"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

1.kapitola - Jako posedlost

8. prosince 2010 v 8:01 | Jackie Decker |  Na vzdory času
1.kapitola povídky Na vzdory času.

Konec... Vše skončilo. Voldemort byl poražen a mnoho dobrých i zlých kouzelníků a čarodějek zemřelo.
Harry je zmatený. Sice zvítězili, ale Bradavice jsou hodně poničené, nemluvě o tom kolik bolesti nedávno viděl a čím sám prošel. Něco mu však stále nedá spát...
Snape...
Existuje možnost, aby se s ním ještě někdy setkal...?


Mladý sedmnáctiletý muž stál ve Velké síni Bradavického hradu a díval se z oken na školní pozemky a jezero, které jen doplňovalo celou scenérií zahalenou do nostalgického šera jeho vzpomínek.

Od prvního dne kdy toto místo spatřil pro něj bylo domovem. Věděl, že sem patří. Sem a nikam jinam... I dnes vzpomínal na to jak na něj Velká síň tehdy zapůsobila. Jak kráčel uličkou mezi čtyřmi stoly po boku ostatních prvňáčků a čekal až se na něj dostane řada a  nasadí si Moudrý klobouk, který mu poví do které koleje se nejvíce hodí. Cítil úžas, štěstí a napětí…

Viděl od té doby zařazování několikrát, ale nejvíce na něj zapůsobilo asi to, které mohl spatřit pouze skrze vzpomínku někoho jiného.

Když tak pozoroval svou matku, jak jde ke stoličce a přitom již věděl co Moudrý klobouk řekne, když sledoval jak o trochu později přistupuje k tomutéž místu i Snape, který měl jít do zcela jiné koleje než Lily Evansová, jeho nejlepší kamarádka...

Ta vzpomínka pálila slaně jako slzy. Ty slzy, které tak pevně držel za víčky. Když se na to před týdnem díval, nebyl ve stavu aby byl schopen vnímat něco jiného než svou zvědavost a také vnitřní odmítání všeho co spatřil. Nemohl to přijmout. Ne tehdy...

A přece to všechno dávalo smysl. Dozvěděl se vše co potřeboval a ještě mnohem víc z minulosti svých rodičů. Konečně pochopil, že Severus Snape, nebyl vůbec špatný člověk, jak si vždy myslel. A dokonce, že nechybělo mnoho a mohl být synem Severuse Snapea a ne Jamese Pottera…

Jenže od té chvíle se mnoho změnilo. Nezemřel. Vyhrál. On, chlapec, který přežil, vyvolený... Zabil lorda Voldemorta. Přesně to udělal, jenže toho, od něhož měl ony vzpomínky, již zachránit nedokázal.

Vzpomínal, když stál sám jako prvňáček před stoličkou s moudrým kloboukem. Tehdy se také bál, že by mohl klobouk rozdělit jeho a Rona a to se s Ronem znali jen krátce. Tušil, že pro Snapea... Ne, Snapea ne... Pro Severuse, to bylo těžké, když je klobouk rozdělil. Ale proč je vlastně rozdělil? Byl to snad osud? Ne... Harry už věděl, že žádný osud neexistuje. I on si přeci mohl vybrat. Brumbál říkal, že si může vybrat...

I Severus si vybral. Vybral si ze všech čtyř kolejí právě Zmijozel, stejně jako si zvolil Lily ze všech ostatních dívek tehdy v Bradavicích a jako si vyvolil i cestu smrtijeda. Rozhodl se, že Brumbála varuje a bude s ním spolupracovat aby zachránil Lily, jejího muže i syna. To všechno byly jeho volby. I to, že jej bude chránit. Chránit až do posledního okamžiku, kdy pochopí, že musí zemřít, aby zbavil jejich svět Voldemorta. Jenže v tomto bodě se Brumbál mýlil a Harry přežil. Harry přežil, ale Severus už se to nikdy neměl dozvědět...

"Harry,", ucítil čísi dlaň na té svojí.

"Hermiono?", vypravil ze sebe překvapeně, když se po své kamarádce ohlédl. Zažili spolu už tolik, že si rozuměli jako si Harry nerozumněl s nikým jiným. Dokonce ani s Ronem ne.

"Jsi tu už přes hodinu...", upozornila jej na nesporný fakt.

"Je to zvláštní...", pronesl zamyšleně a ampulku se Snapeovými vzpomínkami třímal v rukou. Hermiona tušila o co se jedná. Harry jim vše vysvětloval, když bitva skončila. Jak dlouho už to bylo? Týden...?

"Mýlil jsi se v něm," pustila jeho ruku a opřela se o parapet. "Všichni jsme se mýlili...", dodala ještě. Ano, i ona dřív pochybovala a smýšlela o bývalém profesorovi ve zlém...

"Kéž bych to mohl vrátit,", vyřkl Harry své myšlenky nahlas. "Mluvit s ním. Alespoň naposledy... Říct mu, že vím co všechno pro nás udělal a že...", nedořekl. Nevěděl co přesně vlastně chce teď říct. Co by mu řekl kdyby ho viděl? A chtěl by vůbec Snape něco slyšet?

Ticho.
Nikdo kromě těch dvou zde nebyl.
Nikdo je nerušil. Všichni měli svých starostí až nad hlavu...

"Ale to můžeš!", vyhrkla náhle Hermiona.

"Co?", nechápal.

"Jasně že můžeš, Harry, obraceč času, vzpomínáš si?!"

Bodejď by si nevzpomínal. Ve třetím ročníku ho profesorka McGonagalová obstarala pro Hermionu z ministerstva kouzel aby stíhala všechny učební předměty. Díky té malé věcičce tehdy zachránili Siriuse... A mě taky..., uvědomil si.

"Ale Hermiono, všechny obraceče času jsme přece zničili když jsme v oddělení záhad na ministerstu bojovali se smrtijedy...", připomněl jí další nepopiratelnou skutečnost, která její návrh a planou naději vyvracela.

Hnědovláska si povzdechla. "Máš pravdu, Harry."

Opět ticho. Ale Harryho náhle cosi napadlo. "Seš poklad, Hermy," řekl jí a vydal se pryč. Cestou minul Rona a jen tak-tak že ho vůbec pozdravil.

"Co to s ním je?", ptal se Ron zaraženě.

"Nevím...", odvětila. Neměla chuť zrovna s Ronaldem probírat o čem se teď s Harrym bavila. Věděla, že Ron by to nepochopil. Ani ona tomu přesně nerozuměla.

Mezi tím Harry pospíchal z hradu i pozemků Bradavic. Hermiona ho přivedla na skvělý nápad. Jen kdyby vyšel… Přeci jen byla pravda, že všechny obraceče času z ministerstva kouzel byly zničené, ale možná existovala šance, že by snad někdo jiný než jen Hermiona, jej měli zapůjčený někdy po ní a ještě jej nestačil vrátit…

Tato naděje se však ukázala lichou, jak mu vysvětlila profesorka McGonagalová, ministerstvo je zapůjčovalo jen ve velmi ojedinělých případech a i za slečnu Grangerovou se tehdy musela osobně zaručit, že jej nezneužije…

A přece tomu nešlo plně uvěřit, že by snad nebyla žádná možnost jak toho docílit. A pak ho náhle něco napadlo. Existoval člověk, který se dostal k různým věcem a dokázal obstarat snad všechno na světě… Mundungus Flather

Jak si umanul, Harry tak také učinil. Kontaktoval Munduguse sovou a sešel se s ním U Děravého kotle. Zlodějíček původně značně otálel než ke schůzce svolil, ale Harry jej ubezpečil, že nemá v úmyslu ho udat a je ochoten mu vše prominout, pokud pro něj něco sežene.

Teď seděli proti sobě. Mladý hrdina a zbabělý zlodějský čaroděj, který, ač člen Fénixova řádu, myslel převážně na sebe.

"To je opravdu vzácnot, pane Pottere, nevím, nevím jestli to seženu...", podrbal se roztržitě na bradě.

"Potřebuji to. Anglické ministerstvo kouzel, není jistě jediné na světě, kde je mají, nebo tedy měli. Určitě jsou někde ve světě ještě další. Vy jste v tom sběhlý, určitě je dokážete sehnat. Stačí mi jediný...", naléhal. Dá se říci, že se na tu myšlenku dost upnul, jakoby nemohl dál žít, pokud ještě alespoň jednou nestane Severusovi tváří v tvář...

"Myslím že bych se o to mohl pokusit, ale bude to drahé... Velice drahé...", naznačil mu.

"Zaplatím cenu té věci a navrch Vám dám ještě tisíc galeonů, pokud to seženete do týdne." To už Harry svíral korbel s máslovým ležákem tak křečovitě, že se dalo považovat za zázrak, že ještě ucho neulomil.

"Jsem váš člověk, pane Pottere.", nabídl mu Mundugus ruku, přesvědčil se, že Harry zaplatí jejich útratu a pak zmizel v nejbližším krbu v záři zelených plamenů.

Harry na tu věc spěchal, protože věděl, že je obtížné a velmi náročné provozovat cesty do minulosti, zvlášť, mají-li být dlouhé... Znamenalo to to totiž, že celou tu dobu musí prožít znovu a nesmí potkat sebe a pokud možno ani nikoho jiného, kdo by jej mohl zkonfrontovat. Ostatně přesně jak to funguje věděla jen Hermiona. Za tou ovšem hodlal zajít až s obracečem času v ruce.

Uplynul týden, který strávil na Grimmauldově náměstí a konečně se Mundungus ozval. "Byla to fuška," říkal. "Ale sehnal jsem to pro vás..." následovala cena (a ne zrovna malá), ale pro Harryho nebyla žádná cena teď dost veliká na to aby ji nezaplatil.

A pak ho konečně svíral v ruce. Obraceč času. Hermiona mu vysvětlila jak to funguje ačkoliv zároveň s tím mu udělila důrazné varování a trvala na tom aby si s časem nezahrával. Ignoroval ji. Teď už mu zbývalo jediné... Několikrát otočit malými přesýpacími hodinami správným směrem, aby se vrátil v čase do doby, kdy byl ještě Severus na živu.

Postavil se před chrliče, cestě k bývalé Brumbálově pracovně, a načasoval obraceč na správnou dobu. To bylo velice důležité. 

A pak se před ním začaly míhat obrazy v takové rychlosti, že je stěží mohl zaregistrovat. Z obrazů se staly pouhé šmouhy a když už se Harrymu zdálo, že rychleji to běžet nemůže… Vše ustalo a zůstal jen on, na prázdné chodbě před chrličem do ředitelovi pracovny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SilverStar SilverStar | 8. prosince 2010 v 19:20 | Reagovat

Super. :) Těším se, až se mi podaří dočíst zbytek toho co tady máš.

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | 8. prosince 2010 v 19:41 | Reagovat

Děkuji jsem ráda, že se mépokusy o psaní líbí :)

3 Belatrix Black Belatrix Black | 8. prosince 2010 v 20:18 | Reagovat

Ach jo, spam... no, zveřejni ho a přečti si to v adminu

4 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | 8. prosince 2010 v 21:39 | Reagovat

Co m,ám zveřejnit a přečíst v adminu? Jakej spam?

5 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | 8. prosince 2010 v 21:40 | Reagovat

Nechce mi to ukázat tvůj blog jak to? Ty jsi ho rušila?
Nechápu vůbec co se děje, Bello...? Jsi v pohodě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama