"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

2.kapitola - Hádka

14. července 2011 v 7:33 | Jackie Decker |  Grimoár země


2.kapitola Grimoáru země

Tato kapitola je vlastně jen strohýn popisem dávno minulých událostí z Bertramova pohledu. Je rozborem psychického stavu jeho mladé pubertální mysli, která zoufale volá po uznání, protože nechápe, že přátelství může mít i bez toho.

Co nechtěl Gerald Guillemotovi říct?


Hádka

Mladý čaroděj Bertram seděl zahalený ve svém tmavém, plášti na jednom z velikých dolmenů na vřesovišti v zemi Ys nedaleko hlavního města Dastikazaru. Na těchto místech se před časem procházel Guillemot s mistrem Kadeharem, tehdy ještě jako jeho učedník, a probírali své lekce z čarodějnických praktik. Nyní zde ale seděl Bertram sám. Svůj pohled měl upřený na šedé domy Dastikazaru a hlavu plnou vzpomínek.

Bertram byl dosti svérázný a chvílemi až arogantní, ale vždy to vlastně byla spíše jen maska. Nikdy do země Ys zcela nepatřil. Jeho kmotr k němu byl hodný, když se ho ujal a přivedl sem, ale on sám se s tím nikdy zcela nesmířil. Ano, patřil do země Ys. Byl jedním z jeho obyvatel, ale po dlouhou dobu porušoval jeden z hlavních zákonů. Zákon praví: Žádné střelné zbraně na Ysu.

Bertram ale u sebe pistoli měl. Gerald ho sem přivedl když mu bylo jedenáct a oba jeho rodiče zemřeli při dopravní nehodě ve Světě jistoty. Tehdy Bertram tejně sbalil jednu z otcových zbraní a přinesl si ji sebou. Nikdy ji nepoužil až do dne, kdy byli on i jeho noví přátelé, Gontrand, Romarik, Thomas, Agháta, Ambra a Coralie a také Guillemot, zajati Korigany. Tehdy ji při útěku poprvé vytáhl a poprvé z ní vystřelil do vzduchu. Zachránil tak své přátele i sebe, ale ihned potom ji vhodil do moře, aby nadále zákon neporušoval.

Nyní vzpomínal na to jak se vlastně s Guillemotem seznámil a jak tehdy nakreslil na jejich dlaně grafém přátelství a podáním ruky se pak oba znaky smísili, čímž bylo jejich přátelství stvrzeno. Vzpomínal na to, jak se poprvé setkal s jeho přáteli. Tehdy mu Ambra uštědřila kolenem takovou ránu do podbřišku, že se ještě notnou chvíli válel na zemi. Litoval toho, jak si z nich dělal legraci a přemýšlel proč je na ostatní lidi takový. Vzpomněl si i na další jejich společná dobrodružství. Jak musel lovit jablko z kádě při slavnostech svatého Samiana, psát své jméno na oblázek a házet kameny do ohně, jen aby si získal jejich přátelství a důvěru, kterou stejně nikdy plně mít nemohl, prostě proto, že byl, jaký byl. Připadal si méněcenný a osamělý.

Gerald začal Bertrama učit magii, i když Bertram neměl žádné zvláštní magické nadání. Neprojevil se u něj Tarquinův efekt a niky neměl nijak velký önd - sílu duše. Když přišlo na to, aby kouzlil, nevěděl si rady. Věděl jaké grafémy povolat, ale vždycky se to nějak zvrtlo. Když přišel Pán Sha na Gifdu a honil Guillemota, on sám nebyl schopen ničeho jiného než rozeznít zvon ohlašující důležité návštěvy aby varoval ostatní čaroděje. Byl to od něj chytrý tah, ale i když se s tím jindy vychloubal, nyní mu přišel zcela prázdný a nicotný oproti tomu co zvládl Guillemot, i když byl mnohem mladší učedník.

Když byli u Koriganů, pokoušel se kouzlit, ale v podzemí magie z hvězd sice přicházela, ale přicházela na pomoc jen někomu silnému a ještě k tomu opožděně. Guillemot měl velmi silný önd a tak jemu na pomoc přišla, zatímco Bertramovo snažení přišlo vniveč. Akorát se ukázal jako šašek. Když poté byl Guillemot unesen a jeho přátelé po něm chtěli, aby je dopravil do Světa nejistoty, kam unesli Guillemota, tak nedokázal znehybnit stráže grafémem, který zpomalí čas, a museli jednoho rytíře, který strážil u brány, svázat provazem. Ve věži v Jenibohoru se také zrovna dvakrát nepředvedl. Ano přivedl na pomoc Koriganské mágy, ale celý týden kvůli tomu musel posléze sloužit jako šašek u jejich krále Kor Mechtara.

Když to tehdy skončilo, přijal úkol, který byl udělen jemu a jeho kmotrovi a odešel s ním do Světa nejistoty. Neodešel, ale ani tak kvůli poznávání nových hvězdných grafémů, ale proto, že nechtěl vidět posměšné tváře svých přátel a nechtěl Guillemotovi ještě více ztěžovat už ten samotný fakt, že jeho dráha čaroděje je navždy pryč.

Ve Světě nejistoty byl od všech dost daleko. Nemusel na ně myslet. Tedy až do doby, kdy mu Gerald navrhl, aby s ním šel na ten oslavný večírek.

Samozřejmě, že odmítl.

Býval by je rád viděl, ale necítil se na to. Když se poté dozvěděl, že se na něj všichni ptali, jen svému kmotrovi něco odsekl. Už ani nevěděl co přesně. Poté přišel dokonce i Guillemot na návštěvu za ním. Bertram věděl od svého kmotra, který den pro návštěvu Světa nejistoty zvolil a přesně v ten den odešel do Ysu, že si potřebuje nutně něco zařídit na Gifdu. Když přišel Guillemot podruhé řekl Geraldovi, že je nemocný a že nechce nikoho vidět, že by ho ještě mohl nakazit až nakonec Guillemot znovu odešel. Při jeho plánované třetí návštěvě se pak Bertram s Geraldem pohádali.



"Zítra by měl zase přijít Guillemot do Světa nejistoty. Doufám, že tentokrát nebudeš nemocný, posledně vypadal, že ho to moc mrzí," začal přísně mistr Gerald.

"Zítra?" zeptal se tehdy Bertram překvapeně. Většinou se datum dovídal dopředu a tak ho teď tato zpráva zaskočila.

"Ano, už zítra. Jeto hodný chlapec. Nechápu, proč se mu snažíš ustavičně vyhýbat." Jeho hlas zněl přísně. Bertram chtěl něco namítnout, ale bylo to

zbytečné.

"Nelži, myslíš, že to nepoznám? Poslyš, Bertrame, jste přátelé, ne. Potom co jste zažili… Přece se ho teď nemůžeš stranit. Stalo se snad něco mezi vámi?" Ptal se starostlivě. Ale Bertram si jen odfrkl. Byl na něj naštvaný, že mu o tom řekl takhle pozdě a ještě více byl naštvaný na sebe, že dovolil, aby Gerald jeho taktiku tak snadno prokoukl.

"Ne!" odsekl naštvaně a ironicky zároveň, "Všechno je v pořádku, nevidíš?!" Gerald si povzdechl. Vůbec svému kmotřenci nerozuměl. Nechápal tyhle jeho nálady a měl o něj starost. Přesto ho ale takové chování dokázalo snadno vytočit.

"Prostě až Guillemot přijde tak se s ním setkáš a hotovo!" zakončil Gerald, ale Bertramův hněv to jen podpořilo.

"Nemůžeš mi rozkazovat. Udělám co já budu chtít! Nejsi můj otec a už nejsi ani můj mistr! Jsem čaroděj Guilde stejně jako ty a můžu si tudíž dělat co chci!" rozkřikl se na něj Bertram a měl se k odchodu. Tohle byla pro Geralda velká rána. Bertram ťal do živého. Gerald už se nezmohl ani na slovo a tak chlapec o několik dní později prošel branou zpět do země Ys. Guillemot ho tedy nemohl najít a Gerald se mu protentokrát raději také vyhnul.



Bertram vytáhl ze své brašny zápisník a začal si v něm číst své zápisky z doby, kdy byl ještě pouhým učedníkem. Cítil se osamělý a nedokázal překročit ten malý kousek po vřesovišti, který ho dělil od Dastikazaru a poté těch několik mil přes město, aby se dostal ke Guillemotovi. Nedokázal se vydat ani do Bromotulu za Romarikem a Thomasem, nebo do Tantrevalské akademie, za Gontrandem či snad do Krakalu za Ambrou a Coralií. Nejraději by všechno vzdal.

Nepatřím sem. Měl bych odejít. Stejně jsem tu k ničemu. Měl bych se vrátit do Světa jistoty a zapomenout na všechno co se zde stalo. Stát se Odpadlíkem jako před lety můj otec. Nebylo by to nakonec pro všechny lepší? Napadlo jej ve chvilce slabosti. Myslel si, že už na něm Geraldovi nezáleží a vlastně myslel, že ani nikomu jinému. Nedokázal vidět starost přátel, protože všechnu považoval za posměch a výčitky. I takové umí být přátelství. Chtěl jen odejít.

Odejít a už se nevrátit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama