"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

7.kapitola - Bázlivost na druhou (2.část)

8. června 2012 v 10:58 | Captain George Zappy |  Pokémon: Tři živly
Pokračování první části.








Norman, mladí trenéři a pokémoni se ohlédli na hocha, který právě vstoupil do haly. Měl zelené vlasy a byl oblečený v bílé košili a zelených kalhotách. Kimmy a Brendan překvapením otevřeli pusy, neboť šlo evidentně o toho samého kluka, jehož fotografii jim ukazovala jeho matka. To musí být Wally! napadlo je současně.



"Ano, jsem trenér stadionu," odvětil vyrovnaným hlasem Norman, který rovněž poznával příchozího kluka.



"Ehm, já..." začal ze sebe chrlit chlapec, "já bych chtěl dostat pokémona, prosím -"



"Uklidni se, hochu," řekl mu Norman. "Nejdřív mi pověz, jak se jmenuješ," požádal ho ze slušnosti.



"Já jsem... jmenuji se Wally..." představil se bázlivý kluk.



"Takže je to on," pošeptal Brendan kamarádce do ucha. Kimmy mu přitakala kývnutím hlavy.



"Já jsem Norman," odpověděl Wallymu trenér stadionu, načež zvážněl. "Chlapče, měl bys vědět, že pokémonový stadion

není žádná půjčovna. Proč vlastně ode mě chceš, abych ti dal pokémona?"



"No, víte," vysvětloval Wally, z nějž odpověď lezla jako z chlupaté deky, "mám se odstěhovat za příbuznými... do Verdanturfu. Já... bojím se, že se tam budu cítit sám... tak jsem si chtěl vzít s sebou nějakého pokémona. Ale... nikdy předtím jsem pokémony nechytal... já nevím, jak se to dělá..."



"To mi stačí," přerušil ho Norman a poohlédl se na spolusedící děti. "Kimmy, Brendane, slyšeli jste to také?"



"Ano," přikývla udivená Kimmy. Brendan se k tomu nevyjádřil.



"Wally by chtěl vlastního pokémona," děl Norman, "a domnívám se, že v tomhle mu můžeme pomoci. Takže vás požádám o laskavost."



"Jakou, prosím vás?" otázal se Brendan.



"Rád bych," žádal Norman. "abyste šli s Wallym do lesa. Tam zajistíte, aby si bezpečně chytil vlastního pokémona. Co vy na to?"



"No jasně že jo," zaradoval se Brendan, "já to beru."



"To si nenechám ujít," pousmála se Kimmy a posadila Wurmpla na zem. Nato se zvedla i s kamarádem a otcem z lavičky a spolu s nimi přistoupila blíž k Wallymu. Ten před nimi polekaně couvnul o krok.



"Ale neboj se," mrknul na klučinu Norman, "vůbec nic se ti nestane." Poté vytáhl z jedné kapsy u kalhot pokébal. "Tady máš, Wally," podával jej chlapci. "Půjčím ti na chvilku jednoho ze svých pokémonů."



"No páni!" radostně převzal Wally pokébal a zálibně si jej prohlížel. "Uvnitř je... opravdický pokémon!"

Norman poté sáhl do druhé kapsy, ze které vyndal další pokébal. "Tenhle je prázdný. Vezmi si jej taky. Do něj se pokusíš

chytit divokého pokémona."



"No páni!" znovu se zaradoval Wally, když přebíral prázdný pokébal. "Moc vám děkuji, pane Normane!"



Trenér stadionu se pousmál, když viděl Wallyho šťastnou tvář. Poté poukázal na Kimmy a Brendana. "Tady moje dcera a její kamarád půjdou s tebou. Oni tě naučí, jak chytat pokémony."



"Vy... opravdu půjdete se mnou?" podíval se Wally s nejistotou na dívku a chlapce.



"Jasně, nám to nevadí," přikývnul Brendan.



"My ti rádi pomůžeme," přidala se Kimmy. Nato si hned vzala do rukou své pokébaly a namířila jimi na své pokémony. "Torchicu, Wurmple, vraťte se," řekla jim a ti se vrátili zpět. Brendan pak učinil to samé s vlastními pokémony.



"Tak vyrazte," pobídl děti Norman. "A Wally, nezapomeň mi pak vrátit toho pokémona, kterého jsem ti zapůjčil."



"Ano, pane, a nashledanou," odpověděl Wally. Nato se v doprovodu mladých trenérů vypravil ven ze stadionu.

Kimmy, Brendan a Wally se vydali východním směrem skrz město. Birchův syn totiž rozhodl, že nejlepší bude rozhlédnout se po okolí cesty 102, kde to už on i jeho kamarádka trošku znali. Znovu vytáhl Kapesního průvodce Hoennem a navigoval přátele skrz město.



"Ještě jsme se ti ani nepředstavili, Wally," vzpomněla si při cestě Normanova dcera. "Já se jmenuji Kimmy."



"A já jsem Brendan," doplnil její kamarád.



"Ahoj, Kimmy a Brendane," pozdravil Wally. "Vy jste opravdičtí trenéři pokémonů?"



"Na to vem jed," mrknul na něj Brendan. "Dokonce chcem být ti nejlepší ze všech. Dostanem se do Hoennské ligy a všechny tam převálcujem!"



"Počkej, Brendane," uchichtla se Kimmy, "nevychloubáš se teď trochu?"



"No, možná..." připustil kamarád. Nebyl příliš nadšený z toho, že jej kamarádka shodila.



"Vy se musíte mít," pronesl Wally. "Cestujete, chytáte pokémony a trénujete je... to musí být úžasné a dobrodružné."



"Jo," vzpružil se Brendan, "cesta trenéra pokémonů je jedno velké dobrodrůžo."



"A je to skvělá zábava," dodala Kimmy.



Za krátkou dobu vyšly děti ven z města na cestu 102 a začaly se rozhlížet po okolí, jestli nejsou poblíž divocí pokémoni. Kimmy a Brendan opatrně nakukovali za každý keř a občas se podívali nahoru do korun stromů. Wally se ně zpovzdálí díval.



"V lesích žije spousta divokých pokémonů, že?" osmělil se zeptat zelenovlasý kluk.



"No jasně," přisvědčil Brendan. "jsou jich spousty jak do počtu, tak i druhů. Uvidíš, že brzy nějakého najdeme."



Kimmy se pojednou podařilo zahlédnout jakéhosi tvora, který stál zády k blízkému stromu. Měřil na výšku sotva třicet centimetrů. Na hlavě měl cosi, co připomínalo zelenou přilbu s jedním červeným výběžkem vepředu a druhým vzadu. Tento útvar mu úplně zakrýval oči. Ruce měl útlé a relativně krátké. Jeho nohy vypadaly neobvykle a budily dojem, že tento pokémon má na sobě nějaké bílé šaty.




"Wally, Brendane," obrátila se Kimmy ke klukům, "myslím, že jsem něco našla."

Kluci přispěchali ke kamarádce a podívali se na neznámého pokémona. Ten se pomalu otočil jejich směrem. "Ralts?" vypravil ze sebe.



"No páni," užasl Wally, "co je to za pokémona?"



"To nevím, podívám se," odvětila Kimmy. Nachystala si pokédex a namířila s ním na pokémona.



"Ralts, cítící pokémon," pověděl přístroj. "Ralts dokáže za pomoci svých výběžků na hlavě vycítit emoce lidí a pokémonů. Jestliže takto vytuší nebezpečí, schová se do nějakého úkrytu, k čemuž může využít i Teleportaci. Obvykle se ukáže jen před lidmi s dobrou povahou." Dále se ukázalo, že jde o psychický typ pokémona.



"Psychický pokémon?" podivila se Kimmy. "Takového vidím poprvé."



"Psychičtí pokémoni jsou vážně záhadní," řekl Brendan. "Není úplně jednoduché s nimi spolupracovat."



"Ale tenhle se mi líbí," pronesl usmívající se Wally.



"No tak ho zkus chytit," vybídnul klučinu Brendan.



"Jenže..." zarazil se Wally, "co mám udělat nejdřív?"



"Vem si pokébal s pokémonem od Normana," poradil mu Brendan. "Vypusť ho ven."



Wally si vzal zmenšený pokébal do ruky a natáhl ji k Raltsovi. Chlapec byl rozrušený a nevypadal, že by se dokázal soustředit. "É... jakže ho vypustím?" zeptal se.



"Takhle ne," přispěchala k němu Kimmy. "Ten pokébal musíš nejdřív zvětšit, abys mohl vypustit pokémona. Zmáčkni to tlačítko uprostřed."



Wally uposlechl dívčiny rady a zmáčknul tlačítko na pokébalu. Ten se bleskově zvětšil tak, že zabral celou dlaň. Málem jej Wally upustil, jak se té proměny leknul. Na Raltsově tváři se objevil pobavený úsměv.



"Jde ti to," pochválila chlapce Kimmy. "Teď vyzvi pokémona, aby vystoupil ven."



"Tak... jo," pronesl Wally. "Pokémone, pojď ven," řekl o něco hlasitěji a lehce hodil pokébal dva metry před sebe. Předmět se otevřel a kousek před ním se zhmotnil mývalí pokémon.



"Zig-zagoon!" ozval se tvor smělým pokřikem.



"No ne, to je Zigzagoon," pousmála se Kimmy a znovu použila pokédex.



"Zigzagoon, malý mývalí pokémon," sdělil přístroj. "Svým čenichem často dře o zem, když něco hledá. Je velmi zvědavý a přitahuje jej cokoliv, co zrovna spatří. Mezi zajímavými předměty se pohybuje cik-cak, což je jeho charakteristický způsob pohybu." Typově se jednalo o normálního pokémona.



Kimmy zastrčila pokédex zpátky do ledvinky. "Tak mě napadlo," podívala se zvědavě na Brendana, "proč vlastně vypouštíme Zigzagoona?"



"Je k tomu dobrý důvod," vysvětloval Brendan. "Pokud chceš chytit nějakého pokémona, tak s ním nejdřív musíš zápasit. Když jej v souboji dostatečně oslabíš, bude jeho chycení jednodušší." Najednou se zarazil. "Tohle jsi nevěděla?"



"É... no, já..." červenala se Kimmy studem, "to jsem vážně ani netušila."



"No ty bláho," chytil se Brendan za hlavu, "tak to jsem z toho Stantler." Jak může zrovna tohle nevědět? Že by jí to táta neřek? Pak se znovu zarazil, protože ho najednou napadlo, že by jim divoký pokémon mohl upláchnout. "Stop - jestli se tu budem vybavovat, tak ten Ralts zdrhne," vyhrkl.



Všichni se ohlédli na Raltse, z jehož úsměvu bylo patrné, že se dobře baví. "Já si spíš myslím," pousmála se Kimmy, "že jsme ho rozveselili tím, co tady děláme a proto nejde nikam. Vůbec se mu nedivím."



Brendan se cítil trochu zahanbeně. A ještě mi to teď myslí jako Slowpokeovi. Pokusil se soustředit na nynější situaci.

"Tak jo... Chápeš, co máš dělat, Wally?"



"Snad ano," pokýval nejistě hlavou klučina, "ale jak mám zápasit?"



"Musíš říct Zigzagoonovi," radila Kimmy, "aby použil nějaký útok, třeba..." zamyslela se nad svým prvním zápasem, "třeba Nárazový útok." Znovu se poohlédla na Brendana. "Myslíš, že Zigzagoon Wallyho poslechne?"



"Doufejme, že jo," pronesl Brendan, "jinak to bude tak trošku problém."



"Zigzagoone," pravil Wally, "použij Nárazový útok." Zigzagoon se rozběhl na Raltse a vrazil do něj. Psychický pokémon přistál o několik metrů dál na zádech a pokoušel se vstát.



"To bylo senzační," chválila Kimmy Wallyho. Páni, ten Zigzagoon ho poslechl!



"Jo, vedeš si skvěle," přidal se Brendan.



"Opravdu?" ohlédl se na ně vyjukaný Wally.



Ralts se v tu chvíli postavil na nohy a vydal ze sebe výhrůžný zvuk. Zigzagoon z toho couvnul o krok, ovšem Wally vypadal zvlášť polekaně. "Co to dělá?" vyhrkl.



"To musí být Raltsův Vrčivý útok," zodpověděl otázku Brendan. "Snaží se tak zastrašit Zigzagoona, aby snížil sílu jeho útoků."



"Wally, zkus zaútočit znovu," poradila klukovi Kimmy.



"Tak dobře," odhodlal se Wally. "Zigzagoone, další Nárazový útok." Mývalí pokémon napadl soupeře stejně jako předtím. Poté už Ralts zjevně neměl sílu k tomu, aby znovu povstal.



"Fajn, takhle to stačí," řekl Brendan. "Wally, teď si musíš vzít prázdný pokébal a hodit jej na Raltse."



"Dobrá, tak... to zkusím," odkývnul Wally a vzal si do ruky chytací nástroj. Napřáhl se a chtěl pokébal rovnou hodit nezvětšený. "Zadrž!" ozvala se Kimmy.



"Co?" nechápal Wally.



"Musíš ten pokébal nejdřív zvětšit," poradila mu dívka, "jinak s ním nemůžeš chytat."



"Aha," porozuměl Wally a zvětšil si pokébal. "Tak... házím," řekl a mrštil pokébalem po psychickém pokémonovi.



Sotva byl Ralts zasažen pokébalem do hlavy, změnil se na formu červené energie a v ní vstoupil do pokébalu, který se mezitím otevřel. Chytací nástroj se pak znovu uzavřel a dopadl na zem, kde se začal vrtět a jeho tlačítko začalo červeně blikat.



V dětech dramaticky stoupla hladina napětí, neboť doufaly v úspěšnost Wallyho prvního pokusu. "Že by..." otevřel pusu chlapec, který upřeně sledoval vrtící se pokébal. Ten se za krátkou chvíli přestal hýbat a už ani neblikal.



Kimmy a Brendan pocítili úlevu, že se Wallymu podařilo chytit Raltse. "Můžeš si poblahopřát, Wally," usmála se dívka, "teď už je Ralts jen tvůj."



"Vážně?" divil se Wally a vzal pokébal s novým pokémonem do rukou. "Takže já... já to dokázal... On je můj!" vykřikl a poskočil si radostí. "Hurá, já jsem si chytil Raltse!"



"Zigzagoon!" přitakal mývalí pokémon.



"Já... já vám všem moc děkuji," obrátil se šťastný Wally na kamarády a pokémona. "Bez vás bych to nedokázal."



"Nemáš zač," stále se usmívala Kimmy. "Teď řekni Zigzagoonovi, aby se vrátil do pokébalu. Vem si jej a namiř s ním na pokémona."



Wally popadl Zigzagoonův pokébal a natočil ho tlačítkem k pokémonovi. "Vrať se, prosím tě," řekl a Zigzagoon se poslušně vrátil zpátky. Wally poté schoval oba pokébaly do kapes u kalhot.



"Tak to bychom měli," prohodil Brendan. "Teď už jen odevzdej Zigzagoona Normanovi a pak se můžeš vrátit k mámě. Bojí se o tebe."



"A půjdete ještě se mnou?" zeptal se chlapec.



"To ne," odmítl Brendan. "Já a Kimmy se teď půjdeme naobědvat do místního pokémonského střediska."



"Správně," přikývla kamarádka, "začínám šilhat hlady."



"Trefíš odsud ke stadionu?" přeptal se pro jistotu Brendan.



"To už zvládnu," ujistil je Wally. "Tak ahoj a mějte se," zamával jim na rozloučenou a rozběhl se do města.



"Jsem ráda, že to tak dopadlo," vyjádřila se Kimmy. "Wally je teď mnohem šťastnější, když má vlastního pokémona."



"A já budu šťastný, až si dám něco do nosu," pousmál se Brendan a znovu si nachystal Kapesního průvodce Hoennem.

"Pokémonské středisko..." prohlédl si mapku Petalburgu, "leží v severovýchodní části města. Nebude dlouho trvat, než se tam dostaneme."



"Tak pojďme," vybídla Kimmy kamaráda, "nemůžu se už dočkat dobrého jídla." A pak vzhůru zpátky na stadion!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama