"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

1.kapitola - Brána do světa Nejistoty

13. července 2011 v 17:22 | Jackie Decker |  Grimoár země


No,

a když už jsem se rozhodla začít vkládat Grimoár země na své nové domovské stránky, tak by byl hřích vás o něj ochudit. ačkoliv pochybuji, že kdokoliv z vás četl Trilogii Hvězdná kniha od Erica L'Homme. Každopádně Grimoár země je volným pokračováním tohoto titulu.

Blíží se konec dalšího školního. Od Utkání se se Stínem, však pro Guillemota neuplynulo tolik času. Ne víc jak několik měsíců. Jeho život se znovu celý změnil. I když je teď Ambra jeho děvče a Kadehar jeho otec a dokonce i přes to, že tu a tam navštěvuje Svět nejistoty, něco mu chybí.

Stal se Yským hrdinou, ale necítil se tak. mimo jiné i pro to, že se s přáteli už nevídá tak, jako dříve...

Brána do Světa nejistoty



Školou se rozléhalo táhlé zvonění ohlašující konec vyučování. Guillemot Troil se prodíral davem spolužáků, kteří se jako velká vlna valili chodbami ze všech stran. Byl začátek dubna, ale počasí už bylo krásné. Uplynul už celý rok od doby, kdy se Guillemot poprvé vypravil do Světa nejistoty. Už celých půl roku od chvíle, kdy se dozvěděl, že největší čaroděj Guildu, Mistr Kadehar, je jeho ztracený otec. Půl roku od vymazání Hvězdné knihy a zničení hrozby Stínu, který byl vlastně přestrojený velký mág Guildu, Šarfalak. Guillemot při posledním střetu se Stínem ztratil veškeré své čarodějné schopnosti, ale alespoň mohl být synem svého otce.

Nadále navštěvoval školu v Dastikazaru a užíval si všedního života, ačkoliv jeho život už nikdy nemohl být obyčejný. Tím že porazil Stín se Guillemot stal Yským hrdinou a nebyl nikdo kdo by neznal jeho jméno.

Země Ys byla ještě před osmi staletími malou součástí francouzského pobřeží. Během silné bouře se však odtrhla od mateřské pevniny a vydala se na cestu širým mořem, ale silný protivítr ji zahnal zpět. Tak se tento kousek země vrátil na původní místo, ale stalo se něco zvláštního: nově vzniklý ostrov nebyl zanesen do žádných map, vlastně jako by tu nebyl, a obyvatelé Francie ani netušili, že vůbec existuje. Ys uvízla kdesi mezi Světem jistoty, kam až donedávna patřila, a záhadným, fantastickým Světem nejistoty. Jedna brána vedla do prvního světa, další do druhého. Mělo to však háček. Každá z bran se otevírala jen jedním směrem, zevnitř. Kdo jimi jednou prošel, nemohl se již vrátit zpět. Zřídkavými vyjímkami byly případy, kdy rada správců dospěla k názoru, že se zemi YS nedostávají některé životně důležité produkty - například nutela nebo nejnovější filmy! Jednosměrný průchod branou byl jediným způsobem, jak ochránit zemi Ys před oběma vnějšími světy.

Svět nejistoty byl velkou neznámou, vědělo se jenom, že je nesmírně rozlehlý a plný nebezpečných nástrah. Pro Guillemota už to ovšem neplatilo. Poznal velkou část Světa nejistoty, když se poprvé vypravil se svými přáteli Romarikem, Gontrandem, Ambrou a Coralií najít a zachránit Aghátu Balangruovou a později, když tam byl unesen mágem Eusebriem z Grii, který byl za svou zradu čarodějného řádu Guilde pronásledován ve Světě nejistoty. Přesto, že už uplynulo šest měsíců od té doby, stále ještě nebyl dopaden.

Svět jistoty byl úplně jiný! Při správném naprogramování mohli obyvatelé Ysu chytat programy francouzské televize i rozhlasu a školní systém byl - až na drobné odlišnosti - stejný jako v Metropoli ve Francii. Kromě toho byli ve francouzských vládních nepočetní zasvěcenci, kteří věděli o existenci země Ys; v přísně tajných dokumentech figurovaly záznamy o takzvaném "Devadesátém sedmém metropolitním departmentu". Právě na tyto zasvěcence se obraceli obyvatelé Ysu, kteří zatoužili žít jinde a jinak. Jejich prostřednictvím mohli získat doklady a pomoc nezbytnou k tomu, aby se usadili na kterémkoliv místě ve Francii, v Evropě nebo jinde ve Světě jistoty. Ti, kdo opustili Ys, se navždy vzdali rodné země a byli nazýváni odpadlíky. Guillemot znal jediného který byl přiveden ze Světa jistoty do země Ys, Bertrama. Bertram byl jeho přítelem a taky čarodějem řádu Guilde. Jeho otec odešel coby odpadlík do Světa jistoty aby se stal vojákem, zamiloval se tam do jeho matky, kterou si vzal a následně založil rodinu. Bertram byl jedináček a když oba jeho rodiče zahynuli při dopravní nehodě jeho kmotr Gerald, čaroděj a učitel informatiky v klášteře Gifdu, získal povolení přivést ho do Ysu zpět.

Jen zřídka se objevovali dobrodruhové, kteří zatoužili po Světě nejistoty. Byly to většinou osoby odsouzené k věčnému bloudění, nejvyššímu trestu, který se uděloval v zemi Ys. Do Světa nejistoty se odvážili jen jednotlivci, kteří bažili po bohatství nebo podlehli vábení nepoznaného, neznámého a nebo konečně naprostí zoufalci. Všichni se stali tuláky.

Po poražení hrozby Stínu začaly ale reformy, které si žádali časté cestování některých lidí do Světa nejistoty. Nejednalo se o obyčejné lidi, ale převážně o čaroděje řádu Guilde, či rytíře z řad Bratrstva rytířů větru.Guillemot zrovna přemýšlel nad slovy svého otce, kterého vídal tak málo… Na slova o tom že se nejspíše Guilde rozhodne vystavět klášter i ve Světe nejistoty.

To už ale Guillemot stál venku před školou. Bývalo by ho lákalo jít se projít na vřesoviště, ale musel pospíchat domů. Dnes byl jeden z těch dní, kdy měl odejít do Světa nejistoty navštívit své přátele, které tam měl. Kyla, chlapce z Nenasytné pouště, syna Yorwana a Alicie, kterou Guillemot po dlouhá léta považoval za svou matku. Svou zkutečnou matku se také rozhodl navštívit v lese zvaném Divoký Irtych ve Světě nejistoty…

Když Guillemot zjistil že není synem Alicie z Troilu, ale synem lovkyně Kushumai, vůdkyně Spolku medvěda a správkyně Divokého Irtychu, dost ho to vzalo ale ještě více to zapůsobilo na Alicii, která se dozvěděla že celou dobu vychovávala jiného chlapce než svého syna, kterého tedy vlastně nikdy neviděla. Guillemot zůstal bydlet u Alicie. Za ta léta si na sebe zvykli a měli se rádi. Stejně jako Kyl, její pravý syn, zůstal v Nenasytné poušti, kde vyrůstal. Yorwan často cestoval mezi Světem nejistoty a zemí Ys, neboť měl stejně rád svého nově nalezeného syna i Alici, kterou nikdy nepřestal milovat ani ona jeho, přesto že byli po dlouhá léta odloučeni jeden od druhého. Yorwan byl taky čarodějem. Čarodějové byli jediní, kteří dokázali brány otevřít a proto mohli cestovat oběma směry. Yorwan kdysi patřil do řádu Guilde, ale poté se této cesty vzdal, aby si mohl vzít Alicii. Noc před svatbou však uprchl i s Hvězdnou knihou. Hvězdná kniha byla pro čaroděje Guildu velmi důležitá protože z ní pramenily všechny jejich vědomosti o magii hvězd, kterou využívali. Všichni si mysleli že Yorwan knihu ukradl, ale on ji přitom chránil ve Světe nejistoty před Šarfalakem - Stínem.

Vesnice Troil, kde Guillemot vyrůstal byla malá vesnička pouze několik kilometrů od hlavního města Dastikazaru. Dům Alicie z Troilu byl hned na okraji vesnice. Chlapec pospíchal domů, aby ještě stihl před večerem dorazit na kopec k Branám dvou světů.

"Mami, haló! Teda Alicie, už jsem doma." Guillemot se rozesmál. Stále ještě si nedokázal zvyknout že už jí neříká mami.

"Ahoj, zlatíčko, tak jakpak jsi se měl?" odpověděla vysoká hubená žena blond vlasů s láskyplným pohledem. Alicia z Troilu byla velmi krásná žena a teď když už na své tváři neměla stále vetkaný smutek a nechodila stále jen v černých šatech měl z ní Guillemot opravdu radost.

"Dobře, můžu něco sníst?" zeptal se rychle, když vybíhal po schodech do svého pokoje, kde si školní batoh, do kterého musel honem sbalit úplně jiné věci, než které nosil do školy.

"Ale jistě, Guillmote, už ti to ohřívám," zvolala z kuchyně jeho matka a chlapec se usmál. Vysypal na postel své učebnice a sešity a začal do batohu strkat jiné věci. Plášť trpaslíků z Virdu, města ve Světě nejistoty. Nyní už ho nepotřeboval kvůli maskování, ostatně od té doby co ho měl naposledy na sobě trochu vyrostl a už by se za trpaslíka převlékal jen stěží. Mapu Světa nejistoty, kterou před necelým rokem tajně ukradl z databáze počítače v klášteře Gifdu, kde ho proti jeho vůli nechal Šarfalak držet. Tehdy ještě o jeho roli coby Stína nikdo nevěděl. Vzpomínky se Guillemotovi vraceli rychlostí blesku. S každou věcí, kterou do batohu zandal cítil bodnutí u srdce a na povrch vyplula jiná vzpomínka. Přívěšek ve tvaru slunce. Když se loučili chtěl ho dát Kylovi, neboť přívěšek byl Yorwanův, ale Kyl mu jej ponechal se slovy: "Byl dán tobě. Mě tady na poušti by byl beztak k ničemu."

Jako poslední věc se Guillemotovi dostal do ruky malý zápisník. Byl to jeho zápisník, učně. Psal si do něj poznámky, když se ještě učil magii hvězd. Vzpomněl si na narozeninový večírek svého strýce Uriena, kdy se poprvé dozvěděl o svém nadání na magii, když se u něj projevil Tarquinův efekt. Na první návštěvu mistra Kadehara, svého otce, což tehdy nevěděl. Na to jak splynula uhlem psaná znamení na jejich rukou. Jak se poté učil všechny názvy bylin a proudění větrů, rozmístění telurických proudů… V srdci pocítil stesk. Cítil že mu ta doba hrozně chybí. Rád by to vrátil…

Věděl že už nikdy nebude čaroděj, zatímco jeho bratranec Romarik zatím zdárně pokračoval ve výcviku panoše v pevnosti Bromotulu. Z Romarika jednou bude Rytíř větru a co bude z něj? Aniž by si uvědomil co dělá zápisník uložil do batohu. Cítil hořkou pachuť vlastních myšlenek. Tím že se nakonec nestal čarodějem řádu Guilde nemusel skládat slib celibátu a mohl bez obav chodit s Ambrou. Od té doby co ho políbila v nemocnici se sice vídali jen zřídka kdy neboť bydlela na druhém konci země Ys, ale i tak si každý týden psali dopisy a udržovali mezi sebou alespoň nějaký kontakt. Stejné problémy měli i Romarik a Ambřino dvojče Coralie, neboť pevnost Bromotul, sloužila panošům jako škola, ale jako internátní škola. Nebylo nijak snadné z ní odejít. To vztah který nakonec vznikl mezi Gontrandem a Aghátou měl větší štěstí na potkávání se. Gontrand sice nemohl hudební akademii v Tantrevalu opouštět nijak často, byla to také internátní škola, ale Agháta za ním občas zajela na návštěvu.

Aby zahnal tyto myšlenky sáhl po bílém kameni, který mu věnoval sám Kor Mehtar, král Koriganů, když ho přišel oficiálně navštívit do nemocnice po porážce Stínu. Kámen byl pokrytý znaky, které Korigané nazývali Oghamy. Znaky vyvolávající magii Země a Měsíce. Poslední dobou na kámen úplně zapomněl, ale nyní se rozhodl vzít ho také sebou.

Zezdola se ozval Aliciin hlas volající k jídlu a Guillemot na ono zavolání odpověděl tím že vzal batoh do ruky a seběhl s ním ze schodů. Když Alicia viděla chlapce už sbaleného trochu posmutněla.

"Ty už odjíždíš?" zeptala se když se Guillemot posadil a začal do sebe ládovat knedlíky se zelím.

"Hm…" odpověděl jen neboť měl plná ústa.

"Otec by mě měl večer čekat u Brány…"vysvětlil Alicii a tu opět bodlo nepříjemně u srdce. Nedala však na sobě nic znát.

"Dobře chlapče. Tak se tam měj hezky a dej na sebe pozor, ano?"

"Jasně že dám, v neděli se zase vrátím," dodal aby vykouzlil na tváři Alicie alespoň letmý úsměv. To už Guillemot dojedl. Vzal si na cestu ještě svačinu a pak vyrazil do Dastikazaru, kterým musel projít aby se dostal k Branám dvou světů.

Cestou ho lidé nadšeně zdravili a on jim pozdravy opětoval. Ta sláva ho stále pronásledovala a on se jí neměl možnost zbavit. Ani se příliš nerozhlížel kolem sebe. Hrozně se těšil na shledání se svým otcem. Od té doby co se Kadehar stal velkým mágem a představeným řádu Guilde, byl natolik pracovně vytížený, že se vídali jen zřídka kdy.

Konečně se Guillemot ocitl pod kopcem, na němž stáli Brány dvou světů. Brány dvou světů opravdu připomínaly vstupní dveře. Vysoké a široké z dubového dřeva, na jejichž křídlech byly vyryty stovky grafémů. Dveře byly staré tak, že nikdo nevěděl, kdy byly postaveny a netvořily vchod žádné budovy.

Ve skutečnosti z jedné ani z druhé strany nebylo nic. Osamocené brány byly zasazeny na holém kopci, na jehož úpatí byl rozložen tábor Bratrstva rytířů větru. Nemusel se nijak skrývat, jako když se do Světa nejistoty vypravil poprvé. Rytíři ho nechali projít klidně až na vrchol, kde už ho čekal čaroděj, který ho měl přepravit do Světa nejistoty. Ke Guillemotovu překvapení tam ale nebyl jeho otec, Kadehar, ale čaroděj Gerald, Bertramův kmotr a učitel informatiky v klášteře Gifdu. Gerald byl malý mužík s brýlemi a pěkně kulatým břichem, skoro lysí, který byl oblečený jako každý čaroděj Guilde do dlouhého tmavomodrého pláště. Když Guillemota uviděl jeho obličej se rozzářil úsměvem.

Guillemot zůstal překvapeně stát, sotva jej uviděl. "Zdravím, mistře Geralde. Vy jdete dnes s námi? Ani jsem nevěděl že už jste se s Bertramem vrátili ze Světa nejistoty," začal trochu nesměle. Guillemot odfoukl z čela neposlušný pramen kaštanových vlasů. Jemnou a stále jakoby zasněnou tvář lemovaly husté rozcuchané vlasy, které zpola zakrývaly poněkud odstávající uši a oživovaly jiskřivé zelené oči a ústa stále připravená k úsměvu. Ano, Guillemot se rád a často usmíval, teď však k tomu nějak neměl chuť. Ještě si nezvykl na to jak by se měl teď k ostatním chovat.

"Dneska tě dopravím do Světa nejistoty já. Kadehar má příliš práce, chlapče a říkej mi Geralde, prosím." Poznámku o Bertramovi dělal že neslyšel. Snažil se tvářit vesele ale Guillemot poznal že je to jen maska. A když mu ještě čaroděj neřekl nic o Bertramovi Guillemot pocítil strach. Bertrama neviděl od bitvy v Jenibohoru. Slyšel o něm, když ho navštívili jeho přátelé v nemocnici, že se společně s mistrem Geraldem snaží rozpoznat tvary nových souhvězdí a sestavit ve Světě nejistoty novou hvězdnou mapu aby mohli čarodějové řádu Guilde nadále používat Grafémy i v druhém světě. Bertram nepřišel ani na velký večírek u jeho strýce Uriena. Tedy nevlastního strýce. Gerald tehdy o svém bývalém žáku a kmotřenci neřekl více než že je Bertram plně vytížený ve Světě nejistot a že dává přednost posláním od Guilde než zábavě. Tehdy to jeho i všechny jeho přátele dost překvapilo, ale nakonec to vypustil z hlavy. Několikrát už ve Světě nejistoty za svou matkou Kushumai byl a vždycky se chtěl zastavit i za Bertramem vypravit, ale nikdy ho nenašel a Gerald mu vždy podal nějaký důvod. Poprvé byl údajně v klášteře Gifdu, podruhé byl zrovna nemocný a potřetí nenašel ani mistra Geralda ani Bertrama.

Do dneška se tím nijak zvlášť nezabýval ale nynější chování mistra Geralda jej natolik znepokojilo, že se odhodlal zeptat.

"Stalo se něco? Myslím s Bertramem? Co je s ním?"

Chmury do Geraldova obličeje se vrátily, ale čaroděj v modrém plášti řádu Guilde je schoval za neupřímný úsměv.

"Ale nic chlapče, Bertram se na tebe taky hrozně těší, však víš. Třeba si konečně najde trochu času aby se s tebou viděl."

"Copak vy nepracujete spolu?" naléhal dál Guillemot.

"Jsi opravdu stále velice zvídavý, chlapče," pokusil se čaroděj změnit téma hovoru, "ale teď pojď. Musíme projít branou."

Guillemot poznal že tím jejich rozhovor skončil a tak se jen chytil čaroděje za ruku a počkal až se mistr dostatečně soustředí na to, aby si povolal na pomoc všechny potřebné grafémy. Poté Geradl došel k bráně do Světa nejistoty, dotkl se grafémů do ní vyrytých a zašeptal správný galdr. Guillemot si velmi dobře pamatoval na svůj první průchod branou. Tehdy svůj galdr neřekl zcela správně a on i jeho přátelé byli roztroušeni po celém Světě nejistoty.

Nyní se však vše podařilo. Unášeni magickým vírem se Guillemot a Gerald vypravili do Světa nejistoty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama