"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

4.kapitola - Tvůj svět, tvá pravidla (1.část)

24. června 2012 v 23:23 | Jackie Decker |  Zboření hranic
4.kapitola povídky Zboření hranic.

Sonic s Lokim opustili hangár Starlight v experimentálním modulu technika Texe. Ať už plán vyjde, nebo ne, Chitauriové budou s nejvyšší pravděopodobností dost rozčilení a zcela jistě dojde na bitvu. Jaký ale, že je přesně plán, který má vyjít?




4.kapitola - Tvůj svět, tvá pravidla



Filip Stowasser se postavil doprostřed můstku a ve tváři si držel tvrdý a nepřístupný výraz. Navigátorka Michaelle, když ho uviděla, okamžitě pochopila, že se něco stalo.


Zastupující kapitán ucítil její pohled a vyrovnaně až chladně ho opětoval.

"Tak jo lidi, deme na to. Chci úplný taktický plán, přesně za deset minut. A sežeňte mi někdo Texe!" rozkázal. Schylovalo se k boji a ať už si o Soničině plánu myslel, co chtěl, měl své instrukce. Teď byl kapitán a nemohl si dovolit žádné chyby.

Všichni se začali věnovat svým povinnostem. Prsty tančily po klávesnicích a v útrobách lodi se začaly odehrávat doslova velké manévry. Stroje obstarávaly přípravy bojových modulů, nabíjení zbraní a štítů.

"Můstek volá Texe, můstek Texovi, slyšíš Pavle? PAVLE!" opakovala Jane naléhavě do vysílačky. Přeci jen pracoval a v ochranném obleku mohl stěží použít vysílačku v odznaku a tak ho musela volat hlavním vysílačem.

"Tex slyší, copak, lásko, Sonic zase řádí?" zasmál se svému vtipu. Jane se pousmála, i když tohle nebyla zrovna romantická chvilka.

"Zastupující kapitán s tebou chce mluvit, kotě," řekla mu skoro něžně, ale přesto dostatečně věcně, jak si situace žádala. Okamžitě je přepojila.

"Mám Texe na drátě, veliteli," oznámila Filipovi a ten se ujal své iniciativy:

"Jak to tam vypadá?" zeptal se nejdřív.

"Tak zastupující kapitán, jo? Sonic si šla dát kafe?" znovu se zasmál Technik. Bude ten krypl brát alespoň jednou něco vážně? Postěžoval si Filip v duchu.

"Sonic za pár okamžiků opustí Starlight v tvém experimentálním modulu Malý Pat a odveze našeho vězně do jeho časové větve. Očekává, že Chitauriové odletí za nimi. Náš úkol je zlikvidovat, co tu zbude. Chci vědět jedno. Jsme připravení a bojeschopní?" Všichni na můstku se po Filipovi tázavě ohlédli.


Co?


To myslí vážně?


Sonic se zblázlila…


Četl v jejich očích.


"Děláš si prdel?" zeptal se Tex za všechny.


"Ne. A teď buď tak laskav a podej hlášení, oukej? Teda jestli nechceš, aby Sonic riskovala nadarmo, nebo nás nechceš vidět rozprášený po bývalým Spangským vesmírným prostoru." Filip mluvil tvrdě a vyrovnaně. No tak, lidi. Je to jako vždycky, když Sonic někde někoho zachraňuje a my zůstanem sami. Jen to tentokrát není Max ani Dhark, nebo jeden z nás, ale… I v myšlenkách se mu to jméno příčilo. Ten chlap mu byl od pohledu nesympatický.


"No takhle, čeče. Trhlinu sem zacelil. Stálo nás to trochu energie, ale je to. Vedení je zalátovaný, ale potřebuje vyměnit. Dosáh sem stoprocentní funkčnosti, ale při plným bojovým vytížení, vydrží tak hodinu. Pak začne klesat, jak budou jednotlivý systémy haprovat, a když to přeženem, skončí to upadnutím bočnice." Ano, ano. Tex vážně umí potěšit.


Wally se v pilotním křesle v přední půlkruhuvé části můstku před hlavní obrazovkou ohlédl po navigátorce hned vedle, svůdně se usmál svými širokými ústy a:


"Už jenom jedinou bočnici…" zabroukal popěvek z předělávky na písničku Proklatej vůz, kterou v roce 2000 vymyslel Dharkův palubní mozek Kit, po fatálních zkouškách, které utrpěl prototyp federační lodi Milénium. Michaelle se tiše zasmála a šťouchla pilota loktem.


"Psst…" dala si prst před ústa. Jsou chvíle, kdy se takové vtipy vážně nehodí.


"Beru na vědomí Texi," přijal Filip technikovo hlášení, i když z něho nebyl dvakrát nadšený. "Je všechno připraveno?" zeptal se neadresně všech.


Jane: "Všechny vysílače jsou funkční, kapitáne."


Wally: "Loď připravena k zážehu."


Michaelle: "Navigační systémy připraveny."


Shit: "Zbraně v pohotovosti a stoprocentně funkční."


Lorien: "Senzory funkční."


Dizzy: "Ošetřovna připravena, gratuluju ke kapitánství," zasmál se lékařský důstojník.


Inst: "Loď nenapadnuta, můžeme začít."


Filip přikývl. Zbývalo jen vymyslet nějaký taktický plán, jak celou bitvu pojmout. Že k ní dojde, už bylo v podstatě nevyhnutelné.


"Jane, spoj mě s nima." Radistka poslechla. Na obrazovce se opět objevila "tvář" Thanose, vůdce.


"Zastupující kapitán lodi Starlight pro Thanose, velitele Chitauriů. Posíláme vězně v transportním modulu. Žádáme o potvrzení přijetí zásilky." Mluvil chladně a vyrovnaně, přesto mu na krku vyvstaly kapičky potu, které mu zachytil až límec od uniformy. Polkl. V nevyzpytatelných očích protistrany nemohl rozpoznat ani spokojenost, ani nespokojenost. Jak medvěd, pomyslel si, na těch taky nepoznáte, jestli se smějou, nebo cení zuby hlady.


"Malý Pat odpoután," zahlásil Rok.


Na taktickém modelu v pravém dolním rohu obrazovky se ukázala poloha Texova experimentálního modulu. Filip těkal očima mezi tím obrazem a nic neříkající tváří Thanose.


"A žezlo?" zeptal se vládce Chitauriů hlubokým hlasem.


"Je transportováno s ním." Filip cítil tlukot srdce tak jasně jakoby ho slyšel. Krev se plnila mu adrenalinem, který za okamžik dostane příležitost k tomu, aby naplnil svou funkci. Tak se ukaž, Sonic. Vyzýval svou kapitánku v duchu. Pokud by snad něco nevyšlo, následky by byly fatální pro všechny…


***


Sonic se soustředila. Hleděla jen před sebe. Letěli vstříc obrovské armádě. Časy velkých bitev proti mimozemšťanům už je minuly před pár lety. Poslední velkou válku zažili proti Timekomandu, ale i to už je víc než rok. Ať trénovali sebevíc, proti bitvám na tehdejších hranicích federace, dokud ještě existovala, to nebylo nic. Tak se tu koukejte snažit…, pomyslela si směrem k Filipovi a ostatním.

"Seš ksakru můj zástupce tak se podle toho koukej chovat, ať se mám kam vrátit." Řekla mu při jejich posledním rozhovoru před samotnou akcí.

"Jestli nedodržíš svoje zásady a podaří se ti vrátit, nevrátím ti velení." Upozornil jí zase on. Tvrdě a neústupně. Řekli si toho tolik v tom jediném dialogu a Sonic si nebyla jistá, zda dělá dobře. Vsadila všechno na jediného muže ve vesmíru, kterému se dalo věřit méně než Maxovi…

Ohlédla se na Lokiho. On jí pohled pomalu opětoval. Zrádce všech, napadlo jí znovu přirovnání k dětské hře. A stejně jako v té hře se rozhodla mu věřit.

Polkla, aby sliny v ústech zcela nevyschly. Vypadal stále stejně. Skoro netečně…

A pak se usmál…

"Uvědomuješ si, že letíš přímo k nim?" zeptal se jakoby účastně. Sonic byla ráda, že prolomil to trapné ticho.

"Jistě, takový je plán."

"Plánuješ mě vydat a nechat se přitom zabít?" uchechtl se. Sonic už se zase otočila, bylo jí zatěžko dávat so do těch jeho pronikavých inteligentních očí.

"Už sem ti říkala, že nemůžu umřít." Ani si neuvědomila, že přešla z vykání do tykání. Vypjatá situace si žádala osobní přístup.

"Aha," podotkl, jakoby mimochodem.

"Chci jen, aby si mysleli, že tě letím vydat. Až budeme dost blízko, otevřu bránu do tvé dimenze a proletíme. Pokud dobře chápu Rokovi souřadnice, objevíme se v naší sluneční soustavě," vysvětlila mu. Pomalu se blížili. Přípravu 4Dskoku svěřila autopilotovi. Páčku pro zážeh uchopila pevně, ale ne křečovitě. Soustředění z ní přímo vyzařovalo.

"Chceš je odvézt přímo k Zemi, aby ji mohli snadněji zničit?"

"Co?" vyhrkla Sonic. NE! Jasně že ne… Oči se jí rozšířily.


"Plánovaných souřadnic skoku dosáhnete za T mínus 20 sekund," oznámil autopilot.


***


Komunikační kanál zůstával otevřený. Tiché očekávání se plížilo po můstku Starlight jako stín a natahovalo své dlouhé štíhlé prsty po nervových zakončeních každého člena posádky.


Soničin modul tvarem připínající dětskou káču se stále velmi pomalu blížil k hradbě nepřátelských lodí.


"Je skoro u nich," nahlásila Lorien od senzorů. Fil přikývl téměř neznatelně. Tak jo, de se na to…


"Tak do toho! Wally připrav moduly ke startu, energozářiče nastavte na síť, Shite, pal vším, co máme. Smeteme je z kosmu rychlostí blesku," pousmál se neupřímně. Upřímně se neusměje minimálně do doby, kdy bude po bitvě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jill Jill | 4. března 2013 v 10:59 | Reagovat

Páni, začíná to být celkem napínavý :-) Tahle kapitola se ti obzvlášť povedla.

2 pimpinela pimpinela | Web | 18. února 2014 v 23:01 | Reagovat

Súhlasím s Jill, veľmi vydarená kapitola. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama