"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

12.kapitola - Příčná ulice

2. července 2011 v 16:33 | Jackie Decker |  Zoufalí a každý sám


12.kapitola povídka, Zoufalí a každý sám.

Draco a Pansy. Výlet na Příčnou ulici se blíží. Každý ty poslední dny prožívá jinak. Pansy se těší na setkání s Dracem, ale ten má zcela zcela jiné myšlenky. Po noci s tetou Belatrix neví co má a co nemá dělat. Na Příčné ulici ho čeká důležitý úkol. Musí dojít k Borginovi a Burkesovi. Jakbudou probíhat poslední dny před první srpnovou sobotou?

Je to taková odpočinková kapitola. Ono ostatně takových je zde většina, ale zase uznáte sami že všude se nemůže pořád něco dít :)


Příčná ulice


"Cesty života jsou klikaté a nevyzpytatelné. Někdy tu správnou nepoznáme, ani když už na ní stojíme."

Napsat dopis pro Millicent nebylo až tak složité. Jediné na čem si Pansy musela dát záležet byly hezké kudrlinky v jinak dokonalém písmu. Ruka se jí totiž od napětí chvěla.

Horší než samotné psaní vzkazu, bylo pak čekání na půlnoc, kdy si pro něj měl Swampy přijít.

Matce řekla, že si jde lehnout, ale spát se jí vůbec nechtělo. Pořád na to nemohla přestat myslet. Jistě Draco by ji neměl přehlížet, ale nakonec přeci jen napsal, no ne? Neměla by mu dát ještě šanci? Mimo to, pokud se sejde s Mily, Dafné, Sally-Anne a Eloise, budou se dívky jistě ptát kde je Draco, proč není sním a podobně. Přeci jim nemůže udělat tu radost aby ji viděly bezradnou. Byl by to způsob jak všem ukázat, že není jen Dracův stín a jeho loutka, ale na druhé straně se teď, když o tom tak přemýšlela, jevilo takové jednání, jako rizikové. Znala holky. Určitě by se vyptávaly. Mohlo by to vyvolat další nežádoucí spekulace. To zažila koncem roku a nebylo to nic co by toužila prožít znovu.

Nakonec sáhla po dopise a roztrhala ho.

U Merlina! Zaklela v duchu a pergameny spálila jednoduchým kouzlem.

"Takhle to dál nejde. Musím se sebrat a už se konečně nějak rozhodnout!" Posadila se znovu ke stolku, vzala brk do ruky, ale nevěděla jak začít a ani komu vlastně psát. Draco počítal s tím že se sejdou první sobotu v srpnu. Milicent zase psala že tam jde v neděli. A pak ji to napadlo. Mohla by napsat Mily. Mohla by jí napsat, že se sejdou, ale sejdou se v sobotu. Pak se uvidí s Dracem a bude se ho moct zeptat co se děje. Tím že tam budou i holky si zase zajistí, že bude moci klidně hrát uraženou dámu a nemluvit sním pokud se jí to bude zdát jako vhodné vytrestání. Nic okázalého, nic ztřeštěného. Naopak. Zdálo se to jako dobrý nápad.

A tak se pustila po krátkém přemýšlení, i do jeho realizace.

***

Ráno po noci, kterou Draco strávil společně se svou tetou Belatrix, to byla právě čarodějka, kdo se probudil jako první. Otevřela oči a zírala do stropu. Čísi dlaň měla položenou na levé prsu. Ohlédla se a uviděla Dracovu tvář z části zakrytou světlými vlasy.

Stále ještě spal.

Úplně se zhrozila. Ve vteřince se jí všechno vrátilo. Prudce vstala, až se zavrtěl. Sáhla po hůlce, oblékla se a jako uragán proběhla sestřiným sídlem, jako by nebylo ničím víc než domečkem z karet. Jistě že se jí líbilo si sním hrát, mást ho a ovládat, ale spát sním?


To Draco vstával pomaleji. Připadal si jako po kletbách Cruciatus a Impérius zároveň. Byl otupělý, hlava se nechtěla probudit. Celé tělo ho bolelo, byl i místy poškrábaný a co bylo nejvíce záhadné, necítil se tak roztěkaný jako jindy. Vždyť od vypálení znamení zla skoro nespal. Nemohl zamhouřit oka, když usnul, zase se brzy probudil. Pořád ho pronásledoval ten stísněný pocit bezmoci. Ale dnes? Nic…

Ano, to bylo právě to divné, necítil nic. Po dlouhé době spal jako zabitý a chtělo se mu spát ještě dál… Jen kdyby to protivné slunce nepronikalo oknem a nevtíralo se pod oční víčka.

"Ještě ne…" zasténal blaženě. Chtěl se znovu ponořit do té ulevující prázdnoty bezesné noci. Měl pocit že leží zvláštně. Že mu zde něco chybí…

Ležel na boku, jen na půlce postele...

Zapátral v paměti. Zkoumal co se včera přihodilo, že má teď takový divný pocit. Kromě vyspání se, i pocit, že něco není úplně v pořádku.

Pamatoval si ráno. Šel do kuchyně. V Denním věštci psali o únosu Olivandera. Teta mu říkala, že spolu pak zajdou do sklepení. Pohádal se s matkou kvůli výsledkům NKÚ…

A pak sklepení a Olivanderovo mučení. Rozhodilo ho to. Utekl na záchod a zvracel. Usnul vyčerpáním a probudila ho až matka. Pak Snapeova návštěva. Tetina návštěva…

Pochopil.

Vše se mu vrátilo. Jak s tetou mluvil. O čem mluvili. Její vůně, polibky, doteky… To není možný! Prudce otevřel oči. Nic… Postel byla prázdná.

Žaludek se mu sevřel. Nemohl tomu ani uvěřit. Přeci nebylo možný, aby se vyspal se svou vlastní tetou, ne, to prostě nebylo možný… To nešlo…

Prudce vstal a tak-tak že se stačil dostat k umyvadlu, než se vyzvrátil. Bylo to krásné. Ještě nikdy nic takového nezažil. Cítil se uvolněný, skoro šťastný, ale…

To ALE bylo, proč se mu udělalo tak zle. Byla to jeho teta. Probůh vždyť je snad o třicet let starší než on!

Motala se mu hlava, když dovyzvrátil obsah žaludku. Cítil se opět slabý a znechucený sám sebou. I proto, že stále cítil její vůni, její doteky… Náhle si neuměl představit, že by se s ní někdy opět viděl, nedej bože, aby snad zůstali někde chvíli sami.

"Draco?!" zaslechl zvolání své matky. Tak-tak se stačil zvednout a opláchnout, než vešla do jeho pokoje.

"U Merlina, jsi v pořádku, Draco?" vydechla zděšeně při pohledu na synovu bledou tvář. Vypadal jakoby vstal z mrtvých, vůbec ne dobře. Okamžitě k němu přiskočila, ale Draco ji odehnal.

"Nech toho, matko! Nejsem malé dítě." Copak by jí mohl říct pravdu? Co kdyby na to přišla? Pravda ovšem byla, že po dnešní noci, opravdu již nebyl dítětem. Stal se z něho smrtijed, muž. A přesto se cítil spíše jako ten chlapec zahnaný do kouta. To poslední po čem ale toužil bylo, aby ho matka litovala a zpovídala.

Narcissa Malfoyová jen stěží zadržovala slzy. Obranný reflex jí velel zatvářit se hrdě a vznešeně, jak to uměly všechny ženy z rodu Blacků, k nimž původem patřila. Ale to neznamenalo, že jí synovo chování uvnitř nedrásá na kusy.

"Jsi můj syn a dokud ti nebude sedmnáct a budeš žít v tomto domě, budeš mě poslouchat." Rozhodla rázně. Po předešlé panice jí zůstaly jen vodnaté oči.

Draco se odvrátil. Nedokázal se matce dívat do očí v takové chvíli.

"Uprav se a přijď na snídani," řekla mu ještě, otočila se na podpatku a odešla. Draco se zhroutil zpět na postel. Světlé vlasy mu překryly tvář a on se rozplakal. Celé se to zdálo být nad jeho síly. A co teprve až se vrátí do Bradavic? Co na to řekne Pansy?

***

Ahoj Milly,

Dostala jsem tvůj dopis již dříve, ale sama víš, jak je teď těžká doba. Co kdybyste přesunuly návštěvu Příčné ulice už na 1. sobotu v srpnu? To víš, Draco s tím počítá, nemohu mu říct ne J. - To ne, že by skutečně nemohla říct ne, ale jak jinak by se mohla lépe přihlásit ke svému vztahu s ním? Mínila to jako žert, proto ten smajlík.-

Už se těším až se dozvím všechny novinky. Pa, pa…

Pansy

Swampy si pro dopis přišel jak mu poručila a posléze vyslechl všechny instrukce, které ho měly dovést až k domu Millicent Bulstrodeové, její "pravé" ruky.

Když si šla lehnout, myslela Pansy na Draca a přemítala, jestli i on myslí na ní, nebo stále jen na Pottera a jeho pošahaný kamarádíčky. Nakonec usnula, jako, když jí do vody hodí a ráno ji probudila vůně teplého kakaa, na nočním stolku.


Na odpověď nemusela Pansy čekat dlouho. Už za tři dny jí sova pálená přinesla dopis a v něm poznala Milyino písmo.

Čau Pansy,

Jo, jo. Holky říkaly, že není problém, abychom náš sraz přesunuly. Tak ty s Dracem pořád chodíš? Elois, říkala, že po tom konci minulýho školního roku, se s ním určitě rozejdeš. A Terry Moon říkal, že o tebe má zájem Bleis Zabini. To tedy bude zase jednou školní rok. Slyšela jsi, že si prý ti Weasleyovic kluci udělali krámek na Příčné ulici? Zajímalo by mě kde vzali peníze. Trhani, jedni!

Jo a četla jsi ve věštci, že unesli Olivandera? Toho výrobce hůlek… A taky Floreana Fortescuea. Představ si to… Máma je z ty-víš-koho totálně podělaná strachy. Jako by se snad měla čeho bát. Koneckonců jsme čistokrevní kouzelníci ne?

Zpátky k Malfoyovi, to víš, že sestra Dafné ho tajně miluje? Zdá se, že máš konkurenci Pansy J.

Tak já už to ukončím, táta mi tu říká ať už zhasnu. Tak dobrou noc, Pansy. Těším se na Příčnou…

Millicent

Nad dopisem se musela hořce pousmát. Nechtěla se rozčilovat, ani cítit mizerně. Musela si z něj vzít jen to nejdůležitější. Půjdou tam! Jo. Z malé Greengrassové neměla strach. Draco si jí nikdy ani nevšiml. Únosy na Příčné a krámek Weasleyovic dvojčat? Ani s jedním nic nenadělá. Snad jen ten obchod by mohly navštívit. Přiznat si ale musela jednu věc. Taky měla strach.

Na dopis už neodepsala. Vše bylo domluveno. Zbývalo jen čekat až nadejde ten správný den.

***

Zbývající týden do půlky prázdnin, Draco strávil v podstatě sám. S matkou se vídal jen když musel. Strýci Rodolphovi se vyhýbal jako čert kříži a s tetou Bellou se snažil pokud možno nezůstávat sám. Naštěstí, ale bývala často pryč. Zdálo se, že se Pán zla rozhodl hojněji využívat jejích služeb. Což, musel si neochotně přiznat, mu vadilo, ale i nevadilo. Cítil se pevnější v kramflecích, pokud s ní nebyl. Co přesně teta Bella pro pána zla dělá, raději ani nechtěl vědět.

V nitrobraně dělal pokroky. S plánem ohledně svého úkolu stále ještě nenabyl přílišné jistoty, ale tím prvním co musí učinit si jistý byl. Musí navštívit obchod u Borgina a Burkese. Pokud tam skutečně je rozplývavá skříň, která je nějak napojená na tu v Bradavicích, pan Borgin, by snad mohl vědět, jak něco takového opravit. Fakt, že Draco netušil kam tu rozbitou věc pan Filch uklidil, mu sice přidělával vrásky, ovšem prozatím nebyl v pozici, aby si s tím mohl nějak poradit.

Připadalo mu to celé jako zbytečnost. Svým způsobem… Vždyť i kdyby tu skříň opravil k čemu mu bude? Jak dá vědět ostatním smrtijedům, a Pánovi zla, že našel cestu do Bradavic? A i kdyby našel způsob, opravdu je tam chce přivést?

Kdykoliv šel kolem cesty do sklepení, zamrazilo ho v zádech, jakoby znovu slyšel Olivanderův bolestný křik a viděl jeho zmučenou tvář. Jak moc nebo málo ho vlastně dělilo od toho aby jeho samotného někdo mučil? Třeba sám Pán zla?

Přese všechno to byl ale právě tenhle týden, během něhož se mu podařilo ulevit trochu přetěžovaným nervům a získat zpět trochu ztracené hrdosti a vyrovnanosti. Koneckonců u NKÚ nedopadl tak špatně, stal se srmtijedem a pokud uspěje, nebude už záležet na tom co je teď. Pán zla se mu odmění, stane se jeho Prvním mužem, jeho Pravou rukou. Ukáže všem, že není tak neschopný a Bleis a Potter a Weasley a ta Grangerová, ti všichni se ho budou bát tak, jako se nyní bojí on sám Pána zla a svého neúspěchu. Už nikdy žádný Potter nebude lepší než on!

Vlastně zjistil, že se na Příčnou ulici docela těší. Potřeboval kontakt taky s někým jiným než s matkou, tetou a strýcem. Vídat pořád dokola ty samé tváře ho unavovalo. Nakonec se rozhodl předstírat, že se té noci s Belatrix nic nestalo. Vlastně si to vsugeroval a to mu dalo sílu čelit i strýci Rodolphovi, matce, i samotné tetě.

Konečně nadešel dlouho očekávaný den.

Vstal, omyl se, navoněl, vlasy uhladil lektvarem aby držely tvar a oblékl si stylový černý hábit. Byl připraven.

Naposledy si povzdychl a sešel do přízemí, kde už ho čekala matka u krbu v jídelně. Blond vlasy měla vyčesané nahoru, oblečená do černých šatů s vysokým límcem. Vypadala spíše jako žena hraběte Draculy, než skutečná smrtelná žena.

Naposledy věnoval pohled tetě Belle, která ho také přišla vyprovodit. Usmála se, olízla rty a kývla mu na souhlas.

Úzkostně polkl, ale navenek nedal nic znát. Nabral si letaxový prášek, vstoupil do krbu a zvolal: "Příčná ulice!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 2. července 2011 v 16:39 | Reagovat

Juhuhů! :-D No, mé názory už znáš, takže sem moc lína to psát znovu :-D Prostě paráda :-D Ten konec, jak se Bella usmála a olízla si rty, no, já z toho nemohla :-D Tak a teď další kapča, ne? :-D ;-)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 2. července 2011 v 16:44 | Reagovat

Jsi blázen? Nejsem psací stroj :-D
Ale tak pokusím se, víš jak 8-)

3 Katrin Rowen Katrin Rowen | 7. ledna 2012 v 14:15 | Reagovat

Sice jsem sem zabloudila s velikánským spožděním, ale stejně, je to krásné, úžasné a jsi skvělá ;)
Chudáček Pansy... ale potěšilo mě, že si na ni vzpoměl :)

4 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 3. června 2012 v 17:29 | Reagovat

Tak úplně zapoměnout na pansy by snad nemohl, ne? :-D 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama