolal radostí bez sebe.

"Piplup!" přidal se vodní pokémon.

"Mockrát díky, Piplupe," děl rozesmátý Lucas. Přiklekl si k němu a začal jej hladit po hlavičce. "Byl jsi fantastický. Bez tebe bych to nedokázal." Po těchto pochvalných slovech si připnul pokébal se Starlym k opasku a pak vzal do ruky Piplupův pokébal. "Teď si pěkně odpočiň," řekl Piplupovi a nechal jej vrátit se do pokébalu, který si pak rovněž připevnil na opasek.

Lucas vstal a rozhlédl se kolem sebe, jestli náhodou nehrozí nějaké nebezpečí. Zdá se, že vzduch je čistý. Poté se vrátil na lesní cestu a pokračoval na cestě do Sandgemu. Musím se tam zdržet a nechat pokémony, ať si odpočinou ve středisku. Koneckonců, Nolan na mě musí počkat.

Bez dalších incidentů dorazil Lucas bezpečně do městečka a rovnou zamířil do pokémonského střediska. V hlavním sálu právě stála za pultem známá sestra Joy. "Dobrý den," pozdravil ji Lucas.

"Vítej, Lucasi," odpověděla Joy. "Potřebuješ opět pomoci?"

"Ano," přikývl Lucas a vzal do ruky pokébaly se svými pokémony. "S Piplupovou pomocí jsem chytil nového pokémona a oba jsou teď hodně vyčerpaní. Můžete se na ně podívat?"

"Ale jistě," řekla Joy a převzala pokébaly.

"Děkuji vám," děl Lucas. "Zase se sem vrátím. Zatím se mějte."

"Ty také," odvětila Joy odcházejícímu chlapci.

Lucas začal postávat přede dveřmi do střediska. Co já teď ale budu dělat? tázal se sám sebe. Za chvíli ale dostal nápad. No jo vlastně! Mohl bych se podívat do obchodu. Seženu tam nějaké jídlo na cesty a k tomu pár léků. S touto myšlenkou nabral směr k obchodu pro trenéry pokémonů.

Chlapec se na okamžik zastavil před obchodním domem. Snad tam nic nebude předražené. Už chtěl vstoupit dovnitř, když najednou zaslechl, jak na něj volá známý hlas: "Ahoj, Lucasi!" Ohlédl se a zpozoroval blížící se Lindu.

"Jé, ahoj," pozdravil ji Lucas. "Jak se vede?"

"Dobře, díky," usmála se Linda. "Jdeš také nakupovat?"

To Lucase trochu popletlo. "Počkej... ty taky jdeš do obchodu?"

"Jasně," potvrdila Linda. "Dneska bych chtěla jít do města Jubilife a na to se chci dobře připravit. A co ty?"

"Další pěkná náhoda," zazubil se Lucas. "Jsme tu oba za stejným účelem."

"Tak pojďme," pobídla chlapce Linda.

Děti vstoupily do obchodního domu, vzaly si nákupní košíky a začaly se procházet mezi regály. Ze všeho nejdříve se vydaly do oddělení s potravou pro pokémony.

"Nejlepší jídlo pro pokémona je takové," radila Lucasovi Linda, "které odpovídá jeho typu. Najdi něco pro vodní pokémony, určitě to tvůj Piplup ocení." Pak si začala dávat do košíku některé plechovky s jídlem.

"Dobře," pochopil Lucas a pozorně se rozhlížel. Po chvíli hledání našel kýžené plechovky s tuhou pokémonskou stravou vhodnou pro vodní typy a hned vložil tři do košíku. Pak si ještě vzal tři další plechovky s potravou speciálně pro ptačí pokémony. "Tohle zase bude dobré pro Starlyho," pronesl.

"Co, ty už jsi chytil nového pokémona?" zeptala se překvapená Linda.

"Jejda, promiň," omlouval se Lucas, "zapomněl jsem se pochlubit. Je to tak, chytil jsem Starlyho při cestě do Sandgemu. Teď je i s Piplupem ve středisku."

"Chápu," pousmála se Linda. "Taky se pochlubím. Ještě dřív, než jsem chytila Bidoofa, podařilo se mi chytit jiného pokémona, Kricketota. Proto jsem ti mohla dobře vysvětlit, jak chytat pokémony."

"Vážně? A ukážeš mi ho?" ptal se zvědavý Lucas.

Linda se znovu pousmála a vzala do ruky pokébal. "Klidně. Pojď ven, Kricketote," řekla. Pokébal se dívce otevřel v ruce a pak se před dětmi zhmotnil malý hmyzí pokémon. Byl zbarvený převážně do červena, jinak měl kolem krku bílý límeček a zrovna tak bílé bříško. Stál na krátkých černých nožkách, jeho ručičky byly rovněž krátké a černé. Z tmavě červeného malého výrůstku na jeho čele rostla dvě černá tykadla, vzdáleně podobná knírkům.

"Teda, ten je pěkný," řekl uchvácený Lucas a vzal do ruky pokédex.

"Kricketot. Cvrččí pokémon," ozvalo se z pokédexu. "Když začne vrtět hlavou dopředu a dozadu, jeho tykadla narazí do sebe a vydají zvuk podobný xylofonu. Takto se Kricketot dorozumívá s ostatními pokémony svého druhu." Jednoznačně šlo o hmyzího pokémona.

"Mě se taky líbí," souhlasila Linda a vysadila Kricketota na své levé rameno. "Hlavně ty pěkné melodické zvuky, které vydává." Kricketot zareagoval tím, že pohnul hlavičkou dopředu a jeho tykadla se srazila. Příjemný zvuk umocnil pohodovou náladu.

Jakmile si Lucas s Lindou vybrali potřebné jídlo pro pokémony, zamířili do dalšího oddělení, kde si začali vybírat léky.

"Vezmeme si tyhle běžné hojivé léky a pár protijedů," ukázala Linda na zmíněné léky. "Na nějakou dobu to bude stačit."

"Všechny vypadají jako spreje," konstatoval Lucas. "To vypadá jednoduše. Vezmu lék, stříknu s ním pokémonovi na ránu a za nějakou dobu není po zranění ani stopa."

"Tos vystihl přesně," přikývla Linda. Kricketot vydal svými tykadly další xylofonovitý zvuk.

Jakmile si Lucas s Lindou vybrali potřebné léky, vyrazili rovnou k pokladně, kde zaplatili za vše, co si pořídili. Moc mi teda nezbylo, pomyslel si chlapec, když se podíval na zbývající peníze. Musím opravdu kupovat jen to, co potřebuju.

"Teď bychom se mohli naobědvat v pokémonském středisku," navrhla Linda, když opustili obchodní dům. "Co ty na to, Lucasi?"

"Dobrý nápad," souhlasil chlapec. "Začíná mi kručet v břiše." Nato začal následovat Lindu směrem do střediska. Zajímalo by mě, co teď asi dělá Nolan?

"Víš, co mě teď napadlo?" řekla při cestě Linda. "Co bys řekl na to, že půjdeme do Jubilifu společně?"

Lucas se příliš dlouho nerozmýšlel. "Rozhodně jsem pro," přikývl. To je skvělý. Nebudu tam muset jít sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama