"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

9. kapitola - Odveta a Pokétch (2.část)

3. června 2012 v 6:32 | Captain George Zappy |  Pokémon: rudý řetěz
Pokračování...









"Byl to skvělý zápas," zhodnotila s úsměvem Sylvia. "Teď se ale vraťme do střediska. Vaši pokémoni potřebují ošetřit."

"Tak jdeme," řekla Linda.

Čtveřice trenérů se vrátila zpět do střediska a zamířila rovnou k sestře Joy. Ta se zatvářila ustaraně, když spatřila vracející se děti. "Stalo se něco?" zeptala se jich.

"No víte," vysvětloval Lucas a poohlédl se přitom k Nolanovi, "já a můj kamarád jsme si před chvilkou dali zápas a naši pokémoni jsou z toho vyčerpaní. Podíváte se na ně, prosím?" Do ruky si vzal pokébaly a natáhl ji k sestře. Nolan během chvilky učinil to samé.

Sestra Joy převzala od kluků pokébaly, ale přitom se tvářila trochu přísně. "Dobře," promluvila, "ale něco vám povím. Neměli byste s pokémony zápasit příliš často. Nejsou to přece žádní gladiátoři, ale vaši kamarádi."

"To přece víme," řekl zkroušeně Lucas.

"Tak se na to snažte pamatovat," zakončila Joy a vzala pokébaly s sebou dál do střediska.

Lucas se podíval na kamaráda. "Možná má pravdu," pronesl, "neměli bychom své pokémony přehnaně namáhat."

"Pojďme se zas posadit," navrhla Sylvia. Mladí trenéři si poté v hlavním sálu přisedli k jednomu stolu.

"Znovu musím říct," pověděla Sylvia klukům, "že jste svedli pěkný zápas. Ale..."

"Co ale?" ozval se Lucas.

"Jedna věc mě zarazila," řekla mu Sylvia. "Proč jsi nepřikázal Starlymu, aby použil nějaký typově létající útok?"

"No, Starly..." pomalu odpovídal Lucas, "on žádný létající útok ještě neumí. Ale copak bych si tím pomohl?"

"No páni," povzdechla si Sylvia, "ty vážně nevíš, že létající typ je proti travnímu vždy ve výhodě? Vždyť jsi viděl, co dokázal Piplupův závěrečný útok, ne?"

"Aha," napadlo Lucase, "tak proto Turtwig omdlel po Klovacím útoku. Vždyť to je lítací útok!"

"No tak to vysvětluje všechno," konstatoval nepříliš nadšený Nolan.

Lucas se opět zlobil sám na sebe. Jak je možný, že si takový věci neuvědomím včas?! Přitom sklouzl pohledem na Sylviiny ruce. Až nyní si všiml, že černovlasá dívka nosí na levém zápěstí zelené hodinky vybavené dvěma tlačítky a poměrně velkým displejem. Moment... kde já už podobné viděl? "To jsou pěkné hodinky," prohodil nahlas.

"To nejsou jen tak nějaké hodinky," upozornila ho Linda. "Tohle je Pokétch."

"Pokétch?" užasl Lucas. Už vím, kde jsem to viděl! Okamžitě si vzpomněl na reklamu, kterou občas zahlédl v televizi, zejména pak na slogan. Kde je Pokétch, tam je radost.

"Tváříš se, jako bys o Pokétchi slyšel poprvé," promluvila Sylvia k Lucasovi.

"Ale ne, naopak," ohradil se chlapec. Pokusil se vybavit si některé detaily týkající se funkcí Pokétche, ale v hlavě měl úplně vymeteno. Trochu se zamračil. "Jen si teď ňák nemůžu vzpomenout, co všechno umí."

"Moment," ozval se Nolan. "Nejsou to náhodou ty bezva hodinky se spoustou skvělejch programů pro trenéry pokémonů?"

"Uhodls," pousmála se na něj Linda. "Pokétch je úžasně variabilní. Má v sobě zajímavé programy, které ocení každý trenér pokémonů. A nejlepší na tom je, že v každém obchodě pro trenéry si můžeš nechat nainstalovat do Pokétche různé další programy. Škoda jen, že jsem se s ním nemohla seznámit blíž," dodala zklamaně. "V Sandgemu se neprodával."
"Já bych si ho docela rád koupil," povzdechl si Lucas, "jenomže u sebe nemám moc peněz."

"Já jsem na tom stejně," pronesl Nolan.

"Počkat přece!" rozpomněla se Sylvia. "Málem jsem zapomněla! Vždyť právě dneska se u samotného výrobce prodávají Pokétche s výraznou slevou!"

"Ty bláho," vstal ze židle Nolan, "to je skvělý! Tak na co čekáme?" Nato se už-už chystal vyběhnout ze střediska.

"Stůj!" vykřikla Sylvia za Nolanem. Ten se zastavil a ohlédl se na černovlasou dívku. "Jseš si jist, že víš, kam jít?" tázala se ho.

Nolan promptně zrudnul v obličeji. Jejda, tak tímhle mě dostala! "É... Promiň, opravdu nevím."

"Tak poslouchejte všichni," postavila se Sylvia na nohy. "Vím, kde ve městě stojí sídlo Pokétch Company. Tahle malá společnost stojí za výrobou a distribucí Pokétchů. Jestli chcete, zavedu vás tam."

"Tak to beru!" zajásal Nolan.

"Já určitě taky," přikývl Lucas.

"Půjdu s vámi," přidala se Linda.

Mladí trenéři opustili pokémonské středisko. Vydali se do severozápadní části města pod vedením Sylvie, neboť ta se vyznala v Jubilifu daleko lépe než ostatní.

"Takže co vlastně Pokétch doopravdy dovede?" vyzvídal při cestě Lucas.

"Do Pokétche lze nainstalovat nejrůznější programy," vykládala Sylvia. "Mnoho z nich vyvíjí přímo Pokétch Company a ta je pak rozesílá do obchodů pro trenéry, kde si můžeš zaplatit jejich instalaci. Ostatní programy jsou neoficiální. Někteří lidi totiž využívají toho, že Pokétch obsahuje svůj programovací jazyk, takže sami vytvářejí pár jednodušších aplikací, které pak poskytnou svým přátelům."

"No ne," hlesl Nolan. "A jaké programy v něm máš ty?"

Sylvia začala přes jedno z tlačítek přepínat mezi jednotlivými aplikacemi na svém Pokétchi. Za okamžik se na displeji objevil kalkulátor. "Tak krom digitálních hodin tady mám jednoduchou kalkulačku, která zvládá sčítání, odčítání, násobení a dělení. Pak tu mám něco jako poznámkový blok," ukázala další program. Na pravé části displeje byly vidět symboly tužky a gumy, zbytek zabrala prázdná plocha. "Sem si můžu dotykem prstu zapsat to, co si potřebuju nutně zapamatovat. Akorát nesmím přepnout na jiný program, ani na hodiny, jinak se smaže všechno, co tady je."

"To není moc šikovné," konstatovala Linda.

"Máš pravdu," přikývla Sylvia a přepnula na další program. Tentokrát byl na displeji obrázek mince, na níž byl nakreslen nějaký rybí pokémon. "Tenhle program zase napodobuje hod mincí. Stačí se dotknout displeje," řekla. Poté stiskla prstem dotykový displej Pokétche, načež se mince jakoby vznesla a roztočila. Když zase dopadla zpět, všichni viděli její druhou stranu, na které byl namalován pokébal. "Tohle se mi hodí, když se nemůžu pro něco rozhodnout."

"Pěkný," pousmál se Lucas. "Umí tvůj Pokétch ještě něco?"

"Promiň," omluvila se Sylvia, "ale další programy tu už nemám. Ty, které jsem předvedla, jsou v každém nově koupeném
Pokétchi. Určitě si ale pořídím další, jakmile dorazíme do Pokétch Company."

Děti brzy dorazily k samotnému sídlu společnosti. Ve srovnání s většinou ostatních městských staveb vypadala budova Pokétch Company jako trpaslík, neboť kromě přízemí měla jen tři další patra. Na ní bylo vyvěšeno několik červených vlajek.

"Jsme tady," konstatovala Sylvia a ukázala na menší dveře dovnitř budovy, které byly několik metrů vzdálené od hlavního vchodu. "Tudy se jde do prodejny."

"Tak pojďme, už se nemůžu dočkat," pobízel Nolan.

Děti vstoupily do podnikové prodejny. Ukázalo se, že uvnitř stálo mnoho lidí ve frontě kvůli celé slevové akci, takže byly nuceny čekat. Po půl hodině, během níž se Nolan málem zbláznil nervozitou, se nakonec dočkaly a přistoupily k prodejnímu pultu. Za ním stál hnědovlasý muž s krátkými vousy a oblečený v šedivých kalhotách a kabátu, pod kterým byla vidět zelená kravata.

"Buďte vítány, děti," pousmál se muž.

"Jé, dobrý den," pozdravila Sylvia, která vypadala trochu překvapeně. "Nečekala jsem, že zrovna vy budete za pultem."

"Nejsi první, kdo se tomu diví," stále se usmíval muž. "Dělám to takhle každý rok, když vyhlásím slevu. Chci tak být blíže svým zákazníkům."

"Vy se znáte?" ohlédl se Lucas na Sylvii.

"Jenom trochu," odpověděla černovlasá dívka. "Tenhle pán je prezidentem Pokétch Company."

"To jako fakt?" vyvalil oči Nolan. I Lucas se zatvářil překvapeně.

"Uklidni se, Nolane," řekla mu Linda, "tohle není slušné."

"Nic se nestalo," mávnul rukou prezident společnosti, načež se krátce ohlédl na čekající lidi v prodejně. "Ale raději bychom neměli dál zdržovat, tvoří se za vámi fronta. Nepochybně si chcete koupit nové Pokétche, že ano?" pousmál se na děti.

"Ano," přikývla Sylvia, "mí kamarádi by si chtěli nějaké koupit."

"Dobře," řekl prezident, "a v jakých barvách byste si je přáli?"

Lucas, Linda a Nolan se narychlo zamysleli. Každý z nich se pak rozhodl zeptat na svou oblíbenou barvu. "Měl byste růžový Pokétch?" otázala se Linda. "Já bych bral oranžový," oznámil Nolan. "A já chci modrý," dodal Lucas.

"Růžový, oranžový, modrý," opakoval si prezident, "mám tady Pokétche ve všech těchto barvách." Sklonil se a začal šmátrat pod pultem. Brzy na něj položil žádané hodinky.

Mladí trenéři si náramkové strojky rychle rozebrali a začali si je zálibně prohlížet. Lucas se cítil obzvlášť spokojený. Jako by ten reklamní slogan byl pravdivý. Když se pak podíval na cenu po slevě, měl o důvod k radosti navíc. Mám na něj! Sice za něj dám poslední peníze, ale stojí to za to.

"A já bych si přála nový program pro svůj Pokétch," ozvala se Sylvia. Sňala z levého zápěstí svůj strojek a podávala ho prezidentovi. "Můžete do něj nainstalovat Měřič přátelství?"

"Jistě, za chvilku to bude," převzal muž Pokétch a přešel s ním k počítači, do kterého jej pak zapojil.

"Na co je Měřič přátelství?" zeptal se zvědavý Lucas Sylvie.

"S ním si můžu ověřit, jak moc má pokémon rád svého trenéra," vysvětlila černovlasá dívka. "Když ji nastavím jako aktivní, tak namířím na nějakého pokémona Pokétchem, jako by to byl pokédex. Za několik sekund dostanu výsledek."

"Tý jo," vydechl Nolan, "to zní bezvadně."

Prezident společnosti právě vstal od počítače a vracel se se Sylviiným Pokétchem k pultu. "Vývoj téhle aplikace trval docela dlouho, tomu odpovídá i vyšší cena. Ale dnešní slevy se vztahují i na programy," pousmál se. Nato podal hodinky jejich majitelce.

"To je skvělé, děkuji," pousmála se dívka a připnula si Pokétch zase na zápěstí.

Děti zaplatily za Pokétche a program, rozloučily se s prezidentem a pak vyšly ven ze sídla společnosti. Vracely se zpátky k pokémonskému centru po ulicích, kterými prošly při cestě k Pokétch Company.

"Teď jsem dostal nápad," promluvil najednou Lucas. "Sylvie, co kdybys tím Měřičem přátelství prozkoumala naše pokémony? Jsem zvědavý, co si o mě asi myslí Piplup?"

"To není špatná myšlenka," přidala se Linda. "Chtěla bych vědět, jestli mě má Chimchar doopravdy rád."

"No jasně," vyhrkl Nolan, "a co takhle můj Turtwig?"

"Klidně ten program vyzkouším," řekla znervózněle Sylvia, "ale až v pokémonském středisku. Stejně si tam musíte vyzvednout pokémony, kluci."

"Vždyť já vím," povzdechl si Lucas. Ale fakt jsem na to zvědavý.

Děti dorazily do střediska, když už bylo poledne. Po vstupu zamířily rovnou za sestrou Joy u pultu.

"Už jsme zpátky," hlásil vesele Nolan.

"Jak jsou na tom naši pokémoni?" zeptal se Lucas.

"Nebylo to nic vážného," sdělila jim Joy. "Potřebovali si jen odpočinout."

"To rádi slyšíme," pousmál se Lucas. "Můžeme si je vzít zpět, prosím?"

"Jistě, jen chvíli počkejte," řekla Joy a odešla vyzvednout pokémony. Za minutu se vrátila se čtyřmi pokébaly a rozdala je klukům.

"Děkujeme," řekli kluci a připnuli si pokébaly zase k opaskům.
Mladí trenéři poté zaskočili do střediskového bufetu, aby si dali něco k obědu. Jeden po druhém si vybrali, na co zrovna
měli chuť, načež se usadili k jednomu stolu.

Lucas si hned po jídle vzpomněl, že chtěl vidět v praxi nový program, který si Sylvia pořídila pro svůj Pokétch. "Když už máme pokémony uzdravené," řekl, "mohli bychom se podívat, co nám o nich řekne Měřič přátelství, ne?"

"No, to bychom mohli," usoudila Sylvie, sotva spolkla sousto. "Takže kdo chce být první?"

"Tady já!" ozval se rychle Nolan a hned si připravil pokébal se svým prvním pokémonem. "Turtwigu, pojď se ukázat!" řekl a jeho pokébal se otevřel v ruce. Na podlaze se pak zhmotnil lístečkový pokémon.

"Ty jsi ale netrpělivý," zakroutila hlavou pobavená Sylvia.

"No jo, já mu to říkám pořád," podotkl Lucas a pousmál se.

"Nech toho, kámo," odvrátil Nolan hlavu. Cítil se trochu trapně, když uslyšel chichot svých přátel.

Sylvia si navolila v Pokétchi svůj nový program a pak namířila strojkem na travního pokémona. "Turtwigu, teď se nehni z místa, ano?" požádala ho.

"Tur," odpověděl zvědavý pokémon.

Sylvia spustila diagnostiku a začala upřeně sledovat dotykový displej. Po chvilce se na něm objevil obrázek srdíčka. Všichni se podívali na Pokétch hodně zblízka.

"Tak co?" ptal se nedočkavě Nolan.

"Hm," zamyslela se Sylvia, "středně velké srdíčko. To znamená, že Turtwig tě bere jako docela dobrého kamaráda."

"Je to tak?" ohlédl se Nolan na travního pokémona. Ten souhlasně přikývnul. Tak to jsem opravdu rád.
Linda hmátla do své bundy a vytáhla z ní svůj pokébal. "Teď to zkusím já. Chimchare, volím si tebe," pravila a rovněž nechala pokébal, ať se jí otevře v ruce. Vedle Turtwiga se objevil opičí pokémon.

"Chim-char," ozval se Lindin pokémon a ohlédl se na Turtwiga. Oba si pak začali o něčem povídat.

"Nebude vadit, že se rozpovídali?" zajímal se Lucas.

"Ale kdepak," pousmála se Sylvia a namířila Pokétchem na ohnivého pokémona. "Dokud se Chimchar nepohne z místa, tak je vše v pořádku." Spustila novou diagnostiku a opět chvilku vyčkávala na výsledek.

Na displeji se opět objevilo srdíčko, které bylo o něco větší než to minulé. "Podívejme, velké srdíčko," řekla spokojeně a mrkla na Lindu. "Ty a Chimchar si jste dost blízcí."

"No," usmála se Linda, "to bude tím, že už jsme nějaký ten čas spolu."

"Chim," mrknul ohnivý pokémon na dívku.

Teď jsem ještě zvědavější na svého Piplupa, těšil se Lucas a odepnul si pokébal z opasku. "Piplupe, pojď ven," řekl a také nechal pokébal, ať se otevře v jeho dlani.

Piplup se zhmotnil těsně u Turtwiga s Chimcharem a jakmile se rozkoukal, připojil se k jejich konverzaci. Sylvia ho zaměřila svým Pokétchem a spustila třetí diagnostiku. Za krátkou chvíli se na displeji opět objevilo srdíčko, ale tentokrát bylo o dost menší. Dokonce natolik, že Sylvia údivem povytáhla obočí.

"Co to znamená?" optal se Lucas, který začínal tušit, že něco není v pořádku.

"Lucasi, tohle srdíčko je poněkud malé," pronesla Sylvia. "Mezi tebou a tvým Piplupem není příliš silné pouto."

"Co?!" vyjekl Lucas. To snad není pravda! "Ale... profesor Rowan mi přece říkal, že jsme čím dál lepší přátelé..."

"Pip-lup?" otočil se překvapený pokémon.

"To bylo předevčírem, Lucasi," připomněla mu Linda. "Za tu dobu se vřelost vašeho vztahu mohla změnit vlivem různých okolností."

"Tomu nevěřím," zavrtěl hlavou Lucas. "Co jsem podle tebe dělal špatně?"

"Uklidni se," napomenula ho kamarádka. "Podíváme se na to od lesa. Jestli se pamatuji správně, tak zápasy mají vliv na pokémonovu náladu podle toho, jestli vyhrává nebo prohrává. To ale není jediná věc. Záleží také na tom, jak se trenér k pokémonovi chová. Svou roli tu hraje i povaha samotného pokémona."

"Opravdu?" divil se Lucas.

"Ano," řekla Linda. "Žádní dva pokémoni nejsou úplně stejní, i když patří k jednomu druhu. Mají své pocity, stejně jako lidé. Každý pokémon má jiné povahové vlastnosti a je na trenérovi, jak dobře mu umí porozumět."

"Ty mluvíš skoro jako profesor Oak," divila se pro změnu Sylvia.

"Ale ne," uchichtla se Linda, "tak skvělá přece nejsem."

"Ale já byl na Piplupa hodný," hájil se Lucas, "a pokud vím, tolik zápasů jsme zase neprohráli."

Linda se najednou rozpomněla na slova profesora Rowana z okamžiku, kdy si Lucas vybíral svého prvního pokémona. Jsi si jistý, že ho zvládneš? Tenhle Piplup je pyšný, nechtěl ode mě přijímat jídlo. Vybavila si také Piplupovo chování během zápasu mezi Lucasem a Nolanem, když měl jít střídačku. "Počkat - možná už tuším, jak se to má."

Piplup ihned zbystřil a podíval se na dívku.

"A jak?" chtěl vědět Lucas. "Přehlíd jsem něco?"

"Je to jenom moje teorie," pronesla Linda, "ale jestli se nepletu, tak... Piplup chce být na sebe pyšný a tak dělá, co může, aby překonal každou výzvu. To abys byl na něj pyšný i ty, Lucasi. Mrzí ho jakákoliv překážka, která ho přitom zastaví, protože... pak nemá důvod, proč být na sebe pyšný." Krátce se odmlčela. "Vzpomínáš, jak se nechtěl stahovat při vašem zápasu s Nolanem? Nejspíš chtěl tobě i sobě dokázat, že na Starlyho a Turtwiga stačí úplně sám."

"Piplupe, je to pravda?" ptal se Lucas tučňáčího pokémona. "Proto jsi nechtěl, aby tě Starly vystřídal?"

"Pip," přikývl pokémon.

"Ach jo," povzdechl si chlapec, který se začal cítit hrozně. Mohl jsem to aspoň tušit... "Promiň, tohle jsem nevěděl. Ale já měl divnou předtuchu a... myslel jsem, že Turtwig bude pro tebe moc silný soupeř. Odteďka se budu snažit ti víc věřit, slibuju."

Piplup chápavě přikývnul hlavou a přicupital blíž ke svému trenérovi. Zjevně chtěl celé nedorozumění hodit za hlavu.
Lucasovi se viditelně ulevilo. Prominul mi to... "Díky, Piplupe," pousmál se a zvedl malého tvorečka do vzduchu. "Na stadionu v Oreburghu budeš pánem bojiště."

"Piplup!" zamával spokojený pokémon křídly.

"No jo, Oreburgh," vzpomněl si Nolan, "tam jsme chtěli vyrazit, kámo. Půjdem teda?" zvedl se ze židle.

"Jo, jasně," přikývl Lucas a také se postavil na nohy. Kluci si znovu připravili pokébaly a nechali své pokémony, ať se do nich vrátí.

"Tak hodně štěstí, kluci," popřála jim Linda.

"A užijte si to na stadionu," loučila se Sylvia.

"Vy se taky mějte, ahoj," odpověděli kluci, načež zamířili k východu ze střediska.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama