"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

2.kapitola - Čas (2.část)

16. června 2012 v 10:18 | Jackie Decker |  Zboření hranic
2.část 2.kapitoly povídky Zboření hranic.









***
Filip zůstal na můstku a převzal velení lodi Starlight s naprostou samozřejmostí, jak se od prvního důstojníka očekávalo. Zaujal místo v kapitánském křesle a všichni se začali mlčky věnovat své práci.

Body na obrazovce už je zcela obklíčily. Vzdálenost od první linie nepřátel byla pouhých 50 000 m.

"Lorien? Jak to vypadá? Co o nich víme? Roku, přibliž mi jejich linie, chci vidět ty lodě na vlastní oči." Zaujatě se opřel lokty o opěrky křesla a podepřel sepjatýma rukama bradu, když se naklonil, aby si mohl lépe prohlédnout, o co požádal.

Umělá inteligence palubního mozku splnila rozkaz. Zatímco Lorien Chanová se snažila sesumírovat získaná data. Na obrazovce se jim naskytl pohled na něco, co doposud nikdy neviděli. Maličká vznášedla, plnohodnotně použitelná ve vesmíru i v atmosféře neznámé technologie. O dost větší vlnící se plazovitá stvoření pokrytá brněním. Vakuum je zjevně ani trochu netrápilo. Několik větších lodí připomínající něco mezi hvězdným plavidlem a planetoidem. Až se Filipovi chtě-nechtě rozšířily oči a zatajil dech.

"A kurva," prohlásil ne zcela nezbytně Shit, ale k němu to zkrátka patřilo. Když neřekl alespoň třikrát denně kurva, nebylo by s ním něco v pořádku. Navíc to zcela vystihovalo jejich situaci.

"Moc toho po zběžném proskenování nevím. Nemají štíty. Nebo je alespoň zatím nevztyčily. Taky používají zvláštní druh energie. S něčím podobným jsme se ještě nesetkaly."

"Jak silné mají pláště?"

"No… To je problém jejich energie vydává záření, který nám ruší senzory. Neproniknu do hloubky. "

"Čili nevíme nic," konstatoval Filip, "fakt skvělý."
***
"Texi, sem, Texi, tam, copa já s tim udělám…" broukal si technik, zatímco se houpavou chůzí blížil k poškozenému místu bočnice. Na okamžik se zastavil, když došel tam, kde je prve tak záhy přepadl neznámý vetřelec. Už se dostal do pár bojů tváří v tvář, ale nemohl říct, že by to byla zrovna jeho parketa. A Inst se taky zrovna dvakrát nevytáh, musel uznat, že Sonic měla právo na ně tak vyjet. Vlastně už to ale neřešil. Jeho povinností bylo, uvést všechny systémy do provozuschopného stavu. Zavřel hledí helmy ochranného skafandru, ukázal do kamery zdvižený palec a do komunikátoru v obleku zahlásil:
"Můžem, Roku. Zavři přepážku jedna bé tři pět čtyři tři." V chodbě za Texem se uzavřela bezpečnostní vrata. Vydechl si. Tak jo, jdem na to.
"Otevři přepážku jedna bé tři pět čtyři čtyři." Rok udělal, co Pavel řekl a dveře, které ho dělily od vzduchoprázdna tam venku, se otevřely. Podtlak, který v té chvíli vznikl, ho hrozil vymrštit do volného vesmíru, ale Tex byl připraven a připoután na ocelovém laně. Prvotní škubnutí vyrovnaly stabilizátory obleku a jinak se nemusel vůbec bát. Teprve když tlak povolil a veškerá atmosféra byla pryč, mohl postupovat dále chodbou ke zničenému místu.
"Oukej," ohlásil se můstku a své Jane, "jsem na místě. K poškození mi zbývá sto metrů." Dýchal a mluvil záměrně velmi pomalu.
"Jak to tam vypadá?" Tex dobře poznal Filipův hlas.
"Jako na smeťáku, cos čekal? Rána jak od Gilgameše…" Tex se rozesmál a Filip se neubránil uchechtnutí. Gilgameš, údajně nejničivější výtvor kapitána 5.kladné základy, Maxe, si i po letech držela své přední místo v nejvtipnějších extempore, kterých se kdo kdy dopustil.
"Energie? Nebo projektil?"
"Zatím nevim," Tex postupoval kupředu pomalu a opatrně. Zpřetrhané plasmové, elektrické, ale i psychokinetické a kinetické vedení homohlo kdykoliv usmažit.
"Roku, odstav mi prosimtě celý sektor Bé jedna, jo? Nechci dostat sodu."
"Sodu, Texi?"
"Kapky, ránu, smrtící zásah proudem…" vysvětloval technik své ne, zcela obvyklé výrazivo, zatímco se pomalu blížil k cíli.
"Jaké jsou škody?"
"To by ti spočítal Rok líp než já," poznamenal Tex, ale vzápětí pokračoval, "zásah poničil vnější plášť. To znamená, že to mělo fakt velkou razanci. Metr kinetický hmoty s pláštěm strukturální integrity neponičí jen tak něco. A tohle prošlo i tři paluby skrz, než se to zastavilo."
"Takže projektil?" Filip si pořád nebyl jistý, co se tam vlastně stalo.
"Něco mezi. Projektil určitě, ale nemůžu ho najít." Tex se rozhlížel všude v místě dopadu a nic. Osvětlení tu nefungovalo, musel si svítit světlem v přilbě, ale místo dopadu nebylo tak velké, aby mohl přehlídnout střelu, která by způsobila tak veliké poškození. Odrazil se. Chtěl se podívat na bývalý strop.
"Zlom ale vypadá na poškození energií. Žádné ostré hrany."
"A co vo tom soudíš?" ptal se ho Filip, ale Tex si nebyl jistý.
"Nevim. Možná projektil v silným energetickým poli. Řeknu ti víc, až to důkladně prozkoumám jo? Kde je vůbec Sonic?"
***
Filip se rozhlédl a viděl, že na totéž se v duchu ptá úplně každý z členů posádky. Jo, to bych taky rád věděl…
"Pracuje na strategii dalšího postupu." Nezbývalo mu než doufat, že nelže, protože lhát se mu doopravdy nechtělo.

***
Sonic seděla v kajutě, a jak byl její nervózní zvyk, poklepávala prsty o desku stolu. Slyšela všechno, co bylo řečeno na můstku v její nepřítomnosti, i komunikaci s Texem. Jenže o moc moudřejší z toho nebyla. Jo jasně, strategii dalšího postupu… To se snáz řekne, než udělá, víš? Pomyslela si směrem k Filipovi. Ale nic víc. Nevstala, aby jim vysvětlila své zmatené myšlenky zoufale brázdící nervové cestičky v mozku, ve snaze nalézt nějaké řešení.
***
Tex Filipovu odpověď přijal stejně, jako by to udělal u jakékoliv jiné: "Oukej."; a pokračoval ve své práci. Nejprve si příručním analyzátorem projel poničenou hranu, kvůli zbytkovým stopám energie pro další výzkum a pak speciálním kinetickým nožem odřízl vzorek poničeného zlomu. Tak fajn, jdeme na to. Po laně se vrátil zpět k pásovému vozítku vlastní výroby, které mělo na pásech speciální síť antistrukturální integrity. Ta podobně jako magnet přiléhala na svůj protipól, kterým byly chráněny všechny chodby a paluby Starlight. Něco jako nulová gravitace tak tohoto robotického pomocníka s energetickým zářičem nemohlo zaskočit.

Tak jo, kamaráde, ze všeho nejdřív potřebujeme opravit trhlinu v plášti. Takže si nastavíme kinetiku, potřebujeme hmotu, Texi si oskenoval přesný tvar trhliny ve vnějším plášti a vložil ho robotovi do programu. Nastavil hustotu, tloušťku a robot si pak sám popojel o dalších pár centimetrů, aby mohl zářit co nejefektivněji.

"Zahajuji opravy vnějšího pláště," zahlásil Tex a spustil program. Robot začal přesně dle programu vyzařovat v krátkých intervalech kinetickou energii, která se při kontaktu s vnějším pláštěm měnila ve hmotu schopnou odolat působení kinetických (pohybových) sil. To by teda musel bejt projektil…

Odrazil se a ve vrchním patře se zachytil, aby mohl pospojovat zpřetrhané vedení. Potřebovalo by to celý nahradit a ne jen nějaký provizorium, ale jako obvykle, Texi, nemáš čas… Osobním dezintegrátorem odstranil zbytky plasmy na jednom kabelu o průměru lidské pěsti , obě části k sobě natáhl a izolační pistolí je v bodu zlomu spojil co nejpevněji. Pokud bude umístěno ve hmotě, tak to vydrží. Stejně sou bočnice to první co se v boji urve, usmál se sám pro sebe a podobným způsobem pak opravoval i další části.

"Roku, kolik mám času?"
"Pokud se můžeme spolehnout na jejich slovo, pak dvanáct hodin."
"Tak fajn," odvětil spíš pro sebe. Teď byl zaujatý prací.
***
Sonic zůstávala sama v kajutě už víc jak hodinu. Neustále si znovu a znovu přehrávala celou situaci, vážila možnosti, Nechala Roka, aby provedl pár simulací v holokomoře, podle již dostupných informací, ale ve výsledku jí to příliš nového nepřineslo. Nakonec se odhodlala k dalšímu nevyhnutelnému kroku.
Vstala. Dveře se před ní odsunuly do stran zcela automaticky. Vyšla na chodbu, téměř strojově se otočila na podpatku a zamířila chodbou k nejbližšímu výtahu.
"Sonic!" zavolal za ní její zástupce.
"Ano?" Neotočila se. Jen se zeptala.
"Kam si myslíš, že jdeš?" Filip jí doběhl a postavil se jí po bok. Byl vyšší než ona. To snad kromě Lorien Chanové ostatně všichni.
"Vyslechnout naše nechtěného hosta," osvětlila mu svůj záměr.
"Proč?" nechápal první důstojník a vlezl s kapitánkou do výtahu.
"Jak proč?" podívala se na něj nechápavě.
"Proč jim ho prostě nevydáme? Je z jiný časový větve, nemůžeme zasahovat do tamního dění, to nám nepřísluší. Jestli ho chtěj tak moc, že ho pronásledovaly až sem, tak asi proved něco dost špatnýho. Vidělas, jak se díval, je to psychopat, Sonic. Vydáme jim ho, oni odletí a mi máme klid," naléhal na svou velitelku.
"To nemůžeme," odsekla mu.
"Co?"
"Nemůžeme si bejt jistý, že když jim ho vydáme, oni odletí. Slyšels toho emzáka? Dejte nám ho, nebo vás zničíme, to není žádost o vydání, to je ultimátum. Viděls ty lodě tam venku? To není mírová delegace, nebo vězeňská eskorta, který zdrhnul, to je armáda. Nic o nich nevíme, nevíme jak s nima bojovat, ani proč skutečně přišli. Neřekli nám, co provedl ani proč ho chtějí. Jak můžeme vědět, že oni nejsou agresoři a on není ochránce míru v jejich světě?" odmlčela se. Dala Filipovi půl vteřiny, aby mohl vstřebat její slova.
"Nemůžeme. Navíc oni zasáhli jako první do naší Časové větve, ne mi do jejich. Víš moc dobře, že pokud to bude jenom trochu možné, udělám vše, abych se vyhnula válce. Ale zároveň chci udělat všechno proto, abych dostála spravedlnosti." To už prvního důstojníka značně dopálilo.
"Jaký spravedlnosti? Oni budou tvrdit, že je já nevím jakej zločinec. On bude tvrdit, že nic neudělal a oni jsou agresoři. Bude to slovo proti slovu a kapitánka Starlight bude akorát s rozumem v koncích. Dej na mě Sonic, nic dobrýho z toho nekouká." Tohle všechno ale Sonic věděla, i bez něho.
Výtah zastavil a oni vystoupili ve vězeňském bloku. Celá paluba zde byla plná nejrůznějších bezpečnostních opatření, která ale jen pro ně Rok deaktivoval, aby mohli projít.
"Prostě s ním chci mluvit."
"Uvědomuješ si, že prostě chci je ubohý argument?"
"A proč bych se měla někomu zodpovídat ze svých rozhodnutí?"
"Mě nemusíš, ale Dhark a Centralsken budou chtít podrobnou zprávu." To Sonic věděla. Na druhé straně. Rozhodnout, aniž by znala pohled druhé strany, by nebylo fér a kontaktovat někoho s žádostí o pomoc při takovém rozhodnutí? Kým by pak byla? Rozhodně by si jen stěží mohla připadat jako řádná velitelka základny.
"Dhark bude respektovat má rozhodnutí a rozhodně mě nepostaví před tribunál. Je to můj bratr." Za to poslední slovo, by si nejraději vlepila facku. Tak nerada poukazovala na rodinné pouto mezi nimi.
"Vrať se na můstek, File. Tohle zvládnu. Jestli chcete, můžete to sledovat. Jinak ale dohlížej, ať jde všechno podle plánu. Potřebujem tu bočnici a hlavně ať si Shit nehoní ego, nebo začne střílet a je to všechno v háji."
"Použil bych jiný slovo, ale rozumím," přikývl jí a oba se usmáli ve vzájemné shodě.
"Víš, že stojíme všichni za tebou," pokusil se dodat své kapitánce ještě trochu odvahy a ta mu kývla na souhlas.
"A já zas na vaší. Neudělám nic, co by vás ohrozilo víc, než je nutný." Vzájemné ubezpečení loajality, je oba upokojilo a mohli se rozdělit. Filip Stowasser se vracel na můstek a kapitánka přezdívaná Sonic, pokračovala hlouběji do vězeňského bloku, až k nejstřeženější cele.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Annabelle Annabelle | 19. června 2012 v 20:24 | Reagovat

Moc se mi tahle povídka líbí :-D  budeš taky pokračovat v ceně důvěry? Je taky super :-)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 19. června 2012 v 21:08 | Reagovat

Pokračuju v obojím, samozřejmě. Nejde mi to teď tak rychle, ale snažím se. Možná ještě dneska, přidám další kapitolu Hranic, Cena by mohla být do dvou tří dnů...

3 pimpinela pimpinela | Web | 18. února 2014 v 19:59 | Reagovat

Tiež sa mi táto poviedka páči a som zvedavá čo sa stane pri stretnutí Sonic a Loki :-)  :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama