"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

3.kapitola - Klášter Gervan

16. července 2011 v 21:55 | Jackie Decker |  Grimoár země


3.kapitola povídky Grimoár země

Guillemot s Geraldem dorazili do Světa Nejistoty. Chlapec se seznamuje se změnami, které se odehrávají ve světě magie. Magie, která mu tolik chybí. Dozvídá se o změnách, ale zdá se, že již nikdy nebude jejich součástí.

Kadehar se konečně dostaví aby synovi úpodal jisté odpovědi a strávil s ním nějaký čas. životy se jim všem zamotaly. Dokáží je někdy rozmotat?

Klášter Gervan




Guillemot s Geraldem se objevili ve Světě nejistoty. Stáli pod mohutnými korunami starého lesa zvaného Divoký Irtych, skrze něž slunce tvořilo dole nazelenalé přítmí. Guillemot ten les poznal i když ho viděl poprvé. Na kmeni vzrostlého dubu uviděl vyrytou bránu, o které mu vyprávěla Ambra. Brána byla umístěna na kraji Divokého Irtychu, poměrně nedaleko jeho západnímu konci kam se ihned vydal kmotr jeho přítele.

"Víš, že už jsme zde založili klášter, Guillemote? Není takový jako Gifdu a asi se tu nebude učit informatika, ale rozhodně to není špatné jako první krok, co myslíš?" ptal se ho Gerald. Guillemot ale z jeho hlasu poznal, že tolik mluví hlavně pro to, aby na něj neměl další otázky ohledně Bertrama.

"Jistě. Je to skvělé," řekl zamyšleně a vydal se za čarodějem Trochu ho mrzelo, že neví, proč se jeho kamarád chová tak podivně. Pořád o tom musel přemýšlet a byl smutný, že za ním nepřišel otec.

"Co se děje Guillemote?" zeptal se Gerald starostlivě. Chlapec jen pokrčil rameny.

"Ale no tak… Kadehar za tebou přijde. Zítra ráno by tu měl být a pak půjdete za tvou matkou. Do té doby se o tebe mám postarat a mile rád to udělám." Menší muž se srdečně usmál. Vypadalo to, že mu dělá dobře, pokud se může o někoho starat. Koneckonců Guillemotovi vděčil za mnohé. Ostatně jako každý na Ysu.

"Ukážu ti celý Gervan. Tak se jmenuje zdejší klášter. Ještě není úplně hotový. Využili jsme staré ruiny, na které nás upozornila Kushumai a přestavujeme je na klášter. Už se v nich dá bydlet. Sami jsme si to s Bertramem vyzkoušeli…" Gerald se zarazil a letmo pohlédl na Guillemota, který už-už otevíral ústa. "No zkrátka si myslím, že se ti tu bude líbit," zamlouval to mistr a chlapec už se ani nevzpíral. Byl pohroužen do vlastních myšlenek a do vzpomínek, které v něm pobyt v tomto světě vyvolával.

Šli pěšky a už se stmívalo. Rázovali mezi starými stromy s širokými kmeny. Zde pod jejich mohutnými korunami byla brzy spíše tma než šero. Konečně se přiblížili okraji lesa a na malém vršku spatřili stát to, čemu Gerald říkal klášter Gervan. Guillemot by to býval nazval opravdu spíše ruinami. Alespoň z dálky určitě. V několika oknech bylo vidět světlo, a když se dostali tak do půli kopce, zaslechli i ruch, který uvnitř panoval.

Došli až ke vstupu. Byla tam masivní dvoukřídlá brána z dubového dřeva, jakou měl i klášter Gifdu. I na této bráně byly vyryty grafémy seřazené do galdrů tvoříc ochranné kouzlo kláštera. Co ovšem bylo podstatnější, byla zavřená. Gerald podobně jako na Gifdu zazvonil na zvon a čekal, až bránu otevřou zevnitř. Otevřel jim čaroděj, kterého Guillemot znal jenom od vidění. Viděl ho, když byl ještě čarodějnickým učněm na Gifdu. Byl to ten mistr mírně ustrašeného chlapce, který jen valil oči, když Bertram tehdy nechal vyrůst židli pod Správcem Gifdu.

"Dobrý večer Geralde, Guillemote?" pozdravil je muž, který přišel otevřít.

"Dobrý večer Augustine," pozdravil ho Gerald a nakonec přidal přání dobrého večera i Guillemot.

"Rád vás zde vidím," řekl Augustin a zavřel za nimi bránu. Bylo tam kamenné nádvoří jen slabě osvětlené lucernou, kterou s sebou Augustin nesl.

"Tak jaká byla cesta?" zeptal se jich čaroděj. Gerald se hned chopil odpovědi.

"Ale jo, dobrá… Byl bys tak hodný a ukázal Guillemotovi pokoj? Musím jít ještě do knihovny…"

"Ale jistě že můžu, pojď se mnou Guillemote." Chlapec se stihl s mistrem Geraldem tak akorát rozloučit a už ho Augustin vedl do jedné z věží, která kupodivu měla už i střechu.

"Mohu se na něco zeptat?" začal Guillemot. Byl od přírody zvědavý a teď ho trápilo moc věcí najednou.

"Právě jsi to udělal, chlapče, ptej se tedy…" odpověděl čaroděj s úsměvem.

"No… Víte… Zajímalo mne jestli nevíte kde je Bertram. Je to také čaroděj a…" Guillemot nemusel říkat více. Muž se trochu zachmuřil.

"Ano, Bertram. No víš… Myslím, že se vrátil na Ys. Už je to asi dva měsíce… Tehdy jsem tu ještě nebyl. Byl jsem zrovna se svým učněm na Gifdu. Bertram tam přišel jako velká voda. S nikým nepromluvil. Po celý čas ani nevylezl z pokoje. Tedy ano na jídlo přišel…" vzpomínal Augustin. "Víš. Mluvil jsem o něm s Geraldem, ale ten mi jen řekl, že se o Bertrama už nestará, že už není jeho mistr. Nevím, co si z toho mám vzít, ale nakonec uvidíme, ne?" Znovu se na Guillemota usmál. Ten však byl stále velice zamyšlený.

Bertram byl na Ysu? Celé dva měsíce tam byl a nepřišel? To je divnéAž se vrátím, budu ho muset najít…, řekl si sám pro sebe.

"A kde je vlastně váš učeň?" změnil téma, aby to nevypadalo že snad příliš vyzvídá.

"Jo, Petras už spí. Měl toho po dnešku dost. To víš, magie je těžká. Ale to ty sám víš nejlépe, jak dokáže člověka zmáhat." Guillemot obdržel od Augustina další úsměv. To už vystoupali po točitých schodech až do osmého patra, kde mu přidělili pokoj. Nebyl ani zdaleka tak útulný jako na Gifdu nebo doma u Alicie, ale byl to pokoj. Měl zde postel, skříň i stolek. Dokonce zde byli dvě postele, ale ta jedna měla zůstat prázdná. Guillemot se rozloučil s Augustinem a v pokoji si posvítil baterkou, aby si mohl uložit batoh do skříně a převléknout se. Neměl zde zrovna teplo, takže nakonec převlékání do pyžama vzdal a lehl si tak, jak byl. Jediné co si sundal, byla džínová bunda.



Ráno se Guillemot probudil za svítání. Nějak nemohlspát. Pořád se převracel a probouzel. Hrozně se na ráno těšil. Očekával příchod svého otce, na kterého měl spousty otázek. Byl už dávno vzhůru, když na dveře jeho pokoje kdosi zaklepal.

"Dále," řekl jen a vzhlédl od komiksu, který si s sebou vzal, kdyby se nudil. Dveře se otevřely a dovnitř vešel Gerald.

"Dobré ráno Guillemote. Oh, ty už jsi vzhůru. Dobře," usmál se podsaditý brýlatý mužík, "dáš si snídani?" Guillemot odložil časopis a vstal.

"Dobré ráno, velmi rád," také se usmál. Doufal, že jídlo tu bude lepší než nocování. Vyšel z pokoje a vydal se s Geraldem dolu po schodech. Tentokrát nechtěl načínat téma Bertram. Věděl, že by tím čaroděje jen uvedl do špatné nálady a tak se raději nechal provést po hradě, z něhož se měl stát další klášterem řádu Guilde.

Gerald mu všechno popisoval. Věž sloužila jako ubytovna. V hlavních prostorách hradu byly chodby stavěné spíše jednoduše a účelně takže zde nebylo žádné bludiště jako na Gifdu, ale i tak se zde dalo poměrně snadno zabloudit, když tu byl člověk poprvé.

Nakonec se dostali do jídelny, kde už většina lidí seděla a jedla. Co Guillemota překvapilo, bylo, když uviděl, kolik rozličných lidí zde snídá. Byli to čarodějové. Tedy přesněji Augustin a Gerald, jeden čarodějnický učeň, Petras, a snad dvě desítky mužů Někteří vypadali jako lovci jiní jako dělníci. Byla to zajímavá sešlost.

Guillemot se posadil s Geraldem k jednomu stolu. Když si čaroděj všiml chlapcových překvapených pohledů, řekl mu:

"Pomáhají nám s přestavbou. Někteří jsou lovci z Divokého Irtychu. Ty sem poslala Lovkyně Kushumai a ten zbytek jsou lidé, kteří přišli vypomoci." Guillemot přikývl. Byl překvapen, že lovci z lesa sem byli posláni, ale zase ne tak překvapen jak by mohl být.

Dveře do jídelny se otevřely a v nich stál vysoký urostlý muž s velice nakrátko ostříhanými vlasy. Hranatý obličej a chladně modré oči dodávaly jeho vzhledu na tvrdosti, s níž kontrastoval laskavý a přívětivý úsměv i hlas, když promluvil: "Dobré ráno, omlouvám se, že jsem se zdržel. Přišel jsem o něco?" ptal se. Přes rameno měl zavěšenou starou plátěnou kabelu a na sobě tmavý dlouhý plášť. Znak příslušnosti k řádu Guilde jako měli i Augustin a Gerald.

"Otče," zvolal Guillemot, když ho uviděl. Byl nadšený, že ho opět vidí. Býval by se k němu rozběhl, ale nakonec přeci jen zůstal u stolu. Akorát se postavil.

Mistr Kadehar se ihned vydal k němu.

"Dobré ráno vám všem. Tak co Augustine, líbí se ti tu? A co tvému učni? Geralde ,jaká byla cesta? Ahoj Guillemote…" rozpovídal se Kadehar a s každým si potřásl rukou. Svému synovi pak ještě rozcuchal vlasy.

Snídaně byla svým způsobem oficiální. Petras, vypadal, že mu samou úctou ke Kadeharovi přestalo chutnat. Augustin vyprávěl o tom, že by se měl za týden vypravit se svým učněm na Ys, aby kluk strávil taky nějaký čas doma. Geradl říkal Kadeharovi, že cesta proběhla v pořádku a pak spolu rozprávěli, že by měl být zdejší klášter do konce roku provozu schopný. Guillemot je vyposlechl, ale myšlenkami byl na hony vzdálený. Jeho duše si hledala cestičku k minulosti. Jakoby současný svět nejistoty vůbec nepoznával…

Po snídani se pak Kadehar s Guillemotem se všemi rozloučili a vydali se z kláštera ven.

"Jak si se měl? Co škola? Nezlobil ses moc, že jsem s tebou poslal Geradla? Včera mi to nějak nevyšlo…"

"Bylo to fajn, ale chyběl jsi mi. Ve škole je to tak nějak, pořád stejný, no. Nebylo proč se zlobit a co si vlastně dělal tak důležitého?"

"To víš. Mám teď spoustu práce, Guillemote. Řád Guilde prochází velkými změnami," vysvětloval mistr Kadehar zatímco čekal s chlapcem před bránou.

"Změnami? Myslel jsem, že ty největší změny už máte za sebou," zarazil se chlapec.

"Ano i ne. Na místo Šarfalaka jsem byl zvolen já. Několikrát už jsem přemýšlel, že to nepřijmu, nebo že se této funkce vzdám, ale… To tak docela také nemohu, víš? To, že byla hrozba Stínu zažehnána, a že rada čarodějů schválila vystavit klášter ve Světě nejistoty, je velká změna. Otázkou ovšem zůstává, kam až tyto změny mohou sahat." Mistr Kadehar se zdál být velice zamyšlený.

"Co tím myslíš?" zeptal se Guillemot prostě. Nerozuměl otcovým obavám a chmurám.

"Problém je, chlapče, že lidé na Ysu jsou velice konzervativní ke všem změnám. Ale najdou se mezi nimi i tací, kteří po změnách touží. Víš, včera jsem nemohl přijít proto, že jsem vysvětloval některým čarodějům, jak je pro řád důležité mít chrám i zde ve Světě nejistoty. Nakonec jsem však byl vyrušen. Eugen, čaroděj, který vyřizuje poštu…" Guillemot přerušil svého otce mávnutím ruky.

"Vím, kdo je Eugen," řekl a usmál se na otce, "co je s nim?"

"Vlastně nic. Přišel a oznámil mi, že přišla jakási mladá dívka. Bylo to děvče zhruba tvého věku. Zrzavé vlasy, hnědé oči… Nezdála se být ničím zvláštní. Přišla a chtěla mluvit přímo a jen se mnou. Byl jsem unavený, ale nakonec jsem ji přijal. Vlastně mi nedala na výběr. Když se jí zdálo, že to trvá moc dlouho začala na nádvoří volat mé jméno. Přišel jsem k ní a zpražil ji pohledem. Omluvila se mi a žádala, abych ji přijal za svého nového učně…"

Guillemot byl ohromen. Ta holka musela mít podle jeho mínění obrovskou dávku drzosti, když dokázala přijít až na Gifdu a hulákat na celý klášter plný nejrůznější smetánky z řad čarodějů, Kadeharovo jméno. Už od první chvíle mu připadala sympatická a to ji ani neznal. Připomínala mu Ambru. Ta si také jen málo kdy bere servítky.

"A přijal jsi ji?" ptal se Guillemot zvědavě. Kadehar se na chlapce tázavě zedíval a když viděl jeho zvídavý výraz tak se pousmál.

"Ne, chlapče, nepřijal. Řád Guilde nepřijímá do učení dívky, stejně jako Bratrstvo rytířů větru. A o to právě jde. Ona by třeba chtěla změnu. Jenže ostatní na to nepřistoupí…" Kadehar se sice usmíval, ale i tak bylo znát, že ho to trápí.

"A ty bys ji chtěl?" ptal se Guillemot dál.

"Nevím, Guillemote…" Zamyslel se. "Když jsem s tou dívkou mluvil, použil jsem kouzlo na prozkoumání její mysli. Chtěl jsem znát důvody, proč chce vstoupit do řádu, ale… Viděl jsem jak se u ní stejně jako před tím u tebe projevil Tarquinův efekt, víš?" dokončil Kadehar. Guillemot až nyní pochopil, co se mu jeho otec snaží říct. Sám si prošel Tarquinovým efektem a věděl, že to může značit velkou spřízněnost s magií a povětšinou tomu tak je. Konečně začínal chápat, proč to jeho otci dělá takové starosti.

"Ještě nikdy se nestalo, aby se Tarquinův efekt projevil u dívky…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama