"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

11.kapitola - Teta Belatrix

23. června 2011 v 20:14 | Jackie Decker |  Zoufalí a každý sám

Tak si to představte, po dlouhé a opravdu dlouhé době, jsem zde zas abych vám přinesla další kapitolu své pilotní povídky na tomto webu: Zoufalí a každý sám.

Vím, že je těžké po takové době kluoudně navázat na předchozí děj, tak tady:

Lucius Malfoy byl zavřen do Azkabanu jako smrtijed. Draco nenávidí Pottera a zapomíná přitom na svou dívku, Pansy, čímž trpí jeho i její pověst na škole. Ve vlaku se s Crabbem a Goyllem pokus Pottera přepadnout, ale marně. Vše zlé se jim vrátí a oni jsou odzbrojeni a zpacifikováni dalšími studenty převážně z Nebelvíru.

Draco se vrací do Malfoy manor, kde kromě něho a matky, žijí ještě Rodolphus Lestrange a jeho žena Belatrix. Netrvá to dlouho a Draco je povolán před Pána zla a označen coby smrtijed. Dostává svůj první a je to veliký úkol. Pro Draca jistě čest, zároveň však důvod k obavám.

Pansy neví co se s Dracem stalo. Ani se nerozloučili. Čeká na nějaký dopis, ale marně. Nakonec mu tedy napíše sama. Její matka je ovšem proti tomu, aby se s ním dál stýkala. To Pansy odmítá. Využije svých schopností "vcítění" se do zvířat, Dracovi dopis pošle.

Draco Pansy odpověděl, ale pouze stroze. Zoufale se snaží přijít na nějaký plán proti Brumbálovi. Jenže vůbec neví jak na to. Belatrix se uvolila že jej bude učit nitrobranu a její výuka je více než efektivní a Draco poznává, že na ni má talent. Cítí se důležitý. Obdrží i uspokojivé výsledky NKÚ, ale na těch mu nezáleží. Je zmítán ve svém vnitřním rozporu a cítí se v pasti.

Pansy je zdrcená Dracovou strohou odpovědí na její dopis. sotva si uvědomila, že ho miluje, je takto odbívána a to ji ničí. rozhodne se, že s ním nepůjde na Příčnou ulici, aby spolu nakupovali učebnice, ale že se setká s kamarádkami z ročníku. Všechny je obšela a matce dá za pravdu, že s Malfoyem už nebudenic mít.

Teta Belatrix Draca zavedla do sklepení, kde nyní vězní Olivandera, aby ho učila zakázané kletby, jak ji žádal. Jenže mučení je pro něho značně vysilující a náročné. Více psychicky než fyzicky.
Draco je zničený, je mu špatně ze sebe samého a cítí se zničený. Když ho matka nachází na toaletě, není na tom nijak dobře. Není divu, že se Narcissa o svého syna bojí. Do toho přichází Severus Snape, aby si s Dracem promluvil. Marně. Chlapec odmítá nabízenou pomoc, i starost matky. Odmítá každého kromě Belatrix, které se sám tuze bojí...

A v tomto díle?

Snapeova slova na Dracovi zanechala stín. Příchod tety Belly vše jen umocní. Podaří se mu vše si s ní vyříkat?

Teta Bellatrix


"Proč mají pravda a láska vždy víc než jednu tvář?";
"Aby nebylo poznat, která z nich je ta pravá a naše."


Snape sešel ze schodů a černý plášť za ním vlál jako pokaždé na chodbách v Bradavicích, kde učil. Narcissa stála v hale celá netrpělivá a spolu s ní ještě někdo jiný.


Ušklíbl se. Nebylo to zase tak dlouho, kdy měl s oběma sestrami co dočinění, při jisté "návštěvě".


Koneckonců tíhu slibu cítil na bedrech téměř neustále.


"Ale Belatrix, ty jsi tu také?" pronesl sarkasticky a povytáhl obočí.


"Snape," utrousila přezíravě. Evidentně mu nehodlala věnovat víc pozornosti a svého času než bude nutné. Přesto si ho neustále držela v zorném poli.


"Tak jak, Severusi, jak je na tom?" vyhrkla Narcissa, aby tak předešla možné hádce své sestry a přítele. Černovlasý smrtijed upřel na paní Malfoyovou své temné oči, ale neodpověděl. Nemohl toho mnoho říct a to co by mohl zase nechtěl říkat před Belatrix.


Odešel.


"Co tu zase chtěl?!" zasyčela nebezpečně a důrazně Bella div, že Narcisse srdce z hrudi nevyskočilo. Jen se však na svou sestru tvrdě ohlédla.


"Slouží Pánovi zla stejně jako ty! Přišel se podívat na Draca, co jiného. Složil neporušitelný slib, zapomnělas?" Dala se Cissa do vysvětlování, ale Bellu už to nezajímalo. Její oči směřovaly výš, nad schody, kde byla i chodba k Dracově pokoji…


"Taky jdu za ním," oznámila sestře a usmála se. Narcissa si povzdychla a polkla, když ji viděla odcházet. Vzpomínka na to jak Draca nalezla na toaletě po tom co se vrátil ze sklepní ji tížila na mysli. Kde jsi, Luciusi… Zasténala krátce v myšlenkách. Nezbylo jí, než se vrátit do salonku, kde trávila nyní většinu času. Rodolpha, minula takřka bez povšimnutí, teprve když se posadila a on přes ni jako pravý gentleman, přehodil teplou přikrývku, uvědomila si, že zde není sama.


"Bella už přišla," sdělila mu. On se ale jen zašklebil.


"Je vidět, drahá švagrová, že tě to nevýslovně těší." Vrátil se ke své knize a pravému anglickému čaji. Narcissa se i přes teplo od krbu a přikrývku nemohla zbavit husí kůže a pocitu chladu. Vždycky bývala zimomřivá, nyní ovšem o to více, co trpěla neustálým stresem a strachem o svého jediného syna.


Draco seděl na posteli a hleděl na zavřené dveře svého pokoje. Hábit měl čistý, vlasy trochu rozcuchané po souboji se Snapem. Slyšel kroky, ale vnímat je začal až když se přiblížily k jeho pokoji.


Sáhl po hůlce. Vždyť kdo by to tak mohl být? Matka nebo Belatrix. Pokud je to matka zabouchá na dveře. Pokud teta, tak…


"Draco," zaševelil hravě její hlas zpoza dveří.


Vzala za kliku, ale nic.


Polkl. Snapeova slova stále ne a ne dostat z hlavy.


Dveře se pohnuly, jak jeho magický zámek zachytil tetino zaklínadlo. Draco se vymrštil z postele a přimáčkl se na zeď hned vedle nich. Dech měl těžký, ale přinutil se zklidnit. Ne! Dnes už ne. Už žádné hraní, už žádné loutkaření, dnes chce znát pravdu!


Dveře se rozletěly do kořán.


"C,c,c… Draco, Draco, jsi zlobivý chlapec," řekla naoko vyčítavě a usmívala se na zdánlivě prázdný pokoj.


"Vím že jsi tady…" popošla dovnitř. Už viděl její záda. Stačilo pouze namířit hůlkou a…


Prudce se otočila a zavřel dveře. Na kratičký okamžik si hleděli do očí.


"Legilimens!" zahřměl Draco. Bella byla překvapena, zuřivou silou jeho kouzla.


*záblesk*


Bella, o mnoho let mladší, asi jako nyní jeho Pansy, seděla před zrcadlem a zasněně se vzhlížela ve vlastním odrazu. Pravou rukou bojovala s nepoddajnými kadeřemi svých černých vlasů a v levé svírala malou brož. Černou růži…


"To nevíš, že je lepší, česat se oběma rukama?" ptal se kdosi ode dveří. Nějaká dívka. Mladší než Bella. S hnědými rovnými vlasy a jistou dávkou ironie nejen v hlase, ale i svých očích. Kdyby Draco znal svou tetu Andromedu, jistě by v této dívce spatřil její mladší verzi.


Bella si odfrkla. Na okamžik jakoby zvažovala možnost hádky, ale nakonec odložila brož na toaletní stolek a pomáhala si v česání i druhou rukou. Zřejmě si myslela, že Andromeda, která si stále tiskla na prsa jakousi knihu, již odešla, když si začala pomalu a tiše broukat tichou zlověstnou melodii.


Jenže ona neodešla.


Ušklíbla se, došla ke stolku a růži z něj zdvihla.


"Ale, ale…" Zamyslela se. To Bellu přinutilo se ohlédnout. Přestala s česáním a vrhla po sestře silně nevraživý pohled.


"Polož to," přikázala tiše. Ten tón Draco znal.


"A když ne?" zeptala se mladší z dívek hravě.


"Okamžitě to polož!" Než se nadál stála Bella s hůlkou proti vlastní sestře a z očí jí sršely blesky.


"To je od něho, že jo?! Od toho, toho Voldemorta…" hlas Andromedě přeskočil.


"Crucio!" To už Belatrix nevěděla o světě. Andromeda jen na poslední chvíli uskočila její kletbě.
Brož zůstala v pokoji. Mladší z dívek ji upustila ve snaze uniknout.


Bella si opět začala zlověstně broukat. Zvedla brož ze země, dala si ji do rozcuchaných vlasů a vydala se s hůlkou za sestrou…


*záblesk*


"Impedimenta!" Aniž by věděl odkud to přišlo, tetino kouzlo ho odhodilo na zeď u které stál. Síla kouzla mu vyrazila dech.


"Zlobíš, Draco," šeptala mu zblízka do ouška, když začal opět vnímat svět. Usmívala se však. Hleděl do jejích nevyzpytatelných očí. Tetina tvář se dmula pýchou.


Jeho odhodlání bylo ten-tam. koketně se postavil a sehnula se s nastavenou dlaní. Přijal ji.
Nechtěl, ale tělo ho ne a ne poslechnout.


"Tak, co kdybys mi pověděl, co tu chtěl ten červ?" posadila se na postel. Jeho postel…
To Draca probudilo z letargie způsobené tetiným parfémem, kouzlem a ztrátou dechu.
Nadechl se a urovnal si hábit. Přitom ji ale nespouštěl z očí. "Zajímal… Zajímal se o můj plán, proti
Brumbálovi," odpověděl popravdě a velmi, velmi pomalu.


"Ach tak," olízla si rty a Draco se musel na okamžik podívat jinam, než mohl pokračovat ve zvolené taktice.


"A řekl jsi mu ho?" ptala se ho tiše, se zájmem. Překřížila nohy až ji sukně hábitu povyjela nebezpečně vysoko. Zdálo se však, že ji to nijak nepohoršuje,což mu působilo ještě větší rozpaky.
Ze všech sil se snažil soustředit.


"Ne, jistě že ne," skoro odsekl. Cítil se nervózní, dlaně se mu potily a chlouba v rozkroku začínala mravenčením projevovat chtíč. Toužil po úlevě. Aby už skončilo to věčné napětí a jeho vlastní nerozhodnost a strach… Ten krutý svíravý strach…


"Dobře, to je moc dobře." Belatrix Lestrangeová zaklonila hlavu a opět se na něho podívala, jako vždy, když mu něco důležitého vysvětlovala. "Nemůžeš nikomu věřit, nikomu, zvlášť Snapeovi ne!" Její hlas sklouzl do nebezpečného šepotu. Ležérně si začala natáčet kadeř na prst a na Draca se dívala jen po očku.


"Ještě něco říkal," načal Draco s úzkostí, téma, které považoval za krajně nebezpečné. Přesto ale potřeboval odpovědi. On Snapeovi věřit nechtěl, ale pokud mu nemá mí důvod věřit musí znát důvody!


"Opravdu? A copak ti to ten had napovídal?" zajímala se teta.


Draco musel polknout. Čím dál méně se mu chtělo, opravdu se zeptat, ale… Nyní již bylo pozdě na to aby toho mohl zanechat. Sebral tedy všechnu svou odvahu.


"Říkal, žes mohla pomoct mému otci, tam na ministerstvu a žes zbaběle utekla!" Hlas mu lehce přeskočil.


V očích tety Belly se nebezpečně zalesklo. Stejně jako v té vzpomínce, kterou viděl, když jí nahlédl do hlavy. Krev v žilách mu téměř zamrzla…


Ale jen na chvíli. Belatrix se opřela o lokty a zaklonila hlavu. Její bujarý smích otřásal zdmi i okenními tabulkami, jako nějaké silné kouzlo.


Draco to nechápal. Podobně se smála, když mučila Olivandera a jemu se to ani za mák nelíbilo.


Smích utichl a její oči ho opět propalovaly.


"Jsi roztomilý, Draco," řekla mu, "když se zlobíš." Očima sjela níže. Prohlížela si celé jeho tělo. Byl hubený, jistě. Ale to mu nikterak neubíralo na mužnosti.

Jenže tohle nebyla odpověď. A už vůbec to nebyla odpověď s kterou by se mohl spokojit. Cítil velké rozpaky. Takové jako zatím jen v její přítomnosti. I pro to cítil zlost. Zlost, kterou ze sebe toužil konečně vykřičet.


"Roztomilý?! Já nechci být roztomilý, teto!" Odvrátil se od ní a začal přecházet po pokoji. "Já mu… já mu nechci věřit, jasný?! Nechci!" Nadechl se, zastavil a ukázal na ni. "Ale proč? Proč bych měl věřit tobě?" To už znělo zoufale.


"Tak udělalas to? Nechalas tam mýho otce?!" rozkřičel se a slzám v očích se neubránil. Byl na něho skoro dojemný pohled. Nechtěl to takhle, ale už bylo na všechno pozdě.


Belatrix se usmívala. Měla v očích takový ten napůl nepřítomný výraz a na rtech zamrzlý předešlý úsměv.


Pokojem se počalo roztahovat ticho.


Hleděli na sebe. Kočka a myš, zahnaná do kouta, ochotná udělat cokoliv pro sebemenší naději na záchranu.


Belatrix vstala. Teď záleželo na každém pohybu. Lomcovala s ní zloba, ale přesto vypadala tak chladná…


Jako v té vzpomínce… Pomyslel si Draco. Ustoupil a znovu namířil hůlku. Ruka se mu třásla.


"Tvůj otec, je slaboch!" zašeptala tím svým nebezpečným hlasem. "Tam na ministerstvu, nás měl vést," zasmála se. "Ale byl to hňup! Nechal je utéct! A když už viděl, že je po všem, ani se nezmohl na to aby utekl, ne…" Znovu ten smích. "Lucius ne… Byl na to moc hloupý. To já!" ukázala na sebe, oči vytřeštěné na Draca. "To já, zavolala Pána zla! To já mu vydala Pottera, kdyby tam nepřišel Brumbál, tak…" zastavila ten příval slov. Musela popadnout dech.


Draco měl pocit, že se celý jeho svět scvrkává do stále menší a menší bubliny. Teta. Belatrix Lestrangeová. Žena mnoha rozporů a tváří. Obdivoval ji a bál se zároveň. Když na něho byla pyšná, když se mu dařilo v učení s ní, cítil se jako v sedmém nebi, bylo jen málo věcí, které mu dokázali zkazit takovou euforii, ale teď! Teď a tady ona urážela jeho otce. Otce, pro něhož toužil být tím, čím byl pro tetu. Chtěl aby na něho byl otec hrdý a on nebyl. Nikdy nebyl. Přesto si ale otce vážil, měl ho rád, nikdo nesměl urážet jeho rodinu!


"Můj otec není slaboch!" namířil hůlkou přímo na ni.


"Crucio!" Nevěděl kde se v něm vzala ta síla. Síla vzteku. Už to viděl, už i sám mučil. Proč by to teď mělo být jiné?


Bella se svíjela na jeho posteli v křečích a smála se. Smála se jakoby pro ní bolest byla opojným nápojem, který touží do sytosti vychutnat. Dracovo kouzlo přestalo účinkovat. Mladý smrtijed dýchal přerývaně. Hůlku se mu chtělo upustit. Cítil se vyčerpaný.


"Tak se mi to líbí," posadila se Belatrix. Vlasy jí rozcuchané zpola zakrývaly tvář. "Ten vztek. Ta zloba… Líbí se ti to, že? Máš radost, když vidíš bolest…" Vstala a přešla k němu. Draco couval, ale zastavila ho zeď.


Polkl.


"Chceš si se mnou hrát, Draco, ano?!" Říkala to tak lehce, až za tím cítil past. Naklonila se k němu. Cítil na ušním lalůčku její horký vzrušený dech…


Zavřel oči. Chvěl se po celém těle. Nemohl říct že nepříjemně. Přesto věděl že to nechce. Ne teď, ne takhle.


Políbila ho. Tělem mu projela vlna extáze. Mravenčení chlouby narůstalo a stával ose pulsujícím pocitem napětí.


Políbila ho znovu. Laskala jeho šíji. Chtěl něco říct. Ne, ne, ne, ne… Vzpíral se jí i sobě v myšlenkách, ale bylo to zbytečné.


Pansy… Byla poslední myšlenka, ke které se zkusil upnout. Zbytečně. Jeho teta mu rozhalila hábit a jazykem laskala bradavky. Měl pocit že exploduje. Nemohl už jen stát a nechat se. Aniž by věděl kde na to vzal sílu, odstrčil ji od sebe až padla na postel. Usmívala se. Olízla si smyslné rty a zavlnila se. Zaváhal.


"Tak se ukaž Dráčku, co se v tobě skrývá?" Zavrčela, naznačila kousnutí. Draco ze sebe shodil ten hábit, co mu bránil v pohybu. Bella vytřeštila oči, ale jen na okamžik.


Draca to už nezajímalo. Políbil ji, jako to ona už jednou udělala. Jejich jazyky se propletly jako dva hadi a oba se nechali unášet rytmem svých těl a neukojené touhy. Chlapec byl bez šatů rychle. Smrtijedka prakticky vzápětí. S ničím se nezdržovali. Převalovali se. Chvíli měl navrch on, chvíli ona. Ani jeden se nechtěl vzdát a když se Dracovi konečně podařilo dobít její tajemnou komůrku zažíval chvíle neskutečné slasti. Už ho nic netrápilo. Nic ho netížilo. Mozek vypnul svou funkci a čekal se svým svědomím až na vhodnou příležitost…


Konečně.


Draco dospěl k úlevě. Jeho tělo se vzepjalo a kleslo na tetinu obnaženou hruď. Její dva kopečky lásky mu teď obepínaly tvář a na ničem jiném nezáleželo. Cítil se hrozně unavený. Tolik vyčerpaný…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kathrin Rowen Kathrin Rowen | 23. června 2011 v 23:03 | Reagovat

Mno...už sem to dočetla.... :-) ježiš to je vůl  ale máš to napsané moc hezky... Sem teď zvědavá na tu kapiolu o ní...

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 23. června 2011 v 23:04 | Reagovat

Jsem ráda že se ti povídka líbí i když je Draco hrozej vůl. Snad ta další kapitola taky potěší, taknějak už vím o čem a jak by měla být, ale to vidíš, někdy si ty postavy prostě dělají co chtějí... 8-)

3 Katrin Rowen Katrin Rowen | 24. června 2011 v 9:37 | Reagovat

Mno... kdyby se tohle dařilo mě, aby si postavy dělaly co chtěly... ty moje mají zásadní problém - nedokáží přemýšlet :D
Vážně se těšim. Pansy je chudák. :( Doufám, ale, že skončí spolu :)

4 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 24. června 2011 v 10:34 | Reagovat

Nemyslím si že je to s tvými postavami tak hrozné jak tu teď prezentuješ 8-) . Mě se tvé postavy charakterově líbí :-)

5 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 24. června 2011 v 17:26 | Reagovat

Jóóóóó! Jak já se těšila na tenhle okamžik! :-D Mohlas to klíďo víc popsat, hele :-D Ale jako, vážně dokonalý! :-) Moc si mě potěšila :-)
Ps: Musim pochválit i sebe, že sem do tebe tak ryla :-D

6 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 24. června 2011 v 17:27 | Reagovat

Jo jo, rytí ti jde dobře, jen v tom pokračuj, ať se to tu zase trochu rozhýbe :-D

7 Lili Lili | 30. července 2011 v 23:44 | Reagovat

Wow, to byla móc pěkná scénka:) Já říkám, u Blacků a Malfoyů je to incestovní kancelář :-D

8 Jackie Decker Jackie Decker | 1. srpna 2011 v 19:55 | Reagovat

S tím se dá více méně jen a jen souhlasit :-D  :-)

9 Winstonimmar Winstonimmar | E-mail | Web | 1. března 2017 v 18:41 | Reagovat

thanks benefit of this great revealing website, finance up the skilled position check out this <a href=http://onlinecasinos-x.com>online casinos</a> offers    , buy <a href=http://esextoyfun.com>sex toys</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama