"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

5.kapitola - Bůh nemůže zemřít (1.část)

26. června 2012 v 21:11 | Jackie Decker |  Zboření hranic

5.kapitola povídky Zboření hranic.

Pod minulou kapitolou mě zaskočila Alenořina otázka, jestli se povídka víc týká Sonic a její posádky, nebo Lokiho. Dovolím si teď malé vysvětlení, tak to prosím nějak přkousněte. Věc se má tak, že tahle povídka v podstatě kombinuje dvě universa. V jednom se nachází mnoho věcí z většího počtu fandomů a to druhé je řekněme, Lokiho vesmír. Thora a Avengers jsme viděli a něco o nich víme. Ale Sonic je jen v mé hlavě a bylo tedy třeba ji nějak přiblížit. Jí, její svět, její důvody, a vůbec jí dát s Lokim do toho modulu a odeslat z jednoho vesmíru do druhého. Abych vás s ní seznámila použila jsem tento táhlý úvod, snažila jsem se alespo, aby nebyl nudný, abyste se snáz dostali do situace, kterou jsem nastavila jako počátek tohoto příběhu. To není nic proti Lokimu, který tu samozřejmě bude, jak doufám se Sonic ve vyrovnaném prostoru. Nemám ráda nadržování :) Víceméně šlo o to, že byste mohli pochopit Sonic a její chování a povahu, musíte poznat i něco z jejího světa Úžasný

A tak je tu tedy další část. Doufám, že se mi podařilo načerpat dostatek inspirace, a že vás potěší...


5.kapitola - Bůh nemůže zemřít



Malý Pat si razil cestu vesmírným prostorem, pohon už vypnutý. Energetické záření nevydával. Sonic vypnula vše kromě podpory života a umělé gravitace. Konečně si chtěla vydechnout a zkusit si s Lokim promluvit, když se znovu otevřela brána a Chitaurijská mezihvězdná plavidla se ocitla přímo na místě, kde prve oni.


Napjatě polkla. Tak jo, sou tu. Teď uvidíme, jak moc je to vážný… Uvědomovala si, že to může být taky konec téhle její cesty. Pokud je objeví v jednom modulu neměli šanci se jim ubránit. Byla to sice Texova práce, zmenšenina bojové stanice Patriot, která byla technikovým nejlepší dílem, ale tenhle experimentální modul byl stále jen prototyp, který ještě nebyl vyzkoušený v bojových podmínkách. Sonic by jen velmi nerada, kdyby se nějaké skryté potíže objevili při ostrém střetu.


Sledovala na monitoru pohyb Chitauriů a nezdálo se, že by je zatím odhalili. Žádný organizovaný přesun jejich směrem se nekonal.


"Vypadá to, že nás nevidí…" prohodila a přerušila tak tíživé ticho, které se rozprostřelo po kokpitu. V určitých chvílích zapomínala, že tam nesedí se někým z posádky, ale s vězněm. Ačkoliv, byl ještě opravdovým vězněm, když ho nemohla držet v energetické bariéře, která by pohltila jeho magii?




Loki ji sledoval. Každý pohyb, každou změnu výrazu. Od chvíle, kdy se zřítil na její loď, se snažil pochopit, kde se ocitl a s kým má tu čest. Ty dva, které potkal jako první, si chtěl podrobit své vlastní vůli. Nevěděl přesně kde je a co se stalo. Než, ale mohli pocítit jeho moc, nějaká cizí energie se ho zmocnila a přenesla do místnosti, z níž se nemohl jen tak dostat. O žezlo přišel a jeho energii cosi pohlcovalo. Uvnitř si mohl dělat co chtěl, ale pokusy dostat se ven, to neutralizovalo.


Rozhodl se počkat. Koneckonců s takovou technologií se ještě nesetkal. Evidentně to tu tam řídili lidé a lidé jak už věděl, jsou podřadná rasa. I když i tam se občas vyskytly vyjímky…


Když za ním Sonic poprvé přišla, nevěděl, co si o ní myslet. Z toho, že je Bůh, si nedělala vůbec nic. Musel jí uznat jistou odvahu, ačkoliv vytáhnout jakousi svítící zbraň na vězně, není zrovna projevem odvahy. Z jejího spontánního smíchu si také neuměl příliš odvodit. Na kratičkou chvíli mu připadala zmatená a zoufalá, což se snažila umě skrývat za tvrdé přímé jednání. Na druhou stranu musel uznat, že svým způsobem má jistě pravdu. Neměl ponětí, co myslí tou časovou větví ani jiným světem, ale dokázal si odvodit, že se ocitl ve zcela jiném vesmíru, než odkud pocházel. To samo o sobě už znamenalo, nové možnosti. Doposud nedozírné. Pravda i následky, ale všechno teď bylo jen v jeho rukou. A jejích samozřejmě, ale co ona asi tak mohla vědět, ne?


Svým postojem mu připomněla Odina. Chtěla se vyhnout válce. Stačilo jí vysvětlit, že vydáním se pro ni nic nevyřeší. Byla chytrá dost na to, aby to pochopila. A pro Lokiho to byl dobrý způsob jak si zjistit míru její ovlivnitelnosti.


Tím, že přerušila jejich rozpravu a podařilo se jí zjistit něco víc o jeho domovském světě, mu potvrdila, že má jistý potenciál. Viděl, že je zmatená, i když mu dohodu nabízela pevně a odhodlaně, potřebná vyrovnanost jejímu chování chyběla.

Nabízela velice zajímavou věc. Nejen, že ho nevydá, odveze ho zpět, nejen že ho odveze zpět, ale pomůže mu. Ta představa se mu líbila. V boji ji ještě neviděl, ale jakmile bude mít své žezlo zpátky, jak těžké může být, ji ovládnout? Bez vší té techniky kolem, čím bude? Nabízela mu sílu zcela jiného světa. Ještě nevěděl jak přesně, ale mohl by jí využít.

A tak souhlasil. To co se dělo potom už bylo jen několika hodinové čekání a přesun do modulu, s kterým odstartovali. Vzali mu helmu a žezlo. Žezlo mu vzali už dřív, a helma by prý překážela. Pravda, kokpit nebyl nijak velký. Sundal ji dobrovolně, teď byl v podstatě host. Navíc věděl, že pokud nebude dělat problémy teď, později bude mít větší příležitosti. Její důvěra se mohla hodit.

Zcela nečekaně se tak stal svědkem rozhovoru dvou sourozenců. Nebyli si v ničem podobní, skoro jako on a Thor. Bylo vidět, že je jí zatěžko s ním mluvit, a nedalo práci odvodit si, že jeho postavení je více než to její. Četl v Soničině tváři pohrdání, které k tomu Dharkovi cítila, až skoro nemohl uvěřit, že potkal někoho takového. Že i v jiných vesmírech jsou situace podobné…

Vyrazili. Netušil jaký přesně má plán a teď byli zde, skryti pře Chitauri na cestě mezi obě zdejší hvězdy a ona seděla klidně v křesle hned vedle něho. Klid ovšem byl jen zdánlivý. Schopný pozorovatel, kterým Loki bezpochyby byl, mohl dobře vidět lehké záškuby v prstech naprosté soustředění, kdy krotila vlastní dech.


Sonic se na něho ohlédla. Lokiho upřený pohled jí nedělal zrovna dobře.

"Co je?!" zeptala se podrážděně. Někde tam u ní, teď její posádka svádí boj a ona jim nemůže pomoci. Je v malém modulu, s někým komu nemůže věřit a všude kolem nich jsou armády mimozemšťanů.

"To mi řekni ty," prohodil.

"Co?" nechápala. Natočila se v křesle bokem směrem k němu.

"Kapitánka hvězdné lodi, se sama dobrovolně vrhne v nebezpečí, jen aby pomohla někomu, koho vůbec nezná?" ptal se se zájmem.

Sonic vytřeštila své hnědé oči. Cože?! To jako myslí vážně?

"Kreju ti zadek," oponovala pohoršeně, "a chráním svůj vesmír!" To je teda vděk…, pomyslela si. Jestli sou všichni bohové tak sebestředný, tak nevim jestli tu vůbec mam co dělat…

"Opravdu?" Loki se bezděky pousmál.

"Jo!" Založila by si ruce na prsou, ale na to nebyla vhodná chvíle, ani místo.

"Nechalas tam své podřízené tváří v tvář hrozbě chitauriů. Říkalas, že nechceš boj, ale tímhle rozhodnutím jsi ho podnítila. A ve jménu čeho? Vyššího dobra? Spravedlnosti?"

"Abych zajistila, že už k nám odsud nikdo nepříde!" překřičela ho. Loki se ušklíbl. Sledoval ji. Jak v ní roste zlost a vztek. Ta vteřina ticha, která nastala, působila jako katalyzátor houstnoucí atmosféry v modulu.

"Myslím, že ne," pronesl pak, sebejistě. "Nikdy ti o spravedlnost nešlo. Cítila jsi příležitost vybočit z řady. Překonat svého bratra, být lepší než on. Toužíš po uznání. Nechceš být stále jen ten pilíř, o který se každý opře, když cítí nouzi, ale jakmile se bouře přežene, tak se bez díků zvedne a jde se opět hřát na výsluní slávy a tebe nechá ve stínu za sebou. Proto jsi tu."

Sonic se snažila nedat na sobě příliš znát pohnutí, které cítila tam někde hluboko uvnitř. Ale rozšířené oči, které se div nezalévaly slzami, jí na pevném pohledu zrovna dvakrát nepřidaly.

Nikdo s ní nemluvil jako on. Filip uměl prohlédnout hluboko, ale ten ji znal déle. Navíc s ním o svých pocitech k Dharkovi nejednou mluvila. Loki ji znal pár hodin a přece poznal hned, co se odehrává v jejím nitru, ale mohl mít pravdu? Skutečně mohly převážit její emocionální pohnutky, které se snažila držet na dně své mysli, nad logikou, smyslem pro povinnost a správnou věc? Sonic se pojednou zalekla sama sebe.

"Ne," odsekla mu, "to není pravda!" Taková nejsem, prostě to bylo nejlepší řešení!

"Opravdu?" přilíval Loki stále olej do ohně.

"Jak můžeš vůbec posuzovat moje jednání. Sám si málem zničil celou planetu jen proto, abys zavrhnul vlastní původ!" Křičela na něj Sonic.


Loki vstal. Pásy, které ho držely v křesle, nebyly problém. Stačil pohyb prstem, aby se uvolnily.

I Sonic se zvedla. Takhle se mnou jednat nebudeš, to teda ne! Dýchala přerývaně. Čekala že něco namítne, nebo tak, ale jeho tvář se náhle změnila v grimasu vzteku, když vykřikl, popadl ji a jediným mocným pohybem jí přehodil přes pilotní křeslo a mrštil s ní proti dveřím, oddělujícím kabinu od zbytku modulu.





Tohle nečekala. Její tělo letělo vzduchem tři metry, než ji zarazila pevná překážka kinetické hmoty. Na dveřích, ani škrábnutí, ale kapitánka se musela zvedat ze země. A dost!





Nadechla se a jediným vymrštěním těla se postavila na nohy. Byla to tvrdá rána, ale ne dost, na její zářením modifikované tělesné atributy.





Odolná, pomyslel si Loki. Tak uvidíme, jak moc. Vyskočil proti ní, že ji zasadí úder a pak chytne pod krkem, ale dopadl bez účinku. Sonic se přemístila přímo za jeho záda pomocí Dharkova stylu boje, kterým byla magie.





Otočil se.





Sonic vyskočila do vzduchu a kop z otočky mířila na jeho hlavu. Loki ji stihl na poslední chvíli odrazit rukou a vyvést tak z rovnováhy. Sonic dopadla na nohy a postavila se přímo proti němu.




"Hm, nejsi úplně špatná," pronesl jen tak mimochodem.




"A to ještě není všechno." Sáhla po světelném meči a vysunula jeho monovláknové rudé ostří. Loki se však její zbraně nezalekl, naopak. Rozesmál se a jeho smích nasytil vzduch všude kolem. Vytvořil několik svých kopií a najednou byl všude kolem ní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annabelle Annabelle | Web | 28. června 2012 v 18:05 | Reagovat

Tuhle povídku miluju, je vážně skvělá :-)

2 Jackie Decker Jackie Decker | E-mail | Web | 28. června 2012 v 18:20 | Reagovat

Když to říkáš, já jsem jen ráda...

3 pimpinela pimpinela | Web | 18. února 2014 v 23:36 | Reagovat

Mne osobne sa páči, že Sonic je tvoja autorska postava, a vlastne aj jej svet je tvoja predstava a Loki je tam zatiaľ taký votrelec :D...
Ďakujem za vysvetlenie :)) Woohaa tak ten záver kapitoly bol skvelý :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama