"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

4.kapitola - Pravý začátek

2. července 2011 v 14:56 | Captain George Zappy |  Pokémon: Tři živly




4. kapitola povídky Pokémon: Tři živly. Ačkoliv postrádá nějakou akci, pořád je důležitá pro další rozvoj děje :).

Kimmy posnídá s novým kamarádem Brendanem, který se jí svěří se svým tajným snem o Pokémonové lize. Po diskusi se oba vrátí do Littlerootu za účelem návštěvy profesora Birche. Co všechno se Kimmy dozví? Co obdrží pro skutečné započetí své pokémonovové cesty?



Pravý začátek

Kimmy se následující den probudila v osm hodin. Pomalu se oblékala a podívala se přitom na Brendana, který se už také postupně probouzel. "Dobré ráno, Brendane," řekla mu.

"Brý ráno," zívnul Brendan a rovněž se začal strojit.

Jakmile se oba oblékli, opustili pokoj, ve kterém přečkali noc. Přešli rovnou k bufetu, aby si vzali snídali. Vybrali si nápoje a několik obložených chlebíčků, poté se usadili ke stolu.

"Kimmy," svěřoval se Brendan dívce, "poslední dobou jsem přemýšlel o tom, co bych opravdu chtěl."

"Já myslela," opáčila Kimmy, "že rád pomáháš svému tátovi."

"To sice jo," uznal Brendan, "ale stejně to mě osobně pomalu přestává stačit. Je fajn poznávat pokémony, ale... chtěl bych víc než jen to. Chtěl bych je pořádně vytrénovat, aby byli dobří v zápasech. Chtěl bych se dostat do Pokémonové ligy, stát se šampiónem... no zkrátka být nejlepším trenérem pokémonů. Co bys chtěla ty?" zeptal se dívky.

"To já ještě nevím," odpověděla Kimmy a zamyslela se. "Vždyť je tolik možností..."

"To je jasné," řekl Brendan, "ale všechny nakonec směřujou k cestování po světě a ke snaze být nejlepší. Většinou se začátečníci rozhodujou mezi kariérou nejlepšího trenéra, koordinátora nebo chovatele pokémonů."

"Zní to zajímavě," uvažovala Kimmy, "jen se nějak nemůžu rozhodnout."

"Je to vlastně na tobě," děl Brendan, "ale jestli ti mohu poradit, zkus se také stát nejlepší mezi trenéry pokémonů. Mohla by ses dostat hodně daleko."

Kimmy se ponořila do svých myšlenek a dívala se přitom na zeď. Když tak nad tím přemýšlím... Už jsem svedla s Torchicem tři zápasy a všechny jsem vyhrála... Tedy spíš Torchic si v zápasech vede skvěle...

"Měla bys to zkusit," přesvědčoval dívku Brendan. "Jseš přece hodně talentovaná."

Že bych...? zvažovala dál Kimmy chlapcovo doporučení. Možná má s tím talentem pravdu. A nejen on, ale i profesor Birch a jeho asistent. Pokud bych takto pokračovala dál, pokud bych Torchica trénovala pro zápasy, mohla bych se přinejmenším vyrovnat svému tátovi. Třeba bych byla i lepší než on. Tak... že bych to vážně zkusila?

Brendan chvíli sledoval Kimmy, jak přemýšlí. Dívka si nakonec vyměnila s chlapcem pohled. "Už jsem se rozhodla," vypravila ze sebe. "Budu se snažit být nejlepší trenérkou pokémonů, zrovna jako ty."

Chlapec se na ni usmál. "Já tušil, že se na tomhle nakonec shodnem'."

Když dosnídali, vstali od stolu a zašli k pultu v hlavním sálu. Sestra Joy se ohlédla na mladé trenéry. "Dobré ráno," pozdravila je.

"Dobré ráno," odpověděly děti. "Jak je našim pokémonům?" zeptala se hned nato Kimmy.

"Jsou v pořádku," sdělila Joy. "Ty Mudkipovy škrábance nakonec nebyly moc vážné," poohlédla se na Brendana.

"To jsem rád," pousmál se chlapec. "Můžeme si vzít pokémony zpět?"

"Určitě," přikývla Joy, "jen musíte chvilku počkat." Pak se odebrala dál do střediska. Za chvíli se odtud vrátila i se dvěma pokébaly, které pak rozdala jejich majitelům.

"Děkujeme vám a nashledanou," rozloučily se děti se sestrou Joy a odešly ze střediska.

Když Kimmy a Brendan vyšli ven, chlapec navrhnul: "Pospěšme zpátky do Littlerootu. Navštívíme mého tátu v laboratoři. Určitě nás očekává." Poté nasedl na své kolo.

"Souhlasím," řekla Kimmy. Nato se vydala s chlapcem po silnici na zpáteční cestu domů.

Kimmy se během putování znovu ztrácela v myšlenkách. Stát se nejlepší trenérkou pokémonů asi nebude snadné. Dokážu to vůbec? Mimoděk se zahleděla na nebe. To teprve uvidím. I když... sama to nejspíš nezvládnu. Budu potřebovat, aby mi někdo dával rady, aspoň zpočátku -

"Hledáš tam nahoře něco?"otázal se Brendan, který dívku chvíli pozoroval.

Kimmy najednou procitla ze svých úvah. "Ne, to ne," uchichtla se. "Jen přemýšlím o tom, jak bych se mohla stát nejlepší trenérkou."

"No přece tím," děl Brendan, "že se účastníš turnaje Pokémonové ligy a zvítězíš v něm. Ale není to snadný, protože nejdřív musíš dokázat své schopnosti na pokémonových stadionech. Aby ses vůbec dostala do turnaje, musíš vybojovat osm ligových odznaků od trenérů stadionů."

"Takže to opravdu nebude snadné," usoudila Kimmy.

"To ne," řekl Brendan, "trenéři stadionů jsou prý hodně silní. Navíc je tu obrovská konkurence. Spousty trenérů pokémonů by se chtěly dostat do Hoennské ligy." Krátce se odmlčel. "Když o tom tak přemýšlím, my dva jsme v podstatě protivníci."

Kimmy mírně sklonila hlavu. Nerada to připouštím, ale v tomhle má asi pravdu...

Do městečka Littleroot dorazili teprve, když se blížilo poledne. Mířili rovnou k laboratoři profesora Birche. Brendan dokonce začal na svém kole šlapat trochu rychleji, takže mu Kimmy sotva stačila.

"Nač ten spěch?" divila se dívka.

"Zajímá mě," vysvětloval Brendan, "co asi táta řekne, až se mu pochlubím se svým snem. Tak pospěš za mnou."

"Zpomal přece," volala za ním Kimmy, "já nejsem zvyklá běhat!" Ten je nedočkavý...

Chlapec s dívkou brzy dorazili k laboratoři. Brendan pak sesednul z kola, které opřel o stěnu laboratoře a zazvonil na zvonek. Za chvilku jim přišel otevřít profesor Birch osobně.

"Ahoj, tati," řekl profesorův syn.

"Dobrý den, pane profesore," pozdravila Kimmy.

"Zdravím vás, děti," uvítal je profesor Birch. "Jen vstupte. Půjdeme ke mně do pracovny."

Během chůze do profesorovy úřadovny se k nim přidružil i profesorův asistent Joshua. Birch vešel do pracovny jako poslední a zavřel za sebou dveře.

"Daří se vám dobře?" položil Birch dětem otázku.

"Až na tu prohru jo," sklopil Brendan oči. Najednou se cítil velmi nejistý. Dovolí mi, abych mohl cestovat po Hoennu?

"Už se tím netrap," řekl mu profesor. "Každý někdy prohraje. Děje se něco?" podíval se na syna pozorně.

Musím mu to říct, usmyslel si nervózní Brendan. "Tati," začal se svěřovat, "já bych měl jedno přání. Víš... chtěl bych se vydat na vlastní pokémonovou cestu. Chci se stát nejlepším trenérem pokémonů a dostat se do Hoennské ligy."

"To není zrovna malé přání," pousmál se Birch. "Ale neboj se, Brendane, já tě zcela chápu. Mladí lidé jako ty se často vydávají do světa s podobným cílem. Což mi připomíná... Kimmy, co bys chtěla ty?"

"Přesně to samé," odpověděla Kimmy. "S Brendanem jsem se ráno shodla, že bych to měla také zkusit, být nejlepší trenérkou."

Birch se stále usmíval. "Takže to znamená, že půjdeš ve stopách svého otce. Dalo se očekávat, že se takto rozhodneš." Krátce se odmlčel. "Ovšem abyste mohli zkusit své štěstí v Hoennské lize, budete se muset oba nejprve přihlásit v některém pokémonovém středisku a k tomu budete potřebovat pokédexy. Ty bezpochyby ještě nemáš svůj vlastní," upřel opět svůj zrak na dívku.

"Pokédex?" divila se Kimmy. "Co to je, prosím vás?"

"Hned uvidíš," obrátil se Birch k jedné ze skříněk, "jen se mnou měj chvilku strpení." Profesor otevřel skříňku, ze které během několika okamžiků vytáhl kapesní přístroj červené barvy. Po
rozevření jej ukázal zvědavé dívce. Byl vybaven třemi tlačítky a displejem zabírajícím zhruba polovinu plochy přístroje.

"To je ono?" optala se Kimmy.

"Jistě," potvrdil Birch. "Pokédex je technicky vyspělý neocenitelný pomocník každého trenéra pokémonů. Stačí jej zapnout a namířit na pokémona, o kterém se chceš něco víc dozvědět. On ti pak dá několik základních informací, přičemž ti také vysvětlí, jakého typu je daný pokémon. Přístroj obsahuje v současnosti nejaktuálnější databázi o dosud známých pokémonech a také dokáže podat informace o útocích, které pokémoni mohou používat."

"To zní úžasně," obdivovala Kimmy pokédex.

"Přístroj zaznamená," pokračoval Birch, "které pokémony jsi s ním viděla nebo i chytila. Brendan si ho rozhodně pochvaluje, neboť bez něj nechodí skoro nikam," pousmál se.

"To je fakt," přitakal Brendan, který z kapsy u tepláků vytáhl vlastní pokédex tmavomodré barvy.
"Pokaždý, když chytím nějakého pokémona, podívám se do pokédexu, co ten o něm ví. Taky pak vyhledám tátu a ukážu mu, co jsem chytil."

"No ne," vydechla Kimmy, "ty už musíš mít hodně pokémonů."

"No, hodně ani tak ne," uchechtl se Brendan, "vedle toho, nenechal jsem si je u sebe. Všichni jsou tady u táty, aby je mohl studovat."

Birch se i s pokédexem, který měl v úmyslu darovat Kimmy, mezitím přesunul k počítači a do něj zasunul přístroj. "Jak už víš, Kimmy," povídal, zatímco pracoval s počítačem, "Brendan mi pomáhal s výzkumem už od chvíle, kdy dostal svého prvního pokémona. On jako trenér pokémonů už má za sebou zajímavou a relativně rozsáhlou historii."

"Ale tati," pronesl Brendan, schovávajíc svůj pokédex, "vždyť nejsem trenérem zas tak dlouho."

"Co to děláte, pane profesore?" osmělila se zeptat Kimmy.

"Zrovna vkládám do pokédexu identifikační údaje o tobě," odpověděl Birch a hned nato se usmál.
"A už je to hotovo."

Profesor vyjmul pokédex z počítače a přistoupil s ním k dívce. "Tady máš, Kimmy," podal jí Birch přístroj, "tvůj vlastní pokédex. Určitě se ti bude na cestách hodit. Neváhej se ho zeptat, když si nebudeš vědět rady."

Kimmy opatrně převzala přístroj a s úsměvem si jej prohlížela. Můj vlastní pokédex! To je opravdu báječné! "Jsem vám moc vděčná, pane profesore," poděkovala a poté zandala přístroj do své ledvinky.

"Teď už máš pokédex tak jako já," konstatoval Brendan. "S ním se dozvíš fakt hodně věcí o pokémonech, které chytíš. Budeš jich potřebovat dost, abys měla nějakou šanci v Lize."

"Ale vždyť nemám žádné další pokébaly," vymluvila se Kimmy. "Bez nich přece nemůžu chytat další pokémony."

"Bez problémů," řekl Brendan a sáhl do svého batohu. Za chvíli z něj vytáhl pět malých pokébalů a podával je dívce. "Já se s tebou podělím. Jen si je klidně vem."

Kimmy byla překvapená takovou štědrostí od Brendana. "Já... moc ti děkuji," usmála se dívka a převzala pokébaly, které pak vložila do ledvinky.

"Když tě doprovází celá parta pokémonů," řekl Brendan, "tak si užiješ větší srandu. Já bych chtěl
projít celý Hoenn, abych našel různé pokémony."

"A pochytal je všechny, viď?" stále se usmívala Kimmy.

"Třeba to," přikývl Brendan. "Akorát to má jednu nevýhodu."

"Jakou?" ptala se Kimmy.

"Technickou," chopil se slova Birch. "Každý trenér totiž může mít u sebe nanejvýš šest pokémonů. Po-"

"Je to tak," skočil Brendan svému tátovi do řeči. "Nemůžu si s sebou vzít úplně všechny."

Birch si odkašlal a znovu začal hovořit na dívku: "Pokud bys chytila nějakého pokémona v okamžiku, kdy s sebou máš šest jiných pokémonů, automaticky se pokébal s nově chyceným pokémonem teleportuje do místa, kde jsi započala svou cestu. V tvém případě by se tedy přemístil sem do laboratoře."

"Jak je to možné?" divila se Kimmy.

"Díky pokédexu," vysvětlil Birch. "Dokáže detekovat, kolik pokémonů momentálně má jeho vlastník trvale u sebe. Proto Pokémonová liga vyžaduje, aby všichni trenéři pokémonů měli vlastní pokédexy. Abych nezapomněl, přístroj je také trenérovým průkazem."

"Ach tak," pochopila Kimmy. Je ještě důležitější, než jsem si myslela...

"Můžeš se se mnou vsadit," povídal dívce Brendan, "že když potkám nějakého pěkného pokémona, pokusím se ho chytit do pokébalu." Zamyslel se. "Ale pokud se chci v Lize dostat daleko, tak budu potřebovat vyvážený tým pokémonů."

"To máš asi pravdu," pronesla Kimmy.

"V každém případě máte před sebou jedinečné dobrodružství," děl profesor Birch. "Na vás oba čeká bezpočet zážitků a také pokémonů, se kterými se můžete spřátelit." Najednou se zatvářil, jako by jej něco svrbělo. "Hrome, mám sto chutí se sebrat a jít znovu pracovat do terénu."

"Nespěchejte tolik, pane profesore," ozval se pobaveně Joshua, který byl až doteď zticha. "Napříště už asi nebude poblíž nikdo, kdo by vás zachránil."

"To má být vtip?" ohlédl se Birch na asistenta. "Včerejší zážitek mě dost poučil o tom, že si mám dávat větší pozor. Ale jinak máš pravdu, není třeba, abych se honem někam hnal."

"Také byste mohli napříště jít společně," navrhla jim Kimmy a lehce se usmála. "Třeba si pak na vás nic netroufne."

"Taky možnost," řekl na to Joshua. Profesor Birch se jen pousmál a zakroutil hlavou nad dívčinou naivitou.

"Kimmy," ozval se Brendan, "teď jsem dostal nápad. Co bys řekla na to, že vyrazíme spolu, až se doma pořádně připravíme?"

Kimmy se zamyslela. "Počkej... Vždyť oba teď máme stejný cíl. Vlastně jsme protivníci, sám jsi to říkal..."

"Hele, to vůbec nevadí," přesvědčoval ji Brendan. "Můžeme společně trénovat."

"A taky se můžete jeden od druhého učit," dodal Birch. "Podle mě to není špatný nápad. Když utvoříte tým, jistě překonáte každou překážku, která vyvstane."

Kimmy uvažovala ještě chvilku o nabídce svého nového kamaráda. Nakonec se rozhodla, že se s ním dá dohromady. Bude to tak zábavnější. "Tak dobře, půjdeme do toho spolu," prohlásila.

Chlapec natáhl pokrčenou pravou ruku k dívce. Kimmy rychle pochopila, že jde o symbolické gesto. Uchopila chlapcovu dlaň svou pravou rukou, aby tak symbolicky stvrdila jejich nové partnerství.

Chlapec natáhl pokrčenou pravou ruku k dívce. Kimmy rychle pochopila, že jde o symbolické gesto. Uchopila chlapcovu dlaň svou pravou rukou, aby tak symbolicky stvrdila jejich nové partnerství. "Skvělé," řekl s úsměvem Brendan, "teď jsme jeden tým." Poté zase spustili ruce.

"Nuže týme," řekl Birch dětem, "co kdybyste se tedy šli připravit? Podle mě bude nejlepší, když vyrazíte až po obědě."

"To máte pravdu," přitakala Kimmy. "Jen se chci zeptat - co bychom si měli vzít na cestu s sebou?"

"Stačí to nejnutnější," řekl Birch. "Doporučuji vám rozhodně spací pytle a rezervní prádlo. Další věci, jako jsou jídlo pro vás a pokémony, léky a náhradní pokébaly, si můžete zajistit v obchodech pro trenéry pokémonů. Nezaškodí si také obstarat misky, do kterých budete pokémonům dávat jídlo, a také velké ubrusy pro každého z vás. Je dobré se takhle připravit, protože pochybuji, že budete pokaždé odpočívat v pokémonském středisku."

"Snad si to budu pamatovat," pronesla dívka.

"No, tak snad abychom šli," řekl Brendan. "Tak se měj, tati," loučil se a obrátil se ke dveřím ven z pracovny.

"Nashledanou, pane profesore," přidala se Kimmy a šla za Brendanem.

"Hodně štěstí na vaší cestě," rozloučili se Birch a Joshua s odcházejícími dětmi.

Kimmy a Brendan prošli laboratoří a vyšli zase ven na vzduch. Chlapec znovu nasedl na kolo a pak oba nabrali směr ke svým domovům. V duchu se už těšili na to, jak společně půjdou za dobrodružstvím a za svými sny.

"Sejdem' se venku," navrhnul dívce Brendan, "až budem' mít všechno připravené. Co ty na to?"

"Jasně," odsouhlasila s úsměvem Kimmy. Tohle bude moc zajímavá cesta, tím jsem si jistá!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama