"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

6.kapitola - Protivnice na obzoru

7. června 2012 v 6:42 | Captain George Zappy |  Pokémon: Tři živly
6. kapitola Tří živlů.

Kimmy a Brendan vyrážejí na západ směrem k městu Petalburg. Při cestě se seznámí s mladou trenérkou pokémonů, kterou zaujme skutečnost, že Kimmy je dcerou trenéra stadionu. Jak si Kimmy povede při zápasu se svou novou soupeřkou a co bude následovat? Jak se zachová Brendan? A podaří se přátelům dorazit do Petalburgu ještě během dneška?


Protivnice na obzoru



Kimmy a Brendan právě vyšli z obchodu pro trenéry pokémonů, kde si nakoupili vše, co potřebovali na pár dní. Léky, jídlo, pití, plechovky s tuhou pokémonskou stravou a misky je ovšem nevyšly právě nejlevněji. Dívka přepočítávala své zbývající peníze. Za tohle si už skoro nic nekoupím...

"Moc ti nezůstalo, že?" přeptal se Brendan. "Já jsem na tom stejně."

"Nedá se nic dělat," povzdechla si Kimmy a schovala peníze do ledvinky. Oba se pak vydali po městě západním směrem k cestě 102.

"Jestliže ty léky jsou vlastně spreje," přemýšlela dívka, "tak se dají použít velmi jednoduše, ne?"

"To je fakt," přitakal Brendan, "Většinou stačí tím lékem postříkat pokémonovi ránu a ta za nějakou dobu zmizí. Nefunguje to ale pokaždý. Když jde o nějaké těžké zranění, tak opravdu pomůže jenom pokémonské středisko, tam jsou na to vybaveni."

"A to se ti už stalo?" ptala se Kimmy.

"Jo," řekl Brendan. "Mudkip vyšel z jednoho zápasu s divokým pokémonem dost ošklivě poraněnej. Dost jsem se o něj bál, ale ve středisku ho nakonec uzdravili."

"To je dobře," pronesla dívka. Doufám, že mým pokémonům se nic takového nestane...

Kimmy a Brendan už opustili městečko a pokračovali dál na západ. Ze silnice sešli na lesní cestu, která je přitahovala daleko víc. Zaváněla totiž dobrodružstvím.

"Doufám," řekl Brendan, "že při cestě do Petalburgu potkáme nějaké další pokémony. Už teď bych si chtěl zase jednoho chytit."

"A kolik vlastně existuje pokémonů?" zeptala se zvědavá Kimmy.

Tahle otázka Brendana zaskočila. "Jako druhů?" zamyslel se. "Tím si není jist ani táta. Říkal, že jich bylo v současnosti zaznamenáno asi 380 druhů... nebo tak nějak, nepamatuju si to číslo přesně. Prý jich je ale ještě víc a teprve čekají na své místo v pokédexu."

"Páni, tolik?" otevřela Kimmy pusu. "To si neumím představit..."

"Z hlavy asi ne," řekl Brendan. "Musíme je vidět na vlastní oči."

Po další chvíli cestování najednou zahlédli zajímavého pokémona, který seděl uprostřed cesty. Vypadal jako růžové kotě s krátkýma nožkama a hlavou, která byla větší než jeho buclaté tělo. Konec jeho ocasu vypadal jako malý polštářek, do nějž kdosi zapíchl tři špendlíky se žlutými hlavičkami. Na jeho obličeji bylo smetanové zabarvení ve tvaru půlměsíce naležato, stejnou barvu měla i spodní část těla. Také měl štěrbinovité oči a poměrně velké uši s malými střapci na koncích a s fialovou vnitřní stranou. Nebyl moc velký, na výšku měřil sotva třicet centimetrů.
Kimmy se nechala unést pohledností tohoto pokémona. "Jé, copak to je?" ptala se nadšeně.

"To je přece Skitty," pousmál se Brendan a vytáhl svůj pokédex. "Mrknem se, co se o ní ví." Namířil svého elektronického rádce na sedícího pokémona.

"Skitty, kočičí pokémon," sdělil pokédex. "Pro svůj vzhled je tento pokémon oblíben mezi lidmi jako domácí mazlíček. Často si hraje s pohybujícími se předměty a nezřídka se honí i za svým ocasem. Divoce žijící Skitty obývá díry ve stromech rostoucích v lese." Ukázalo se, že jde o normální typ pokémona.

"Pamatuju si," říkal Brendan, když strkal pokédex zpět do kapsy, "že pár lidí v Littlerootu vlastní nějaké Skitty a hrajou si s nimi."

Skitty se podívala na Kimmy a hlasitě mňoukla.

"Je hrozně moc roztomilá," rozplývala se dívka nadšením. Bleskurychle sáhla do své ledvinky a vytáhla z něj prázdný pokébal, který pak zvětšila. "Já si ji prostě musím chytit. Tak leť, pokébale!" zvolala a mrštila jím na kočičího pokémona.
Taková reakce Brendana zarazila. Vždyť s ní nezápasila! "Hej, tak počkej -" chtěl zadržet svou kamarádku, ale pozdě.
Kimmy přesně zasáhla svůj cíl, nicméně kýžený efekt se nedostavil. Pokébal se sice otevřel a pokémona obalila obvyklá červená záře, ale to bylo všechno. Skitty vůbec nevstoupila do pokébalu. Ten zase dopadl na zem a vyjevený kočičí pokémon přestal zářit.

"Co se stalo?" zhrozila se Kimmy. "Proč ten pokébal nefunguje?"

"O tomhle jsem už slyšel," uvažoval Brendan, "ale dosud jsem to neviděl. Tohle se stává jedině tehdy, když pokémon už někomu patří. A ten pokébal je v naprostém pořádku."

"Ach jo," posmutněla Kimmy. "Takže ta Skitty vůbec není divoká. To je škoda..."

"Bohužel," konstatoval Brendan a mnul si bradu. "Zajímalo by mě, kde asi má svého trenéra."
Zvědavý kočičí pokémon se přiblížil k ležícímu pokébalu a dotkl se jej packou. Kulatý předmět se odkutálel o několik centimetrů. Najednou se pokémon rozdováděl a začal pohánět pokébal kolem dokola.

"Ta je opravdu hravá," pronesl Brendan s náznakem spokojenosti. Ta jej však rychle přešla, když uviděl, že Skitty začíná utíkat i s pokébalem někam pryč. "Hej, co to -"

"Počkej, Skitty," volala za pokémonem Kimmy, "to je můj pokébal! Vrať se, slyšíš?" Skitty se však neobrátila zpět a dál upalovala za pokébalem pryč od dětí. "Musím rychle za ní," rozhodla se dívka a rozběhla se za pokémonem.
Tahle Skitty je hravá až příliš, pomyslel si Brendan a vydal se poklusem za kamarádkou.

Kimmy běžela za Skitty tak rychle, jak jenom dokázala. Během krátké chvíle ji dohnala. Pak se pokusila sebrat jí pokébal přímo před očima tím, že se při běhu hluboce předklonila, aby mohla dosáhnout rukou k zemi. Ovšem sotva se dívce podařilo pokébal uchopit, zakopla o nějaký kořen stromu. Ztratila rovnováhu a tvrdě dopadla na zem. "Au!" vyjekla bolestí.

Skitty se zastavila a překvapeně se rozhlédla kolem sebe, neboť ji zajímalo, kam se poděla ta kulatá věc, se kterou si hrála. Uviděla ležící dívku, která v pravé ruce pevně svírala pokébal. Pomalu se k ní přiblížila a tiše zamňoukala.

Kimmy zvedla hlavu a podívala se Skitty do tváře. "Já vím, že sis chtěla hrát," pronesla tiše, "ale tohle mi už nedělej, prosím tě."

Kočičí pokémon odpověděl dalším mňouknutím.

"Jsi v pořádku, Kimmy?" doběhl Brendan ležící kamarádku.

"To nic není," sykla dívka a postupně se zvedala ze země. "Docela to bolí, ale snad to brzy přejde."
Nedaleko od skupiny se najednou mezi stromy zjevila holka s blonďatými vlasy, které měla svázané do culíku. Nosila žluté tričko s krátkými rukávy, oranžové šortky a modrobílé kecky. Vypadala o trochu starší než Kimmy s Brendanem.

"Tak tady jsi," řekla neznámá a přiběhla ke Skitty. Poté ji vzala do rukou. "Neříkala jsem ti, abys mi takhle neutíkala? Děláš mi jenom problémy," vyčítala pokémonovi. Skitty slabě mňoukla v odpověď.

"Takže ta Skitty patří tobě?" ozvala se Kimmy, schovávajíce svůj pokébal do ledvinky.

"Co?" ohlédla se neznámá. Až teď si uvědomila, že tu není se svým pokémonem sama. "Jo, ta je moje. Kdo jste?"

"Já jsem Brendan," odpověděl chlapec. "A já se jmenuji Kimmy," dodala kamarádka.

"Říkejte mi Melanie," představila se blonďatá holka. "Zrovna jsem chtěla v tomhle lese Skitty trénovat, jenže ona si určitě zase jenom chtěla hrát."

"Ty ses vydala na pokémonovou cestu?" optal se Brendan.

"Jasně," odvětila Melanie s úšklebkem. "Vy asi taky, když se tak ptáš."

"Že váháš," pousmál se Brendan.

"Už jsi zápasila na nějakém stadionu?" zeptala se Kimmy.

"Ále, ještě ne," mávla rukou Melanie. "Chtěla jsem bojovat v Petalburgu s nějakým novým trenérem stadionu, Normanem, ale víš, co mi řekl? Že nemám dost pokémonů. A tahle Skitty je jediný pokémon, kterého teď mám." Její pokémon vzápětí zase mňouknul.

"No, Kimmy," ohlédl se Brendan na kamarádku, "tvůj táta je jako trenér stadionu asi hodně nekompromisní."

"Určitě k tomu měl dobrý důvod," obhajovala Kimmy svého rodiče.

Melanii málem vypadly oči z důlků. "Já snad špatně slyším. Norman je tvůj táta?" upřeně se podívala na Kimmy.

"No, ano, je to tak," pousmála se dívka.

Na tváři Melanie se objevil zlověstný úsměv. "Tak to je vážně zajímavé. Nechtěla by sis dát se mnou pokémonový zápas? Bude to pro mě prima trénink."

"Já jsem pro," souhlasila Kimmy. Vzápětí sáhla do ledvinky pro pokébal s Torchicem. Cítila se dost nervózní. Moc se mi nelíbí, jak se ona tváří...

Melanie poodstoupila o pár desítek metrů dál od Kimmy. "Skitty," říkala svému pokémonovi, "budeme zápasit, takže už žádný hlouposti." Poté pustila pokémona na zem. Skitty zaujala bojový postoj.

Brendan si udělal rozumný odstup od provizorního zápasiště. "Tak jdi na to, Kimmy. Ukaž zase ten svůj talent," pobízel ji.

"No, pokusím se," uchichtla se kamarádka, ale poté zvážněla. Uvidíme, jestli jsem opravdu tak dobrá. "Torchicu, volím si tebe," zvolala a hodila pokébalem. Za okamžik se na zemi zhmotnil kuřecí pokémon.

"Nevypadá špatně," zhodnotila Melanie Torchica. "Jsem zvědavá, jak moc je silný. Začni první, jestli chceš," vyzvala svou protivnici.

"Tak dobrá," vzala si Kimmy pokébal zpět. "Torchicu, začni Škrábacím útokem!" Kuřecí pokémon se rozběhl na protivnici.

"Skitty, zastav ho Vrčivým útokem!" reagovala Melanie. Skitty začala vrčet tak nepříjemně, že se Torchic rychle zastavil a začal na ni polekaně zírat.

"No tohle," znejistěla Kimmy. Od tak roztomilé Skitty bych tohle nečekala...

Melanie se ušklíbla, když uviděla, že je Kimmy vyvedena ze soustředění. "Skitty, teď Nárazový útok!" Skitty se rozběhla na Torchica a vrazila do něj svým tělem. Kuřecí pokémon se odkutálel o tři metry nazpátek.

"Ale ne," vyděsila se Kimmy, "Torchicu, vstávej!" Ohnivý pokémon se opatrně postavil na nohy.

"Skitty, zkus Ocasový útok!" nakázala Melanie. Skitty se otočila k Torchicovi zády a začala mávat ocasem ze strany na stranu. Torchicův zrak se upřel na pohybující se oháňku.

"Co je tohle?" podivovala se Kimmy a vytáhla z ledvinky svůj pokédex. Rozevřela jej a nastavila na něm identifikaci útoku, poté s ním namířila na Skitty.

"Ocasový útok," sdělil pokédex. "Taktický útok normálního typu. Pokémon začne pěkně mávat ocasem, čímž zaujme protivníka, který přestane být obezřetný. Obranyschopnost soupeře se kvůli nepozornosti sníží."

Propána! lekla se Kimmy. "Torchicu, nedívej se na ten ocas!" Torchic se pokusil uhnout pohledem, ale vydržel tak jenom pár sekund, pak znovu začal sledovat ocas Skitty.

"Nějak se ti nedaří," smála se Melanie. "Skitty, Nárazový útok!" Kočičí pokémon se rozeběhl a znovu se srazil s Torchicem, který se pak odvalil k nohám své trenérky.

Kimmy nevěřícně zírala na to, jak špatně pro ni celý zápas vypadá. Co mám teď dělat?

Brendan překvapením otevřel pusu. Původně očekával vyrovnaný zápas, ale místo toho byl svědkem jednostranného souboje. Zaráželo ho, že se Kimmy pojednou nedokázala vůbec soustředit. Sakra, jak to?! Vždyť včera byla k neporažení!
"Kimmy," křičel na kamarádku, "začni už něco dělat, nebo to nevyhraješ!"

Má pravdu! uvědomila si dívka. "Vstávej, Torchicu," říkala svému pokémonovi, "musíme se soustředit, ty i já!"

Torchic ztěžka vstal a udělal pár kroků dopředu. Jeho tělo pak nečekaně obklopila světle žlutá aura. "Co?" znovu se podivila jeho trenérka. Tentokrát namířila pokédexem na Torchica.

"Soustředěná energie," informoval přístroj. "Taktický útok normálního typu. Při použití se pokémon lépe koncentruje a tak zvýší šanci, že jeho útoky zapůsobí silněji než obvykle."

Tahle informace zvedla Kimmy sebevědomí. To je chvíle pro akci! "Bezva, Torchicu, teď zkus Škrábací útok!" Kuřecí pokémon se začal rozbíhat na kočičí protivnici.

"Skitty, rychle začni zpívat!" přikázala Melanie a rychle si zakryla uši rukama.

A sakra! blesklo hlavou Brendanovi, neboť dobře věděl, co teď přijde. "Kimmy, zacpi si uši!" zakřičel a pak udělal to samé, co Melanie. Kimmy poplašeně upustila pokédex a napodobila svého kamaráda.

Skitty začala nádherně zpívat svým jemným kočičím hláskem. Torchic se zastavil těsně před ní a zaposlouchal se. Po krátké chvíli se kuřecí pokémon začal tvářit ospale. Během následujících několika sekund si lehl na bok a zavřel oči.

Když Skitty přestala zpívat, mladí trenéři opět sundali ruce z uší. Každý z nich se po tomto zpěvu cítil trochu ospale.
"Ech, co to mělo znamenat?" vydala ze sebe Kimmy a sebrala pokédex ze země. Rozhodla se zjistit si něco víc o tom, co Skitty právě učinila.

"Zpěv," prozradil pokédex. "Taktický útok normálního typu. Pokémon zazpívá zklidňující ukolébavku, která dokáže na chvíli uspat všechny, kteří ji poslouchají."

Kimmy sebou polekaně škubla a pořádně se podívala na Torchica, který pospával před Skitty. "To ne!" vyjekla.
"Torchicu, prosím, prober se!" lomila rukama.

"Ten se už nestihne vzbudit včas," zasmála se Melanie. "Skitty, opakovaně Nárazový útok! Ukonči to!" Kočičí pokémon vrazil svým tělem do spícího protivníka, který se pak odkutálel o několik metrů.

"Torchicu!" křičela Kimmy, ale marně. Kuřecí pokémon se nedokázal probrat. Skitty do něj vzápětí narazila ještě jednou a ten tak skončil u nohou své trenérky. Už ani nebyl schopen se pohnout.

"Ne!" vyhrkla Kimmy a znovu upustila pokédex. Pomalu přiklekla k omráčenému pokémonovi. "Torchicu... řekni, že jsi v pořádku," pravila smutně a vzala ho do náruče. Úplně jsem to zkazila...

"To bylo perfektní, Skitty," pochválila Melanie kočičího pokémona a pak se podívala na svou soupeřku. "Zato ty ses ale vůbec nepředvedla. To si říkáš dcera trenéra stadionu?" vysmívala se. "Zápasíš fakt mizerně, jen co je pravda. Jestli je tvůj táta zrovna takový ubožák, tak -"

"Přestaň!" okřikla ji Kimmy. "Můj táta je skvělý trenér pokémonů!"

"Ale ty jsi na úplném dně," provokovala Melanie. "A to ten tvůj kamarád tvrdil, že máš talent. Kdes ho asi tak zapomněla, co?"

Kimmy se po těchto slovech začala cítit hrozně a sklonila hlavu. Měla pocit, že Melanie má naprostou pravdu. Pomaličku si vzala do jedné ruky pokébal a namířila jím na Torchica. "Odpočiň si," zašeptala a ohnivý pokémon se vrátil zpátky do pokébalu.

"To by snad stačilo," promluvil Brendan přísným hlasem na šklebící se protivnici. "Co ty o tom víš, Melanie? Třeba prostě nemá svůj den, to se může stát každýmu." Bylo mu Kimmy docela líto, ale především se mu nelíbilo chování vítězky zápasu.

"Nechápu, proč se s ní zahazuješ," prohodila Melanie. "Jako parťačka na cesty je k ničemu. Být tebou, tak se stydím za její neschopnost."

"Tak dost!" naštval se Brendan. Ta je ale namyšlená! "Je to moje kamarádka, tak se do ní přestaň navážet!" Bleskově si odepnul od opasku jeden ze svých pokébalů. "Jestli se směješ jí, tak se směješ i mně! Vyzývám tě na zápas!"
"Ale Brendane -" chtěla namítnout Kimmy, jenže chlapec se na ni prudce ohlédl. "Nic neříkej," zarazil ji. "Nikdo si nebude dovolovat na mý přátele."

Kimmy jenom odevzdaně přikývla a opět si vzala pokédex do ruky, načež poodstoupila od zápasiště. Copak to má smysl?
Melanie se na chlapce ušklíbla. "Tak doufám, že jsi o dost silnější. Připravena, Skitty?" podívala se na kočičího pokémona. Hlasité mňouknutí bylo jednoznačnou odpovědí.

"Já jsem taky připraven," řekl odhodlaný Brendan. "Mudkipe, volím si tebe!" vykřikl a mrštil pokébalem. Během chvilky se před chlapcem zhmotnil vodní pokémon.

Melanie si počkala, až si Brendan vezme pokébal zpátky. "Nechám ti první tah," prohlásila sebevědomě.

"Tak jdem na to, Mudkipe," zvolal Brendan. "Použij Vrčivý útok!" Mudkip hrozivě zavrčel na Skitty, která z leknutí udělala několik kroků zpátky.

"No tak, Skitty," pobízela Melanie svého pokémona, "Torchica jsi zvládla a Mudkip tě taky nezastaví." Skitty se upřeně podívala na vodního pokémona.

"Mudkipe, Nárazový útok!" velel Brendan. Mudkip se rozběhl na kočičího pokémona.

"Skitty, ty taky!" odpověděla Melanie. Skitty se rovněž rozběhla a srazila se s útočícím Mudkipem. Oba pokémoni po srážce poodlétli o několik metrů od sebe a každý z nich přistál na všech čtyřech.

"Skitty, teď spusť Zpěv!" pokračovala Melanie a zacpala si uši. Kimmy již potřetí nechala svůj pokédex spadnout na zem, jak se snažila ve spěchu napodobit Melanie. Znovu už ne!

"Mudkipe," křičel Brendan, zakrývajíc si vlastní uši, "rychle něco udělej, ať neusneš!"

Skitty se rozezpívala právě tak, jako při souboji s Torchicem. Mudkip několik sekund nevěděl, co má udělat, ale pak se rychle otočil ke Skitty zády a začal hrabat zadníma nohama v zemi. Vystřelil tak kousky zeminy, které přesně zasáhly kočičí zpěvačku do tváře. Skitty měla najednou plnou tlamu hlíny, kterou začala zuřivě vyprskávat, navíc byla díky jednomu přesnému zásahu slepá na pravé oko.

Udivená Kimmy zvedla pokédex ze země a namířila s ním na Mudkipa, aby mohla identifikovat poslední použitý útok. Co to vlastně bylo?

"Blátivý políček," sdělil nepoškozený elektronický rádce. "Zvláštní útok zemního typu. Pokémon mrští zeminou po svém soupeři. Protivník bude oslaben a jeho přesnost při útočení bude snížena."

Smutek z vlastní prohry, který Kimmy cítila, trochu ustoupil do pozadí. "To byl vážně dobrý útok," řekla na Mudkipovu adresu. Třeba to vyhraje!

"Ani jsem nevěděl, že tohle umíš," podivil se Brendan vodnímu pokémonovi. Mudkip odpověděl radostným pokřikem.

"Tak moment, ještě jsem neskončila!" ozvala se rozzlobená Melanie. "Skitty, Nárazový útok a dej si záležet!" Skitty se otřepala a rozběhla se na Mudkipa. Ten nestihl zareagovat a byl zasažen prudkým nárazem, po kterém se odvalil ke svému trenérovi.

"Nevzdávej se, Mudkipe!" povzbuzoval Brendan vodního pokémona, který se opatrně stavěl na vlastní. "Vrať jí to stejnou mincí!" Mudkip s rozběhem narazil do Skitty, která poté přistála na břiše o tři metry nazpátek.

"Teď zkus znovu Blátivý políček!" pokračoval Brendan. Mudkip se opět otočil ke kočičímu pokémonovi zády a zahrabal zadníma nohama do země. Skitty dostala několik dalších zásahů vystřelenou hlínou. Teď už neviděla skoro nic a stěží se držela na nohou.

"Ale ne, už zas!" zaskuhrala Melanie. Je vážně dobrej...

"A teď to dokonči Nárazovým útokem!" nakázal Brendan. Znavený Mudkip se opět rozeběhl na kočičí protivnici.
Tak snadný to mít nebudeš! zatnula Melanie zuby. "Skitty, je přímo před tebou!" hulákala na kočičího pokémona. "Zkus do něj taky narazit!"

Skitty začala naslepo běžet směrem dopředu, přičemž se střetla s útočícím Mudkipem. Oba pokémoni do sebe tvrdě narazili hlavami a každý z nich poté zůstal ležet na zemi ve vzdálenosti dvou metrů od svého protivníka. Mudkip bezmocně ležel na pravém boku, zatímco se omráčená Skitty válela na zádech.

"Co to..." vydal ze sebe Brendan. "Kdo vyhrál?"

"Zdá se, že nikdo," konstatovala Melanie. "Je to nerozhodně."

Kimmy udělala několik kroků ke kamarádovi. "Vedl sis dobře," ocenila jej. "Tys byl s Mudkipem mnohem lepší než já a Torchic." Znovu se zatvářila posmutněle, když vkládala svůj pokédex zpět do ledvinky. Jako bych si s Brendanem vyměnila štěstí...

"V tom má pravdu," promluvila s úšklebkem Melanie. Brendan si vyměnil pohled se soupeřkou, která pokračovala dál: "Jsi fakt silný. Mohl bys být skvělý parťák. Víš co, mám pro tebe návrh," letmo se ohlédla na jeho kamarádku. "Zapomeň na tuhle ubožačku a procestuj Hoenn se mnou."

"Nech už toho!" protestovala Kimmy. Musí se do mě pořád navážet?!

"Tak to nikdy!" odmítl rozzlobený Brendan nabídku Melanie. "Nevybírám si přátele podle toho, jak jsou dobří v pokémonových zápasech, jasný? Jestli Kimmy nesneseš, tak jdi jinam... protože je to moje dobrá kamarádka."

"Tos mě zklamal," povzdechla si Melanie a namířila pokébal na Skitty. "Ono se ti jednou vymstí zdržovat se s ní. Skitty, vrať se," řekla a kočičí pokémon se vrátil zpátky. "Ještě si na mě vzpomeneš, Brendane. Moje nabídka pořád platí, kdyby něco. Tak se zatím mějte," řekla oběma soupeřům a pak se rozběhla směrem k městu Petalburg. Za chvíli se jim ztratila z dohledu.

Kimmy se podívala Brendanovi do očí. Cítila se trochu lépe po tom, jak se zachoval. "Díky, jsi vážně kamarád," řekla mu.

"Jsme přece tým," pousmál se chlapec. "A navíc bych s Melanií asi dlouho nevydržel při té její namyšlenosti. Přišel bych o veškerou srandu." Poté namířil svým pokébalem na vodního pokémona. "Byl to dobrý zápas, Mudkipe, tak si odpočiň," pronesl. Vodní pokémon se poté vrátil do pokébalu.

Mladí trenéři pokračovali dál směrem na západ k Petalburgu. Brendan při cestě dumal nad tím, proč se Kimmy vůbec nedařilo v dnešním zápasu. Nechala se zastavit vším, co proti ní Melanie použila... Nemohl se zbavit dojmu, že jeho kamarádka měla včera pouze štěstí.

"Copak je, Brendane?" zeptala se najednou Kimmy, sledujíc chlapcův zamyšlený výraz.
"Pořád přemejšlím nad tvým zápasem," odvětil kamarád. "Je mi nějak divné, že ses nevzmohla na pořádný odpor. Včera jsi přece bojovala úplně jinak..."

"Já vím..." Kimmy opět sklopila hlavu, "jenže... ta Skitty mě úplně zaskočila. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Asi se nedokážu postavit něčemu, co nečekám..." povzdechla si.

"Jenže o tom to je," pravil Brendan. "V tom je prý to kouzlo pokémonových zápasů... v jejich nepředvídatelnosti. Nikdy nevíš předem, co se stane, a proto jsou svým způsobem zábavné. Alespoň mi to takhle vysvětloval táta."

"Ale já se s útoky té Skitty setkala vůbec poprvé," vymlouvala se Kimmy. "Pokaždé, když něco udělala, tak..." znovu si povzdechla a odmlčela se.

"Bude to nějakou dobu trvat," říkal Brendan, "ale jednou se tomu určitě přizpůsobíš. Chce to hlavně zkušenosti a těch ještě budem potřebovat..." Udělal krátkou odmlku. "Taky mě často zaskočilo něco nečekaného. Ale nepřestával jsem zápasit a pomalu jsem si začal zvykat. Ovšem... pořád je co vylepšovat."

"Snad se opravdu zlepším," vyjádřila Kimmy naději.

Chlapec s dívkou pokračovali dál. Postupně se však stmívalo a přitom ještě neviděli konec lesa. Z dlouhé chůze se cítili velmi unaveni. Začínalo jim být jasné, že se do Petalburgu nedostanou dřív, než přijde noc.

"Už mě fakt bolí nohy," postěžoval si Brendan, "a taky mi vyhládlo."

"Mě taky," vzdychla Kimmy, "a ještě mě píchá v boku. Na tohle nejsem zvyklá."

"Musíme se utábořit někde kousek od stezky," rozhodl Brendan a rozhlížel se po příhodném místě. Spatřil malou mýtinku asi třicet metrů od nich. "Třeba támhle," ukázal prstem.

Mladí trenéři se přesunuli na mýtinu a odložili své batohy. Z nich pak vytáhli své ubrusy, rozprostřeli je na zemi a posadili se na ně. Poté vyndali něco ze svých skromných zásob jídla a pití a pustili se do večeře.

"Neměli bychom pustit ven své pokémony?" napadlo Kimmy. "Třeba také mají hlad."

"S tím bychom mohli počkat do rána," usoudil Brendan. Když si pak všiml udiveného výrazu na dívčině tváři, vysvětloval:
"Dokud jsou pokémoni ve svých pokébalech, tak nespotřebovávají skoro žádnou energii. Díky tomu opravdu stačí vypustit je kvůli jídlu jen občasně."

"Ach tak," porozuměla Kimmy. "Takhle je možné trochu ušetřit na jídle, že?"

"No, tak nějak," pousmál se chlapec. "Takže do rána si nemusíme dělat o pokémony starosti."

Kimmy se zahleděla na tmavší oblohu, na které se pomalu začaly zviditelňovat hvězdy. "Ještě nikdy jsem nespala takhle venku," pronesla.

"Já taky ne," řekl Brendan s posledním soustem. "Tohle teda bude premiéra. Ale ve spacácích budeme mít teplo, aspoň myslím."

Jakmile se oba najedli, schovali zbytky do batohů. Od nich odvázali spací pytle, které pak rozložili vedle ubrusů. Poté se zuli a shodili ze sebe část svých svršků. Nakonec si každý z nich vlezl do svého spacáku.

"Dobrou noc, Brendane," popřála Kimmy kamarádovi.

"Dobrou," zazíval chlapec. Oba brzy poté usnuli, jako když je do vody hodí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama