"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

4.kapitola

5. září 2011 v 13:28 | Jackie Decker |  Jeden den Hermiony Grangerové
4.část povídky.

Kathlin jde s oběma hlavními hrdiny na snídani. Ale copak je v takové situaci vůbec možné myslet na jídlo?



4

Celou cestu do Velké síně, byla Kathlin hrozně nervózní. Hermionini kamarádi to zřejmě přičítali stresu ze zkoušek, což bylo asi její jediné štěstí.

Snažila se po hradě zorientovat, ale přes všechny ty pohybující se obrazy, spletité chodby, které vypadaly všechny na vlas stejně, a schodiště, které rádo mění svou polohu, se jí to vůbec nedařilo. Vzpomínala, kde se v knize skládali zkoušky. Z Ronových slov si odvodila, že se jedná o závěrečné zkoušky na konci roku. Prý je tohle jejich poslední zkouška a pak už je čeká jen týden volna. Musela se pousmát na Ronovou lehkomyslností, ale na druhé straně Harryho bolest hlavy ji znepokojovala nemluvě o tom, že pokud se opravdu jednalo o závěrečné zkoušky prvního ročníku. Tak nás brzy čeká výprava kolem Chloupka…

Mimoděk zbledla, když vcházeli do sálu. Nebylo to nic výjimečného. Hodně studentů bylo bledých a nervózních. Jenže ani jeden z nich nebyl uchvácen dlouhými stoly, prohýbajícími se pod vahou mnoha jídel, jako by zde byl poprvé. Snídaně vypadala vskutku lákavě. Jenže Kathlin neměla na jídlo ani pomyšlení.

Dokonce ani Ron s Harrym nevypadali, že mají zrovna chuť k jídlu. Ať se podívala kamkoliv, všichni vypadali, že mají žaludek sevřený v obrovských kleštích. Nikdo z nich na tom ale nebyl tak špatně, jako Kathlin.

"Nechápu, z čeho ty seš nervózní, Hermiono," začal Ron. "Seš jediná, kdo na hodinách profesora Binse neusíná. Všechno si pamatuješ…" Ano, kdyby tu seděla skutečná Hermiona, jistě by měl Ronald teď pravdu. Jenže tomu tak nebylo. Kathlin se na něj úzkostně zadívala nevěda co na to říct. Ron byl roztomilý. Kulatý pihovatý obličej, rusé vlasy, tak syté barvy, jakou ještě neviděla. Celá se rozechvěla a než stačila cokoliv říct, nebo udělat, zrudla ve tváři od studu. Než by čelila jeho zelenošedým očím, raději se zadívala do talíře. Jenže tam právě ležela dvě volská oka a proužek slaniny, což jí připomnělo obličej. A koho si pod tím asi tak mohla představit? Zoufale zatoužila uniknout z této příšerně trapné situace.

Nakonec usoudili, že beztak nic nesnědí a vstali, aby se přesunuli do sálu, kde měli skládat zkoušku. Kathlin se snažila hlavně nepřevzít vůdčí roli. Šla vedle Rona, protože Harry za nimi o krok zaostával a podle ostatních spolužáků, hlavně tedy spolužaček, které poznala v pokoji dnes ráno, se snažila poznat kam jít.

Šli více méně mlčky. Ona se tedy snažila mluvit co nejméně. Pokud možno vůbec. Uvažovala, jestli je tohle všechno tak skutečné, jak se jí to teď jeví. Mohl to být sen. Kdyby to tak bylo, mohla by si svou roli v této bizardní hře užít naplno. O nic by nešlo. Ale co když to není jen sen? Co když se její mysl skutečně nějak dostala do těla Hermiony Grangerové… Mohla by něco změnit? A pokud ano, tak co by to mělo být?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cassiopea Black Cassiopea Black | Web | 6. září 2011 v 18:28 | Reagovat

hezká a zajímavá kapitola :-) přestože se zase nic moc nedozvíme xD ty nás teda napínáš xD ale hrozně mě zaujaly ty dvě poslední věty a už se těšim, až se dozvim odpovědi :-)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 6. září 2011 v 18:39 | Reagovat

jj opět ukončeno hlavě pro ty dvě poslední věty. ano napínám vás, ale to pro to, abyste to se mnou vydreželi co nejdýl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama