"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

12.kapitola

13. září 2011 v 21:45 | Jackie Decker |  Jeden den Hermiony Grangerové
12.část povídky.

Kathlin čeká vysvětlování. Dokáže mít takové argumenty, aby kluky přesvědčila?



12

Když se opět probudila, ležela na ošetřovně a oba kluci byli u ní. Harry seděl a mnul si bolavé čelo. Ron nervózně přecházel po celé místnosti s lůžky.

"A…a…" vydrala z hrdla tiché zaúpění. Na víc se opravdu nezmohla.

Kluci se po své kamarádce otočili. Ron byl rázem jedním skokem u její postele, až se Kathlin divila, že je to vůbec možné.

"Hermiono, jak je ti?"

- "Co se stalo?"

"Najednou si omdlela…" Začali kamarádi jeden přes druhého.

"J-já…" chtěla se posadit, ale nešlo jí to. Harry jí podal ruku a ona ji přijala.

"Promiň…" Začala se jí Hermiona tiše omlouvat. "Hrozně se omlouvám, nechtěla jsem ti ublížit…" Bolest hlavy začínala být pomalu opět snesitelnější.

"Co tě to popadlo?" nechápala Kat. Neudělala přeci vůbec nic špatného.

"No já…" To bylo asi poprvé, kdy Kathlin zažila Hermionu, jak neví co říct. A byl to věru zvláštní zážitek.

"No, to nic…" odbila to. Hlava už bolela jen docela maličko a byli tu pořád dva mladí čarodějové čekající na vysvětlení. "Musím jim to říct…"

"Ano, to bys měla… Harry tam nemůže jít s tím, že zradil Snape a utkat se pak s někým jiným, to nejde…" Vysvětlovala Hermiona. Kathlin sice věděla, že tak jednoduché to není, že v knize to Harry nakonec dokázal, ale pravý význam té zkušenosti jí unikal. I pro to se Hermionina nápadu tak rychle chytila. Každý kdo se dostane do takové situace, by chtěl něco změnit. Zanechat po sobě stopu individuality. A tohle, byla její příležitost.

"Musím vám něco říct," začala tedy a přilákala k sobě jejich pozornost. "Naše domněnka, Harry. Tvoje domněnka… Byla špatná. Není to Snape, kdo pomáhá, Ty víš komu. Je to Quirell!" Nechala svůj hlas doznít, aby se přesvědčila, že to mělo patřičný úspěch. Ale k jejímu údivu Ron vyprskl smíchy.

"Quirell? Zbláznila ses? Ty zkoušky ti vlezli na mozek, Hermiono," vypravil ze sebe zrzek, jakmile popadl dech. "Vždyť Quirell koktá a vidělas ho u toho trolla, ne? Omdlel ve Velké síni! To je pravděpodobnější, že spiknutí organizuje sám Brumbál." Znovu se rozesmál.

Kathlin to mrzelo. Kluk, kterého se z knih tak moc oblíbila, že se do ně j v podstatě platonicky zamilovala, se jí teď smál. A proč? Protože řekla pravdu. Cítila slzy pálicí v očích, veliký kámen na hrudi, který jí bránil dýchat. Nejradši by mu jednu vrazila.

Ale Harry se do toho vložil.

"Ron má pravdu Hermiono. Je to Snape. Od začátku to je Snape - " už,už se nadechoval, k vysvětlování, ale Kathlin ho nenechala: "Já, já vím, že to tak vypadá, Harry, ale mýlili jsme se." Nadechla se. " Není to Snape, kdo slouží, Ty víš komu. Je to Quirell. Já vím, že to zní nepravděpodobně, ale tak mi to alespoň nechte vysvětlit," naléhala na ně.

"Harry, tebe pálila jizva, když jsi se koukal první den na Snapea, že?"

Harry přikývl.

"A nebavil se právě v té chvíli s profesorem Quirellem, který k tobě byl otočený zády?" Vypálila první věc , co ji napadla. Tuhle scénu si pamatovala z filmu. Dávalo to smysl. Quirell měl už v té době Voldamorta na zátylku své hlavy. To znamená, že Quirell byl sice k Harrymu otočený zády, ale Voldemort čelem. A zrovna tak to vysvětlovala Kathlin i chlapcům.

Harry se zamyslel, zato Ron nad tím jen mávl rukou.

"Ale, Hermiono, jak by mohl mít Quirell Ty víš koho, pod turbanem?" Zasmál se. Ano tak trochu to znělo absurdně, ale copak snad právě Kathlin nebyla ve světě kouzel?

"To, to nevím, Ronalde. Ale… Ale je to logické. Myslím, že…" Horečně vzpomínala, jak o tom četla v knize. "Že Quirell narazil na Ty víš koho, na svých cestách v zahraničí. Po tom co ho Harry porazil, byl méně než stín. Hledal hostitele, který by mu pomohl přežít. Víte co nám ukázal Hagrid a co říkal Firenze… Pít krev jednorožce vás zachrání od smrti, ale za strašlivou cenu. Quirell mu pomáhá. Nikdy přece nesundává svůj turban…"

Opět se do toho vložil Ron:

"Ale Hermiono, a co Brumbál? Vážně myslíš, že by si nevšiml, že se největší černokněžník všech dob ukrývá pod kusem hadru o pár křesla vedle něho u profesorského stolu?" Musela připustit, že to je poměrně závažná otázka, ale co mu na to tak měla říct?

Hermiona jí poradila.

"Ale Brumbál Vy víte koho nehledá, Rone. Všichni si myslí, že je mrtvý. On sám je slabý, Brumbál ho nemusel vycítit…" Ron se nadechl k reakci, ale Harry byl o kousíček rychlejší.

"Ale co při famfrpálovém zápase? Snape se mě přece pokusil uhranout," vzpomněl si na další situaci, podle níž usoudil, že proti němu Snape něco má.

"To nebyl Snape. Vypadalo to tak. Pořád se na tebe díval a neustále se soustředil. Mohl to být on. Ale zrovna tak to mohl být i Quirell. Ten se na tebe taky díval, Harry a taky nemrkal a něco mumlal. Myslím, že Quirell se tě snažil uhranout a Snape mumlal nějaké protikouzlo, aby tě zachránil - "

"Zachránil? Pche," mávl Ronald rukou. "To je nesmysl, Hermiono."

"Zmlkni, Rone!" okřikla ho Kathlin. Hermiona jí tu radí argumenty, které by mohla použít a on jí to kazí. On, Ron Weasley, nejroztomilejší kluk na světě…

"Ale přestalo to, když jsi mu zapálila plášť," připomněl Harry.

"Ano, to je pravda, ale nezapomeň, že když Snape zjistil, že mu hoří plášť tak do Quirella vrazil a ten s sebou plácl o zem," vysvětlovala. Ano, to také dávalo smysl.

"A co Halloween?" pokračoval Harry.

"To je… No to je jednoduché," nadechla se. "Quirell se v Trollech vyzná. Umí s nimi manipulovat. Vpustil ho do hradu, a aby unikl podezření, ohlásil, že troll vnikl do sklepení a omdlel. Snape ho prokoukl. Hned mu došlo, že je to léčka. Sledoval Quirella až k Chloupkovi a tam ho ten pes pokousal, když se mu snažil zabránit, aby kolem něho prošel." Ano, i sama Kathlin musela přiznat, že je to lehce přitažené za vlasy, ale copak měla na výběr než jim to vysvětlit?

"Ale Snape mě nenávidí, pořád mi strhává body, nevynechá chvíli, aby mě ponížil," vzpíral se Harry té myšlence.

"Snape si na tebe prostě zasedl, Harry. S Ty víš kým, to nemá nic společného."

"Ale na té chodbě. Pod neviditelným pláštěm, jsem slyšel Snapea mluvit s Quirellem a Snape - "

"Snape jen chtěl, aby Qurell věděl, že na něj má spadeno a že si ho ohlídá…"

Černovlasý chlapec si povzdychl a promnul si čelo.

"Snad tomu nevěříš, Harry," zašeptal Ron. Sám však měl pochybnosti. Hlavně proto, že Hermiona se přeci nikdy nemýlí…

"Dokážu vám to!" řekla pak Kathlin odhodlaně.

"Vážně?" podivili se chlapci.

"Vážně?" podivila se i Hermiona.

"Ano!" pravila Kat rozhodně. "Vypravíme se tam večer dřív a uvidíte, že ten, kdo projde kolem Chloupka, je Quirell."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Belatrix Black Belatrix Black | E-mail | Web | 14. září 2011 v 9:58 | Reagovat

Wow, to se úžasně vyvíjí! Máš to fakt skvěle vymyšlený :-D Taky bych se chtěla dostat do příběhu a změnit tak celou linii, ale škoda no... xD Třeba se to někdy povede a to se pak budou dít věci :-D xD xD Těším se na pokračování :-)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 14. září 2011 v 18:23 | Reagovat

Ano, ano. Kdo by nechtěl mít tu možnost, že? :-D
Kéž bych tam mohla být... Akorát v mém případě by se muselo jednat o Pansy Parkinsonovou :-D

3 Cassiopea Black Cassiopea Black | Web | 18. září 2011 v 12:30 | Reagovat

chudák Kathlin, takovýho vysvětlování a stejně jí nevěří, ale zase, kdo by se jim divil, co? :-D jsem zvědavá, jak to bude dál ;-)

4 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 18. září 2011 v 13:19 | Reagovat

JJ teď to teprve pořádně začne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama