"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

2. kapitola - Rodinná krev

5. září 2010 v 8:00 | Captain George Zappy |  Pokémon: Tři živly
tři živly
2. kapitola povídky Pokémon: Tři živly.

Ve snaze seznámit se s profesorem Birchem se Kimmy nakonec odhodlá k tomu, aby šla do blízkého lesa. Přitom se však zamotá do nepříjemné situace, kdy je donucena svést svůj první zápas v Pokémonu. Co se vlastně děje? Podaří se Kimmy zvítězit? A jak to všechno nakonec vyvrcholí?






Rodinná krev


Jakmile Kimmy vyšla z domu profesora Birche, začala se rozhlížet po jeho laboratoři. Povšimla si velké budovy stojící na rozlehlém pozemku, která ji ihned zaujala. Tohle by mohla být ta laboratoř, pomyslela si. Nestojí nijak daleko od našeho nového domu.

Dívka přistoupila ke vchodovým dveřím a zazvonila. Přišel jí otevřít obrýlený mladý muž se zelenými vlasy, který byl oblečen ve vědeckém plášti.

"Dobrý den," pozdravila Kimmy. "Vy jste profesor Birch?"

"Já?" zvedl muž obočí. "Nikoliv. Jsem jeho asistent Joshua."

"Aha," pronesla Kimmy, "a kde je pan profesor?"

"Bohužel tu není," odpověděl asistent. "Jindy tu bývá celé dny, ale často, jako třeba právě teď, pracuje přímo v terénu."

"Pracuje v terénu?" divila se Kimmy. "Co to znamená?"

"Práce v terénu," vysvětlil Joshua, "je o studování věcí v jejich přirozeném prostředí, jako třeba v lesích nebo na horách, namísto sezení v laboratoři."

"Znamená to," ptala se dívka, "že profesor Birch šel za pokémony přímo do lesa?"

"Uhodla jsi," přikývl asistent. "Profesor Birch nerad vysedává za pracovním stolem. Raději se osobně vypravuje do přírody studovat pokémony přímo do míst, která obývají, než aby o nich četl právě v laboratoři."

"Ale já s ním musím mluvit," zaúpěla Kimmy. "Nevíte aspoň, kam měl namířeno?"

"No," zapřemýšlel Joshua, "tvrdil, že dnes půjde do lesů okolo cesty 101. Je to přímo na sever od městečka. Ale být tebou, raději bych tam nešel. Mohlo by to být nebezpečné."

"Tak vám děkuji. Zatím nashledanou," rozloučila se Kimmy s asistentem, který se vrátil do laboratoře a zavřel dveře.

Kimmy se chvíli rozhodovala, jestli se má vrátit domů, nebo zda půjde na sever z Littlerootu. Nakonec v ní zvítězila dobrodružnější stránka její povahy. Stejně to zkusím, jít do toho lesa. Musím se s Birchem seznámit!

Vypravila se tedy k cestě 101. Ovšem dřív, než na ni Kimmy vstoupila, potkala na severním kraji městečka malou holčičku, která vypadala vystrašeně.

"Ahoj," pozdravila Kimmy. "Stalo se ti něco?"

"A... ahoj," zatřásl se holčičce hlas. "Tam venku jsou děsiví pokémoni. Slyším jejich křiky z lesa až sem!"

"Tady ti přece nic nehrozí," snažila se ji uklidnit Kimmy.

"Já chci vědět, co se tam děje," řekla holčička, "jenže nemám žádného pokémona, který by mě ochránil."

"Chápu," přikývla Kimmy. Muselo by jít být aspoň deset let...

"Prosím tě," podívala se na ni holčička, "mohla bys tam jít a podívat se, co se děje? Moc tě prosím."

Kimmy se na okamžik zarazila. Vždyť já taky nemám vlastního pokémona. Ale na druhé straně... Zatvářila se rozhodně. "Dobře, půjdu tam," promluvila nahlas. Stejně musím najít pana profesora.

"Jé, děkuji," lehce se usmála holčička, sledujíce Kimmy, jak odchází z města.

Dívka se vypravila do blízkého lesa. Čím hlouběji do něj šla, tím více začínala pochybovat o správnosti svého rozhodnutí. Tady ani nemám co dělat. Avšak podobně jako holčička, která ji oslovila, byla zvědavá na to, co se asi děje. Opatrně tedy postupovala ke zdroji zvuků. Najednou zaslechla něčí křik.

"P-pomozte mi!" volal mužský hlas.

Co se to děje? Kimmy se ihned obrátila směrem, odkud vyšel křik a utíkala, jak rychle mohla. Musím rychle na pomoc! honilo se jí hlavou. Snad nebude pozdě! V tuto chvíli ji nezajímalo, jestli vůbec bude schopná jakkoliv pomoct.

Za chvilku spatřila na zemi koženou tašku a o kus dál také nějakého hnědovlasého muže s krátkými vousy, oblečeného ve vědeckém plášti. Stál zády k nějakému velkému stromu a vyděšeně se díval na pokémona, který se na něj nazlobeně díval. Ten pokémon nevypadá přátelsky... pomyslela si Kimmy.

Rozzlobený tvor velmi připomínal mývala. Měl pruhovanou ježatou srst se střídavě hnědou a smetanovou barvou. Jeho hlava byla celá hnědá, s jakoby zubatou tlamou a černou maskou přes oči. Také měl ježatý kartáčovitý ocas, který byl z půlky hnědý a na konci smetanový. Každá jeho tlapka byla vybavena třemi malými drápy.

Muž si zakrátko povšiml nedaleko stojící dívky. "Haló, ty tam!" křičel na ni. "Pomoz mi, prosím!"

"Ale... co mám dělat?" odpovídala Kimmy.

"Otevři mou tašku!" vykřikoval muž. "Jsou tam pokébaly! Rychle jeden vem a vypusť pokémona! Zkus s ním zahnat tohohle divokého!"

Kimmy nemeškala ani sekundu. Přiblížila se k tašce a otevřela ji. Za okamžik v ní našla tři pokébaly. Nemám čas si vybírat, řekla si a hned jeden z nich vzala a zvětšila jej. Zrovna když se divoký pokémon chystal na muže zaútočit, zvolala: "Pokémone, volím si tebe!" a mrštila pokébalem k ohroženému muži.

Pokébal dopadl v blízkosti divokého pokémona a otevřel se. Kousek před ním se zhmotnil pokémon, který byl vysoký něco přes třicet centimetrů a nápadně připomínal kuře s nedostatečně vyvinutými křídly. Zato však disponoval poměrně velkými pařáty na svých nohou a také měl na hlavě hřebínek, připomínající plamen. Jeho peří bylo zbarvené převážně do oranžova, jen na hřebínku a málo vyvinutých křídlech mělo žlutou barvu. Kuřecí pokémon se krátce ohlédl na dívku, která jej vypustila. No ne, ten je roztomilý...

"Jmenuje se Torchic!" volal muž na Kimmy. "Umí Škrábací a Vrčivý útok!"

Divoký tvor se obrátil na kuřecího pokémona, vycenil malé tesáky a upřeně se na něj podíval. Ten mu jeho pohled oplatil.

Kimmy byla velmi zmatená z vývoje situace. Rychle však sebrala svou odvahu. Nemám na vybranou. Musím bojovat! "Torchicu, zkus Škrábací útok!" vydala svůj první povel.

Torchic vyskočil na divokého pokémona a poškrábal jej svými pařáty. Poté zase seskočil na zem. Jeho protivník začal výhrůžně vrčet, čehož se Torchic polekal.

"Co to dělá?" zhrozila se Kimmy.

"Ten Zigzagoon použil Vrčivý útok!" volal muž. "S ním může protivníka vystrašit, aby neútočil s takovou silou!"

Zigzagoon? přemítala Kimmy. Takhle se ten divoký pokémon jmenuje? Z přemýšlení ji vytrhl bojovný pokřik mývalího pokémona, který se rozběhl na Torchica a srazil se s ním. Kuřecí pokémon vyjekl bolestí a skončil na zemi o dva metry nazpátek.

"Ale ne!" vyjekla Kimmy. "Co bylo tohle?"

"Zigzagoonův Nárazový útok!" odpověděl muž. "Soustřeď se pořádně! Nesmíš ztrácet hlavu!"

Kimmy se vzchopila současně s Torchicem, který už vstal ze země. "Torchicu, znovu Škrábací útok!" vzkřikla. Kuřecí pokémon znovu poškrábal Zigzagoona svými pařáty. Mývalí pokémon poté zacouval, snažíc se udržet na nohou.

"Torchicu, teď Vrčivý útok!" zavelela Kimmy. Torchic zlověstně zavrčel na Zigzagoona, který z leknutí učinil dalších pár kroků zpátky.

"Skvělé, ještě jednou!" pokračovala Kimmy. Torchic zavrčel na Zigzagoona ještě důrazněji. Divokého pokémona nakonec ovládl strach. Udělal čelem vzad a pelášil pryč z bojiště.

"Dokázali jsme to!" zaradovala se Kimmy. "Torchicu, byl jsi fantastický!" Páni, já vyhrála svůj první zápas!

"Tortor tor-chic!" ozval se vítězný pokémon a posadil se na zadeček.

Dívka se uklidnila a pak pohlédla na zachráněného muže, kterému se viditelně ulevilo. "Nestalo se vám nic?" zeptala se.

"Ne, díky, jsem celý," odpověděl muž, který přistoupil k Torchicovu pokébalu. Vzal jej do ruky a namířil jím na kuřecího pokémona. "Torchicu, vrať se," řekl a pokémon se ve formě červené energie vrátil do pokébalu. Ten byl poté zmenšen.

"Co se tu stalo?" vyptávala se Kimmy.

"Studoval jsem ve vysoké trávě divoké pokémony," vysvětlil muž, sbírajíc ze země svou tašku, "když vtom mě ten Zigzagoon přepadl. Nevím, co se mu na mě znelíbilo." Vzápětí se usmál. "Tys mě před ním zachránila. Mockrát děkuji."

"Cože?" zarazila se Kimmy. Studoval tady pokémony? "Ale to znamená... Vy jste profesor Birch!" děla překvapeně.

"Ano, to jsem já," přikývl muž a natáhl k dívce pravou ruku. "A jak říkají tobě?"

"Já jsem Kimmy," pousmála se dívka a potřásla muži rukou. "Moc mě těší, pane profesore."

"Kimmy?" podivil se pro změnu Birch. "To mi něco připomíná."

"Prosím?" otázala se Kimmy.

Profesor se rozhlédl kolem. "Tady není zrovna vhodné, abychom si promluvili. Pojď se mnou do laboratoře, ano?"

"Moc ráda," souhlasila Kimmy. Vzápětí následovala profesora Birche na cestě zpět do Littlerootu.

Na severním kraji městečka opět potkali malou holčičku. "Co se tam dělo?" ptala se zvědavě.

"Skoro nic," odpověděl profesor. "Jen jeden divoký pokémon byl ve špatné náladě a chtěl si ji vybít na mně. Tahle dívka," pohlédl okem na Kimmy, "ta přiběhla právě včas. aby mě ho zbavila."

"Tys zachránila profesora Birche!" zvolala rozradostněná holčička. "Já jsem tak ráda! Ty jsi určitě skvělá trenérka pokémonů!"

"Ale ne," začervenala se Kimmy, "to nic nebylo."

"Raději pojďme," pobídl dívku profesor. Rozloučili se s holčičkou a pokračovali dál.

Za nějakou chvíli Kimmy po boku profesora Birche opět stála přede dveřmi laboratoře. "Tak pojď dál, Kimmy," pozval ji Birch a otevřel dveře.

Dívka následovala profesora do jeho laboratoře. Ze všeho, co tady spatřila, byla jako u vytržení. Kam se podívala, všude viděla přeplněné knihovny, kamerové systémy monitorující pokémony na pozemku laboratoře, počítače, různé další přístroje a dokonce místnost s nejrůznějšími pokébaly. Při procházce se potkali s profesorovým asistentem Joshuou, kterého již Kimmy poznala.

"Pane profesore, mladá slečno," přivítal je udivený Joshua, "nečekal jsem, že se vrátíte tak brzy. Stalo se něco?"

"Jeden Zigzagoon mi dělal potíže," objasnil Birch, "ale tahle dívka mi přišla na pomoc právě včas. Svedla překvapivě dobrý zápas a toho Zigzagoona zahnala."

"Podívejme," hvízdnul Joshua, "že bychom tu měli nový talent?"

"Nechte toho," zarděla se Kimmy, "začínám se vážně stydět."

Všichni nakonec vstoupili do Birchovy soukromé pracovny. Nejvíce zde vynikal osobní počítač na pracovním stole a několik menších knihoven.

Profesor si odkašlal a postavil se u stolu. "Takže Kimmy," pronesl, "Littleroot je vcelku malé městečko a znám tady většinu obyvatel. Tebe jsem tu ale ještě neviděl. Jsi tady nová?"

"Ano, jsem," potvrdila dívka. "Dnes jsem se přistěhovala i s mámou. Bydlíme v domě, který stojí hned vedle toho vašeho."

"Takže jsi opravdu ta Kimmy," uvažoval Birch, "o které jsem tolik slyšel."

"Jak to myslíte?" divila se Kimmy.

"Víš," vysvětloval Birch, "já a tvůj otec jsme velmi dobří přátelé. Slyšel jsem od něj spoustu věcí o tobě. Také mi říkal, že ještě nemáš svého vlastního pokémona."

"No, to je pravda," přiznala Kimmy.

"Ale když uvážím," řekl Birch, "jak jsi zápasila s tím Zigzagoonem... Zvládla jsi to s ohromující dovedností a sebedůvěrou. Domnívám se, že v tvých žilách skutečně koluje krev tvého otce, skvělého trenéra pokémonů!"

Kimmy se znovu začala červenat. "No... děkuji..." řekla tichounce.

"Za to, že jsi mě zachránila," promluvil slavnostně profesor, "umožním ti přivlastnit si svého prvního pokémona." Sáhl do své tašky a vytáhl z ní všechny tři pokébaly. "Pojďte všichni ven," řekl a postupně vypustil tři pokémony, kteří se vedle sebe zhmotnili na stole.

Kimmy si začala pokémony prohlížet. Nalevo stál dvounohý zelený plaz se dvěma rukama a tlustým tmavozeleným ocasem, který byl jakoby rozdělený na dvě poloviny. Na všech končetinách měl tři prsty. Břicho a krk byly zbarveny do červena, jeho oči byly žluté s úzkými zorničkami. Z celé trojice byl nejvyšší, měřil skoro půl metru.

"Tohle je Treecko," představil pokémona Birch, "lesní gekonovitý pokémon. Na nohou má malé háčky, se kterými dokáže zdolávat i svislé zdi. Je klidný a vyrovnaný, obvykle nezpanikaří. V divočině si dělá doupata na obřích stromech. Jeho ocas mu slouží nejen jako zbraň, ale také s ním vnímá vlhkost ve vzduchu a tak dovede předpovědět počasí na další den. Jeho první útoky jsou Tlučení a Upřený pohled. Jde o travní typ pokémona."

Uprostřed stolu seděl malý, čtyřnohý pokémon, jehož hlava byla skoro tak velká jako jeho tělo. Měl širokou tlamu, která se mu táhla od jedné strany obličeje k druhé. Na jeho tvářičkách byly vidět oranžové, hvězdy připomínající vnější žábry. Také byl vybaven jednou ploutví na zadečku a druhou na hlavě. Tělo měl modré, jeho bříško a ploutev na hlavě byly světlejšího odstínu.

"Toto je Mudkip," promluvil Birch, "bahnivý rybí pokémon, tedy vodní typ. Jeho ploutev na hlavě mu slouží jako velmi citlivý radar - umí s ním vycítit pohyby vody a vzduchu a zjistit tak, co je v jeho okolí, aniž by se musel přímo podívat. Když je pod vodou, dýchá s pomocí svých žáber na tvářičkách. Přestože je malý, skrývá v sobě ohromnou sílu. Je schopen rozdrtit i kameny, které jsou několikrát větší než on sám. Zpočátku umí používat Nárazový a Vrčivý útok."

Nakonec se Kimmy zahleděla na Torchica, kterého již trochu poznala. Kuřecí pokémon si s ní vyměnil pohled a udělal pár kroků vpřed.

"No a nakonec je tu Torchic, kuřecí pokémon," pousmál se Birch. "Má ve zvyku držet se svého trenéra a následovat ho vratkými krůčky kamkoliv - snad kromě zatemnělých míst, protože se bojí tmy. V těle má měchýř, ve kterém skrývá svůj oheň. Díky tomu je Torchic na dotek teplý, ale také dovede vydechovat plameny o teplotě 1800 stupňů Fahrenheita. Jak už víš, ze začátku ovládá Škrábací a Vrčivý útok. Jedná se o ohnivý typ."

"Tor," ozval se pokémon a udělal další krok k dívce. Ta se na něj zářivě usmála.

"Vypadá to," zapřemýšlel Joshua, "že se Torchicovi líbíš."

Kimmy pomaličku natahovala svou ruku k ohnivému pokémonovi. "Taky tě ráda vidím," řekla mu a nechala ho, ať se sám přiblíží ještě víc. Torchic se otřel hlavičkou o dívčinu dlaň. Nakonec jej Kimmy objala a přitiskla ho ke své hrudi, přičemž pocítila teplo jeho tělíčka.

"Páni," vzdychla, "hřeješ jako kamínka."

"Tor-chic!" řekl spokojený pokémon. Treecko a Mudkip je závistivě sledovali.

"Tušil jsem," promluvil Birch, "že právě k tomuto dojde. Torchic v tobě zřejmě našel zalíbení během zápasu se Zigzagoonem."

"Mě se také moc líbí," řekla Kimmy. "Pane profesore, ráda bych si vybrala Torchica."

"Tedy dobrá," přikývl Birch. "Vy dva určitě budete tvořit skvělý pár."

"Tor-chic!" znovu se ozval pokémon. Treecko a Mudkip se zatvářili zklamaně.

"Kimmy, teď mi dovol pár slov," hovořil Birch. "Pamatuj, že pokémoni jsou naši přátelé a společníci, ne jenom nějaké nástroje. Nauč se pokémonům rozumět a snaž se vžít do jejich pocitů. Pomáhej jim, kdykoliv je to potřebné a oni se ti pak odvděčí jako skuteční přátelé. Myslím si, že se z tebe stane výborná trenérka pokémonů, ovšem jen tehdy, když budeš s pokémony spolupracovat, když se o nich budeš dozvídat co nejvíce věcí a získávat zkušenosti." Po tomto proslovu Birch popadl Torchicův pokébal a podal jej začínající trenérce. "Vezmi si jej, odteď je tvůj. V případě potřeby nech Torchica, ať se do něj vrátí, nebo naopak ať z něj vystoupí ven."

"Děkuji vám, pane profesore," usmála se Kimmy a převzala pokébal, se kterým pak namířila na svého prvního pokémona. "Torchicu, prozatím se vrať," řekla a Torchic vstoupil ve formě červené energie do svého pokébalu. Ten pak nechala zmenšit a schovala jej do své ledvinky.

Mezitím Birch vzal do svých rukou ostatní pokébaly a namířil jimi na Treecka a Mudkipa. "Vy se také vraťte," pronesl a oba pokémoni se rovněž vrátili zpátky.

Najednou Kimmy zakručelo v břiše. "Jejda," uchichtla se, "úplně jsem z toho všeho dostala hlad. Musím se vrátit domů na oběd."

"Tak to ti přeji dobrou chuť," pousmál se Birch na dívku, která se již měla k odchodu. "Zatím nashledanou."

"Nashledanou," rozloučila se Kimmy s profesorem Birchem a jeho asistentem a odešla ven z laboratoře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 25. září 2010 v 22:04 | Reagovat

Žiješ ještě? Já jen že nepíšeš, nekomentuješ, já bych uvítala kapču :)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 26. září 2010 v 13:01 | Reagovat

No jistě že žiju, jen víš jak jsme na tom s časem... ale jo, přidám alespoNˇobčas něco ke kapitole se snad brzy dostanu, zatím jsme úplně mimo ff teďka... Ale nebojte 8-)

3 DeeZee DeeZee | 29. září 2010 v 16:40 | Reagovat

PLS kuk na moju stránku o pokémonoch PLS a aj koment PLS : www.totodile.estranky.sk

4 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 5. ledna 2011 v 14:00 | Reagovat

To s tou holčičkou bych trochu poupravila, je to takové už trochu divné. buď bych jí tam nedala vůbec, nebo bych napsala že se Kimmy rozoduje zda půjde za profesorem či ne,  a právě v ten moment za ní holčička přběhla s tím že se v lese asi něco děje. Vysvětlení žeje zvědfavá ale bojí se tam jít a prosí docela cizí holku aby se tam šla podívat místo ní mi přijde nereálné...

"Tortor tor-chic!“ – To je nejvíc hláška :D

Dívka při návratu do města je už o něco reálnější tam se mi docela líbila :)

Torchick je nádherně roztomilý pokémon… Akorát mi bylo trochu líto těch druhých dvou, kteří si na ty své trenéry budu muset ještě počkat…

Kapitola jako celek se mi vcelku líbila. Je poznat že děláš pokroky, protože jsem teď začala hrát Emerald verzi tak začínám poznávat příběh i z jiné stránky. A musím říct že to máš opravdu dobře pojaté :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama