"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

2.kapitola - Čas (1.část)

16. června 2012 v 10:14 | Jackie Decker |  Zboření hranic
2.kapitola povídky Zboření hranic.

Tak jo, dopsala jsem druhou část. Loki je vězněm na palubě Starlight a Sonic, kapitánka té hvězdné lodi, čelí hrozbě invazní armády. Co ale chtějí? Dojde nezbytně na boj, jako takový? Potřebovali by čas. Čas na rozmyšlenou, čas na opravy, čas na... Prostě čas. Situace není zrovna nejlepší, ale mohlo by být možná i hůř...




2.kapitola - Čas



"Všichni na místa," rozkázala mladá kapitánka, ale vlastně to nebylo potřeba. Všichni přítomní pochopili, že tohle znamená, "aktivní pohotovost prvního stupně. Psychokinetické štíty na maximum. Připravit zbraně. Jane, mírový pozdrav na všech frekvencích." Sonic se vrátila ke kapitánskému křeslu, kde ji Filip naléhavě chytil za paži. Byl dobře stavěný silný mladý muž. Jeho stisk uměl být nepříjemný, když o něco šlo.


"Co blázníš," vyhrkl šeptem, aby nepodrýval její autoritu, "tohle není mírový sbor, to je invaze!" V kapitánčině tváři se ale objevil vzdor.


"Možná, ale já nebudu ta, kdo zavdá důvod k válce. Pokud pro ni přišli, my nebudem ti, kdo zaútočí první. Já nejsem Max!" dodala tvrdě a vyškubla se mu. První důstojník ji nechal. Kapitánka i její zástupce se usadili v křeslech. Zdravotní důstojníci, lékař se sestrou se vypařili jako pára nad hrncem připravit ošetřovnu. Tex se zhostil svých povinností a znovu se vydal do, teď už bezpečné, bočnice, kde na něho a jeho robotické pomocníky, čekala tuna práce. Pokud mají bojovat, budou potřebovat všechny zbraňové systémy. Ačkoliv mu bylo jasné, že to nemůže stihnout ani on.


"Upozorňuju, že máme jen jednu bočnici," ozval se Shit také jednou věcně.


"Roku?"


"Poškození první bočnice je na devíti procentech. Zbraňové systému funkční z osmdesáti pěti procent."


"Energetické zářiče?"


"Plně funkční," oznámil palubní mozek. Filip se k ní tázavě natočil.


"Chceš na ně metat Slunce?"


"Když budu muset," odvětila Sonic jakoby nic. Uvnitř si ale jistá nebyla vůbec. Jako bych snad mohla. Naše energetické rezervy dosahovaly naposled dneska ráno hodnoty tří sluncí. Do háje, tohle měla bejt jen rutina! Srdce se jí v hrudi třáslo jako vyplašený ptáček ve své kleci, ve tváři se jí ale nepohnul jediný sval. Nemohla by před posádkou přiznat bezradnost nebo strach. Seděla tam a sledovala, jak je vetřelci obkličují. Velká obrazovka, zabírající celou jednu stěnu můstku, zobrazovala mapu se všemi loděmi cizinců, kteří je pomalu ale jistě obkličovali. Co sou ksakru zač?


"Lorien, proskenuj je. Chci o nich vědět, co půjde."


"Ano," odvětila senzoristka pohotově.


"Nevezmou si to jako akt nepřátelství?" zeptala se lingvistka Veri se zájmem. Sonic ji ale ignorovala. Samozřejmě, že si to mohli vyložit jako akt nepřátelství a před vteřinou oponovala Filipovi, že jim nezavdá důvod k útoku, ale na druhé straně. Potřebovali o nepříteli něco vědět.


"Jane?"


"Zatím nic." Jasně. Sou z jiný časový větve, neznaj naše frekvence, ani naši řeč, na co si to kurník hraju? Tohle nejsou Klingoni ani Kardasiani, nebo Romulani. Dokonce ani Spangové tohle je něco docela novýho a Fil má pravdu. Zřejmě si nepřišli popovídat… Kývla Jane na souhlas.


"A náš host? Cítíš ho?"


"A-ano…" vypravila ze sebe černovlasá radistka zdráhavě.


"A?"


"Je… zmatený, myslím. Zvědavý, ale taky naštvaný. Nevím co si o něm myslet."


"Hlavně ať se ti nedostane do hlavy," varovala ji Sonic. Jane se uměla vcítit do kohokoliv jiného, ale ne číst myšlenky ani nějak kontrolovat nebo se bránit proti psychickému útoku od někoho jiného. Z poslední takové zkušenosti se vzpamatovávala téměř rok. Sonic nechtěla, aby musela něco podobného prožít znovu. Jane kývla na souhlas.


"Sonic," ozvala se ale vzápětí, "kontaktují nás."


"Na obraz," to už byl u kapitánky víceméně reflex. Navíc je chtěla vidět. Narušitele svého vesmíru.


Tvor, který se na obrazovce objevil, nevypadal jako nic, s čím se už setkali. Na první pohled humanoidní bytost kůže mu pod šedým brněním a helmou nebyla vidět a jediným opěrným bodem se staly jeho oči, o kterých se dalo na první pohled říct, že jsou nepřátelské.


Sonic se postavila a vypjala do celé své výše necelých 160 cm. Stála ale na vyvýšeném stupínku u kapitánského křesla a hrdě zdvižená hlava přidávala jejímu vzezření na velikosti. Ačkoliv to na její protějšek mohlo jen stěží zapůsobit. A jak na TO mám asi mluvit?


"Hovoří kapitánka vesmírné lodi Starlight a velitelka Třetí kladné základny. Vstoupili jste do hvězdného systému, který je po ochrannou Spojenectví Desíti základen. Identifikujte se a sdělte důvody pro narušení naší Časové větve." Požadovala Sonic pevně. Nenapadlo jí co jiného říct.


Obraz na obrazovce se oddálil a zaměřil na jiné stvoření. Tohle mělo rudofialovou hlavou, temné oči, ze kterých se nedalo nic vyčíst a více než ta hlava z něj vidět nebylo. Jen rozostřená část blíže neurčeného vesmírného plavidla.


"Vydejte nám Lokiho, nebo zemřete a Váš svět s Vámi," promluvil hlubokým hlasem nečekaně lidskou řečí, které bez problémů rozuměli. No, to je jiný kafe… Zeptala by se ho: "A který svět?"; ale tohle nebyla vhodná doba na popichování nepřátel. Evidentně přišli s jasným požadavkem.


"Koho, že to máme vydat?" zeptala se lehce nechápavě, ale už než dořekla, věděla, koho mají na mysli. Našeho zajatce… Přišel skrze stejnou anomálii, zjevně ze stejné časové větve jako oni. Koho jiného by tak asi mohli chtít?


"Toho Asgarďana, kterého chráníte." Sonic vůbec netušila, o čem to mluví. Zajali ho, jaká ochrana? Jakýho Asgarďana? Bože vo čem to mluví? Nadechla se k odpovědi:


"Zajali jsme někoho, jehož část DNA se podobá lidské a pochází z Vašeho světa," řekla a otočila se na Filipa: "Ať Rok ukáže záběr na celu."


"Je to ten, kterého hledáte?" zeptala se velitele vetřelců. Bylo to poprvé, kdy Sonic viděla svého nezvaného návštěvníka. Vysoký muž stál v malé bílé cele. Černé vlasy mu vyčuhovaly z pod helmy se zakroucenými rohy. Zbroj, kterou měl na sobě, neměla v tomto vesmíru obdoby a Sonic si ho vůbec neuměla nikam zařadit.


Jakoby věděl, že se na něho dívají, otočil se přímo do kamery a pousmál se. V ten okamžik Rok ukončil projekci a Sonic vytrhl ze zamyšlení hlas protistrany.


"Ano." Nikdy si nemyslela, že jde to jediné slovo tak protáhnout. Naštěstí jí mozek opět začal fungovat tím správným směrem.


"Potřebujeme čas," oznámila vetřelcům. Filip se na ni tázavě otočil, ale tohle nebyla chvíle, aby jí skákal do řeči.


"Na co?" ptala se ta rudofialová hlava. Jo jasně, na co?


"Ten MUŽ," netušila jak jinak ho nazvat, "zaútočil na naši loď a provinil se tedy i v našem vesmíru. Ubezpečuji Vás, že bereme na vědomí Váš zájem o něj a Vy prosím vezměte na vědomí, že o vydání vězně z jiné časové větve nemohu rozhodnout sama a okamžitě. Žádám Vás o čtyřiadvacet hodin na rozmyšlenou." Vší silou vůle ovládala vlastní hlas, aby se nezachvěl. Dívala se tomu emzákovi přímo do očí a tělo měla jako ztuhlé.


"Dobrá," za promluvil tak nehorázně pomalu, "Dávám Vám ale pouze dvanáct hodin. Pokud do té doby neodpovíte, nebo nevydáte Lokiho, budete zničeni."


"Rozumím," přitakala Sonic s lehkým přikývnutím a komunikace se skončila. Hlava z obrazovky zmizela a znovu byla nahrazena hvězdnou mapou. Kapitánka se mohla konečně sesunout zpátky do křesla, ale… NE! Pokárala se za to pomyšlení. Nemohla tady s sebou jen tak seknout. Dostala pouze 12 hodin a to to ještě bude muset obhájit před posádkou a před Filipem. Rozhlédla se kolem sebe. Pohledy posádky se stočily k ní. V půlkruhové místnosti můstku se i přes klimatizaci zdálo hrozné dusno.


"Držte pohotovost. Tex ať dělá na té trhlině, musí to do dvanácti hodin zpravit." Vykročila směrem k výtahu, jako by se snad nechumelilo.


"Zpráva pro Centralscan?" dovolila si Jane Amblerová drzou otázku. Kdybych chtěla kontaktovat Centralscan, tak to snad řeknu, ne?! Otočila se na kamarádku tvrději, než původně zamýšlela. Naštěstí se stačila uklidnit, a když promluvila, už to znělo normálně:


"Nic. Zatím se držíme dobře," rozhlédla se po ostatních na můstku a vrátila se pohledem opět k radistce, "Dhark je stejně v trapu, řeší problém s Nikou v jiný časový větvi. V Jeho nepřítomnosti velí Sonja a ta je ve vnitřním systému. Navíc je dobrá na souboj tváří v tvář, ale pro vesmírný bitvy ne tolik jako Dhark. Mohla by uvolnit pár bojových disků ze sítě, ale tím oslabí jiná místa. Takže jediný koho by nám poslala by byli záporný základny. Chce někdo z Vás pomoct od Ixmena, Rendžra, Qorka, nebo Cajbrtechu? Já ne, dokud to nebude nutný a to zatím není." Na to jí nikdo nic neřekl.


Mlčení znamená souhlas, řekla si pro sebe a opustila můstek. Nenáviděla těžká rozhodnutí a předstírání síly, když by se nejraději sesypala jako pytel brambor. Na druhé straně, ale s každou takovou zažitou situací, si skutečně připadala silnější. Jen, kdyby věděla, co má dělat, To by se hned jednalo snáz.


Sjela výtahem o tři patra níž, kde bylo potřeba projít dlouhou bílou chodbou k dalšímu, aby se dostala ke své kajutě. Mohla se sice transportovat, ale nechtěla plýtvat energií. Navíc to brala spíš jako procházku. Potřebovala si vše srovnat v hlavě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Annabelle Annabelle | 19. června 2012 v 20:22 | Reagovat

Moc hezké :-D

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 19. června 2012 v 20:59 | Reagovat

Jen takové trochu psycho ve vypjaté situaci :)

3 pimpinela pimpinela | Web | 18. února 2014 v 19:45 | Reagovat

Táto kapitola sa mi veľmi páčila :D. Som zvedavá čo Sonic vymyslí a či im Lokiho vydá. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama