"Přestože zlo i dobro musí být na světě vyrovnané, aby nebyla porušena rovnováha, je mnohem snažší činit zlo."
BaronDevil

Dokončené kapitolovky

Nejnovější kapitoly


Ve stínu Pána zla - Prolog
Navzdory času - 2.kapitola
Harry Potter a poslední bitva - 15.kapitola
Zoufalí a každý sám - 12.kapitola
Grimoár země - 7.kapitola
Thor: Cena důvěry - 10.kapitola
Thor: Zboření hranic - 9.kapitola (1.část) - 9.kapitola (2.část)

9.kapitola - Nic není tak jednoduché jak se zdá (2.část)

15. ledna 2014 v 21:57 | Jackie Decker
Pokračování 9.kapitoly Zboření hranic. Celkově je tento díl sice kratší, ale do jednoho článku by se mi bohužel stále nevšel... Tak se omlouvám, že to mám tak trhané.







Na jednu stranu si Filip oddechl, že to byla právě Vyky, kdo objevil nepřátele, na druhou stranu je v tom nemohl nechat samotné.
Nemůžu tam poslat ostatní, sami ještě nemají průzkum svých planet dokončený, co kdyby nám pak vlezli do zad? A my tam letět nemůžeme…
"Využijte disky k bombardování planety," rozhodl nakonec. "Srovnejte je se zemí, pokud je to třeba, hlavně Nechoďte ne povrch, jasné?"
"Jasné." Odsouhlasila mu Vyky a ukončila spojení. Že věci nebudou tak snadné jak doufali, bylo víc než zřejmé…
***
Sonic čekala uvnitř kupolovité místnosti s výhledem na vesmír docela sama. Nezdálo se, že by se jí báli a ona neměla zrovna potřebu dokazovat jim, že by měli. Ani si nemohla být jistá, jestli by mohla uspět v takovém střetu. Probírala si v hlavě předešlý rozhovor a celé Lokiho chování od okamžiku setkání.
Nebylo přece možné, aby si to celé naplánoval. Jeho příchod k nám musel být aktem zoufalství nebo toho, že netušil jak s něčím pořádně zacházet. S tou rukavicí například.
Dobře… Prorazil nám bočnici. Ocitl se někde a nevěděl kde. Potkal lidi. To mohl brát jako úspěch. V první chvíli se mohl domnívat, že patříme k S.H.I.E.L.D.u. Velmi brzy ale zjistil, že ne a že ho Thanos pronásledoval až sem. Řekla jsem mu to sama…
Takže co pak…? Nemohl vědět, jak se k tomu postavím. I když už věděl, že se ocitl v alternativní realitě. Z té své mě neznal. Sama jsem mu umožnila plánovat, když jsme se ocitli spolu v modulu. Hodil se mu návrat zpátky. Hodila se mu pomoc proti Thanosovi… Ale proč mě k akru poslal sem?
Oba členové uvítacího výboru Asgardu, Heimdall a Thor se vrátili do aktivační místnosti Bifröstu. Ještě, že tu není Tex, v nestřeném okamžiku by to tu Heimdallovi celý rozebral.., Ačkoliv dá se zrovna u něj mluvit nestřeženém okamžiku? Je Texi, máš utrum heč. S asociací myšlenek měla Sonic co dělat, aby potlačila nutkání se rozesmát. Protože ve skutečnosti, tu nebylo k smíchu vůbec nic.
Postavila se oběma mužům, pokud se to tak dá říct, čelem a se vztyčenou hlavou.
"Asgard ti poskytne asyl, po dobu nezbytnou. Král sám pak rozhodne o tvém osudu." Začal strážce Asgardu svým hlubokým hlasem bez intonace.
"Tvůj pobyt zde, ale nebude svobodný," pokračoval Thor. V jeho očích byla jasně patrná výhrůžka. Byl to přesně ten pohled, který Sonic tolik nenáviděla na svém bratrovi ve svém vesmíru.
"Než prokážeš ochotu spolupracovat a obhájíš své úmysly, jako dobré, budeš hostem v paláci bez možnosti jej opustit a bez přístupu do některých míst.
"Jinak řečeno, budu vězněm," konstatovala, ale neměla se k odporu. Jako kapitánka a velitelka jejich obezřetnost chápala. Nikdy by ji nenapadlo navštívit Asgard. Alespoň teď ještě rozhodně ne. Ale když už se tu objevila, nemohla doufat v přátelské přijetí plné objímání, i tohle bylo víc, než mohla očekávat. Nebo přinejmenším stejně.
"Přijímám," odvětila Bohu hromu a odložila svůj světelný meč a laser. Fazer zůstal na Thanosově lodi, pokémoni nebyly zbraň jako taková a vzhledem k tomu že tady neměli ani šajn o tom, co jsou zač a k čemu slouží pokébaly na jejím opasku, neměla potřebu je prozrazovat. Neodložila ani generátor svého osobního štítu, protože ten sloužil jen k obraně a nechala si i generátor mimoprostorové brány. Ani ta jí nebyla v boji přímo k ničemu. Vstoupit do mimoprostoru mohla s bránou odkudkoliv. Ležel zcela mimo všechny reality a časové větve. Jenže neumožňoval možnost mezi ,nimi cestovat. Vždy se dalo vrátit jen tam, odkud dotyčný odešel. I proto neměla Sonic žádné výčitky, když si ty věci nechávala.
Thor převzal její zbraně, přijal Heimdallův souhlas, otočil se a pobídl kapitánku, aby ho následovala. Sonic odešla z koncové místnosti bifröstu a jen velmi neochotně vstoupila na duhový most jako takový.
Mlčela. Pořád ještě měla co vstřebávat. Zajímalo by mě, jestli Loki improvizuje, nebo je to součást nějakýho jeho zvrhlýho plánu… Asi se mě najednou potřeboval zbavit. Ale proč? Aby měl Tesseract pro sebe…? Co s ním chce dělat?
Ale faktem zůstalo, že neměla na výběr.
Ani v té chvíli, ani teď. Musela jít s ním a pokusit se tu věc Thanosovi vzít, stejně jako musela Lokimu důvěřovat, že je přenese zpět do Malého Pata.
Jenže přesně to on neudělal.
***
V chrámu Nors na Asgardu, chrámu magie, se ve vodním zrcadle vzhlížela Amora. Husté světlé vlasy jí lemovaly přitažlivý obličej a sytě zelené oči jakoby se snažily uhranout samy sebe. Plné rty vášnivé milenky, pak nosila jako medaily určenou těm nejudatnějším válečníkům. Nebo komukoliv, koho by právě hodlala svést. Ačkoliv ten, o koho ona měla zájem, jí byl nedostupný.
Když v tom se náhle hladina zavlnila a její vlastní odraz se změnil na Lokiho tvář. Poznala druhého z princů jistě a bez potíží. Věnovala mu úsměv jako od panenky.
"Ale, kdopak se to ozývá?" zeptala se tichým svůdným hlasem. "Chcete se snad otázat na Odinovo zdraví? Nebo snad Thorovo?" Dívala se na oko vážně, ale malinkou jiskřičku pobavení v oku Loki správně zahlédl.
"Vskutku vtipné, Amoro."
"Neříkej, že něco potřebuješ… Pořád ještě mi dlužíš službu, vzpomínáš?" šeptala skoro jako slova lásky. Nahnula se nad vodní hladinu, že jí ňadra div neunikla z dekoltu.
"A mám v úmyslu ti svůj dluh splatit."
"Tím, že si uděláš další?" zasmála se mu. "Ale jdi… Nemám zájem!" protáhla odměřeněji a narovnala se, že to vypadalo, jakoby na něho shlížela svrchu.
"Co si o mě myslíš? Že se nechám balamutit planými sliby? Mě nemůžeš lhát jako jiným, Loki, mě ne…" nadechla se, že bude pokračovat, ale její protějšek ji nenechal.
"Jak myslíš, zjistím si to sám," odmlčel se, zvedl jedno obočí, usmál se, věnoval Amoře jeden uhrančivý pohled a jeho obraz se v okamžení rozplynul.
Čarodějka vzteky rozčeřila vodní hladinu, až vytryskla z nádoby.
To Loki na Jotunheimu se jen pousmál. Ještě o mě všichni uslyší…! Ještě není konec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pimpinela pimpinela | Web | 19. února 2014 v 16:07 | Reagovat

Ďakujem za kapitolku. :). Som zvedavá, ako to bude pokračovať. Teším sa na ďalšiu kapitolku :).

2 Jackie Decker Jackie Decker | 11. března 2014 v 19:43 | Reagovat

Já děkuji za všechny ty krásné komentáře, mám další kapitolu rozepsanou, bohužel momentálně se nemám k jejímu dokončení snad brzy. 8-)

3 Iko Iko | E-mail | Web | 3. května 2014 v 16:50 | Reagovat

Bezva- moc se těším na další kapitolu..! :D Mimochodem mohla bych si tě přidat do oblíbených odkazů..? :-)

4 Laďka Laďka | Web | 24. června 2015 v 13:24 | Reagovat

Krásná může být každá z nás díky přírodní kosmetice Oriflame. Registruj se zdarma na tomto webu http://cz.oriflame.com/business-opportunity/become-consultant?potentialSponsor=442530 a využij skvělé příležitosti. Oriflame za výhodnější ceny, dárky za první objednávku... Doporučuji všem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama