"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

7.kapitola - Veterán z Johta

30. srpna 2010 v 8:00 | Captain George Zappy |  Pokémon: rudý řetěz
Pokémon: rudý řetěz
Znovu po dlouhé době uveřejňuji další kapitolu Rudého řetězu. Při nedostatku inspirace to bohužel dopadá takhle :).

Lucas a Linda se po odpočinku vydávají směrem k městu Jubilife. Během cesty ale potkají jistého velmi zkušeného trenéra pokémonů, který, jak se zdá, nemá ze seznámení s dětmi velkou radost. Jak toto setkání vyvrcholí? Co si z něj Lucas odnese?

Veterán z Johta

Lucas a Linda právě seděli u stolu v hlavním sálu pokémonského střediska. Byli už dávno po obědě a chlapec chtěl počkat, než se jeho pokémoni uzdraví.

"Co vlastně budeš dělat v Jubilifu?" zeptal se Lucas kamarádky.

"Na nějakou dobu se tam zdržím," prozradila Linda. "Chci se dozvědět, jací pokémoni žijí v okolí města." Na okamžik se zamyslela. "Co ty? Půjdeš rovnou do Oreburghu?"

"To asi ne," děl Lucas. "Nejdřív musím v Jubilifu najít Nolana."

"Co je s ním?" podivila se Linda.

Lucas otevřel svůj batoh a vyndal z něj balíček od Nolanovy matky. "Tenhle balíček mu musím doručit. Jeho máma mu jej nestihla předat. Nevím, co je uvnitř, asi jídlo nebo nějaké překvapení."

"Ach tak," pokývala hlavou Linda.

"Nolan na mě bude čekat v tamním pokémonském středisku," pokračoval Lucas, "takže nebudu muset pobíhat po městě jako zběsilý. Ale asi si dovedeš představit, jak se tam bude Nolan nudit."

"Jasně," zasmála se Linda, "úplně živě, když už vím, že je hektický. Ale třeba se vůbec nenudí a věnuje čas tréninku svého Turtwiga," napadlo ji.

To je vlastně fakt, došlo Lucasovi, který vrátil balíček zpět do batohu. Měl bych si taky jednou vyhradit čas na pořádný trénink.

Za dalších několik minut přistoupila k jejich stolu sestra Joy. "Lucasi, tví pokémoni jsou již připraveni," oznámila chlapci.

"Mockrát děkuji," řekl Lucas a vstal ze židle. "Hned si je půjdu vyzvednout."

"Já na tebe počkám venku," sdělila mu Linda. Nato také vstala a odešla ven, kde začala postávat přede dveřmi.

Za chvilku vyšel ze střediska i Lucas. Pokébaly se svými pokémony již měl zase připnuté k opasku svých kalhot. "Jsem připraven," řekl odhodlaně. Linda se jen usmála.

Mladí trenéři započali svou cestu do města Jubilife. Odešli ze Sandgemu silnicí vedoucí severním směrem. Z cesty 202 odbočili na lesní stezku, kterou šli již včera.

"Pamatuješ," pronesl Lucas během chůze lesem, "jak jsi mi říkala, že nebudu pořád jenom vyhrávat?"

"Ano, pamatuji se," řekla udiveně Linda. "Ty jsi včera s někým prohrál?"

"Čteš mi myšlenky," přikývl Lucas. "Včera jsem potkal nějakého staršího kluka, jmenoval se Mike. Porazil mě, byl jsem bez šancí proti jeho Magnemitovi." Vzápětí se znovu rozpomněl na všechno, čím jej Mike rozčílil. Podle mě jsi jako trenér dost ubohý, když jsi do toho lesa šel totálně nepřipravenej. Nic lepšího neumíš? Takhle to nikdy nikam nedotáhneš. Ty radši zůstaň doma. Zatnul ruce v pěst.

"Copak je?" tázala se Linda. "To tě tolik rozčílila ta prohra?"

"Zamrzela mě," upřesnil Lucas, "ale hlavně mě štve to, jak se Mike choval. Jako by nebral na nikoho ohledy, jenom na sebe."

"Každý trenér je jiný," konstatovala Linda. "S tím nic nenaděláme."

Pokračovali dál skrz les. Delší dobu se nic nedělo, když tu najednou zaslechli zvláštní zvuky. Znělo to, jako by někdo nedaleko sváděl zápas.

"Odkud to přichází?" zeptal se Lucas.

"Myslím, že odněkud za támhletím porostem," ukázala Linda na nedaleké husté křoví. "Jsou dvě možnosti. Buď se tam perou divocí pokémoni, nebo je tam nějaký trenér a trénuje své pokémoní kamarády."

"Já bych se na to podíval," navrhnul Lucas. "Co ty na to?"

"Tak dobře," přikývla Linda a opatrně šla za Lucasem.

Přiblížili se ke křoví a schovali se za něj. Měli na dohled malou mýtinu, ze které vycházely všechny ty zvuky. Naskytl se jim pohled na obrýleného mládence, jehož věk Linda odhadla na šestnáct let. Měl krátké černé vlasy, byl oděný v černozeleném tričku a šedivých kalhotách a na nohou měl vetší černé boty. O nedaleký strom měl opřený bicykl žluté barvy, vedle kterého ležel černý batoh. Mládenec právě sledoval dva pokémony, kteří nedaleko něj posedávali.

Jeden z pokémonů nápadně připomínal kuře s nedostatečně vyvinutými křídly. Zato však disponoval velkými pařáty na svých nohou a také měl na hlavě hřebínek, připomínající plamen. Jeho peří bylo zbarvené převážně do oranžova, jen na hřebínku a málo vyvinutých křídlech mělo žlutou barvu.

"Ten je taky pěkný," pronesl Lucas a vytáhl pokédex.

"Torchic, kuřecí pokémon," promluvil pokédex. "Ve svém břiše má zvláštní měchýř, ve kterém ukrývá svůj oheň. Když jej někdo obejme, pocítí jeho hřejivé teplo. Torchic je schopen vydechovat oheň o teplotě 1800 stupňů Fahrenheita." Identifikace pak jen potvrdila, že se jedná o ohnivý typ.

"Opravdu zajímavé," uznala Linda. "A co je zač ten druhý?" optala se, vzala si vlastní pokédex a namířila s ním na druhého pokémona. Byl to malý pták s modrým peřím, červenou maskou na tváři a stejně tak červenou horní polovinou hrudi. Zbytek jeho těla a spodní strany křídel měly bílou barvu. Typická pro něj byla dvě ostrá ocasní pera.

"Taillow, drobný vlaštovčí pokémon," pověděl dívčin pokédex. "Je proslulý svou odvahou. Nikdy dobrovolně neustoupí z boje, i když stojí proti mnohem většímu protivníkovi. Nemá rád chladná období a proto často létá do oblastí, kde je teplo." Linda si pak ověřila, že jde o normálního létajícího pokémona.

"Oba asi budou patřit tomu trenérovi," uvažoval Lucas. "Myslím, že on je teď trénuje."

"Tiše," sykla Linda a ukázala na trenéra. "Něco povídá."

"Takže," byl slyšet mládencův hlas, "zkusíme to ještě jednou, jen s tím rozdílem, že si vyměníte role. Torchicu, ty se budeš bránit. Taillowe, soustřeď se, abys v rámci možností zasáhl svůj cíl. Tak na místa." Na okamžik se odmlčel, aby dal čas pokémonům na přípravu. "Taillowe, Křídlový útok! Torchicu, Dvojitý útok!" vydal mládenec povely.

Taillow se rozletěl proti Torchicovi a jeho křídla se rozzářila. Torchic však bleskurychle vytvořil několik kopií sebe samotného. Taillow zasáhl křídlem jednu z kopií, která hned nato zmizela.

"Jak to, že se Torchic takhle zkopíroval?" vydechl překvapený Lucas a použil svůj pokédex. Přístroj řekl: "Dvojitý útok. Taktický útok normálního typu. Při jeho použití pokémon zrychlí natolik, že vytvoří několik svých iluzorních kopií. Může se tak snadno vyhnout útoku nepřítele a pak překvapivě zaútočit z neočekávaného místa."

"Taillowe, snaž se víc!" volal mládenec. "Zbytečně si to zkomplikuješ, pokud pořádně nezrychlíš. Torchicu, ty pokračuj ve Dvojitém útoku." Torchic vytvořil ještě několik dalších svých kopií. Taillow stále podnikal nálety s Křídlovým útokem, ale promáchl ještě několikrát. Zdálo se však, že létal a útočil stále rychleji.

"Teď máš dobrou rychlost, Taillowe," konstatoval trenér, "tak uděláme další pokus s tím útokem, který ses nedávno učil. Použij Vzdušné eso!" Taillowa obklopily pruhy bílého světla a rozletěl se proti dalším kopiím Torchica. Velmi rychle a obratně proletěl několika iluzemi a pak vrazil do pravého Torchica, který vyjekl bolestí. Zbývající iluze se rozplynuly.

Lindě se úžasem rozšířily zorničky v očích. "To byl skvělý útok," pronesla a také použila pokédex.
"Vzdušné eso," prozradil přístroj. "Fyzický útok létajícího typu. Pokémon využije značné rychlosti a obratnosti k tomu, aby zasáhl svůj cíl. Tento útok nikdy nemůže minout."

"Fajn, Taillowe," řekl trenér, "obrať se a použij ten samý manévr. Torchicu, braň se Uhlíkovým útokem." Taillow, stále pohlcený světlem, se ve vzduchu otočil a znovu se rozletěl proti Torchicovi. Ten otevřel zobák ve snaze zaútočit, jenže vtom byl zasažen dalším Vzdušným esem Taillowa. Sice vyplivl salvu malých plamínků, ale nedokázal vlivem soupeřova útoku dobře zamířit, takže plamínky letěly přímo na křoví, za kterým se schovávali Lucas s Lindou.

"K zemi!" zařval Lucas, zalehl na trávník a začal si krýt hlavu rukama, přičemž upustil pokédex. Linda jej promptně napodobila. Část Torchicových plamínků ožehnula křoví, ostatní proletěly dětem nad hlavami.

"Stop! Dejte si přestávku," zvolal mládenec. Jeho Taillow se usadil na zemi, zatímco Torchic se vzpamatovával z utržených zásahů. Mládenec se zatím zadíval na ožehnuté křoví, za kterým Lucas s Lindou leželi. "Mám takový neklamný dojem, že nás někdo sleduje. Hej, vylezte tam vocaď!"

Co se dá dělat, pomyslel si Lucas. Sebral svůj pokédex a postavil se na nohy. Linda se rovněž zvedla ze země i s pokédexem a pak oba vykročili vstříc neznámému trenérovi, který si je měřil zkoumavým pohledem.

"Co tady chcete?" zeptal se jich nevrlým hlasem.

"My..." začal Lucas, " jenom jsme šli kolem a..." zarazil se.

"Slyšeli jsme zvuky," doplnila ho Linda, "tak jsme se rozhodli podívat, co se děje."

"Tak doufám, že jste spokojeni," zavrčel mládenec. "Nemám moc rád, když mě někdo neznámý takhle šmíruje při tréninku. Kdo vlastně jste?"

"Já se jmenuju Lucas a jsem z Twinleafu," představil se chlapec a pak ukázal na vedle stojící dívku. "A to je Linda, moje kamarádka ze Sandgemu."

"Měli jsme namířeno do města Jubilife," dodala Linda.

"A já jsem George," prozradil trenér nezaujatým hlasem, čímž Lucase znepokojil. "Pocházím z městečka New Bark. To je v Johtu, jen tak pro informaci. Jsem tady v Sinnohu, abych vybojoval odznaky z místních stadionů a zápasil v Sinnožské lize."

Lucasovi se znelíbila neutralita, kterou George zachovával. To nechápu. Jeho Torchic nám málem ublížil, i když neúmyslně. A on dělá, jako by se nic nestalo?! Jako by nás ani nechtěl znát?! "Málem nás trefily ty plamínky od Torchica," neudržel se.

"A co vode mě jako chceš?" zamračil se George. "Nemůžu za to, že Torchic nestihl zaútočit včas a tudíž nezamířil přesně," ukázal na kuřecího pokémona, který smutně pípnul. "Nemůžu za to, že právě za tím křovím jste se schovávali. Takže na nějakou rádoby omluvu zapomeň, kámo," probodával Lucase pohledem, "protože nemám za co se omlouvat. Pokud chceš mermomocí někoho obvinit, pak jedině Torchica."

Linda se zdála být šokovaná takovými slovy. Probůh, copak k němu nic necítí? "Georgi, jak můžeš takhle o Torchicovi mluvit?" zastala se kuřecího pokémona. "On přece dělal, co mohl."

"To sice uznávám," podotkl George, "ale ke spokojenosti mi to nestačí. Pokud jej chci úspěšně použít na stadionu v Oreburghu, musí zvládnout ještě něco víc. To platí i pro ostatní pokémony."

"Ty teda nejsi na ně moc milý," procedil Lucas mezi zuby. "To by mě zajímalo, co si o tobě myslí."

"To není tvoje věc, čéče," odsekl George. "A vůbec, radši už nic neříkej. Jenom mě zbytečně štveš."

"No..." spolkl Lucas slova, kterými chtěl George častovat. A to jsem si myslel, že se bude trochu víc lišit od Mika! "A co bys řek' na takovou výzvu k zápasu?!" vyštěkl na něj.

"Lucasi, ovládej se!" okřikla ho Linda.

"Klidně," opět promluvil George neutrálním tónem. "Proti kondičnímu zápasu nic nemám."

Kluci se na mýtině postavili proti sobě, zatímco Linda si držela rozumný odstup od bojiště. Lucas byl stále rozčilený z chladné osobnosti George, z jehož tváře se nedalo nic vyčíst. Torchic a Taillow postávali za svým trenérem.

"Lucasi, jaká budou pravidla zápasu?" otázal se George.

"Pravidla?" zamyslel se Lucas. Musím hned něco vymyslet. "No... Bude to zápas dva na dva. A... vyhraje ten, kdo porazí oba pokémony soupeře."

"No dobře," odkývl George. Je možné, že by kamarádíček měl jen dva pokémony? Zřejmě teprve začíná, pomyslel si a otočil se na dívku. "Lindo, umíš dělat rozhodčí?"

"Já?" zamyslela se Linda. "Teoreticky vím, co rozhodčí dělá."

"Takže o tom něco víš," řekl George. "Zkus to, nic ti to neudělá."

"Tak dobrá," pronesla Linda a přistoupila trochu blíže. Klid, nic se neděje... nemůžu přece nic pokazit...

"Vše připraveno," konstatoval George. "Lucasi, nechám tě, aby sis vybral prvního pokémona."

Lucas si vzal do ruky pokébal se svým nově chyceným pokémonem. "Tak dobře. Leť, Starly!" zvolal a hodil pokébal. Ten se otevřel a ve vzduchu se zhmotnil ptačí pokémon. "Starlyyy!" zaječel a usadil se na zemi.

"Tak Starly, jo?" pousmál se George a vytáhl vlastní pokébal. "Na toho ale mám skvělou protizbraň. Do boje, Arone!" mrštil pokébalem k zemi.

Metr dál od místa dopadu se zhmotnil zvláštní pokémon, který byl o něco větší než Torchic. Měl kulaté tělo, zrovna tak kulatou hlavu a stál na čtyřech krátkých nohách. Části ocelového brnění pokrývaly jeho hlavu, nohy a záda, na kterých měl zřetelné zašpičatění. Brnění bylo navíc poseto několika otvory, z nichž dva největší na pokémonově hlavě umožňovaly výhled pro jeho oči.

"Co je to za pokémona?" zarazil se Lucas a použil svůj pokédex, když si vzal pokébal zpátky.

"Aron, pokémon s železnou zbrojí," sdělil pokédex. "Tento pokémon má tělo z oceli. Aby posílil jeho tvrdost, živí se železnou rudou, kterou si vyhrabává v horách, kde obvykle žije. Někdy jej hlad přinutí k tomu, aby požíral železniční koleje nebo dokonce automobily." Pak si Lucas ověřil, že Aron je ocelový a kamenný typ. Sakra... začínám ty ocelové pokémony nesnášet!

Linda nabyla dojmu, že George rozhodně nebude žádný amatér. Ani se Lucasovi nedivím, že se najednou tak zarazil.Zato Georgeovi, který již sebral Aronův pokébal, se zdálo, že Lucas to začíná příliš protahovat. "Nějaký problém?" zeptal se chlapce. "Pokud nemáš nic proti, nechám tě, ať zaútočíš první."

Lucas sebral všechno své odhodlání. "Tak jdem na to, Starly?"

"Starrr," zavrčel ptačí pokémon.

"Takže... Zápas může začít," řekla nejistě Linda a dala rukou signál.

"Starly, použij Vrčivý útok!" zavelel Lucas. Starly vzlétnul a vydal ze sebe hlasitý skřek, kterého se Aron evidentně polekal.

"Arone, soustřeď se," zvolal George. "Uvolni svou Skrytou sílu!" Arona obklopila žlutá záře a kolem něj se vytvořily světle modré kruhy, které pak vyslal proti Starlymu.

"Dej pozor!" křičel Lucas na Starlyho. Ten se pokusil uhnout, ale povedlo se mu to jen částečně. Několik kruhů jej nepříjemně zasáhlo.

Linda využila svůj pokédex k identifikaci použitého útoku. "Skrytá síla. Zvláštní útok neurčitého typu. Jeho typ a účinnost se různí od pokémona k pokémonovi."

"Můžeš dál, Starly?" zeptal se Lucas špaččího pokémona. Starlyho odpověď ale nebyla zřetelně slyšet, protože George už vydával Aronovi nový povel. "Zaútoč Železným spárem!" byl slyšet soupeřův hlas.

Aron vyskočil proti Starlymu s rozzářenýma předníma nohama a úspěšně jej seknul. Starly zaječel bolestí. Byl už oslabený natolik, že se držel ve vzduchu jen s obtížemi.

"Pokud se nedokážeš přizpůsobit mému tempu," upozornil Lucase George, "pak jsi zcela vyřízený. Arone, Hlavový útok teď!" Aron znovu vyskočil proti Starlymu, tentokrát s vytrčenou hlavou.

"Starly, uhni!" zvolal lehce zmatený Lucas. Starlymu se podařilo uhnout Aronovi, který do něj málem narazil.

"Zkus Rychlý útok!" nakázal dále chlapec. Starly se prudce rozletěl s úmyslem narazit do Arona. To se mu sice podařilo, ale zdálo se, že útok spíše ublížil Starlymu, zatímco obrněný pokémon zůstal prakticky nedotčený. Co se stalo?!

"Kdepak," zakroutil hlavou George, "tohle na Arona nemůže dost dobře fungovat. Na to má příliš tvrdé brnění. Tak tvrdé, že běžné útoky jsou ti prakticky k ničemu."

"Nedělej si ze mě legraci," odsekl rozčilený Lucas. "Starly, zkus znovu Rychlý útok!" Starly napadl Arona stejně jako předtím, avšak obrněný pokémon opět vyvázl bez zřetelného oslabení. Von má pravdu! Normální útoky na něj skoro nepůsobí!

"Tak to už stačí," zívnul George. Buď je kamarádíček tak tvrdohlavý, že opakuje stejnou chybu... nebo jeho Starly momentálně víc nesvede. "Arone, znovu Hlavový útok!"

Aron potřetí vyskočil proti Starlymu, který nestihl zareagovat a utrpěl od protivníka silný náraz hlavou. Starly, neschopen pokračovat, spadl na zem s roztaženými křídly.

"Starly!" křičel zděšený Lucas a rozběhl se k omráčenému špaččímu pokémonovi. "To ne! Co ti je?" to už nad ním klečel. Ach jo...

Ten Starly není úplně nejslabší, pomyslel si George, ale rozhodně potřebuje pořádný trénink. Snad sis to taky uvědomil, kámo. Poté se podíval na dívku.

"Vypadá to," Linda vynášela nejistě verdikt, "že Starly už není schopen zápasu. Aron v tomto kole vyhrává," ukázala na obrněnce. To vypadá bledě...

Lucas vzal svého pokémona do rukou. "Promiň mi to, Starly," pronesl smutně a připravil si jeho pokébal. "Odpočiň si." Starly se vrátil do pokébalu.

"Slušný výkon, Arone," děl George na adresu vítězného pokémona, "ale ber na vědomí, že stále není po všem. Nastoupí ještě jeden protivník."

"Aaa-ron!" odpověděl ocelový pokémon.

To vůbec nevypadá dobře. Doufám, že to Piplup zachrání, pomyslel si Lucas a uchopil Piplupův pokébal. "Pojď ven, Piplupe!" řekl a napřáhl ruku s pokébalem. Ten se otevřel a před Lucasem se objevil tučňáčí pokémon. "Pip-lup!" zapípal a zaujal bojový postoj.

"Já zůstanu u Arona," řekl George a zamyslel se. Piplup je vodní typ. Pokud už umí nějaké vodní útoky, tak by mohl způsobit jisté potíže. Navíc na něj nemůžu efektivně použít Železný spár nebo jiný typově ocelový útok, moc bych ho tím neoslabil. No, nějak si poradím! "Zkus znovu začít jako první, Lucasi."

I Lucas se tvářil zamyšleně. Aron je také kamenný typ, ne? Takže nejvíc šancí budu mít s Piplupovými bublinkami! "Tak jo. Piplupe, začni Bublinovým útokem!" přikázal chlapec. Piplup otevřel zobáček a vyplivl na soupeře malou salvu bublin.

"Arone, Ochranný útok!" zavelel George. V očích Arona se objevil zelený záblesk a hned nato se kolem něj utvořilo nazelenalé ochranné pole. O tuto bariéru se rozprskly všechny bubliny, které Piplup vyslal na Arona. Ochranné pole poté zmizelo.

"No nazdar," užasl Lucas. "Jak máme skrz tohle prolomit?"

"Pip-lup," pronesl znejistělý vodní pokémon.

"Musíš se snažit počítat úplně se vším," prohodil George. "Arone, Hlavový útok!" Aron se rozběhl proti Piplupovi a vytrčil hlavu víc dopředu.

"Uhni, Piplupe!" vykřikl Lucas. Piplup uskočil z cesty Aronovi, který běžel ještě několik metrů dál, než se zastavil. "Znovu Bublinový útok!" Piplup napadl Arona ze zálohy další salvou bublinek.

"Rychle Ochranný útok!" nakázal George. Kamarádíček se opravdu snaží. Aron na poslední chvíli vytvořil kolem sebe ochranné pole, které pohltilo Piplupův výpad.

"Už zase?!" zlobil se Lucas. Co mám dělat, u všech všudy?!

"Ano, a bude hůř," přikývl George. Ověřím si tvůj potenciál, kámo. Aronovo ochranné pole již opadlo.

"Arone, zůstaň k Piplupovi otočený zády. Použij Blátivý políček!" vydal George instrukce. Ocelový pokémon začal hrabat zadníma nohama v zemi, čímž vystřeloval na Piplupa kousky půdy. Vodní pokémon byl několikrát zasažen zeminou, z toho jednou i do tváře tak, že nyní skoro nic neviděl.

Lucas, šokovaný z takového útoku, si znovu připravil pokédex. "Co zas bylo tohle?" vyrazil ze sebe.

"Blátivý políček," odpověděl pokédex. "Zvláštní útok zemního typu. Pokémon mrští zeminou po svém soupeři. Protivník bude oslaben a jeho přesnost při útočení bude snížena."

George se podíval Lucasovi do očí. "Nuže kámo, jak se vypořádáš s tímhle?"

Lucas byl čím dál nervóznější. Co mám sakra dělat?! Na tohle nejsem připravený! Von mi to snad dělá schválně! skuhral sám pro sebe. Pak ale dostal nápad. "Musíme to překonat, Piplupe! Bublinový útok na všechny strany!"

Poloslepý Piplup začal plivat bubliny okolo sebe, avšak žádná salva netrefila Arona. Lucas znervózněl ještě víc. Sakra... takhle asi ne.

To snad nemyslí vážně, pomyslel si George. Tímhle si nepomůže. Já si s ním ještě pohraju a spojím to s vlastním tréninkem. "Otoč se a trošku zacouvej, Arone, a pozor na bubliny," řekl svému pokémonovi. "Tohle je příležitost pokusit se vylepšit jeden útok, který se ti zatím moc nedařil." Aron couvnul blíž ke svému trenérovi, přičemž pozoroval Piplupovo snažení.

"Fajn, Arone. Vzdušné eso teď!" nakázal George. Aron se rozběhl směrem k Piplupovi a obklopily jej pruhy bílého světla. Pak vyskočil do vzduchu a řítil se přímo na Piplupa.

Lucas byl naprosto zděšený. Jak je tohle možné?! "Piplupe, pokus se uskočit do strany!" volal na svého pokémona, ačkoliv tušil, že to vůbec nemusí vyjít. K jeho překvapení se však Piplup dokázal vyhnout zásahu od Arona, kterýžto následně sebou praštil do trávy.

To se dalo čekat, pomyslel si George, že Aron stále neumí ten útok dobře ovládat.

Lucas dostal další nápad, jak zvrátit nepříznivou situaci. "Piplupe, zkus se roztočit a vystřel větší proud bublinek!"

Piplup se začal otáčet kolem své osy a pokusil se vyplivnout co nejvíc bublin. Podařilo se mu vyslat větší salvu do svého okolí. Několik bublinek zasáhlo i Arona, který se po takovém útoku odkutálel o metr zpátky. Znovu se postavil, ale už nevypadal nejlépe.

George se zamračil. Tak dost. Konec hraní. "Arone, Hlavový útok!" Obrněný pokémon se s vytrčenou hlavou rozběhl proti Piplupovi a vrazil do něj. Vodní pokémon skončil na zemi o několik metrů dál.

"Piplupe, nevzdávej to!" volal Lucas. Než se však stihl Piplup postavit na nohy, už vydával George nový povel pro Arona. "Teď použij Skrytou sílu!" zaslechl Lucas protivníka.

Aron začal žlutavě zářit a okolo něho se objevily bledě modré kruhy. Ihned je vyslal proti Piplupovi, který nedostal čas na uhýbání. "Pipluuup!" zaječel vodní pokémon a svalil se na bok.

Lucas vůbec nevěděl, co si počít. Proboha! Tohle nezvládnem!

"A teď zkus ještě jednou Vzdušné eso!" vzkřikl George. Aron se znovu rozběhl a nechal se obklopit pruhy bílého světla, načež vyskočil a znovu se řítil na Piplupa, snažícího se vstát. Tentokrát se Aron trefil. Piplup zůstal bezvládně ležet na břiše.

"Ne, Piplupe!" byl slyšet Lucasův zoufalý výkřik.

"Piplup už není schopen pokračovat," pronesla Linda a ukázala na ocelového pokémona. "Aron znovu vítězí a George vyhrává zápas." Ten pokémon je neuvěřitelně silný...

"Dobrá práce, Arone," přiklekl George ke svému pokémonovi. "Ještě budeme muset věnovat nějaký čas tréninku, ale tvůj výkon je slibný." Torchic a Taillow radostně chválili Arona, který odpověděl vítězným pokřikem.

Lucas vzal Piplupa do náruče. V chlapcových očích byly vidět slzy. "Odpusť mi to, Piplupe," vzlykal. "Tohle... je jen moje vina. Nejsem dobrý trenér. Jsem úplně nemožnej." Asi měl Mike pravdu...

"Ne, Lucasi," napomenula ho Linda. "Nesmíš takhle mluvit. Dělal jsi, co bylo v tvých silách."

"Na tom něco je," přikývl George, který přistupoval k chlapci. "Na to, že jsi začátečník, ses snažil docela dobře. A já si nadaných trenérů pokémonů cením." Všiml si, jak Lucas překvapeně zvedl uslzené oči a pokračoval: "Z tebe může být opravdu dobrý trenér. Potenciál na to máš. Pouze musíš věnovat více času tréninku svých pokémonů."

"Chceš říct... že nejsem neschopný?" vydechl Lucas.

"Přesně tak," George znovu kývl hlavou. "To, jak jsi se pokusil, aby Piplup překonal své oslepnutí protiútokem, byl zajímavý nápad, ačkoliv napoprvé těžkopádný. Ale ten druhý pokus byl lepší, Arona mohl zcela omráčit. Bylo to dobrá ukázka improvizace, to mi věř."

Lucas si setřel slzy z tváře. Spletl jsem se. On není jako Mike. "Díky, Georgi."

Mládenec odpověděl mrknutím oka a otočil se k Lindě. "Jako rozhodčí sis vedla docela obstojně. Příště ale přidej na sebejistotě."

"Vždyť jsem dělala rozhodčí poprvé," pousmála se Linda. Pak se začala zvědavě tvářit. "Jak to, že Aron ovládá tolik různých útoků?"

"Úzce to souvisí s mým stylem," odvětil George. "Přesunuju se z místa na místo a přitom každou chvíli trénuju své pokémony. Mou doménou není jen snaha, aby pokémoni byli perfektní po všech stránkách, ale hlavně to, aby se naučili co nejvíc útoků, které jsou schopni zvládnout. Je to kvůli tomu, aby byli připraveni na co nejvíc situací."

"To asi není jednoduché," uvažovala Linda.

"Právě naopak," přitakal George. "Chce to fakt hodně praxe. Tu jsem načerpal ještě v době, kdy jsem cestoval po Johtu a Kantu." Prstem ukázal na trojici svých společníků. "Na těchto pokémonech se snažím zúročit své zkušenosti. Zatím jsem se ale nedostal příliš daleko."

"Tys k nim přišel teprve nedávno?" ozval se Lucas.

"Tos uhád," odpověděl George. "Tihle tvoří základ mojí nové pokémoní družiny. Kromě nich mám s sebou ještě jednoho z pokémonů, se kterými jsem prošel celé Johto a Kanto." Pak se zamyslel. Mám jim ho ukázat, nebo...? No... radši ne, na to nemám čas. A stejně... Nemyslím, že by to byl dobrý nápad. "No, nic proti vám, ale já už se musím přesunout," řekl a přistoupil ke svému kolu.

"Počkej," zadržel ho Lucas, " kam se chystáš?"

"Na další místečko vhodné k tréninku," prozradil George, připravujíc své pokébaly. "Jak už jsem naznačil, chci se co nejlépe připravit k zápasu na oreburghském stadionu. Pokémoni, vraťte se," řekl a jeho pokémoni, jeden po druhém, se vrátili do svých pokébalů. Pak si George nasadil batoh na záda a nasednul na kolo, načež se podíval na Lucase. "A jen tak mimochodem, tamní trenér stadionu se specializuje na kamenné pokémony, tak se raděj taky dobře připrav, pokud zamýšlíš s ním bojovat. Zatím se mějte hezky," zamával dětem a rozjel se na kole směrem k městu Jubilife. Za chvilku zmizel z dohledu.

Lucas se podíval na Piplupa, kterého stále držel v náručí. "Prohráli jsme... Ale slibuju ti, že si to příště vynahradíme, pokud ho znovu potkáme." Poté hmátl jednou rukou po Piplupově pokébalu. "Vrať se, Piplupe," pronesl a tučňáčí pokémon se vrátil do pokébalu.

Lucas znejistěl. "Aspoň doufám, že George příště porazím. Je hrozně silný."

"A nepředvídatelný," dodala Linda. "Protivník neví, co od něj může očekávat. Asi na tom mají svůj podíl jeho metody tréninku."

"Možná by mě tolik nezaskočil," přemýšlel Lucas, "kdyby jeho Aron neznal tolik dobrých útoků. Stejně by mě ale zajímal názor jeho pokémonů na něj samotnýho."

"To se už nedozvíme," pokrčila Linda rameny a pohlédla na oblohu. "Už bychom měli jít. Ráda bych došla do města dříve, než se setmí."

"Tak vyrazíme," řekl Lucas. "Nolan už na nás čeká."

Děti pokračovaly dál směrem na sever do města Jubilife, bohatší o setkání se zkušeným trenérem z Johta.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama