"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

2.kapitola - Heslo pro chrliče

14. prosince 2010 v 13:30 | Jackie Decker |  Na vzdory času
2.kapitola k povídce Navzdory času.

Harry se přenes v čase do doyb kdy je Snape ředitelem Bradavické školy. Přenesl se tam přímo na chodbách hradu. Teď ovšem zjistil že nnezná heslo. Co to pro Harryho znamená? A jak se nakonec zachová, když se ocitne před možná osudovou volbou?



Heslo pro chrliče

Ticho.
Zdálo se že všude je naprostý klid.
Byla noc.
Na chodbě byla hrozná tma, že si musel rozsvítit .
"Lumos…" zašeptal a nechal konec hůlky aby mu ukázal jak to kolem vypadá…

Vše bylo jak si to pamatoval. Chodba, obrazy a chrlič. Tak jo… Přehodil přes sebe neviditelný plášť. Musel mít neustále na paměti, že Lord Voldemort je v téhle době ještě naživu a Bradavice jsou pod vládou přísné ruky Severuse Snapea, který se musí navenek tvářit jako jeho věrný služebník…

Otočil se ke kamenné soše a uvědomil si, že vlastně nezná heslo… Nesmí s nikým mluvit a nikoho potkat, ale zároveň musí zjistit heslo. Těžko mohl předpokládat, že právě teď někdo do ředitelny půjde, nebo se bude dokonce vracet sám Snape. Také bude třeba ujasnit si, kdy přesně se zde ocitl a kolik času zbývá do poslední bitvy o Bradavice.

Jenže to teď neměl kdy a jak. Musel tedy v první řadě najít nějaké vhodné místo na spaní. Nakonec se ubytoval v tajné chodbě za hrbem jednooké čarodějnice, kde měl jistotu že ho nikdo neobjeví. Kromě něj, Rona a Hermiony o ní věděli jen dvojčata Weasleyovi, kteří tu v téhle době už a zároveň ještě, nebyli.

Zalehl a přikryl se, ale usnout nemohl. Pořád mě takový tísnivý pocit na hrudi. Nezašel moc daleko? A proč vlastně? Co chce doopravdy Severusovi říct? A může s ním vůbec mluvit na rovinu?

Byl vzhůru dlouho. Dokonce zaslechl i Filchovi kroky. Nepoznal by ho podle chůze, ale hlas si splést nemohl. Zvlášť když mluvil ke své kočce. V jednu chvíli ucítil i známý chlad spojený s přítomností mozkomorů. Ani trochu se mu to nelíbilo a tak vstal a poodešel dál do tajné chodby. Byl příliš nervózní. Až teď si plně uvědomil, že jakmile je jednou tady, už to nevrátí. Nebo ano? Mohl by prostě otočit obracečem na druhou stranu a posunout se v čase zpátky do budoucnosti z níž sem přišel? Jenže na tuto otázku odpověď neznal a jediné co věděl bylo, že teď ani není dobrá doba to zkoušet. Zašel daleko. Musí s ním alespoň mluvit, aby se mohl rozhodnout pro návrat...

Ještě chvíli čekal, přesvědčil se, že žádný mozkomor průchodem u čarodějnice neprojde, obestřel se ochranými kouzly, která ho naučila Hermiona a znovu se uložil ke spánku. Pořád ho však hlodaly obavy. Mohlo se cokoliv stát, cokoliv pokazit… Je možné změnit minulost? Hermiona ho důrazně varovala co všechno nesmí v případě cestování v čase, ale bylo by opravdu možné aby se viděl, když už minulost jednou prožil a to se ani nezahlédl? Mohl by udělat něco jinak? Zachránit Severuse, kdyby na to přišlo? Zachránit Lupina, Tonksovou a jiné?

Ne… Jistě Vždyť kdyby to bylo opravdu možné jen tak měnit, jak by bylo možné že si ve svém třetím ročníku sám zachránil život? Původně se považoval za svého otce, ale když se viděl umírat z druhé strany jezera, pochopil, že to nebyl jeho otec, ale on sám, kdo seslal patrona. I pro to tehdy věděl, že to dokáže…

Ale co teď? Co všechno ovlivní tady v Bradavicích? Tehdy věděl alespoň částečně c chce dělat… Zdálo se, že se na tuto svou cestu vůbec nepřipravil tak, jak mu Hermiona kladla na srdce. Převážně tedy po psychické stránce, se necítil vůbec připravený. Žaludek měl sevřený a nedokázal ani pomyslet na něco tak přízemního, jako jídlo.

Nakonec se i jemu podařilo usnout. Potřeboval spát a v noci už nemohl nic dělat. Věděl, že nesmí nic uspěchat. Nezdál se mu však žádný sen ani nic podobného. Když se probudil připadal jako by snad vůbec neusnul. Byl unavený, napjatý a nervózní.

Vstal, přehodil přes sebe neviditelný plášť a prolezl otvorem za hrbem čarodějnice zpět do prostoru školy. Srdce mu v hrudi bušilo jako o závod. Okny v chodbě se přesvědčil že slunce už stojí na obloze a hlouček procházejících studentů ze zmijozelu jej ujistil, že výuka už začala.

Zařadil se za ně. Neviděli ho, mohl si dělat co chce.

Zasmáli se.
"…říkám vám, že ta Weasleyovic kočka dostane určitě školní trest," dopověděl černoch, kterého minulý rok viděl ve vlaku s Malfoyem. Jak že se to jmenoval?
"Ty, Zabini, co máme teď?" zeptal se Crabe. Nebo Goyle? Byli tu oba. Harry ucítil zvláštní osten v hrudi. Nejen že o jeho Ginny mluvili a určitě to nebylo nic hezkého, možná jí dokonce něco provedli a teď má být potrestána, ale hlavně… Harry věděl že jeden z těch dvou, bude už za týden mrtvý. Že se je pokusí zabít a dokonce i Malfoye, který pro něj bude plakat.
"Obranu, co jinýho ty tupče?!" osočil se na něj Bleis. Kolem nich prošla skupinka zmijozelských dívek ve značném spěchu vedená Pansy Parkinsonovou, která Bleisemu věnovala tvrdý povýšený pohled a pak se zdviženou hlavou pokračovala v cestě.

Harry šel za nimi hezký kus cesty do učebny Obrany proti černé magii, než uviděl Ginny spěchající po chodbě s naštvaným výrazem v obličeji jak si cosi si brblá a mezi všemi nadávkami, které z ní sršely na všechny strany zaslechl i jméno Snape…
Dokonce se přistihl, že by jí nejraději okřikl a všechno co o Severusovi věděl, na ní vychrlil, jako nějaký rozzuřený vulkán. Jenže to přeci nemohl, ne? Jak by jí vysvětlil, že je v Bradavicích a tolik toho ví? Jen tak že by jí řekl pravdu a to je přece hloupost! Před takovým zkratkovitým jednáním ho Hermiona varovala ze všeho nejvíc…

Zastavil se, vydýchal a začal přemýšlet. Dobře, říkali že dostane školní trest. Nadává na Snapea, takže jde od něho! Vydal se zpátky k chrliči do ředitelny. Ale co tam budu dělat? Pořád neznám heslo… Uvědomil si, proč vlastně odtamtud včera odešel. Znovu se zastavil. Teď zůstal na chodbě sám. Pokud ale šla Ginny z ředitelny, musí to heslo znát ne? Jenže měl by za ní jít? Dohonit jí, ukázat se jí a… A co? Nevěděl.

Povzdechl si. Celé mu to připadalo postavené na hlavu. Nevěděl vůbec co má teď dělat. Hermiona by to věděla. To pravděpodobně ano, jenže ta tam s ním nebyla. Ne… Kvůli Ginny tu nejsem… Ano, lákalo ho jít za ní, ale pravda byla, že s ní bude žít celý život, s ní nemá jen omezený čas…

Otočil se zpátky k ředitelně a vyrazil k chrliči k němuž si stoupnul odhodlaný čekat než půjde někdo dovnitř, nebo Snape ven…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eňa Eňa | E-mail | Web | 14. března 2012 v 18:39 | Reagovat

Táto poviedka sa mi veľmi páči... škoda, že sa to nejak nehne a ostáva nedokončená...

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 21:29 | Reagovat

Ano já vím, ale třetí kapitola už je rozepsaná snad brzy dorazí chuť ji dopsat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama