"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

Zakázaná láska

12. prosince 2010 v 14:03 | Jackie Decker |  HP-Jednorázovky
Avatar k layoutu blogu
Žánr: Fanfiction (Harry Potter), psychologické, trocha romantiky...

Přístupnost: od 12-ti let.

Věnováno: Belatrix Black

Téma: 1. Postavy: Belatrix Black Lestrange, Draco Malfoy, Lord Voldemort a můžeš přidat i další
2. Páry: Belatrix/Draco, Belatrix/Voldy
:-D  :-D  :-D
3. Doba: To je celkem fuk, ale...kolem šestýho ročníku Draca
Vše ostatní je na tobě...

Doba děje: Prázdniny mezi pátým a šestým ročníkem.

Anotace: Takže... Jedná se o povídku na přání, tentokrát pro Belatrix. Z té pro Vampire jsem nakonc udělala kapitolovku, ale tato si zachovává status jednorázovky a je vlastně jen takovým náhledem do mysli a citů jedné ženy... i přes to doufám, že se bude líbit.

Zakázaná láska

Bella se probudila v náručí nějakého muže. Tělem jí projelo dosud nepoznané teplo tak jako předešlého večera. Večera?

Otočila se po svém partnerovi na noc a spatřila bledou tvář zpola zakrytou světlými vlasy. Draco stále ještě spal…

Draco?

Zhrozila se. Náhle si na všechno vzpomněla. Jak se jí Draco svěřil se svými obavami a otázkami, jak mu vysvětlovala, že Luciusovi nemohla pomoct, jak se ho snažila povzbudit, jak ho políbila a on se jí nechal ve všem vést…

Byl jako hračka… Jako plyšová hračka svolný ke všemu, jen pro trochu uznání, pro trochu zájmu lásky…

Lásky?

Zvedl se jí žaludek a tak prudce vstala. Draco se na posteli zavrtěl, ale neprobudilo ho to.

Tak rychle jako v tu chvíli se ještě nikdy neoblékla. Ani nevěděla proč vlastně. Nebylo to přeci poprvé co podvedla svého manžela. Měla už několik dřívějších románků s muži, které svedla a věnovala jim jednu noc svého života.

Jenže tohle bylo jiné. Draco ještě nebyl dospělý, byl to syn její sestry! Ale i kdyby tohle dokázala přejít, i kdyby jí tohle nevadilo. Koneckonců, proč by mělo? Pořád tu bylo to teplo, to uspokojení které s ním cítila, ta zvláštní potřeba ho pohladit, když byl zoufalí, potřeba stát při něm, dát mu najevo svou hrdost, svou náklonnost…

Jakou náklonnost? Já přece… V mém životě je jen jeden muž. Můj pán… Ano. To jemu přeci zaprodala svou duši a své srdce. Nebo ne? Udělala by cokoliv za projev Pánovi přízně, snad trochu jako byl Draco ochoten zajít daleko pro její úsměv. Byla by ráda JEHO hračkou, stejně jako byl Draco tou její dnes v noci… Ale ON jí to nedopřál…

Netušila na koho má více zlost. Na Draca, na sebe, na Pána zla…?

Nezáleželo na tom. Nezáleží na ničem! Tak proč v sobě ale stále cítila ten plamen vášně, který zažívala v noci?

Ani si neuvědomila jak rychle proběhla rodinným sídlem své sestry a prošla branou na pozemky, odkud se přemístila do jednoho z londýnských parků plného mudlů…

Kdosi se jí lekl. Ten jekot nějaké mudlovské šmejdky byl jako lék na její pocuchané nervy a vnitřní nerovnováhu. V očích se jí zalesklo, ukázala hůlkou a zařvala: "Crucio!" Když už ječí, tak aby měla proč. Ta žena se svíjela na zemi, že by jí všichni hadi mohli závidět. Její milenec se jí pokoušel chránit a v jakémsi zoufalém gestu se na Bellu vhrl i beze zbraně. Jenže smrtijedka ho kouzlem spoutala aby se musel dívat na další mučení své milé. Smála se a vískala. Černé kadeře jí čechral vítr, ale ona toho nedbala. Mnoho lidí se otáčelo jejím směrem, ale jí to nevadilo. Všichni to byli jen mudlové. Po chvilce koukání a jednom jejím pohledu všichni utekli a zůstala jen ona a její dvě hračky.

Hračky, které vzápětí připravila o život, když se ozval zvuk mudlovských policejních sirén.
Přemístila se. Tentokrát k chatrči svého pána. Pořád ještě jí bylo do tance a smíchu. Ne, že by snad věděla proč. Jo, umučila sama sobě pro radost dva mudly, no a? To přeci není nic vyjímečného, občas to dělala, aby se zbavila vzteku, nebo se prostě jen tak pobavila…

Zarazila e a pohledem jela dveře chatrče. Ano, uvnitř byl ON. Cítila ho. Věděla, že je uvnitř. Znamení jí začalo pálit. Pán ji volal k sobě. Zvláštní, že se přemístila právě sem, těsně před tímto signálem. Na druhou stranu, proč ne? Kdy jinde než u něj by měla být?

Zavřela oči aby nasála zdejší vzduch, ale namísto něj, měla dojem že stále cítí Dracovu voňavku.

NE! Chtělo se jí křičet. Chtěla na něj zapomenout. Byla to přeci jen jedna noc, nic víc…

Jenže to nebyla pravda. Od chvíle kdy Draco dostal ten úkol, kdy si nechal vypálit znamení zla, kdy ho začala učit nitrobranu… Už v té době věděla že ji přitahuje. Ta ctižádost smíšená s dětskou nevinností v jeho očích. Chtěla ho. Chtěla ho snad stejně jako Pána zla a to ji děsilo. Byla to jen hra. Celou dobu to byla jen hra, hrála si s ním, hrála si se sebou a svými sny, ale teď? Teď už zašla příliš daleko a co bylo horší, chtěla to udělat a teď jí to chybělo.

Jak by ale mohla milovat dva muže? Vlastně jednoho muže a jednoho chlapce? Vždyť Draco je o devětadvacet let mladší než ona…!

Vykročila k té chatrči. Potřebovala vidět svého Pána, potřebovala vědět, že všechno to co teď cítí, je jen následek té noci a může to odeznít…

Vrazila dovnitř a zahlédla jeho rudé oči v křesle u krbu. Kajícně a vzrušeně zároveň mu padla k nohám.. Pán zla zavřel dveře a zkřivil tenkou linku rtů svého nového těla. Leckou by přišel ošklivý, ale jí ne. Přímo z něj až vyzařovala jeho aura temnoty, která jí lákala a vábila mocnou silou zakázaného ovoce.

A pak si to uvědomila. Vždyť tak jako Pán zla i Draco pro ni byly zapovězenou láskou. Byli něčím co nesměla, nebo nemohla mít a asi právě pro to po tom tolik toužila. Toužila aby si jí Pán zla všímal, aby si jí oblíbil a vzal na lože, tak jako ona včera Draca. Jenže ten tak nikdy neučinil.

"Jako vždy jsi tu první, Belatrix," zasyčel Pá zla svým hlasem a jí se celé tělo rozechvělo. Rty měla náhle suché a toužila se pohybovat v rytmu srdce někde jen a jen s ním. Je tu přeci první, ne? Mají určitě tu trochu potřebného času, stačilo by jen chtít…

"Ano, můj pane," odvětila vzrušeně. Dívala se přímo na něj. Oči se jí leskly chtíčem a krutostí z nedávno prožitého mordu.

"A… Jak je na tom náš mladý Draco?" pokračoval Pán zla. Jedna jeho ruka hladila obrovského hada a ona se přistihla, že na Naginiho žárlí. Jak moc by si přála být na jeho místě…

"Dobře, můj pane," vydechla nespouštějíc pohled z hada. Vůbec teď nechtěla na Draca myslet. Byl vlastně rozkošný, když objevovala jeho ústa, když líbala jeho hruď a divoce útočila svou ženskostí na každý coul jeho, již mužného, těla… Jen ty myšlenky teď nechtěla. Vždyť co byl její synovec oproti Pánovi zla? Nebyl nic. Ano, mohl z něj jednou být velký následovník Pána zla, ale ještě ne… Ještě je moc mladý, moc nezkušený, moc…

NE!

"To rád slyším," zasyčel a posléze se zasmál svým skřehotavým smíchem, který by toužila ukončit polibky, tak jako předešlého večera Dracova slova. Na všechny muže její šarm působil jako jed jen Pán zla, se zdál být stále nedobytný jako Bradavice.

Do chýše začali přicházet další smrtijedi a Belatrix bylo přikázáno vstát. To jediné co teď nechtěla slyšet. Udělala by cokoliv by si přál, a co jí přikáže? Vstát a zařadit se po jeho boku. Och ano. Dívala se spokojeně, jako kočka choulící se v klíně svého pána. Ačkoliv jí byl právě jeho klín, navždy zapovězený. Pohledem a postojem dávala najevo vší svou hrdost, na to kde je a kdo je. Nikdo nesměl zpochybnit její oddanost a věrnost.

Draco…

Jen ona sama věděla, kde jsou její hranice…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 12. prosince 2010 v 14:14 | Reagovat

No WOW! To bylo tak úžasný! Já tu touhu cítím a já vím moc dobře, Bell, jak ti je. Taky je pro mě zakázané ovoce xD
Tohle se ti vážně moc povedlo, jsem nadšená, moc děkuju :-) ;-)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 12. prosince 2010 v 14:15 | Reagovat

Tak to jsem moc ráda že se tito líbí, já to psala jako okamžitý nápad a nevěděla jsem moc co s tím, protože to vlastně nemá žádný děj a všechno jsou vlůastně jen myšlenky a náznaky, ale tak pokud jsi ty spokojená, pak je vše v pořádku :-D  8-)

3 cassiopea-black cassiopea-black | 19. července 2011 v 13:55 | Reagovat

moc krásně napsaný :-)

4 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 19. července 2011 v 16:08 | Reagovat

°Když myslíš, ale těší mě že se ti povídka líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama